Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Afs 34/2018 - 33

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Penzion Neptun s.r.o., se sídlem Sportovní 1141, Třeboň, zast. JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2017, č. j. 19569/17/5300-21441-703172, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2017, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Pavla Roubala, advokáta se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta odvolání proti platebním výměrům na úrok z prodlení daňových povinností na dani z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období červen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2010 a tato prvostupňová rozhodnutí byla potvrzena.

[2] Předmětem sporu je lhůta, ve které se prekluduje (promlčuje) právo na předepsání úroku z prodlení souvisejícího s pozdní úhradou DPH. Žalovaný má za to, že jde o lhůtu šestiletou, stěžovatelka je přesvědčena, že se úroky z prodlení prekludují ve lhůtě pro vyměření daně, tj. ve lhůtě tří let.

[3] Daň z přidané hodnoty za měsíce červen, září, říjen a listopad roku 2010 se stala splatnou v roce 2010 za účinnosti , o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro posuzovaná období (dále jen „ “). Prodlení daňového dlužníka upravoval uvedeného zákona tak, že dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. Daňovému dlužníkovi v důsledku včasného neuhrazení daňové povinnosti přibývají povinnosti nové, v projednávané věci povinnost hradit úrok z prodlení. Tato povinnost vzniká ze zákona, není zapotřebí stanovovat úrok z prodlení autoritativním rozhodnutím. Platební výměr, jímž je daňový subjekt vyrozuměn o úroku z prodlení a jeho výši, je tudíž deklaratorním správním aktem. Ten je zapotřebí vydat dle uvedeného zákona v šestileté promlčecí lhůtě.

[4] Okolnost, že právní úprava vybírání daně srážkou (§ 69 zákona o správě daní a poplatků) předchází právní úpravě promlčení, neznamená, že promlčení se vztahuje výlučně k vybírání daně srážkou. Při aplikaci předpisů o vybírání daně je zapotřebí vycházet nejen z gramatického výkladu jednotlivých právních pojmů, ale je zapotřebí vzít v úvahu systematické členění zákona o správě daní a poplatků, které vyměření daně a placení daně upravuje v samostatných částech. stanoví lhůtu pro vyměření daně, která činí 3 roky, a lhůtu pro placení daně trvající 6 let. Obdobně není relevantní argumentace uvedeného zákona, dle kterého příslušenství daně sleduje její osud. Uvedené ustanovení se týká vyměření daně, nikoli jejího placení.

[5] Daň z přidané hodnoty za měsíc prosinec roku 2010 se stala splatnou v měsíci lednu 2011. V této době byl účinný , , ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ “), který úrok z prodlení upravuje v . I podle tohoto předpisu je úrok z prodlení konstituován jako nová daňová povinnost pro daňový subjekt, která vzniká ze zákona. Lhůta pro předpis úroků je upravena v daňového řádu a shodně s předchozí právní úpravou činí 6 let. I tato lhůta byla napadeným rozhodnutím respektována, byla-li stěžovatelce výše úroků sdělena v měsíci září 2016 a lhůta doběhla 25. 1. 2017.

[6] Lhůta dle § 148 odst. 1 daňového řádu se vztahuje na vyměření či doměření daně, což se děje konstitutivním rozhodnutím. Povinnost hradit úroky z prodlení vzniká ze zákona; úkon správce daně o sdělení tohoto úroku je úkonem deklaratorní povahy, o kterém je třeba vyrozumět daňového dlužníka ve lhůtě pro placení daně, nikoli ve lhůtě pro její vyměření. Bylo-li rozhodnutí o sdělení úroku z prodlení v souzené věci v šestileté lhůtě vydáno, pak promlčení práva sdělit výši tohoto úroku nenastalo.

[7] Stěžovatelkou citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu se vztahuje ke vzniku daňové povinnosti, nikoli k placení daní.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

[8] V kasační stížnosti stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu pro nesprávné právní posouzení ve smyslu Kasační stížnost je doslovným zopakováním žalobní argumentace (viz část II. a III. žaloby a část II. a III. kasační stížnosti).

[9] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soud k dalšímu řízení.

[10] Žalovaný odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě, které doslovně opakuje.

[11] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem ve smyslu Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná dle , protože námitky v ní obsažené nelze podřadit pod

[13] Podle [k]asační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[14] Podle musí stěžovatelka v kasační stížnosti uvést, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost je totiž mimořádný opravný prostředek, kterým je možno napadnout rozhodnutí krajského soudu. Právě toto rozhodnutí je předmětem řízení přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem; je proto povinností stěžovatelky v kasační stížnosti uvést, s jakými konkrétními závěry krajského soudu nesouhlasí včetně důvodů nesouhlasu, nikoli pouze zopakovat žalobní body. Činnost Nejvyššího správního soudu jako soudu kasačního je ohraničena rámcem vymezeným rozsahem napadeného soudního rozhodnutí a především tvrzenými skutkovými a právními důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí. Z kasační stížnosti proto musí být zřejmé, v kterých částech a z jakých důvodů má NSS napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumat.

[15] Soud není povinen a ani oprávněn sám možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí dovozovat. Tím by byla porušena jak dispoziční zásada, tak zásada rovnosti účastníků. Bez stanoveného rámce přezkumu nelze kasační stížnost věcně projednat.

[16] Z porovnání obsahu kasační stížnosti a žaloby soud ověřil, že argumentace v části II. a III. kasační stížnosti je doslovným opisem argumentace v části II. a III. žaloby. Stěžovatelka žádným způsobem nereaguje na to, jak se s touto argumentací vypořádal krajský soud. Zopakovala žalobní body, v nichž pouze zaměnila výraz „žalobce“ za výraz „stěžovatel“ a doplnila úvodní odstavec o řízení před krajským soudem a petit.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele je nepřípustná ve smyslu , Nejvyšší správní soud ji odmítl podle ve spojení s

[18] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.

[19] Nejvyšší správní soud dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce, jelikož její kasační stížnost byla před prvním jednáním ve věci odmítnuta [ věta třetí , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Tato částka bude stěžovatelce vrácena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení ( zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2018

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu