Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 20/2018 - 29.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 20/2018 - 29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci
žalobkyně: L. D., narozená dne X
bytem
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 9. 2018 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 9. 2018, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou dne 11. 10. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 25. 6. 2018, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť lékař České správy sociálního zabezpečení dospěl k závěru, že u žalobkyně se o invaliditu nejedná.
2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Žalobkyně má za to, že žalovaná nesprávně zhodnotila pokles její pracovní schopnosti, když nevzala v úvahu rozsah omezení, která vyplývají z jejího zdravotního stavu.
3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 12. 12. 2018 uvedla, že u žalobkyně se jedná zejména o chronickou dysfunkci krční a bederní páteře – stav po dekompresi L4/5 vpravo v roce 2010 bez zánikové motorické kořenové léze, s trvajícími kořenovými iritacemi a poruchou statodynamiky L páteře a operaci C páteře v roce 2014 pro stenózu páteřního kanálu při protruzi disku C 6/7 a foraminální stenózy C4/5 bil. – odstraněny osteofyty C4/7, provedena déza C4/7, dle EMG z 11. 6. 2018 bez kořenového postižení, dle kliniky kořenová motorická léze levé horní končetiny a o chronický CB syndrom C7-8.
4. Při námitkovém řízení dne 30. 8. 2018 byl potvrzen prvoinstanční posudek ohledně použitého posudkového kritéria, kdy z taxačního rozmezí 10 – 20% byla hodnocena žalobkyně horní hranicí na rozdíl od první instance s navýšením na 30%. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou DNZS je chronická dysfunkce krční a bederní páteře s operacemi v obou etážích, tak jak je uvedeno v dg. souhrnu. K datu napadených rozhodnutí a) z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u posuzované osoby poklesla pracovní schopnost o 40%; b) zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal prvnímu stupni invalidity. Posudkový závěr prvoinstančního lékaře LPS OSSZ i druhoinstančního LPS ČSSZ nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity (pokles pracovní schopnosti) nebyl posouzen v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb. , v platném znění. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 14. 6. 2018 a ze dne 30. 8. 2018 ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity nelze potvrdit. Komise dále konstatuje, a to podle dostupné podkladové dokumentace, že při jednání na LPS OSSZ 9. 2. 2017 míra funkčního postižení žalobkyně neodpovídala položce 1d), tedy posudkovému kritériu určenému pro těžké funkční postižení – stav byl posudkově nadhodnocen. Při obou námitkových řízení v roce 2017 byl k dispozici nález neurologa MUDr. X, kde bylo popsáno omezení svalové síly LHK, nicméně ale cíleně provedené vyšetření na ONP včetně EMG r. 2017 pro kořenovou lézi HKK i DKK nesvědčilo, to ani v klinice, ani dle EMG – klinický nález byl MUDr. X hodnocen jako rozporuplný. Normální sílu HKK popsal i revmatolog při vyšetření r. 2017. Komise se tak s hodnocením z obou námitkových řízení z roku 2017 shoduje. Vyšetření žalobkyně při stávajícím jednání komise však klinicky přítomnost kořenové léze na LHK potvrzuje, známky této léze popisují i neurologové MUDr. X a MUDr. X. To by svědčilo pro zhoršení stavu, zhoršení stavu (zhoršení neuropatických bolestí) je popsáno i v ambulanci bolesti 12.2018. Vznik invalidity komise stanovuje ke dni neurologického vyšetření zde dne 19. 7. 2018 – MUDr. X, tento nález dokládá zhoršení stavu. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
5. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
6. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
8. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
9. V daném případě dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, k závěru, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 40 %.
10. U žalobkyně se jedná o invaliditu, neboť podle posudkové komise, která stanovila úplnou klinickou diagnózu, představuje pokles pracovní schopnosti žalobkyně 40 %, tedy u žalobkyně se jedná o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
11. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nejméně 40 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobkyně nejedná o invaliditu, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti 40 %. U žalobkyně se proto k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 , 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením však žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 28. prosince 2018
Mgr. Helena Nutilová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.