Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 3 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (8)9 Afs 34/2018 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Afs 34/2018 - 33
9 Afs 34/2018 - 34
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Penzion Neptun s.r.o., se sídlem Sportovní 1141, Třeboň, zast. JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2017, č. j. 19569/17/5300-21441-703172, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2017, č. j. 50 Af 24/2017 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Pavla Roubala, advokáta se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta odvolání proti platebním výměrům na úrok z prodlení daňových povinností na dani z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období červen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2010 a tato prvostupňová rozhodnutí byla potvrzena.
[2] Předmětem sporu je lhůta, ve které se prekluduje (promlčuje) právo na předepsání úroku z prodlení souvisejícího s pozdní úhradou DPH. Žalovaný má za to, že jde o lhůtu šestiletou, stěžovatelka je přesvědčena, že se úroky z prodlení prekludují ve lhůtě pro vyměření daně, tj. ve lhůtě tří let.
[3] Daň z přidané hodnoty za měsíce červen, září, říjen a listopad roku 2010 se stala splatnou v roce 2010 za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro posuzovaná období (dále jen „zákon o správě daní a poplatků “). Prodlení daňového dlužníka upravoval § 63 odst. 1 uvedeného zákona tak, že dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. Daňovému dlužníkovi v důsledku včasného neuhrazení daňové povinnosti přibývají povinnosti nové, v projednávané věci povinnost hradit úrok z prodlení. Tato povinnost vzniká ze zákona, není zapotřebí stanovovat úrok z prodlení autoritativním rozhodnutím. Platební výměr, jímž je daňový subjekt vyrozuměn o úroku z prodlení a jeho výši, je tudíž deklaratorním správním aktem. Ten je zapotřebí vydat dle § 70 odst. 1 uvedeného zákona v šestileté promlčecí lhůtě.
[4] Okolnost, že právní úprava vybírání daně srážkou (§ 69 zákona o správě daní a poplatků) předchází právní úpravě promlčení, neznamená, že promlčení se vztahuje výlučně k vybírání daně srážkou. Při aplikaci předpisů o vybírání daně je zapotřebí vycházet nejen z gramatického výkladu jednotlivých právních pojmů, ale je zapotřebí vzít v úvahu systematické členění zákona o správě daní a poplatků, které vyměření daně a placení daně upravuje v samostatných částech. Zákon o správě daní a poplatků stanoví lhůtu pro vyměření daně, která činí 3 roky, a lhůtu pro placení daně trvající 6 let. Obdobně není relevantní argumentace § 58 uvedeného zákona, dle kterého příslušenství daně sleduje její osud. Uvedené ustanovení se týká vyměření daně, nikoli jejího placení.
[5] Daň z přidané hodnoty za měsíc prosinec roku 2010 se stala splatnou v měsíci lednu 2011. V této době byl účinný zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád “), který úrok z prodlení upravuje v § 252 . I podle tohoto předpisu je úrok z prodlení konstituován jako nová daňová povinnost pro daňový subjekt, která vzniká ze zákona. Lhůta pro předpis úroků je upravena v § 160 odst. 1 daňového řádu a shodně s předchozí právní úpravou činí 6 let. I tato lhůta byla napadeným rozhodnutím respektována, byla-li stěžovatelce výše úroků sdělena v měsíci září 2016 a lhůta doběhla 25. 1. 2017.
[6] Lhůta dle § 148 odst. 1 daňového řádu se vztahuje na vyměření či doměření daně, což se děje konstitutivním rozhodnutím. Povinnost hradit úroky z prodlení vzniká ze zákona; úkon správce daně o sdělení tohoto úroku je úkonem deklaratorní povahy, o kterém je třeba vyrozumět daňového dlužníka ve lhůtě pro placení daně, nikoli ve lhůtě pro její vyměření. Bylo-li rozhodnutí o sdělení úroku z prodlení v souzené věci v šestileté lhůtě vydáno, pak promlčení práva sdělit výši tohoto úroku nenastalo.
[7] Stěžovatelkou citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu se vztahuje ke vzniku daňové povinnosti, nikoli k placení daní.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[8] V kasační stížnosti stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu pro nesprávné právní posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Kasační stížnost je doslovným zopakováním žalobní argumentace (viz část II. a III. žaloby a část II. a III. kasační stížnosti).
[9] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soud k dalšímu řízení.
[10] Žalovaný odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě, které doslovně opakuje.
[11] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. Dospěl nicméně k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. , protože námitky v ní obsažené nelze podřadit pod § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
[13] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. [k]asační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[14] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. musí stěžovatelka v kasační stížnosti uvést, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost je totiž mimořádný opravný prostředek, kterým je možno napadnout rozhodnutí krajského soudu. Právě toto rozhodnutí je předmětem řízení přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem; je proto povinností stěžovatelky v kasační stížnosti uvést, s jakými konkrétními závěry krajského soudu nesouhlasí včetně důvodů nesouhlasu, nikoli pouze zopakovat žalobní body. Činnost Nejvyššího správního soudu jako soudu kasačního je ohraničena rámcem vymezeným rozsahem napadeného soudního rozhodnutí a především tvrzenými skutkovými a právními důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí. Z kasační stížnosti proto musí být zřejmé, v kterých částech a z jakých důvodů má NSS napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumat.
[15] Soud není povinen a ani oprávněn sám možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí dovozovat. Tím by byla porušena jak dispoziční zásada, tak zásada rovnosti účastníků. Bez stanoveného rámce přezkumu nelze kasační stížnost věcně projednat.
[16] Z porovnání obsahu kasační stížnosti a žaloby soud ověřil, že argumentace v části II. a III. kasační stížnosti je doslovným opisem argumentace v části II. a III. žaloby. Stěžovatelka žádným způsobem nereaguje na to, jak se s touto argumentací vypořádal krajský soud. Zopakovala žalobní body, v nichž pouze zaměnila výraz „žalobce“ za výraz „stěžovatel“ a doplnila úvodní odstavec o řízení před krajským soudem a petit.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. , Nejvyšší správní soud ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.
[19] Nejvyšší správní soud dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce, jelikož její kasační stížnost byla před prvním jednáním ve věci odmítnuta [§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Tato částka bude stěžovatelce vrácena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu