Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 24/2018 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2017, č. j. UZSVM/A/43183/2017-SOK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, č. j. - 25,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobce žádostí ze dne 3. 8. 2017 požádal žalovaného o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “). Žalovaný dopisem ze dne 16. 8. 2017, č. j. UZSVM/A/38426/2017-SOK, sdělil žalobci výši úhrady nákladů za poskytnutí informací. Proti výši úhrady se žalobce bránil stížností. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 10. 2017, č. j. UZSVM/A/43183/2017-SOK, rozhodl o stížnosti tak, že potvrdil výši úhrady za poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (dále jen „napadené rozhodnutí“).

II.

[2] Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatel bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora označeným usnesením pro nepřípustnost odmítl. Napadené rozhodnutí žalovaného není podle názoru městského soudu rozhodnutím podle , a proto jej nelze napadnout žalobou proti rozhodnutí. Žalobce měl vyčkat na vydání rozhodnutí o odložení žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, proti kterému je žaloba přípustná.

III.

[3] Usnesení městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností a navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Stěžovatel namítal, že městský soud pochybil, pokud dospěl k závěru o nepřípustnosti žaloby proti napadenému rozhodnutí. Tvrdil, že žádal o poskytnutí informace o činnosti žalovaného a také o informace týkající se církevních restitucí. Z tohoto důvodu žalovanému zaslal celkem 11 dotazů. Žalovaný poskytnutí informace podmínil úhradou částky ve výši 11.614 Kč, aniž tuto částku podložil výpočtem nákladů. Proti povinnosti k úhradě se stěžovatel bránil stížností, které žalovaný nevyhověl a výši úhrady potvrdil. Žalobce očekával, že následně obdrží rozhodnutí o odložení žádosti o poskytnutí informace. Takové rozhodnutí do dnešního dne neobdržel. Z tohoto důvodu nemohl v průběhu řízení předložit soudu rozhodnutí o odložení žádosti a upravit v tomto směru formulaci petitu žaloby.

[5] Stěžovatel se domníval, že v případě, že by byl žalovaný nečinný a v důsledku toho by nevydal rozhodnutí o odložení žádosti, uplynula by mu v mezidobí lhůta k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí a neměl by již možnost se v této věci jakkoli bránit žalobou ve správním soudnictví. Aby této situaci předešel, podal žalobu proti napadenému rozhodnutí.

[6] Napadené rozhodnutí považuje stěžovatel za nicotné.

IV.

[7] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že v řízení o žádosti nečinný nebyl. Dne 13. 11. 2017 rozhodl o odložení žádosti stěžovatele a rozhodnutí stěžovateli dne 21. 11. 2017 řádně doručil. Stěžovatel se proto mohl proti tomuto rozhodnutí bránit žalobou. Ve zbytku se žalovaný přiklonil k závěrům městského soudu uvedeným v napadeném usnesení a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl.

V.

[8] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Spornou v posuzované věci je otázka, zda je napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí o stížnosti žadatele, který nesouhlasí s výší úhrady jemu sdělené podle zákona o svobodném přístupu k informacím, rozhodnutím ve smyslu , proti němuž je možné se bránit žalobou ve správním soudnictví.

[11] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se touto otázkou zabýval v usnesení ze dne 21. 9. 2010, č. j. - 90, v němž vyslovil, že „[s]dělení požadavku na úhradu za poskytnutí informace a o výši této úhrady ( , o svobodném přístupu k informacím), ani rozhodnutí o stížnosti žadatele, který nesouhlasí s výší úhrady jemu sdělené ( téhož zákona) nejsou rozhodnutími ve smyslu , ani rozhodnutími správního orgánu ve věci soukromoprávní [ ].“ Uvedl také, že „[r]ozhodnutím podle je však rozhodnutí, jímž povinný subjekt žádost o poskytnutí informace pro nezaplacení úhrady odložil ( zákona o svobodném přístupu k informacím).“ Na právě uvedené usnesení rozšířeného senátu správně poukázal také městský soud.

[12] Stěžovatel v nyní projednávané věci napadl žalobou rozhodnutí o stížnosti proti výši úhrady za poskytnutí informace ( zákona o svobodném přístupu k informacím). V souladu se shora citovanou judikaturou však takové rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu , proti kterému by bylo možné podat žalobu proti rozhodnutí. Úkony správních orgánů, které nejsou rozhodnutími ve smyslu , jsou podle vyloučeny ze soudního přezkumu. Městský soud proto žalobu správně posoudil podle ve spojení s a dospěl k závěru, že je nepřípustná.

[13] Jestliže se stěžovatel chtěl bránit proti rozhodnutí o stížnosti proti výši úhrady za poskytnutí informace, měl vyčkat doručení rozhodnutí žalovaného o odložení žádosti. Teprve rozhodnutí o odložení žádosti je možné napadnout správní žalobou, v níž lze také uplatnit námitky směřující vůči výši úhrady za poskytnutí informace.

[14] Obecně lze konstatovat, že i v případě, že by byl žalovaný nečinný a rozhodnutí o odložení žádosti by nevydal, má stěžovatel možnost domoci se svých práv. V takovém případě je možné uplatnit vůči žalovanému prostředky ochrany před nečinností včetně případné žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Skutečnost, zda žalovaný vydal či nevydal rozhodnutí o odložení žádosti, není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud se proto námitkami stěžovatele uplatněnými v tomto směru nezabýval.

[15] Kasační soud se nezabýval ani námitkou tvrzené nicotnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k nepřípustnosti žaloby totiž nemohl přistoupit k věcnému přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí.

VI.

[16] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první za použití téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2018

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu