Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 145/2018 - 52

Nad 145/2018

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedky JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: S. D. V., IČO: X, zastoupen JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2018, č. j. 13920/18/7700-30133-711462, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením věci,

takto:

Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2018, č. j. 13920/18/7700-30133-711462, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 7. 2017, č. j. 33318/17/5100-41453-711845, kterým byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení dle , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. – 34, rozhodl Krajský soud v Brně, že věc se podle a 5 , (dále jen „ “) postupuje Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Krajský soud dospěl k závěru, že za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni dle , je nutné považovat Finanční úřad pro hlavní město Prahu, který v původním řízení, v jehož rámci byl návrh na obnovu řízení uplatněn, rozhodoval v prvním stupni o návrhu žalobce na vyloučení majetku z daňové exekuce.

[2] Městský soud vyjádřil nesouhlas s postoupením věci, a proto věc předložil k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Uvedl, že řízení o návrhu na povolení obnovy řízení je samostatným řízením, v němž správní orgán zkoumá splnění podmínek pro obnovu řízení a neposuzuje meritum věci. Na takovou situaci dle názoru městského soudu nelze aplikovat judikaturu vztahující se k řízení o žalobě proti rozhodnutí o prohlášení nicotnosti správního rozhodnutí, které má velmi úzkou návaznost na rozhodnutí, jehož nicotnost je posuzována. Takto úzká návaznost v případě řízení o povolení obnovy řízení chybí.

[3] Usnesení krajského soudu o postoupení věci bylo (kromě nyní posuzovaného nesouhlasu městského soudu) současně u Nejvyššího správního soudu napadeno kasační stížností žalobce, který s postoupením věci nesouhlasil z obdobných důvodů jako městský soud. O této kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 19, tak, že usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Vyjádřil právní názor, že místně příslušným k projednání žaloby podle a násl. proti rozhodnutí ve věci nařízení či povolení obnovy řízení podle a násl. daňového řádu je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který v této věci rozhodl v prvním stupni, nikoli soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který vydal rozhodnutí, jehož se řízení ve věci nařízení či povolení obnovy řízení týká.

[4] Podle není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

[5] V rozsudku ze dne 27. 1. 2005, č. j. – 35, Nejvyšší správní soud k tomuto ustanovení uvedl, že „rozhodne-li Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti podané proti usnesení, kterým se věc postupuje místně příslušnému soudu, je tímto rozhodnutím vázán i soud, kterému se věc postupuje; postup podle věty druhé se zde již nepoužije“.

[6] Kromě krajského soudu je tedy i městský soud v otázce místní příslušnosti vázán shora citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 19.

[7] Podle ve spojení s platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Jelikož o otázce místní příslušnosti soudu v řízení o žalobě proti předmětnému rozhodnutí o nepovolení obnovy daňového řízení již Nejvyšší správní soud závazně rozhodl, nesouhlas městského soudu Nejvyšší správní soud nyní odmítl dle uvedeného ustanovení.

[8] Podpůrně lze poukázat i na skutečnost, že usnesení o postoupení věci bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 19, pravomocně odstraněno, v důsledku čehož odpadl předmět řízení. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který je taktéž důvodem pro odmítnutí návrhu podle stejného ustanovení (analogicky např. rozsudky ze dne 12. 4. 2007, č. j. – 95, ze dne 28. 5. 2010, č. j. – 104, ze dne 19. 5. 2011, č. j. – 60, nebo ze dne 30. 6. 2014, č. j. – 65).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2018

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu