Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 8/2018 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 8/2018 - 37
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem ve věci
žalobkyně: X
trvale bytem X,
adresa pro doručování G. S. 57/9, Č. B.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2018, čj. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žádostí ze dne 10. 7. 2017 se žalobkyně domáhala změny výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 11. 2017, čj. X, dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve spojení s čl. II bodu 3 novely citovaného zákona č. 220/2011 Sb. , rozhodla tak, že žalobkyni od 6. 9. 2017 náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 5 360 Kč měsíčně.
2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.
II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované
3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 25. 4. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
4. Žalobkyně uvedla, že od roku 2009 pobírala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, ačkoli tento důchod neodpovídal závažnosti jejích onemocnění. Přesto po dobu sedmi let zvýšení invalidního důchodu nepožadovala, ačkoli na něj měla podle odborných lékařů nárok. V roce 2005 se u žalobkyně projevila těžká porucha centra rovnováhy, která odezněla až po sedmi dnech a nadále jí způsobuje opakované obtíže (závratě, zvracení, hučení v uších, neschopnost pohybu), a to několikrát do měsíce. Žalobkyně má potíže s chůzí a dochází u ní proto k mnoha pádům a z nich plynoucím zraněním. Závraťové stavy bývají doprovázeny chronickou migrénou. Dle názoru odborného lékaře v motolské nemocnici má uvedené onemocnění původ v mnohaletém domácím násilí a opakovaných zánětech středouší v dětství i dospělosti. V roce 2008 se onemocnění stabilizovalo, avšak po roce, kdy žalobkyně pracovala a studovala dálkově zdravotní školu, se nemoc rozvinula do těžké formy. Odborný lékař z motolské nemocnice vyjádřil přesvědčení, že se jedná o těžké onemocnění.
5. V roce 2016 žalobkyně požádala o zvýšení invalidního důchodu, neboť se u ní dále projevily těžké úzkostné a depresivní stavy, s nimiž se léčí dodnes a způsobují jí extrémně vysoký tlak, kolapsové stavy, zmatenost, dezorientaci, žaludeční a střevní potíže a poruchy myšlení, vnímání a paměti, jakož i problémy se spaním. Psychické potíže se u žalobkyně objevily v důsledku domácího násilí a sexuálního obtěžování ze strany otce v dětství, resp. obecně velmi neutěšených rodinných vztahů. Posudkový lékař MUDr. E. tyto žalobčiny obtíže zlehčoval a ačkoli není odborníkem v oboru psychiatrie, přepisoval diagnózy z těžkých forem na lehčí, a do její dokumentace zapisoval nesmysly a lži. Žalobkyně dále podrobněji popsala svou negativní zkušenost s tímto posudkovým lékařem.
6. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že jí vzhledem k jejím zdravotním problémům náleží invalidní důchod pro invaliditu III. stupně; poukázala též na skutečnost, že doba, kdy jí byla stanovena invalidita I. a II. stupně se nezapočítávají coby náhradní doby důchodového pojištění. V roce 2017 žalobkyně opětovně požádala o zvýšení invalidního důchodu, avšak ani tentokrát jí nebylo vyhověno. Žalobkyně v žalobě žádala přezkoumání jejího zdravotního stavu kvalifikovaným odborníkem.
7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve stručně shrnula dosavadní průběh řízení, přičemž vyjádřila lítost nad žalobčiným příběhem, avšak například skutečnost, že žalobkyně nepožádala o zvýšení invalidního důchodu dříve, nemohla žalovaná nikterak ovlivnit. Žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jen „posudková komise“). Rozhodnutí věci na základě provedeného dokazování pak ponechala na krajském soudu.
III. Podstatný obsah spisu
8. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla od 15. 9. 2009 uznána částečně invalidní z důvodu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Dle posudkového zhodnocení ze dne 14. 10. 2009 žalobkyně v dané době trpěla chronickým postižením středouší s nálezem otosklerózy provázeným středně těžkou nedoslýchavostí, závratnými stavy, tinnitem a cefaleou.
9. Pro účely posouzení žádosti o změnu výše invalidního důchodu ze dne 28. 6. 2016 byl zpracován posudek o invaliditě ze dne 20. 7. 2016, z něhož vyplývá, že žalobkyně vedle již shora uvedených potíží trpěla též lehkými až středně těžkými depresemi a těžkou obezitou. Dle tohoto posudku poklesla žalobčina pracovní schopnost o 35 %. Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2016 proto žalovaná rozhodla tak, že žalobkyni i nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. V posudku o invaliditě ze dne 31. 10. 2016 pořízeného v rámci řízení o námitkách žalovaná na základě týchž skutkových zjištění o žalobčině zdravotním stavu stanovila pokles její pracovní schopnosti na 45 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 10. 11. 2016 námitky proti posledně uvedenému rozhodnutí zamítla a potvrdila jej.
10. Pro účely posouzení žádosti o změnu výše invalidního důchodu ze dne 10. 7. 2017 byl zpracován posudek o invaliditě ze dne 6. 9. 2017, v němž posudkový lékař shledal, že žalobkyně v dané době trpěla vedle shora uvedených potíží souvisejících s chronickým postižením středouší těžkou depresivní poruchou, organickou afektivní poruchou, obezitou III. stupně a nekorigovanou hypertenzí. Pokles žalobčiny pracovní schopnosti vyhodnotil na 55 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 16. 11. 2017 rozhodla tak, že žalobkyni od 6. 9. 2017 náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Shodné závěry pak obsahuje též posudek o invaliditě ze dne 15. 2. 2018, na jehož základě žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí. V obou posledně uvedených posudcích je jako rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti označeno zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), způsobující pokles pracovní schopnosti o 45 %; vzhledem k existenci dalších postižení ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky byla tato hodnota zvýšena na celkových 55 %.
11. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolů o jednání této komise (protokoly o jednání ze dne 28. 6. 2018, 26. 7. 2018, a 15. 10. 2018, jakož i posudek ze dne 15. 10. 2018 jsou založeny na č. l. 21 až 31 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrno, že žalobkyně se zúčastnila jednání komise dne 26. 7. 2018 a podrobila se dále neurologickému a psychiatrickému vyšetření; odborné lékařské závěry z nich vzešlé jsou v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2018 těžká organická depresivní porucha, jež ve smyslu kapitoly V položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity způsobuje pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 60 %. Ostatní zdravotní potíže, tj. středně těžká oboustranná percepční nedoslýchavost s tinnitem (ztráta dle Fowlera 45 %), progredující vertiginózní potíže způsobené kombinovanou vadou s levostrannou periferní hypofunkční a centrální složkou způsobenou migrénami, zhoršené deprese s vegetativním doprovodem, neléčená hyperfagická obezita a esenciální hypertenze, výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na její pracovní schopnost. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti a je schopna rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti. Posudková komise proto uvedla, že pracovní schopnost žalobkyně v době rozhodování žalované poklesla nejméně o 50 %, nejvíce však o 69 %, což odpovídá II. stupni invalidity. Posudková komise neshledala důvody pro postup dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
IV. Průběh jednání
12. Účastníci řízení v průběhu jednání konaného dne 19. 11. 2018 setrvali na shora uvedených stanoviscích.
13. Krajský soud v průběhu jednání provedl důkaz protokoly o jednání protokoly o jednání posudkové komise ze dne 28. 6. 2018, 26. 7. 2018, a 15. 10. 2018 posudkem ze dne 15. 10. 2018, z nichž učinil skutková zjištění popsaná shora v odstavci 11.
V. Právní hodnocení krajského soudu
14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s. s. ř. s. ).
15. Žaloba není důvodná.
16. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
17. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o žádosti o změnu výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.
18. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře – psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům neurologické a psychiatrické povahy. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je onemocnění psychiatrické povahy. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 60 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Posudková komise dále uvedla, že další zdravotní postižení významným způsobem neomezují aktivní pohyb žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost; žalobkyně je tak schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti a je schopna též rekvalifikace. Posudková komise přihlédla také k tíži žalobčiných obtíží, které způsobuje její psychiatrické onemocnění, a dále k jejím dalším onemocněním a profesi. Konečně se pak posudek se vypořádává i s možností využití korekčních faktorů podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, k němuž dle posudkové komise není důvod.
19. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případné korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 60% pokles její pracovní schopnosti. Nelze zároveň přehlédnout, že přes dílčí nesrovnalost v podřazení žalobčiných obtíží v rámci přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, je posudek v podstatných rysech (zejména pak ve výsledném hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobkyně a tomu odpovídajícímu stupni invalidity) konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení. Žalobkyně zároveň nebyla posuzována pouze jedním posudkovým lékařem, s nímž dle svého tvrzení měla špatnou zkušenost (konkrétně se mělo jednat o MUDr. E.), nýbrž celou řadou lékařů podílejících se na podkladech pro posudek posudkové komise, jakož i členy posudkové komise samotné. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně tudíž nezáleželo pouze na jmenovaném lékaři, pročež ani případná důvodnost žalobčiných námitek vůči jeho jednání nemůže mít na zákonnost rozhodnutí žalované vliv.
20. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně jedná o invaliditu II. stupně; správní orgány proto nepochybily, pokud právě z tohoto stupně invalidity žalobkyně vycházely při stanovení výše jejího invalidního důchodu.
VI. Závěr a náklady řízení
21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladu řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích].
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Českých Budějovicích 19. listopadu 2018
JUDr. Michal Hájek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.