Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 240/2018 - 46

-48

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: A. G., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Malická 11, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2017, čj. MV-27675-4/SO-2017, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2018, čj. -94,

t a k t o :

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Romana Seidlera, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 5. 9. 2018 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) směřující proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni.

[2] Soudní poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka neuhradila. Nejvyšší správní soud ji proto usnesením ze dne 16. 10. 2018, čj. -22, vyzval, aby soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč zaplatila. K tomu jí určil lhůtu 15 dnů od doručení uvedeného usnesení a poučil ji o následcích nevyhovění výzvě.

[3] Jak vyplývá ze záznamů o složení, jež jsou součástí soudního spisu a představují též výpis z účtu soudu, stěžovatelka hradila soudní poplatek dvěma platbami. Na účet Nejvyššího správního soudu byla jednak připsána dne 5. 11. 2018 částka 4 100 Kč, a jednak byla na účet zdejšího soudu dne 6. 11. 2018 připsána částka 900 Kč. Jak plyne z poznámky na záznamu o složení (výpisu z účtu) obě platby byly odeslány dne 5. 11. 2018.

[4] Judikatura Nejvyššího správního soudu je ustálena v závěru, podle kterého z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (viz rozsudek ze dne 12. 4. 2012, čj. -49). Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2018, čj. -51, ani novelizace , o soudních poplatcích (dále jen „ “), provedená s účinností od 30. 9. 2017 , nic nemění na zmiňovaném závěru, tedy že soudní poplatek je zaplacen až jeho složením na účet soudu.

[5] Podle , (dále jen „ “), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle téhož zákona pak nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[6] V projednávané věci byla výzva k zaplacení soudního poplatku stěžovatelce prostřednictvím zástupce doručena dne 19. 10. 2018. Poslední den 15 denní lhůty tak připadl na 3. 11. 2018. S ohledem na to, že se jednalo o sobotu, bylo posledním dnem lhůty pondělí 5. 11. 2018 (viz ). Jak nicméně již bylo shora konstatováno, uvedeného dne byla na účet Nejvyššího správního soudu připsána pouze částka 4.100 Kč, a soudní poplatek v zákonem stanovené výši tedy nebyl uhrazen.

[7] Nejvyšší správní soud si je vědom specifičnosti dané situace (stěžovatelka podstatnou část poplatku zaplatila v určené lhůtě) a stejně tak mu není známo, co vedlo stěžovatelku k tomu, že soudní poplatek hradila dvěma platbami. Tento postup stěžovatelka nijak nevysvětlila, ani nepožádala soud o osvobození (byť částečné) od soudních poplatků. Pro danou věc je nicméně podstatné, že pro další pokračování řízení musí být soudní poplatek uhrazen v plné výši a jeho částečná úhrada bez dalšího není pro věcné projednání návrhu (zde kasační stížnosti) dostatečná (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2000, čj. -33). V návaznosti na shora již citovanou judikaturu zdejšího soudu je pak třeba zdůraznit, že až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu je bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Samotný převod peněžní částky jde na účet a riziko účastníka řízení.

[8] Nejvyšší správní soud přes nastíněná specifika dané věci neshledal důvod se od výše nastíněné judikatury odchýlit a shodně s ní tedy uzavírá, že za den platby u bezhotovostního platebního styku se považuje den připsání platby na účet soudu. Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti není tedy rozhodný den poukázání příslušné částky z bankovního účtu účastníka řízení, ale až den připsání částky na účet soudu. Nejvyšší správní soud tedy řízení o kasační stížnosti podle ve spojení s téhož zákona zastavil, neboť soudní poplatek v zákonné výši nebyl zaplacen včas.

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

[10] Nejvyšší správní soud za užití § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích současně rozhodl o vrácení stěžovatelkou opožděně hrazeného poplatku. Lhůta k vrácení poplatku vychází z § 10a odst. 1 citovaného zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. listopadu 2018

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.

předseda senátu