Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 114/2018 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: K. V., zastoupena JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017, č. j. - 78,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ředitelky Obvodního ředitelství policie Praha II ve věcech služebního poměru (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 8. 2011, č. 1012/2011, byla žalobkyně podle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “) propuštěna ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky za porušení služebního slibu. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 28. 11. 2011, a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, které městský soud vyhověl rozsudkem ze dne 16. 7. 2014, jímž napadené rozhodnutí zrušil.

[2] Následně žalovaný znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 2. 4. 2015, č. 108/2015 (dále též „rozhodnutí o odvolání“), kterým prvostupňové rozhodnutí změnil (doplnil kvalifikaci protiprávního jednání) a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II.

[3] Rozhodnutí o odvolání napadla žalobkyně správní žalobou u Městského soudu v Praze, který shora označeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že důvodem zrušení prvního rozhodnutí o odvolání žalovaného ze dne 28. 11. 2011 nebyla jeho nepřezkoumatelnost (jak tvrdila žalobkyně), ale vada řízení dle spočívající v tom, že skutkový stav, z něhož žalovaný při svém rozhodování vycházel, nemá oporu ve spise. Dále konstatoval, že realizace procesních práv uvedených v před vydáním rozhodnutí je z povahy věci vyloučena ( ). Městský soud odmítl, že bylo nutno důkazy provedené v trestním řízení znovu provést v nyní posuzovaném řízení, aby bylo vyloučeno, že tyto důkazy byly v trestním řízení získány nezákonným způsobem. Zdůraznil, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní argumenty, jimiž by zpochybnila zákonnost těchto důkazů. V řízení po vydání zrušujícího rozsudku žalovaný neprovedl nové důkazy, ale provedl a do správního spisu založil pouze takové důkazy, které musely být žalobkyni známy z jiných řízení. Městský soud rovněž odmítl námitku nerovného přístupu k žalobkyni a k jiným příslušníkům bezpečnostních sborů. Žalobkyně žádnou osobu, s nímž mělo být nakládáno odlišně, neoznačila, a není na místě, aby soud za žalobkyni domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Za podstatnou označil soud skutečnost, že v případě žalobkyně byl prokazatelně naplněn důvod pro její propuštění ze služebního poměru podle Městský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 35.

III.

[4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Po obsáhlém shrnutí dosavadního průběhu řízení uvedla, že městský soud nepostupoval v souladu se svým původním rozsudkem (ze dne 16. 7. 2014, č. j. - 67, kterým bylo zrušeno dřívější odvolací rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2011). Dále nesouhlasila se závěrem městského soudu, že služební funkcionář nemusel před vydáním rozhodnutí seznámit stěžovatelku s podklady, na základě kterých vydal rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. V dalších částech kasační stížnosti stěžovatelka polemizovala s dílčími závěry městského soudu. Konkrétně nesouhlasila s argumentací městského soudu, že „Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutkové ani právní argumenty, jimiž by zpochybnila zákonnost jednotlivých důkazů provedených v trestním řízení, natož aby označila důkazy, které by tuto její námitku, uplatněnou pouze v obecné rovině, prokazovaly.“. V daném řízení byl služební funkcionář povinován ustanovením zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a to i bez námitek stěžovatelky. Stěžovatelka dále vytýkala městskému soudu, že její námitku o tom, že žalovaný v novém odvolacím řízení použil zcela nové důkazy, považoval za nedůvodnou a ryze účelovou. Nepřijatelná a nepřípadná je i argumentace soudu, která omlouvá žalovaného, že se nevyrovnal se stěžovatelčinou námitkou nerovného přístupu. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 35, rovněž není případný. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

IV.

[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[7] Nejvyšší správní soud považuje za nutné nejprve zrekapitulovat podstatný obsah správního spisu a soudního spisu.

[8] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka propuštěna ze služebního poměru dle Důvodem bylo porušení služebního slibu tím, že nejméně v době od 28. 4. 2011 do 29. 7. 2011 ve služebním stejnokroji bez zákonného důvodu vykonávala dohled nad silničním provozem s cílem zajistit soukromým produkčním společnostem nerušené natáčení filmových scén a záběrů na veřejných komunikacích a prostorách.

[9] K odvolání stěžovatelky vydal žalovaný dne 28. 11. 2011 rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka toto rozhodnutí napadla žalobou u městského soudu, který jej rozsudkem ze dne 16. 7. 2014, č. j. - 67, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2014, č. j. - 75, zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Soud žalovanému vytkl, že neprovedl dokazování listinami založenými v trestním spise (vůči stěžovatelce bylo za uvedené jednání souběžně vedeno i trestní řízení), jejichž existenci zjistil při nahlížení do trestního spisu, a že tyto ani nezaložil do správního spisu, ačkoliv z nich při vydání rozhodnutí ve věci samé nepochybně vycházel.

[10] V dalším řízení žalovaný doplnil do spisu listinné důkazy z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , a umožnil jí, aby se s těmito listinnými důkazy seznámila a vyjádřila se k nim (vč. rozhodnutí trestních soudů, jimiž byla stěžovatelka za uvedené jednání pravomocně odsouzena).

[11] Žalovaný následně vydal rozhodnutí, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že doplnil nový odstavec ve znění: „neboť porušila služební slib tím, že se dopustila zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle ( ) a přijetí úplatku podle a 3 písm. b) , a toto jednání je způsobilé ohrozit dobrou pověst Policie České republiky“. V dalším žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[12] Stěžovatelka napadla i toto rozhodnutí žalovaného žalobou, městský soud ji shora rekapitulovaným rozsudkem zamítl, když přisvědčil správnímu orgánu, že by byly dány důvody k propuštění stěžovatelky ze služebního poměru. Stěžovatelka přitom proti tomuto závěru městského soudu explicitně nebrojí. V kasační stížnosti poukazuje na procesní pochybení žalovaného, resp. městského soudu. Vázán dispoziční zásadou, zabýval se Nejvyšší správní soud pouze námitkami, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. - 20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. - 46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. - 60, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78).

[13] Stěžovatelka primárně namítala, že městský soud nepostupoval v souladu se svým předcházejícím zrušujícím rozsudkem. Tato námitka není důvodná.

[14] Z uvedeného rozsudku (ze dne 16. 7. 2014, č. j. - 67) vyplývá, že městský soud původního rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2011 zrušil pro vadu ve smyslu spočívající v tom, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, neměl oporu ve spise (viz s. 5 odst. 3 zrušujícího rozsudku). Městský soud žalovanému vytkl, že neprovedl dokazování listinami založenými v trestním spise, o nichž se dozvěděl při nahlížení do trestního spisu, a že tyto y nezaložil do správního spisu, ačkoliv z nich při vydání rozhodnutí ve věci samé nepochybně vycházel. Ze zrušujícího rozsudku nevyplývá, že by městský soud považoval rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2011, či snad prvostupňové rozhodnutí, za nepřezkoumatelné, jak namítá stěžovatelka. Městský soud se tak nemohl odklonit od dříve vysloveného názoru o nepřezkoumatelnosti těchto rozhodnutí, neboť takový názor nikdy nevyslovil.

[15] Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem městského soudu, že služební funkcionář nemusel před vydáním rozhodnutí seznámit stěžovatelku s podklady, na základě kterých vydal rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Ani tato námitka není důvodná.

[16] Podle má účastník právo:

a) nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům, a b) vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.

[17] Podle : při řízení o propuštění podle (dále jen "zvláštní řízení") je postupováno podle hlav I a II s výjimkou ustanovení .

[18] Podle :

(1) Zvláštní řízení je zahájeno dnem, kdy ředitel bezpečnostního sboru nebo vedoucí organizační části bezpečnostního sboru, jenž má pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru, učiní první úkon vůči účastníkovi.

(2) Prvním úkonem může být doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže služební funkcionář uvedený v odstavci 1 zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. (důraz přidán).

[19] Z uvedeného vyplývá, že řízení o propuštění ze služebního poměru z důvodu uvedeného v spadá pod tzv. zvláštní řízení. V tomto řízení může být prvním úkonem doručení rozhodnutí (aniž by tomu předcházel jiný úkon – např. výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí). Městský soud tedy správně shledal, že správní orgán nepochybil, pokud stěžovatelce bez dalšího zaslal rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. S ohledem na shora uvedenou jednoznačnou dikci zákona je irelevantní i poukaz stěžovatelky na systematiku

[20] Stěžovatelka dále namítala, že služební funkcionář měl dle zjistit stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a to i bez námitek stěžovatelky.

[21] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že poukazované ustanovení služebnímu funkcionáři tuto povinnost skutečně ukládá. V nyní posuzovaném případě však správní orgán I. stupně tuto povinnost splnil. Stěžovatelka nadto neuvedla žádné konkrétní argumenty, kterými by zpochybnila zjištěný skutkový stav, resp. zákonnost jednotlivých podkladů, na kterých stojí rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s hodnocením městského soudu, že tvrzení stěžovatelky je zcela nepodložené a nekonkrétní, a městský soud k němu proto při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí nemohl přihlížet.

[22] Se stěžovatelkou nelze souhlasit ani v tom, že by žalovaný vycházel v novém odvolacím řízení ze zcela nových (pro stěžovatelku neznámých) podkladů. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný v řízení, jež následovalo po vydání zrušovacího rozsudku, vycházel z listin, které musely být stěžovatelce známy z jiného řízení (z trestního řízení týkajícího se její osoby). Nadto jí žalovaný umožnil se k těmto důkazům vyjádřit (viz č. l. 118 správního spisu).

[23] V další námitce stěžovatelka zpochybnila názor městského soudu, že žalovaný se vyrovnal s její námitkou nerovného přístupu k ní na straně jedné a jiným příslušníkům bezpečnostního sboru, kteří se dopustili stejného jednání, na straně druhé.

[24] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem, že stěžovatelčina námitka nerovného přístupu byla nekonkrétní. Stěžovatelka neoznačila žádné osoby, se kterými měly správní orgány neodůvodněně nakládat odlišně. Městský soud správně uvedl, že nemá povinnost ex officio vyhledávat obdobné případy, ve kterých však správní orgány posupovaly odlišně.

[25] Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že podle převažující judikatury správních soudů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, č. j. - 58, č. 896/2006 Sb. NSS, ze dne 27. 9. 2006, č. j. - 61, č. 1014/2007 Sb., ze dne 30. 12. 2009, č. j. - 72, ze dne 16. 3. 2011, č. j. - 119, ze dne 21. 7. 2011, č. j. - 65, ze dne 28. 6. 2017, č. j. - 61 atp.) má být za žalovaného ve věcech propuštění ze služebního poměru považován ředitel krajského ředitelství policie, a nikoliv ředitelství jako celek (jak bylo uvedeno v rozsudku městského soudu). S ohledem na konkrétní okolnosti dané věci, zásadu ekonomie řízení, jakož i s přihlédnutím k plnému zachování procesních práv ředitele krajského ředitelství, kterému bylo umožněno se k věci vyjádřit (ředitel krajského ředitelství mj. reagoval na výzvu k vyjádření k žalobě, viz č. l. 37 soudního spisu), však nelze uvedený postup považovat za natolik vadný, že by vyvolával nutnost zrušení rozsudku městského soudu. Podpůrně k tomu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 - 58, č. 3257/2015 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. - 37, či rozsudek ze dne 27. 9. 2006, č. j. - 61, č. 1014/2007 Sb. NSS.

[26] Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutí městského soudu ani žádné další vady, pro které by bylo nutno jeho rozhodnutí zrušit. Zdejší soud se s hodnocením věci městským soudem ztotožnil a plně jej přebírá.

[27] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[28] Ve věci Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

[29] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. října 2018

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu