Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Azs 108/2018 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 108/2018 - 36
[3] Žalovaný uvedl, že tvrzené důvody partnerského soužití a rodinné či soukromé vazby nebyly zohledněny ve vztahu k doplňkové ochraně, neboť nejsou dle zákona o azylu považovány za důvod pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle § 14a odst. 2 zákona o azylu není prostředkem k zajištění oprávnění k pobytu na území České republiky. O porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) by bylo možné hovořit pouze v případě, kdy by byl porušen tzv. extrateritoriální účinek, což v případě stěžovatele není splněno. Dle žalovaného je rozsudek krajského soudu v souladu se zákonem o azylu a mezinárodními závazky České republiky; v podrobnostech žalovaný odkázal na správní spis.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Ze stěžovatelových tvrzení vyplynulo, že nechce opustit území České republiky, neboť zde má svou rodinu, se kterou chce nadále společně žít. NSS nejprve poznamenává, že institut mezinárodní ochrany neslouží k legalizaci pobytu na území České republiky a mezinárodní ochranu lze udělit pouze na základě taxativně vymezených důvodů v zákoně o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003 – 47).
[7] Stěžovatel shledává naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu z důvodu zásahu do jeho práva na soukromý a rodinný život. NSS se otázkou zásahu do soukromého a rodinného života a tím, za jakých situací by tento zásah představoval porušení mezinárodních závazků České republiky podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve své rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval. Za vážnou újmu se bude považovat situace, kdy by vycestování cizince nebylo možné s ohledem na závazky plynoucí z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Tradičně půjde např. o situace, kdy vycestování není možné s ohledem na respektování soukromí a rodinného života, tak jak je zakotveno v čl. 8 Úmluvy (rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2010, čj. 2 Azs 24/2010 – 90). Ustanovení čl. 8 Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahů mezi nimi. Při stanovení rozsahu povinností státu je v tomto směru nutno zvážit okolnosti konkrétního případu a případné extrateritoriální účinky čl. 8 Úmluvy, tedy otázku, do jaké míry je cizinci znemožněn jeho rodinný, případně soukromý život v jeho zemi původu a do jaké míry je přijímající stát právě z tohoto důvodu povinen umožnit mu přenést si svůj rodinný, resp. soukromý život na jeho území, a případně, zda je mu za tímto účelem povinen také udělit doplňkovou ochranu (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009 – 65). Stěžovatel v tomto ohledu neuváděl žádné závažné důvody, které by mu znemožňovaly rozvíjet jeho soukromý a rodinný život v zemi jeho původu. Stěžovatel proto nenaplnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný i krajský soud se ve svých rozhodnutích již také konstatovali, že stěžovatelem uváděné rodinné vazby nenaplňují žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany a touto otázkou se dostatečně zabývali. Pokud stěžovatel hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice, pak by se měl snažit upravit svůj pobytový status dle zákona o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Právě ustanovení zákona o pobytu cizinců totiž primárně chrání právo na rodinný a soukromý život zakotvené v čl. 8 Úmluvy (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, čj. 5 Azs 46/2008 – 71).
[8] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[9] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s. s. ř. s.
[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu