Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
50 A 64/2018 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
50 A 64/2018 - 20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci
žalobce: D. F.
bytem J. X, T.
zast. JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem
sídlem Lipanská 331/7, Říčany
proti
žalovaný: Krajský úřad Jihočeský kraj
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2018 č. j. KUJCK 86128/2018/OZZL,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 21. 6. 2018 č. j. KUJCK 86128/2018/OZZL a rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 28. 2. 2018 č. j. ŽP 2665/2018VoHa se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 800,-- ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 8. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2018 č. j. KUJCK 86128/2018/OZZL, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Třeboni o uložení pokuty za přestupek spočívající v nevytvoření podmínek pro výkon kontroly kontrolujícího orgánu v domě č. x v T. ulici v Ch. a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
2. V žalobě se vyjadřuje nesouhlas s tím, že žalobce měl úmyslně nevytvořit podmínky pro výkon kontroly v konkrétním domě. V průběhu řízení několikrát písemně i osobně argumentoval tím, že stacionární zdroj, který byl v nemovitosti umístěn, je mimo provoz, a proto jakákoli kontrola je pouhým úmyslným obtěžováním vlastníka domu. To žalobce jednoznačně formuloval ve stanovisku, které odeslal Městskému úřadu v Třeboni. Proto nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, kterého se přestupce musí dopustit úmyslně z vědomé nedbalosti, protože důvod k provedení prohlídky nemovitosti respektive zdroje, který je nefunkční, neexistoval. V létech 2017 a 2018 nebyl předmětný zdroj vytápění v provozu pro jeho nefunkčnost.
3. Žalobce se žádného porušení práva nedopustil, naopak měl právo provedení prohlídky odmítnout, protože narušení životního prostředí zvýšeným hlukem ani jiným způsobem nenastalo a prohlídka nebyla důvodná.
4. Žalovaný ve svém stanovisku uvedl, že v topné sezóně roku 2017 byly kotle prokazatelně v provozu. O tom svědčí sdělení starosty městyse Chlum u Třeboně, v němž se uvádí, že občané obce si stěžovali na neustálý pískot a žalobce nápravu nezajistil, byť tak opakovaně přislíbil. Podle kolaudačního rozhodnutí z roku 1995 byly v budově uvedeny do provozu tři plynové kotle. Podle zákona ochraně ovzduší se jedná o kotle, které je provozovatel povinen provozovat v souladu s povolením provozu, které vydává krajský úřad. Pro podezření, že zdroj je provozován bez předepsaného povolení, byla Česká inspekce životního prostředí požádána o provedení kontroly. Ta věc vrátila Městskému úřadu v Třeboni, poté, co bylo zjištěno, že žalobce daný stacionární zdroj provozuje jako nepodnikatelský subjekt.
5. K podnětu starosty městyse bylo na 31. 5. 2017 nařízeno jednání za účelem podání vysvětlení ve věci kontroly kotlů, ze kterého se žalobce omluvil. V následující topné sezóně městský úřad opakovaně zaslal žalobci oznámení o provedení kontroly stacionárního zdroje, ze které se žalobce omluvil. Po zaslání třetího oznámení o provedení kontroly obdržel městský úřad dne 9. 1. 2018 stanovisko žalobce k výzvám o možnosti provést kontrolu stacionárního zdroje, jehož přílohou byla opravná faktura společnosti E-ON energie z 27. 11. 2017 dokládající, že v odběrném místě byl demontován plynoměr a zjištěn skutečný stav spotřebovaného plynu, na jehož základě byla vystavena faktura na zemní plyn a provedeno opravné vyúčtování v místě spotřeby. Vyúčtování bylo provedeno za období od 17. 12. 2016 do 5. 10. 2017. Z faktury vyplývá, že k odpojení plynu došlo k 5. 10. 2017 a zdroj již nemohl být provozován. Přestože ve stanovisku se uvádí, že není důvod k provedení kontroly, neobsahuje stanovisko omluvu z řádně ohlášené kontroly. Nebylo zřejmé, že kontrolovaná osoba se na místo v ohlášený čas nedostavila. Žalobce kontrolu umožnil dne 9. 2. 2018 a bylo zjištěno, že v topné sezóně 2017 byl minimálně jeden kotel v provozu. Žalobce úmyslně mařil provedení kontroly v době, kdy zdroj byl ještě funkční a zajišťoval vytápění a ohřev teplé vody v objektu občanské vybavenosti v topné sezóně 2016 – 2017, tedy v době stížnosti obyvatel městyse. Důvod k provedení kontroly je žalovaným spatřován v tom, že stacionární zdroj byl provozován bez povolení. Provedení kontroly zdroje bylo odůvodněné, protože v sezóně 2017 byl minimálně jeden kotel v provozu. Podle názoru žalovaného žalobce mařil provedení kontroly v období, kdy zemní plyn ještě od kotelny odpojen nebyl, to je do 5. 10. 2018 s úmyslem vyhnout se možnému správnímu řízení o uložení pokuty pro promlčení. Odkazuje se na podmínky provozovatele stacionárního zdroje podle § 17 odst. 1 písm. a) a § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, jejichž porušením se provozovatel dopustí přestupku. V projednávané věci byla sankce uložena za porušení povinnosti poskytnout kontrolnímu orgánu součinnost. K naplnění skutkové podstaty přestupku došlo tím, že kontrolovaná osoba několikrát s omluvou a jednou bez omluvy neumožnila zpřístupnění objektu, který měl být předmětem kontroly. Zamýšlenou kontrolu bylo žalobcem umožněno provést až v době přestupkového řízení. Daný přestupek žalobce spáchal úmyslně. Navrhuje se žalobu zamítnout.
6. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.
7. Dne 28. 2. 2017 adresoval starosta městyse Chlum u Třeboně Městskému úřadu v Třeboni žádost o provedení kontroly kotlů v žalobcově domě. Podání je odůvodněno tím, že občané obce si stěžují na neustálý pískot ozývající se z budovy, tato záležitost byla řešena v topné sezóně 2015 a 2016, závada pravděpodobně na kotli nebyla odstraněna. Stejné pískání se ozývá v topné sezóně 2016 a 2017, přičemž náprava zajištěna nebyla. O provedení kontroly kotlů se žádá z toho důvodu, zda pro možnou vadnou funkčnost nedochází ke znečišťování ovzduší. Současně se požaduje posoudit, zda neustálý pískot nezhoršuje životní prostředí v obci. Věc byla usnesením ze dne 8. 3. 2017 postoupena České inspekci životní prostředí v Českých Budějovicích a Krajské hygienické stanici Jihočeského Kraje. Česká inspekce životního prostředí usnesením ze dne 11. 4. 2017 věc vrátila Městskému úřadu v Třeboni s odůvodněním, že provozovatelem kotlů je nepodnikající fyzická osoba, která se může pro případ provozování kotlů v rozporu se zákonem dopustit přestupku. Ty projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností.
8. Krajská hygienická stanice vyřídila podnět obce dne 2. 6. 2017, kdy vyšla ze sdělení vlastníka objektu o tom, že systém vytápění v objektu byl upraven a hluk byl odstraněn.
9. V záležitosti vysvětlení prověření podnětu bylo nařízeno na 31. 5. 2017 jednání se srazem před budovou ve vlastnictví žalobce. Pro omluvu žalobce se tato kontrola neuskutečnila.
10. Další termín kontroly byl stanoven na 27. 9. 2017, ze které se žalobce omluvil podáním doručeným úřadu dne 25. 9. 2017. Současně se uvádí, že stacionární zdroj je mimo provoz a neuvažuje se s jeho užíváním v průběhu topné sezóny, protože objekt občanské vybavenosti provozován nebude.
11. Po stanovení termínu kontroly na 15. 11. 2017 byla doručena další omluva žalobce, ve které se současně uvádí, že stacionární zdroj je mimo provoz a neuvažuje se v průběhu topné sezóny s jeho užíváním.
12. K nařízení provedeny kontroly stacionárního zdroje na 10. 1. 2018 podal žalobce písemné vyjádření označené jako konečné stanovisko k výzvám o možnosti provést kontrolu stacionárního zdroje. Uvádí se v něm, že právo provést kontrolu takového zdroje podle zákona o ochraně ovzduší není založeno bez jakýchkoli důvodů zejména bez důvodného podezření o porušení podmínek tohoto zákona. Žalobce nebyl vyzván k odstranění příčiny znečišťování ovzduší, protože k žádném znečištění spalováním zemního plynu nedošlo a docházet nemohlo. V minulosti bylo úřadu sděleno, že vytápění bude zajišťováno jiným způsobem, nikoli vytápěním ze stacionárního zdroje, k čemuž je předkládán jako důkaz doklad společnosti E.ON z 27. 11. 2017, jímž je prokazováno, že plynoměr byl demontován a zdroj od plynu odpojen. K odpojení plynu došlo podle opravné faktury od 5. 10. 2017. Proto požadavek na provedení kontroly nemá oporu v právních předpisech.
13. Trvá-li úřad na tom, že kotelnu chce prohlédnout, je žalobce připraven to umožnit, avšak je zapotřebí termín návštěvy koordinovat tak, aby se kontroly mohl účastnit též právní zástupce vlastníka nemovitosti.
14. Protokolem o kontrolním zjištění z 10. 1. 2018 je doloženo, že žalobce se v rozmezí od 9.55 h. do 10.20 h. uvedeného dne ke kontrole nedostavil.
15. Oznámením ze dne 23. 5. 2018 byl žalobce informován o zahájení řízení o přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 1. 2018 nevytvořil podmínky pro výkon kontroly v konkrétní nemovitosti.
16. V průběhu řízení o přestupku byla dne 9. 2. 2018 provedena kontrola stacionárního zdroje, kdy bylo zjištěno, že v kotelně jsou umístěny tři plynové kotle, jsou mimo provoz a objekt je vytápěn elektrickými přímotopy. Plynová kotelna je odpojena od přívodu plynu. K vytápění se v letošní sezóně používal pouze jeden kotel, o němž se žalobce vyjádřil tak, že životní prostředí neznečišťoval. Při kontrole byla pořízena fotodokumentace dokládající odpojení plynových kotlů.
17. Sdělení společnosti E-ON ze dne 27. 11. 2017 o tom, že plynoměr konkrétního čísla byl demontován a současně vystavena opravná faktura, vyúčtování za období od 17. 12. 2016 do 5. 10. 2017, ve které je vyčíslen přeplatek, jsou ve spise založeny od 9. 1. 2018.
18. Městský úřad v Třeboni vydal dne 28. 2. 2018 rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným přestupkem podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se dopustil tím, že dne 10. 1. 2018 od 10.00 hodin úmyslně nevytvořil podmínky pro výkon kontroly v konkrétní nemovitosti. Za tento přestupek žalobci uložil správní trest, pokutu ve výši 1.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce se ke kontrole bez omluvy nedostavil a nevytvořil podmínky pro její výkon. Provedení kontroly bylo oznámeno opakovaně, z předchozích kontrol se žalobce omluvil, byť bez udání důvodu. Kontroly byly nařízeny podle § 17 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně ovzduší.
19. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, že stacionární zdroj vytápění je mimo provoz, budova podnikatelským aktivitám neslouží a nesloužila, stacionární zdroj byl odpojen. Vyjadřuje se přesvědčení, že ke spáchání přestupku úmyslně nebo z vědomé nedbalosti nedošlo, protože důvod pro prohlídku stacionárního zdroje nebyl dán. Nebylo tomu tak ani v létech 2015 a 2016, protože šlo o plynovou kotelnu, kdy emise do ovzduší jsou prakticky nulové a žádné další narušení životního prostředí nepřichází v úvahu. V topné sezóně 2017 a 2018 již stacionární zdroj nebyl funkční.
20. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že kontrola byla nařízena podle § 17 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně ovzduší. Městský úřad z kolaudačního rozhodnutí zjistil, že v objektu jsou umístěny tři plynové kotle, ke kterým má ve smyslu prve uvedeného předpisu provozovatel povinnost umožnit přístup. Přestože žalobce doložil, že kotle byly odpojeny a zdroj nemohl být provozován, je na kontrolním orgánu tuto skutečnost prověřit. Přitom se jedná o zdroj, u něhož se vyžaduje povolení k provozu. Úmysl žalobce kontrolu neumožnit je spatřován v neochotě žalobce podat vysvětlení na základě předvolání ze dne 9. 5. 2017 a opakované omluvy z provedení kontroly zdroje. U poslední výzvy ke kontrole nebyla omluva z kontroly ze strany odvolatele uvedena. O vhodnějším termínu provedení kontroly se žalobce měl dostatečnou možnost dohodnout mezi první a třetí výzvou k provedení kontroly. Ohlášená kontrola nebyla žalobcem umožněna, a proto nebylo možno posoudit, zda docházelo k narušování životního prostředí. Naplnění skutkové podstaty přestupku je prokázáno, protože kontrolovaná osoba se bez omluvy nedostavila v dostatečném předstihu k oznámené kontrole a nevytvořila podmínky pro její výkon.
21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
22. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, jímž byl žalobce uznán vinným, protože dne 10. 1. 2018 úmyslně nevytvořil podmínky pro výkon kontroly v konkrétním domě. To je dovozováno z okolnosti, že žalobce se ke kontrole nestavil bez omluvy. Názor, že žalobce se ke kontrole nedostavil bez omluvy, soud nesdílí. Městský úřad dne 9. 1. 2018 převzal vyjádření zástupce k výzvám o možnosti provést kontrolu stacionárního zdroje znečištění. V tomto podání se v podstatě uvádí, že nejsou dodrženy důvody pro provedení takové kontroly a v závěru sděluje, že trvá-li úřad na tom, že kotelnu chce prohlédnout, je žalobce připraven to umožnit, avšak požaduje termín návštěvy koordinovat tak, aby se takové kontroly mohl účastnit i jeho právní zástupce. Současně se uvádí, kdy lze termín kontroly se zástupcem žalobce dohodnout. Ze závěru této písemnosti je zjevné, že žalobce se kontroly následující den neúčastní, poněvadž při takové kontrole chce být současně zastoupen. Možnosti být při kontrole zastoupen kontrolní řád nebání. Dále je ze závěru podání zřejmé, že žalobce spolu se svým právním zástupcem má zájem termín kontroly dohodnout. Uvádí se, kdy tak lze učinit. Ze závěru uvedené písemnosti lze proto spolehlivě učinit závěr, že žalobce se svým právním zástupcem účast při kontrole omlouvá. Nejednalo se proto o situaci, kdy omluva nepřítomnosti při kontrole nebyla učiněna. Z formulace závěru sdělení lze dovodit, že to byl právní zástupce žalobce, pro kterého nebyl stanovený termín vhodný a má-li účastník řízení právo na to být zastoupen, pak i neúčast jeho zástupce je důvodem pro omluvu nepřítomnosti žalobce při kontrole.
23. Žalobce omluvil svou nepřítomnost při předchozích dvou nařízených kontrolách, bližší údaje neuvedl a tyto omluvy byly akceptovány. Obdobně bylo postupováno i v případě kontroly nařízené na 10. 1. 2018, kdy důvodem byla nepřítomnost právního zástupce žalobce a se zřetelem k předchozí akceptaci omluvy z jednání, tak jak byly formulovány, mohl žalobce předpokládat, že bude postupováno jako v předchozích případech a omluva bude úřadem akceptována. Není rozhodné, zda bylo výslovně uvedeno, že žalobce nepřítomnost při kontrole omlouvá, protože rozhodný je obsah sdělení a ten je jednoznačný v tom smyslu, že žalobce se bez přítomnosti svého právního zástupce kontroly neúčastní.
24. Žalovaný pak při svém rozhodování vyšel z názoru, že porušení povinností podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, spočívající v povinnosti poskytnout kontrolnímu orgánu součinnost, se žalobce dopustil opakovaně, jestliže uvedl, že naplnění skutkové podstaty přestupku se stalo tím, že žalobce několikrát s omluvou a jednou bez omluvy zpřístupnění objektu neumožnil. Tento úsudek však odporuje výroku prvostupňového rozhodnutí o tom, že žalobce se přestupku dopustil právě dne 10. 1. 2018, není postihován za to, že součinnost s kontrolním orgánem odmítl opakovaně. Kromě toho, účast při kontrole dne 10. 1. 2018 nebyla neomluvena, jak soud uvedl v předchozí pasáži rozsudku.
25. Soud proto uzavřel, že žalobce se kontroly dne 10. 1. 2018 neúčastnil omluveně, a proto se přestupku, za který byl sankcionován, nedopustil. Uvedené rozhodnutí nemůže obstát rovněž proto, správní orgány obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s námitkou žalobce o tom, že důvod ke kontrole není, protože stacionární zdroj znečištění není funkční.
26. Podání městyse Chlum u Třeboně obsahující požadavek provedení kontroly kotlů bylo úřadu doručeno dne 28. 2. 2017. Žalobce byl vyzýván k podání vysvětlení v závěru měsíce května, tudíž po skončení topné sezóny, další kontrola byla stanovena na konci září a v měsíci listopadu. K oběma těmto výzvám žalobce sdělil, že zařízení v provozu není. To ostatně doložil potvrzením dodavatele plynu o tom, že plynoměr byl demontován a fakturou o odběru plynu, z níž lze usoudit na rozsah využití stacionárního zdroje vzhledem k výši přeplatku na odebraném plynu. Tyto písemnosti dokládají, že zdroj byl využíván do 5. 10. 2017.
27. Rozhodnutí žalovaného vychází z úvahy o tom, že stacionární zdroj byl ještě v topné sezóně v roce 2017 užíván, žalobce pro provoz tohoto zařízení neměl příslušné povolení a úřad sledoval tvrzení o nefunkčnosti zařízení zkontrolovat. Sama okolnost, že stacionární zdroj byl v minulosti užíván, kdy úřad nezpochybnil doklad o demontáži plynoměru, nepostačuje k odůvodnění nezbytnosti kontroly stacionárního zdroje.
28. Účel zákona a co se rozumí ochranou ovzduší, je formulováno v § 1 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Ochranou ovzduší se sleduje předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší látkami vnášenými do ovzduší, v ustanovení § 2 zákona se pak podávají definice jednotlivých pojmů pro účely zákona o ochraně ovzduší. Kdo je provozovatelem, vyjadřuje uvedené ustanovení pod písmenem h) a rozumí se jím právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj skutečně provozuje. Stacionárním zdrojem je pak ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat (§ 2 písm. e) zákona). Žalobce byl provozovatelem stacionárního zdroje podle § 17 a za doby provozu zařízení měl povinnosti vyjádřené v odstavci 1. Na žalobce se nevztahuje ustanovení § 17 odst. 2 zákona, protože dané zařízení nebylo umístěno v rodinném domě, bytě nebo stavbě pro rodinnou rekreaci. Pro posouzení rozsahu povinností žalobce jako provozovatele nemá význam, že zařízení provozoval jako nepodnikatelská fyzická osoba. To znamená, že na žalobce se vztahovala též povinnost podle § 17 odst. 1 písm. e) zákona umožnit osobám pověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem a zajištěním provozu stacionárního zdroje za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona.
29. Proto bylo zapotřebí k datu 10. 1. 2018, na který byla kontrola nařízena, zabývat se tím, zda jedná se o stacionární zdroj ve smyslu zákona. V řízení bylo prokázáno, že stacionární zdroj byl k datu 5. 10. 2017 odpojen od dodávky plynu, což bylo také zjištěno v přestupkovém řízení. V době nařízené kontroly žalobce plynové kotle neprovozoval a tuto skutečnost správnímu orgánu doložil potvrzením a opravnou fakturou dodavatele plynu. Jestliže zařízení nebylo v době nařízení kontroly provozováno, pak žalobce žádné povinnosti provozovatele stacionárního zdroje podle § 17 zákona neměl. Správní orgány obou stupňů se při svém rozhodování o nařízení kontroly nezabývaly tím, zda a jaké povinnosti má žalobce, který opakovaně oznamoval, že zařízení neprovozuje a 5. 10. 2017 byl plynoměr demontován, dodržovat. Žalobce provozoval plynové kotle, které byly prokazatelně od 5. 10. 2017 odpojeny od dodávky plynu. Tuto skutečnost žalobce správnímu orgánu doložil. Při nařízení kontroly na 10. 1. 2018 bylo proto zapotřebí zabývat se tím, zda odpojené zařízení je podřaditelné stacionárnímu zdroji podle § 2 odst. e) zákona, je-li jím ucelená technicky nedělitelná stacionární technická jednotka. Odpojení od dodávky plynu demontáží plynoměru nasvědčuje tomu, že o ucelenou technicky dále nedělitelnou stacionární jednotku se s největší pravděpodobností jednat nemohlo, což by mělo za následek, že o stacionární zdroj nejde. Ani z tohoto hlediska se správní orgány důvodností nařízení kontroly nezabývaly. Při skutkovém zjištění o tom, že daný zdroj je nefunkční, kdy doklad o demontáži plynoměru správní orgány nezpochybnily, bylo zapotřebí zabývat se podmínkami pro nařízení kontroly právě ve smyslu prve uvedených předpisů zákona o ochraně ovzduší. Jestliže se tak nestalo, není odůvodnění rozhodnutí žalovaného vysvětlující důvody ke kontrole stavem vzniklým v minulosti postačující. I pro tyto důvody nemůže napadené rozhodnutí obstát.
30. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
31. Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. též rozhodnutí Městského úřadu v Třeboni.
32. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 12.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3.100 Kč a dvakrát režijní paušál po 300 Kč.
33. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.c z.
České Budějovice 17. prosince 2018
JUDr. Věra Balejová v.r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.