Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 108/2018 - 36

[3] Žalovaný uvedl, že tvrzené důvody partnerského soužití a rodinné či soukromé vazby nebyly zohledněny ve vztahu k doplňkové ochraně, neboť nejsou dle zákona o azylu považovány za důvod pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle § 14a odst. 2 zákona o azylu není prostředkem k zajištění oprávnění k pobytu na území České republiky. O porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) by bylo možné hovořit pouze v případě, kdy by byl porušen tzv. extrateritoriální účinek, což v případě stěžovatele není splněno. Dle žalovaného je rozsudek krajského soudu v souladu se zákonem o azylu a mezinárodními závazky České republiky; v podrobnostech žalovaný odkázal na správní spis.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. – 39).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Ze stěžovatelových tvrzení vyplynulo, že nechce opustit území České republiky, neboť zde má svou rodinu, se kterou chce nadále společně žít. NSS nejprve poznamenává, že institut mezinárodní ochrany neslouží k legalizaci pobytu na území České republiky a mezinárodní ochranu lze udělit pouze na základě taxativně vymezených důvodů v zákoně o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. – 47).

[7] Stěžovatel shledává naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu z důvodu zásahu do jeho práva na soukromý a rodinný život. NSS se otázkou zásahu do soukromého a rodinného života a tím, za jakých situací by tento zásah představoval porušení mezinárodních závazků České republiky podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve své rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval. Za vážnou újmu se bude považovat situace, kdy by vycestování cizince nebylo možné s ohledem na závazky plynoucí z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Tradičně půjde např. o situace, kdy vycestování není možné s ohledem na respektování soukromí a rodinného života, tak jak je zakotveno v čl. 8 Úmluvy (rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2010, čj. – 90). Ustanovení čl. 8 Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahů mezi nimi. Při stanovení rozsahu povinností státu je v tomto směru nutno zvážit okolnosti konkrétního případu a případné extrateritoriální účinky čl. 8 Úmluvy, tedy otázku, do jaké míry je cizinci znemožněn jeho rodinný, případně soukromý život v jeho zemi původu a do jaké míry je přijímající stát právě z tohoto důvodu povinen umožnit mu přenést si svůj rodinný, resp. soukromý život na jeho území, a případně, zda je mu za tímto účelem povinen také udělit doplňkovou ochranu (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. – 65). Stěžovatel v tomto ohledu neuváděl žádné závažné důvody, které by mu znemožňovaly rozvíjet jeho soukromý a rodinný život v zemi jeho původu. Stěžovatel proto nenaplnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný i krajský soud se ve svých rozhodnutích již také konstatovali, že stěžovatelem uváděné rodinné vazby nenaplňují žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany a touto otázkou se dostatečně zabývali. Pokud stěžovatel hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice, pak by se měl snažit upravit svůj pobytový status dle zákona o pobytu cizinců, nikoli dle zákona o azylu. Právě ustanovení zákona o pobytu cizinců totiž primárně chrání právo na rodinný a soukromý život zakotvené v čl. 8 Úmluvy (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, čj. – 71).

[8] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

[9] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle

[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2018

Ondřej Mrákota

předseda senátu