Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 195/2018 - 59

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. T. D., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2016, čj. MV-155231-6/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, čj. -47,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Vymezení věci

[1] Usnesením ze dne 30. 9. 2014, čj. OAM-15908-8/DP-2014, Ministerstvo vnitra zastavilo podle řízení o žádosti žalobce, neboť žalobce nedoložil požadované dokumenty; neodstranil tedy podstatné vady žádosti a tato skutečnost bránila pokračování řízení.

[2] Žalovaná podané odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila v záhlaví citovaným rozhodnutím.

[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze zamítl. Uvedl, že žalobce neprokázal předložení všech požadovaných dokladů správnímu orgánu prvního stupně; otisk razítka „došlo“ na výzvě podle něj nebyl způsobilý prokázat, že by žalobce správnímu orgánu prvního stupně potřebné dokumenty doručil. Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou, podle níž bylo rozhodnutí žalované stiženo nepřezkoumatelností. Shrnul, že nepředložení požadovaných dokumentů bylo podstatnou vadou řízení, pro niž nebylo možné v řízení pokračovat; správní orgán prvního stupně proto postupoval správně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavil. Konečně nesouhlasil ani s námitkou žalobce, podle níž žalovaná nezákonně nepřihlédla k listinám, které žalobce doložil až po vydání prvostupňového rozhodnutí.

II.

Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v a d)

[5] Stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost naříkaného rozsudku krajského soudu; krajský soud se podle něj nevypořádal dostatečně srozumitelným způsobem s jeho žalobními námitkami.

[6] Podle stěžovatele bylo rozhodnutí žalované nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení . Stěžovatel zdůraznil, že se v projednávané věci nejednalo o podstatné vady; z jím předložených dokumentů byl zřejmý účel a předmět žádosti. Stěžovatel nadto požadované dokumenty doložil; to, že nebyly součástí spisové dokumentace, bylo pochybením správního orgánu. Na podporu svých tvrzení doložil ve správním řízení kopii výzvy k odstranění vad žádosti spolu s podacím razítkem „došlo“. Z uvedeného pak dle něj bylo zřejmé, že správní orgán prvního stupně požadované dokumenty obdržel a potvrdil jejich přijetí. Krajský soud se podle stěžovatele touto námitkou dostatečně nezabýval.

[7] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se skutečnostmi uvedenými v kasační stížnosti již zabývala v rámci vedeného odvolacího řízení, k věci se tedy vyjádřila již napadeným rozhodnutím. Protože považovala námitky za totožné s námitkami žalobními, odkázala na své vyjádření k žalobě.

III.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných námitek, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 ].

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žádnou z vad zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího správního soudu vytýčených požadavků (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. -130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004, ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004, ze dne 18. 10. 2005, čj. -73, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. -74) napadený rozsudek netrpí. Krajský soud se zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami. Srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč souhlasil se žalovanou v tom, že stěžovatel požadované doklady nepředložil a že správní orgán prvního stupně postupoval správně, pokud řízení o žádosti stěžovatele zastavil. Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.

[11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, podle níž nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle .

[12] Ze správního spisu je patrné, že přípisem ze dne 14. 4. 2014, čj. OAM-15908-3/DP-2014, správní orgán prvního stupně vyzval stěžovatele k odstranění vad žádosti. V této výzvě stěžovateli srozumitelně sdělil, které vady žádost má a které doklady je nutné přeložit, aby žádost obsahovala veškeré zákonem požadované náležitosti; k odstranění vad poskytl stěžovateli lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Stěžovatele taktéž řádně poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Stěžovatel požadované dokumenty ve stanovené lhůtě nepředložil. Ustanovení § 44a odst. 4 ve spojení s § 42b odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců přesně stanoví, jaké doklady musí cizinec k žádosti předložit a neposkytuje správnímu orgánu možnost správního uvážení. Argumentace stěžovatele, podle níž se nejednalo o podstatné vady, pro které by mohlo být řízení zastaveno, již proto neobstojí. Stěžovatel, i přes výzvu správního orgánu, nedostál své povinnosti k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny požadované dokumenty přeložit, a proto nebylo možné v řízení pokračovat; správní orgán proto postupoval zcela správně, pokud řízení zastavil.

[13] Nedůvodná je též argumentace stěžovatele, podle níž doložení těchto dokumentů prokázal kopií výzvy k odstranění vad žádosti s podacím razítkem „došlo“. Nejvyšší správní soud v tomto směru souhlasí s krajským soudem; výzva s otiskem podacího razítka může prokázat nanejvýš to, že se stěžovatel s touto u dostavil ke správnímu orgánu. Není však způsobilá jakkoliv prokázat, že stěžovatel požadované dokumenty předložil. Nadto, jak upozornil zcela správně krajský soud, řada z těchto dokumentů svou datací vylučuje možnost jejich předložení v požadované lhůtě. Stěžovatelovu argumentaci, podle které požadované dokumenty doložil „z důvodů právní opatrnosti“ opětovně i v odvolacím řízení, pro uvedené přijmout nelze.

[14] Námitka stěžovatele, podle níž měly správní orgány přihlédnout k dodatečně předloženým dokladům a o žádosti meritorně rozhodnout, je nedůvodná. Žalovaná na základě podaného odvolání přezkoumávala postup a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jak bylo výše uvedeno, předmětné rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť stěžovatel neodstranil podstatné vady své žádosti, které bránily pokračování řízení. Skutečnost, že tak učinil dodatečně v průběhu řízení, na tom nemůže nic změnit, neboť chybějící y stěžovatel mohl a měl předložit v průběhu řízení v prvním stupni. Tyto y proto nelze považovat za nové důkazy podle s. ř., ke kterým by bylo možno přihlédnout v průběhu odvolacího řízení.

IV.

Závěr a náklady řízení

[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s , Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. listopadu 2018

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu