Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 245/2017 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: O. Z., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2016, čj. MV-108394-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2017, čj. -60,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2017, čj. -60, s e r u š í .

II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 5. 9. 2016, čj. MV - 108394-4/SO-2016, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 5. 2016, čj. OAM-27725-33/TP-2013, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 5. 2016, čj. OAM-27725-33/TP-2013, byla podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „ “), zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016, čj. MV-108394-4/SO-2016, zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná ve shodě se správním orgánem I. stupně dospěla k závěru, že stěžovatelka v době od 31. 12. 2010 do začátku podzimu 2013 neplnila účel předchozího povolení k dlouhodobému pobytu (tj. výkonný manažer – účast v právnické osobě), což představuje závažné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců.

[3] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u krajského soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem podle zamítl.

II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované

[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadila pod , b) a d)

[5] Namítla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, který především nevypořádal žalobní námitku, v níž stěžovatelka vytýkala správním orgánům nesprávný závěr, podle něhož uváděla nepravdivé informace o svých výdělečných aktivitách. Stěžovatelka v této námitce argumentovala tím, že nebylo prokázáno neplnění účelu předchozího povolení k dlouhodobému pobytu, neboť současně vedené řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebylo dosud pravomocně skončeno. Správní orgány v řízení o vydání povolení k trvalému pobytu tedy nesprávně předjímají rozhodnutí správního orgánu v jiném řízení.

[6] Krajský soud se dále nesprávně vypořádal s námitkou stěžovatelky, v níž žalované vytýkala, že se nevypořádala s návrhem na provedení jejího výslechu, jakož i výslechu jejího druha. Provedení těchto výslechů bylo nutné také ve vztahu k dalším žalobním bodům (např. zjištění přiměřenosti rozhodnutí).

[7] Krajský soud se řádně nevypořádal ani se žalobní námitkou týkající se porušení . Podle stěžovatelky nelze zjišťovat aktuální skutkový stav z výslechů, které byly provedeny v jiném řízení a jsou 1 rok a 2,5 roku staré. Závažnost údajného částečného neplnění předchozího povolení k pobytu krajský soud spatřuje v jeho dlouhodobosti, opakovanosti a systematičnosti. Stěžovatelka přitom pouze uvedla, že na začátku svého podnikání hledala vhodné prostory a nevěnovala se v takové míře vlastnímu podnikání. Posléze však již řádně podnikala.

[8] Správní orgány považovaly údajné částečné neplnění účelu předchozího povolení k dlouhodobému pobytu za závažné narušení veřejného pořádku, avšak nevysvětlily, jaký základní chráněný zájem státu byl závažně porušen a čím. Krajský soud poté pochybil, neboť rozhodnutí správních orgánů aproboval.

[9] Krajský soud dostatečně neposoudil ani námitku, která se týkala nedostatečného posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí žalované do jejího soukromého a rodinného života. Stěžovatelka je na území ČR již od roku 2008, její dcera navštěvuje základní školu a považuje ČR za svou rodnou zem. Nezletilý syn stěžovatelky měl v době podání kasační stížnosti jeden rok. V ČR je plně integrován také druh stěžovatelky.

[10] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby NSS zrušil též předchozí rozhodnutí správních orgánů.

[11] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti, odkázala na své rozhodnutí a se závěry krajského soudu se ztotožnila.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[12] Kasační stížnost je důvodná.

[13] Přisvědčit ovšem nelze námitce stěžovatelky, že dosud nebylo pravomocně skončeno řízení o její žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Je totiž nutné rozlišovat mezi řízením o povolení k trvalému pobytu a řízením o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Jedná se o dvě samostatná a na sobě nezávislá řízení, byť v nich mohou být posuzovány podobné (či dokonce shodné) otázky.

[14] NSS přitom souhlasí se závěrem žalované a krajského soudu, že z výpovědí stěžovatelky (zapsané v příslušném rejstříku jako jednatelka společnosti Leonex, s. r. o.), které učinila v řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, je zřejmé, že stěžovatelka v době, kdy společnost Leonex nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, byla v domácnosti a finančně ji podporoval její druh. Stěžovatelka sama účetnictví Leonex nevedla; výslovně uvedla, že o účetnictví Leonex nic neví, účetnictví za roky 2011, 2012 a 2013 se ztratilo a ani nevěděla, kdo vedení účetnictví zajišťoval. Jmenovaná společnost v uvedeném období s nikým neobchodovala, nedosahovala žádných příjmů a v oblasti svého předmětu činnosti, který spočívá v pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, žádnou činnost nevykonávala. Pod tuto činnost nelze zařadit ani stěžovatelkou tvrzenou prvotní snahu její a jejích dřívějších společníků o otevření restaurace. Ostatně, jak uvedla již žalovaná na str. 9 svého rozhodnutí, skutečnost, že začala podnikat až od září 2013, stěžovatelka nerozporovala ani ve své výpovědi ze dne 22. 10. 2015.

[15] V této souvislosti neobstojí ani kasační námitky, že nelze zjišťovat aktuální skutkový stav z výslechů stěžovatelky, které jsou 1 rok a 2,5 roku staré a nadto byly provedeny v jiném správním řízení. NSS souhlasí se závěrem krajského soudu, že správním orgánům nic nebránilo použít protokoly o výpovědích stěžovatelky jako účastnice řízení o její žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Možnost využití důkazů získaných v jiném řízení připustil NSS i ve svých rozsudcích ze dne 30. 1. 2008, čj. -119, a ze dne 22. 7. 2009, čj. -57. Přestože se uvedené rozsudky vztahují k řízení daňovému a k odlišným skutkovým situacím, přisvědčují závěru, že obecně je možné ve správním řízení použít jako podklad rozhodnutí i důkazy získané v souladu se zákonem v jiném správním řízení. Krajský soud rovněž přiléhavě konstatoval, že znění § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců se vztahuje k době minulé, o níž stěžovatelka ve svých výpovědích hovořila ve vztahu ke své činnosti jednatelky Leonex v letech 2011 až 2015.

[16] NSS dále k posouzení plnění účelu předchozího povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatelkou konstatuje, že pobytové oprávnění za účelem podnikání náleží pouze členům statutárního orgánu obchodní společnosti (nikoli jejím společníkům; prostá účast společníka v obchodní společnosti není podnikáním). K prokázání plnění účelu povoleného pobytu přitom nestačí jen to, že je cizinec (v projednávané věci stěžovatelka) formálně zapsán jako statutární orgán (jednatel) v příslušném rejstříku, ale je nezbytné, aby správní orgány při posuzování nejen žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, ale také žádosti o povolení k trvalému pobytu přihlížely rovněž k tomu, zda je deklarovaný účel pobytu žadatelem náležitě využíván (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 12. 2011, čj. -81, ze dne 31. 10. 2014, čj. -46, ze dne 30. 3. 2017, čj. -29, ze dne 10. 5. 2017, čj. -33, a ze dne 8. 3. 2018, čj. -38).

[17] Námitce stěžovatelky, že správní orgány (a rovněž krajský soud) nedostatečně vysvětlily, jak dospěly k závěru o závažném narušení veřejného pořádku ve smyslu § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, přitom musí NSS přisvědčit.

[18] Žalovaná se touto otázkou sice zabývala na stranách 8 a 9 svého rozhodnutí a k vymezení pojmu „veřejný pořádek“ zejména citovala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, čj. -43. Toto vypořádání je však nedostatečné.

[19] Otázkou zda lze neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu kvalifikovat jako „závažné narušení veřejného pořádku“ ve smyslu § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců se podrobně zabýval NSS v rozsudku ze dne 24. 1. 2018, čj. -37, v němž dovodil, že „neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu nemůže být „samo o sobě“ […] kvalifikováno jako narušení veřejného pořádku závažným způsobem ve smyslu § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu v relevantním znění. Uplatnit toto ustanovení by bylo možné jen v případě, že by k onomu (prostému) narušení veřejného pořádku z důvodu neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu přistoupily další individuální okolnosti, jež by umožnily kvalifikovaně hodnotit tento způsob narušení veřejného pořádku jako závažný, například skutečnost, že již v době podání poslední žádosti o povolení dlouhodobého pobytu žadatel věděl, že účel nebude nebo nehodlá plnit. Šestý senát přitom v citovaném rozsudku (bod [21] věta v závorce) zdůraznil, že by pro takový závěr „nesvědčilo zjištění, že účel pobytu cizinec neplnil po tři z pěti let dlouhodobého pobytu předcházejícího podání žádosti o trvalý pobyt“.

[20] Po skutkové stránce se ovšem o takový případ jedná právě v nyní projednávané věci, neboť stěžovatelka pobývala v ČR na základě předchozího povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě“, které jí bylo vydáno na dobu od 8. 4. 2009 do 7. 4. 2011. Dne 23. 3. 2011 podala stěžovatelka žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, o níž dle dostupných informací dosud nebylo rozhodnuto (srov. § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců v relevantním znění). Žádost o povolení k trvalému pobytu poté stěžovatelka podala dne 18. 12. 2013 a je jí vytýkáno, že neplnila účel předchozího povolení k dlouhodobému pobytu od 31. 12. 2010 do podzimu 2013, tj. po dobu necelých tří let z pěti let dlouhodobého pobytu předcházejícího podání žádosti o trvalý pobyt.

[21] Samozřejmě nelze bez dalšího paušalizovat závěry šestého senátu o tříleté době neplnění účelu pobytu na každý posuzovaný případ. Na straně druhé je však není možné bez dalšího pominout a závěr o tom, že i takto dlouhé neplnění účelu pobytu naplňuje znaky narušení veřejného pořádku závažným způsobem, je třeba pečlivě zdůvodnit. V nyní projednávané věci tak správní orgány neučinily a omezily se na konstatování, že minimálně po výše uvedenou dobu stěžovatelka dlouhodobě a systematicky neplnila účel předchozího povolení k dlouhodobému pobytu, čímž zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Krajský soud poté pochybil, pokud tyto neúplné závěry správních orgánů převzal; jeho rozsudek je tudíž v uvedeném směru rovněž nepřezkoumatelný. Je ovšem korektní poznamenat, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána dříve než rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2018, čj. -37; správní orgány jej tak zohlednit nemohly. Totéž platí o rozhodování krajského soudu.

[22] Z uvedeného je zřejmé, že již krajský soud měl rozhodnutí žalované (a popř. též prvostupňové rozhodnutí) zrušit pro nepřezkoumatelnost podle ; pochybení krajského soudu je také bez dalšího důvodem pro zrušení jeho rozsudku.

[23] Další námitky stěžovatelky nemohou na výše uvedených závěrech ničeho změnit a v tomto stádiu řízení by bylo předčasné, aby se jimi NSS blíže zabýval. Bude tedy zejména na správních orgánech, aby zvážily důkazní návrhy stěžovatelky na provedení jejího účastnického výslechu a svědeckého výslechu jejího druha, jakož i v závislosti na vývoji dalšího řízení posoudily všechny okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Zejména se bude jednat o posouzení, zda k neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu přistoupily u stěžovatelky další individuální okolnosti, které umožňují kvalifikovaně hodnotit tento způsob narušení veřejného pořádku jako závažný.

IV. Závěr a náklady řízení

[24] NSS napadený rozsudek z důvodů popsaných výše podle zrušil. Vzhledem k tomu, že pro takový postup byly důvody již v řízení před krajským soudem, NSS zrušil také žalobou napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [ ve spojení s a 4 ]. V něm bude žalovaná postupovat podle závazného právního názoru vysloveného v tomto rozsudku [ ve spojení s ].

[25] Podle věty druhé rozhodne NSS v případě, že zruší podle rozhodnutí žalované, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem. Žalovaná, která ve věci neměla úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka měla ve věci úspěch, podle jí tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež důvodně vynaložila v řízení, proti žalované, která úspěch neměla.

[26] NSS přiznal stěžovatelce náhradu nákladů za zaplacené soudní poplatky ve výši 9 000 Kč [1 x 3 000 Kč za žalobu podle položky č. 18 bod 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, 1 x 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, jemuž bylo vyhověno usnesením krajského soudu ze dne 24. 11. 2016, čj. -38, a 1 x 5 000 Kč za kasační stížnost podle položky č. 19 uvedeného zákona; soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti NSS stěžovatelce nepřiznal, neboť s tímto návrhem úspěšná nebyla – usnesením NSS ze dne 4. 10. 2017, čj. -22, byl návrh stěžovatelky zamítnut].

[27] Stěžovatelka byla v řízení před krajským soudem a v řízení před NSS zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, kterým byla zastoupena již v řízení před správními orgány. NSS stěžovatelce přiznal náhradu odměny za zastupování za čtyři úkony právní služby [z toho tři úkony před krajským soudem: převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby včetně návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, účast na jednání před krajským soudem, viz , d) a g) o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); jeden úkon před NSS: sepis kasační stížnosti ( advokátního tarifu)], tj. 4 x 3100 Kč, celkem tedy částku 12 400 Kč [ ve spojení s advokátního tarifu]. Dále NSS přiznal 4 x 300 Kč, tj. celkem 1200 Kč jako paušální náhradu výdajů spojených s uvedenými úkony ( advokátního tarifu). Jelikož advokát doložil, že je plátcem DPH, NSS mu odměnu a náhradu hotových výdajů zvýšil o částku odpovídající uvedené dani, tj. 2 856 Kč. Celková výše přiznané odměny činí 25 456 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. prosince 2018

Ondřej Mrákota

předseda senátu