Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 24/2016 - 91

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

žalobkyně: PhDr. H. P.

proti

žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2

sídlem Francouzská 19, 120 00 Praha 2

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014 sp.zn. , ve věci poskytnutí informací

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle , v příslušném znění (dále jen „ “) odložena její žádost o poskytnutí informací.

2. Žalobkyně namítla, že odmítnutím pro nezaplacení úhrady bylo zasaženo do jejích ústavních práv, když žádala o poskytnutí „odškodňovací“ judikatury, která dokládá rovnost účastníků před zákonem. Požadovaná částka 34 900 Kč je zcela nepřiměřená povaze žádané informace a majetkovým poměrům průměrného občana státu, ve skutečnosti představuje bránění práva.

3. Žalovaný s poukazem na judikaturu správních soudů navrhl zamítnutí žaloby, když postupoval zcela v souladu se zákonnou úpravou.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovanéhov mezích žalobních bodů ( , , v platném znění – dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ).

5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně požádala žalovaného dne 27.2.2013 o poskytnutí pravomocných rozsudků vydaných žalovaným v letech 2011 až 2012 v řízeních o odškodnění podle , s výjimkou odškodnění za škodu (újmu) v řízeních trestních, kterými žalobám (byť jen z části) vyhověl. Žalovaný poté vyzval žalobkyni k zaplacení úhrady ve výši 204 000 Kč, částku odůvodnil množstvím spisů (celkem 10 189 pravomocných rozsudků v agendě C a EC) a časem, v němž budou pracovníci muset vyhledat informace (celkem 1020 hodin). Ke stížnosti žalobkyně rozhodlo ministerstvo spravedlnosti dne 1.8.2014 tak, že snížilo úhradu na 34 900 Kč, když rozsah prověřovaných spisů bylo podle ministerstva možno snížit na základě kódů ve statistických listech. Počet prověřovaných spisů tak klesl na 1745, což se poté promítlo do výpočtu částky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezaplatila částku 34 900 Kč ve lhůtě 60 dnů po doručení rozhodnutí ministerstva spravedlnosti, žalovaný její žádost o poskytnutí informací odložil dne 21.10.2014, o čemž žalobkyni informoval.

6. Krajský soud předesílá, že podle ustálené judikatury správních soudů platí, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobkyni u soudu dostane. Čím jsou žalobní body obecnější, tím obecněji k nim správní soud přistoupí a posoudí je. Není na místě, aby soud za žalobkyni spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Podle dlouhodobé judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví dále platí, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí povinného subjektu o odložení žádosti podle , o svobodném přístupu k informacím, soud neposuzuje věcně důvody pro poskytnutí nebo neposkytnutí požadované informace, nýbrž posuzuje pouze, zda jsou dány podmínky pro uplatnění úhrady nákladů podle citovaného zákona, resp. posoudí přiměřenost výše úhrady vzhledem k povaze informace a tomu odpovídajícímu rozsahu vyhledání informace (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4.11.2015 č.j. -148). V daném případě žádal žalovaný jako povinný subjekt úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací ( ), přičemž celý postup vyhledávání a prověřování byl podrobně, srozumitelně a logicky popsán ve výše citovaném rozhodnutí ministerstva spravedlnosti. Žalobkynina námitka co do přiměřenosti požadované částky byla formulována naprosto obecně, proto považuje soud za dostačující ztotožnit se s argumentací ministerstva spravedlnosti v rozhodnutí ze dne 1.8.2014 a uzavřít, že úhrada ve výši 34 900 Kč je vzhledem k povaze informace a tomu odpovídajícímu rozsahu vyhledání informace přiměřená (nutno vytřídit rozhodnutí, kterými bylo vyhověno, celkem 1745 spisů). Pokud jde o námitku, že žalobkyně žádala o „odškodňovací“ judikaturu, k tomu soud uvádí, že z ani z žádných dalších právních předpisů nevyplývá, že by rozsudky o odškodnění podle podléhaly nějakému zvláštnímu režimu z hlediska přístupu k informacím, potažmo z hlediska hrazení nákladů s tím spojených. Soud si je vědom, že podle d patří právo na informace mezi základní politická práva, avšak žádné právo nestojí osamoceně a nelze jej vykládat a uplatňovat bezbřeze. V tom, že žalovaný jako povinný subjekt žádal v dané věci po žalobkyni úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, soud neshledává žádný zásah do jejích ústavních práv.

7. Soud tedy zamítl žalobu jako nedůvodnou v souladu s

8. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, který má v souladu s právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nad běžnou úřední činnost nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 27. listopadu 2018

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje