Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 A 33/2018 - 38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: B.S.

státní příslušnost Ukrajina

naposledy pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 787/6

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.8.2018, č. j. OAM-183/LE-VL17-VL13-PS-2018, o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 6.800 Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 28.8.2018 č. j. OAM-183/LE-VL17-VL13-PS-2018 byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců ve smyslu ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení mu byla stanovena doba trvání tohoto zajištění do 15.12.2018. Žalovaný vzal za objasněno, že v případě žalobce se lze oprávněně domnívat, že jím podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany má za cíl vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Žalobcova žádost o mezinárodní ochranu je podle žalovaného účelová ve snaze legalizace pobytu a vyhnout se správnímu vyhoštění. V případě žalobce by nebylo účinné uplatnění zvláštního opatření podle ust. .

2. Žalobce podal proti shora uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu ze dne 26.9.2018, kterou nijak blíže nezdůvodnil a požádal v ní zároveň o ustanovení zástupce z řad advokátů. Jeho žádosti bylo usnesením krajského soudu ze dne 9.10.2018 vyhověno s tím, že mu byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. Ladislav Bárta. Tohoto právního zástupce zároveň krajský soud vyzval k doplnění žaloby, na což ustanovený právní zástupce reagoval podáním ze dne 15.10.2018, v němž vytýkal žalovanému správnímu orgánu nesprávné a nedostatečné vyhodnocení naplnění podmínek ust. a to konkrétně naplnění podmínky, že žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat dříve. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem uvedl, že žalobce je zjevně chronickým azylovým turistou, který o mezinárodní ochranu žádal v celé řadě evropských zemí, se zcela shodným úmyslem pak přicestoval i do České republiky, kde se však ihned dostavil na pracoviště cizinecké policie s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu. Nelze tak konstatovat, že by žalobce ihned po svém příchodu na území České republiky neměl v úmyslu požádat o mezinárodní ochranu a přestože lze celkově jeho jednání označit za účelové, nelze v žádném případě dospět k závěru, že by úmysl požádat o mezinárodní ochranu pojal až po svém zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Závěrem své žaloby podotkl, že se v daném případě nabízelo žalovanému využití zajištění žalobce podle ust. , což neučinil. Navrhoval proto, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28.8.2018 č. j. OAM-183/LE-VL17-VL13-PS-2018 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí přezkoumal přitom krajský soud podle ust. a následujících (dále jen „ “) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (ust. , 2 ).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal krajský soud v daném případě za prokázány následující skutečnosti:

- dne 27.8.2018 podal žalobce u Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty žádost o udělení mezinárodní ochrany;

- dne 25.8.2018 vydala Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort oznámení o zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění žalobce podle , 2 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů;

- dne 25.8.2018 vydala Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort rozhodnutí č. j. KRPE-68051-24/ČJ-2018-170022-SV, kterým byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění podle , a doba tohoto zajištění byla stanovena na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že žalobce byl dne 24.8.2018 kontrolován v rámci pobytové kontroly hlídkou Policie ČR na recepci Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, kdy sdělil, že cestovní pas ztratil ve Španělsku a nedisponoval žádným platným vízem či povolením k pobytu na území České republiky. V rámci řízení o správním vyhoštění se žalobce dne 25.8.2018 vyjádřil tak, že z Ukrajiny odcestoval proto, že nechtěl být naverbován do armády. Na Ukrajině si zařídil polské pracovní vízum, na jehož základě odcestoval v dubnu 2016 do Německa a následně do Francie, kde pracoval nelegálně na stavbě. Přibližně po 2 měsících odcestoval na výlet do Amsterdamu, kde si chtěl sehnat práci, což se mu však nepodařilo. Odcestoval proto přes Francii do Španělska, kde žil několik dní na ulici a kde mu ukradli cestovní pas. Nechtělo se mu vracet na Ukrajinu a v říjnu 2016 zažádal v Barceloně o azyl. Úřady jej poslaly do Andalusie, kde pobýval asi 8 měsíců, dostával od státu 50 Euro měsíčně a měl zajištěno ubytování a výuku španělštiny. Po 8 měsících jej nebavilo čekat na konec řízení a svou žádost o azyl „stáhnul“, načež obdržel od státu peníze na vycestování. V dubnu 2017 odcestoval do Německa a po pár dnech se vrátil zpět do Španělska, kde vyhledal Církev adventistů sedmého dne, která jej ubytovala a poskytovala mu stravu. Přibližně po měsíci odcestoval do Nizozemska, kde si od známé pronajal loď, na které nějakou dobu pobýval. Tam jej chytla policie a byl umístěn do centra, ve kterém požádal o azyl. Jeho žádost po 3 týdnech zamítli a sdělili mu, že musí zpět odcestovat do Španělska. To však žalobce neučinil a rozhodl se odjet do města Una, kde v jiném migračním středisku žádal o azyl. Zde pobýval opět několik měsíců, během kterých střídal různá střediska a pobíral dávky 60 Euro na 2 týdny. V únoru 2018 byla jeho žádost zamítnuta a policie jej eskortovala na letiště; musel odletět do Madridu do Španělska. V Madridu si opět zažádal o azyl, avšak řekli mu, že jeho žádost se bude vyřizovat až za 2 měsíce. Proto se rozhodl odcestovat do Lucemburska, kde zažádal rovněž o azyl. V Lucembursku pobýval asi 2 měsíce v táboře, kde dostával poukázky na stravu a ošacení v hodnotě 100 Euro a poté mu sdělili, že jeho žádost byla zamítnuta, proto odcestoval do Nizozemska, kde pobýval v imigračním centru asi měsíc a na to se vrátil zpět do Německa. V Německu vystřídal tři tábory a po dvou měsících obdržel zákaz vstupu do Německa a bylo mu sděleno, že má odcestovat zpět do Španělska nebo pryč z území. Jelikož se mu nechtělo do Španělska vracet, rozhodl se odcestovat do České republiky. V odůvodnění je dále uvedeno, že v rámci dokazování v řízení ve věci správního vyhoštění bylo zjištěno, že se žalobce zdržoval na území ČR od 24.8.2018;

- dne 2.10.2018 byl žalobce seznámen s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a dle protokolu sepsaného o tomto seznámení sdělil, že nechce uvést žádné skutečnosti nebo nové informace významné pro posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Chtěl by urychlit svůj návrat do Španělska;

- dne 3.10.2018 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-183/LE-VL17-ZA19-2018, dle něhož je žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podle ust. a zároveň řízení ve věci mezinárodní ochrany zastavil podle ust. téhož zákona. Současně určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Španělské království;

- podle protokolu sepsaného dne 30.8.2018 bylo shora uvedené rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci osobně doručeno;

- dne 5.10.2018 žalobce písemně sdělil žalovanému, že nebude podávat odvolání proti rozhodnutí č. j. OAM-183/LE-VL17-ZA19-2018.

6. Zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle představuje krajní prostředek, jehož následkem je omezení či zbavení osobní svobody cizince; jde tedy o citelný zásah do základního práva jednotlivce na nedotknutelnost jeho osoby a osobní svobody, který je přípustný jen za podmínek stanovených zákonem a souladných s ústavním pořádkem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23.11.2011, č. j. -150, č. 2524/2012 Sbírky NSS, rozsudek NSS ze dne 22.7.2010, č. j. -74, č. 2129/2010 Sbírky NSS, nález Ústavního soudu ze dne 12.5.2009 sp. zn. , č. 229/2009 Sbírky). V projednávané věci byl žalobce žalobou napadeným rozhodnutím zajištěn podle ust. , podle kterého ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Možnost zajištění cizince dle tohoto zákonného ustanovení je tedy vázána (jak správně poukázal žalobce v doplnění žaloby) na podmínku, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána v zařízení pro zajištění cizinců, přičemž dalším předpokladem je existence oprávněných důvodů se domnívat, že byla podána s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny anebo je pozdržet a třetí podmínka je skutečnost, že žadatel svou žádost mohl uplatnit již dříve.

7. Doplnění žaloby žalobce učiněné jeho ustanoveným právním zástupcem dne 15.10.20178 obsahuje v podstatě jediný a zásadní žalobní bod, a to, že výše citovaná třetí podmínka použití ust. v případě žalobce naplněna nebyla. Je nesporné, jak vyplynulo z obsahu připojeného správního spisu žalovaného, že žalobce pobýval opakovaně nelegálně na území členských států Evropské unie, na území některých z nich neúspěšně žádal o udělení mezinárodní ochrany a že zjevně nerespektoval právní předpisy upravující pobyt cizinců na území těchto států. Nicméně v rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2018, jímž zastavil řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce, se uvádí, že žalobce přicestoval do České republiky z Německa v pátek dne 24.8.2018. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že již dne 25.8.2018 byl žalobce rozhodnutím Policie ČR zajištěn za účelem správního vyhoštění a žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 27.8.2018 v Zařízení pro zajištění cizinců ve Vyšních Lhotách, tedy třetí den po vstupu na území ČR. Z těchto zjištění tedy nelze dovodit závěr, že mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

8. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil (přestože podle vyjádření žalovaného k podané žalobě byl žalobce dne 17.10.2018 transferován z České republiky do Španělského království dle Dublinské dohody) v souladu s ust. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle odstavce 4 téhož zákonného ustanovení.

9. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalobci žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. ).

10. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za jeho právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní pomoci po 3.100 Kč a 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. , a vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 05.11.2018

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje