Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 265/2018 - 26

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudce JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: F. T. O., zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. února 2017, č. j. OAM-954/ZA-ZA11-K03-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. července 2018, č. j. - 42,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany podle – 14b , o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byly obavy z násilí ze strany teroristické skupiny Boko Haram, která se dopouští útoků proti křesťanům, mezi něž žalobce patří. Dalším důvodem byla skutečnost, že na území ČR žalobce spáchal trestný čin, za nějž mu v domovském státu hrozí i trest smrti. Dle názoru žalovaného však tyto skutečnosti neodůvodňují udělení azylu ani doplňkové ochrany.

[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“). Krajský soud zjišťoval, zda účastníci řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zástupce žalobce na výzvu soudu sdělil, že žalobce nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Krajský soud v rámci přípravy jednání zjistil, že žalobce svévolně opustil Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí a od té doby není místo jeho pobytu známo. Zástupce žalobce na výzvu soudu ke sdělení současného místa pobytu žalobce nereagoval. Žalobce se nepodařilo zastihnout ani na adrese, kterou uvedl jako místo pobytu při dlouhodobém opuštění pobytového střediska. Krajský soud proto s odkazem na § 33 písm. b) a e) zákona o azylu řízení o žalobě v záhlaví označeným usnesením zastavil.

[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“), respektive jeho zástupce, podal proti usnesení o zastavení řízení včas kasační stížnost. Namítal, že krajský soud zastavil řízení, aniž by dbal smyslu a účelu zákona. Povaha azylového řízení dle názoru stěžovatele předpokládá jistou nedostupnost žadatele o azyl a v takovém případě je třeba řízení dokončit s právním zástupcem žadatele, který může zajišťovat komunikaci a jiné nezbytné úkony. Stěžovatel rovněž poukázal na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dle něhož má soud povinnost ustanovit žalobci neznámého pobytu opatrovníka, pokud by dospěl k závěru, že tuto funkci nemůže plnit zvolený zástupce. Vedle tohoto stěžovatel namítal nedostatečnou a neprůkaznou snahu soudu zjistit místo jeho pobytu, resp. objasnit, zda má jeho nedostupnost trvalý charakter.

[4] Žalovaný v postupu krajského soudu žádné pochybení nespatřuje. Soud postupoval v souladu se zákonem a z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že vynaložil řádné úsilí ke zjištění místa pobytu stěžovatele. Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného zástupci stěžovatele na vědomí.

[5] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

[6] Krajský soud zastavil řízení proto, že nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatele [§ 33 písm. b) zákona o azylu] a stěžovatel se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil [§ 33 písm. e) zákona o azylu]. Nejvyšší správní soud připomíná, že je povinností soudu zastavit řízení, dojde-li k naplnění některé z hypotéz § 33 zákona o azylu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2008, č. j. - 67). Smyslem tohoto postupu přitom je „umožnit soudům nezabývat se meritorně žalobami ve věci azylu těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů české veřejné moci, tzn. žalobců, o nichž by již bylo nadbytečné rozhodovat, neboť již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce ČR“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. února 2004, č. j. - 45). Krajský soud přitom zjistil, že stěžovatel se nezdržuje ani v pobytovém středisku (které svévolně opustil), ani na adrese, kterou nahlásil jako místo, kde se bude zdržovat v době opuštění pobytového střediska na propustku, což bylo pro zjištění místa pobytu stěžovatele zcela dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2012, č. j. - 32). Krajský soud se pokusil zjistit místo pobytu též od zástupce stěžovatele, nicméně bezvýsledně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2017, č. j. - 38). To, že stěžovatel měl právního zástupce, neznamená, že se hypotéza § 33 zákona o azylu nemůže uplatnit. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud nebyl povinen ustanovit stěžovateli opatrovníka, neboť stěžovatel byl v řízení o žalobě zastoupen advokátem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2018, č. j. - 31). Krajský soud tedy postupoval v souladu se zákonem na základě ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, jež poskytuje i na kasační námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.

[7] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. října 2018

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu