Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 308/2018 - 24

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupena Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, se sídlem 8. pěšího pluku 2380, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. MSK 49144/2017, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2018, č. j. - 39,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Předcházející řízení

[1] Žalobkyně doručila Městskému úřadu Frýdlant nad Ostravicí (dále též „městský úřad“) dne 1. 12. 2016 žádost o obnovu územního řízení o umístění stavby „N. V., M., XRD kNN“, které skončilo územním rozhodnutím ze dne 5. 12. 2013. Městský úřad rozhodnutím ze dne 27. 2. 2017 její žádost zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla účastníkem územního řízení, proto jí nesvědčí právo podat žádost o obnovu řízení. Tento náhled potvrdil žalovaný v rozhodnutí ze dne 12. 6. 2017, č. j. MSK 49144/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. – 39 (dále jen „napadený rozsudek“).

II. Obsah kasační stížnosti a další podání účastníků řízení

[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla v záhlaví označený rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou dle svých slov opírá o důvody uvedené v , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[3] Stěžovatelka označila rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal s otázkou, že městský úřad vydal své rozhodnutí až po uplynutí zákonné tříleté lhůty stanovené pro nařízení obnovy řízení. Zástupkyně stěžovatelky poté ještě doplnila kasační stížnost o námitku, že žalovaný měl žádost stěžovatelky o obnovu řízení posoudit podle obsahu jako odvolání opomenuté účastnice územního řízení, jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2007, č. j. – 25, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008, č. j. - 48.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Stěžovatelka vůbec neučinila předmětem kasační stížnosti stěžejní otázku celé kauzy, totiž důvody pro své účastenství v původním územním řízení, jehož obnovy se domáhala. Její námitky jsou ryze procesního charakteru, přičemž ani jedna z nich nebyla uplatněna v žalobě, jak Nejvyšší správní soud ověřil ze spisu krajského soudu. Námitka týkající se posouzení návrhu na obnovu řízení jako odvolání nezazněla před krajským soudem vůbec, jde tedy o námitku nepřípustnou podle Námitka, že městský úřad nerozhodl o návrhu na obnovu řízení ve tříleté zákonné lhůtě, byla v žalobě naformulována tak, že odůvodnění napadeného rozsudku obstojí, neboť na ni dostatečně odpovídá. V žalobě totiž stěžovatelka vytýkala především žalovanému, že neřešil, zda městský úřad vydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, přičemž se jednalo o dílčí argument žalobního bodu, podle kterého se žalovaný nezabýval možností vydat rozhodnutí o obnově řízení z moci úřední, resp. že městský úřad měl nařídit obnovu řízení ex offo a žalovaný to pominul. Pokud krajský soud za této situace v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „řízení o žádosti nezahrnuje v sobě žádným způsobem řešení podmínek pro rozhodnutí o obnově řízení ex offo. Řízení o žádosti o obnovu řízení a obnova řízení z moci úřední jsou dva samostatné, na sobě nezávislé postupy“, není jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak uvádí stěžovatelka, neboť na žalobní námitku uceleně odpovídá. Soud jasně vysvětlil, že zabývat se podmínkami nařízení obnovy podle , (dále jen „“), správní orgány v dané věci nemusely.

[8] Jen nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud doplňuje, že uvedenou námitku by nemohl shledat důvodnou ani věcně. Jak správně vyslovil krajský soud, lhůta uvedená v se vztahuje na řízení zahájené z moci úřední, nikoliv na řízení o žádosti, jak tomu bylo ve věci stěžovatelky. Na tento případ se vztahuje odst. 2 téhož ustanovení, který omezuje lhůtou tří let od právní moci rozhodnutí účastníka původního řízení, který pouze v této lhůtě může podat návrh na obnovu řízení. Jestliže je však návrh včas podán, pak pro samotné rozhodování správního orgánu platí obecné lhůty pro vydání rozhodnutí vymezené v , jejichž překročení stěžovatelka nenamítá. Ani překročení těchto lhůt by ovšem nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí, opravňovalo by pouze účastníka řízení, aby se bránil proti průtahům v řízení, a to v první řadě cestou opatření proti nečinnosti podle .

IV. Závěr a náklady řízení

[9] S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení zamítl.

[10] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2019

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu