Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 287/2018 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Š. N., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č. j. KUJI 64244/2016, sp. zn. OOSC/226, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2018, č. j. - 38,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Magistrát města Jihlavy (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 1. 7. 2016, č. j. MMJ/OD/8785/2016-6, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, kterého se dopustil tím, že dne 24. 4. 2016 v 7:44 hod., jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Volvo, RZ: X, na 106 km dálnice D1 ve směru jízdy na Prahu, překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici (130 km/h), když mu hlídka DO Policie ČR, Velký Beranov, naměřila silničním radarovým rychloměrem AD9C po odečtu možné odchylky měřícího zařízení rychlost jízdy 183 km/h. Za spáchání uvedeného přestupku prvostupňový orgán žalobci uložil pokutu ve výši 6.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2016, č. j. KUJI 64244/2016, sp. zn. OOSC/226, změnil výši pokuty z 6.000 Kč na 5.000 Kč a ve zbývající části odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Žalovaný konstatoval, že prvostupňový orgán zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu. Upozornil, že překračování povolené rychlosti patří mezi zásadní faktory způsobující dopravní nehody, a proto překročení rychlosti o 53 km/h nelze tolerovat, ani bagatelizovat. Zmíněné jednání je obecně závažné, v rámci dané skutkové podstaty však bylo dané překročení u samé spodní hranice. Jednání žalobce nezpůsobilo škody na majetku ani zdraví, neohrozilo ani konkrétní účastníky silničního provozu. Žalovaný přihlédl k tomu, že v dané době byl na dálnici slabý provoz. Žalobce přestupek spáchal minimálně z nevědomé nedbalosti. Ze záznamů v kartě řidiče žalovaný dovodil, že se žalobce dopouští protiprávního jednání ojediněle a nelze u něj dřívější spáchání (posledního přestupku se dopustil před 8 lety) vnímat jako „recidivu“ a tím pádem i přitěžující okolnost.

[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 8. 2018, č. j. - 38, žalobu zamítl. Konstatoval, že rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná, neboť obsahují všechny zákonné náležitosti a příslušné úvahy správních orgánů. Jelikož byl žalobce ve správním řízení zcela pasivní, neboť se nezúčastnil ústního jednání a odvolání podal jen v blanketní formě, správní orgány správně dospěly k závěru, že se stěžovatel daného přestupku dopustil ve formě nevědomé nedbalosti. Doplnil v této souvislosti, že ze zákonné úpravy i rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu plynula správním orgánům povinnost ve výroku o spáchání přestupku jen uvést, zda se jednalo o zavinění úmyslné či nedbalostní. Tento požadavek správní orgány zcela naplnily. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2016, č. j. - 39, krajský soud uvedl, že správní orgány nebyly povinny uvést ve výroku rozhodnutí záznam o bodovém hodnocení, neboť ten je automatickým následkem spáchání přestupku bez možnosti uvážení správního orgánu.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. Namítl, že správní orgány nepostavily najisto míru jeho zavinění. Krajský soud závěry správních orgánů o prokázání nevědomé nedbalosti posoudil nesprávně. Správní orgány podle něj vůbec neposoudily, o jakou konkrétní formu zavinění se v jeho případě jednalo, nýbrž jen obecně konstatovaly závěr, že byl přestupek spáchán z nedbalosti. Poukázal v dané souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. - 37, podle kterého je otázka, zda se jednalo o vědomou či nevědomou nedbalost významná z hlediska rozhodování o výši sankce.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Doplnil, že považuje napadený rozsudek za správný, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení kasační stížnosti

[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud uvádí, že z hlediska výroku o vině stěžovatele bylo rozhodující zjistit, zda v jeho případě existovalo zavinění, a to buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Již dříve Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. - 37, konstatoval, že: „ani z okolností přijetí právní úpravy přikazující uvádět ve výroku rozhodnutí o přestupku formu zavinění tak nelze dovodit, že by tato povinnost zahrnovala i rozlišování mezi vědomou a nevědomou nedbalostí.“ V tomto ohledu neobstojí námitky stěžovatele, podle nichž správní orgány byly povinny uvést přímo ve výroku, že se daného přestupku dopustil v nevědomé nedbalosti. Správní orgány v rámci odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vysvětlily, že se stěžovatel daného přestupku dopustil v nevědomé nedbalosti, což z hlediska zákonnosti daných rozhodnutí plně postačuje. Zároveň v dané souvislosti vysvětlily, že tak učinily v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť v řízení byla s jistotou prokázána jen nedbalost nevědomá. S takovýmto postupem a závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.

[9] Nejvyšší správní soud doplňuje, že otázka, zda stěžovatel spáchal přestupek ve vědomé či nevědomé nedbalosti, má skutečně svůj význam z hlediska výše sankce. Na tuto skutečnost poukázal i sám zástupce stěžovatele, kdy v kasační stížnosti citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. - 37, ze kterého vyplývá, že hodnocení, zda byl spáchán přestupek ve vědomé či nevědomé nedbalosti, se má projevit ve výši sankce i úvahách o ni. V daném kontextu je však potřebné zdůraznit, že pokud by správní orgány zjistily, že se ve stěžovatelově případě jednalo o nedbalost vědomou, tedy o závažnější míru zavinění, pravděpodobně by to vedlo k uložení vyšší pokuty. Ani v tomto směru tedy nelze stěžovateli přisvědčit.

IV. Závěr

[10] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a věty první , neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2018

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu