Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 213/2018 - 33

- 34

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: H. M. D., zast. JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2018, čj. OAM-938/ZA-ZA11-HA12-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, čj. -40,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím vydaným dne 20. 2. 2018 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2018 uvedeným v záhlaví.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů uvedených v a d) Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že u zastupitelského úřadu ČR v Hanoji je velmi obtížné dosáhnout pobytového oprávnění. Podle stěžovatele není řádně vyhodnocena možnost udělení humanitárního azylu, neboť žalovaný tuto skutečnost nezahrnul mezi kritéria pro jeho udělení a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Za nepřezkoumatelný považuje stěžovatel i rozsudek krajského soudu. Důvod pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu spatřuje stěžovatel v tom, že vietnamští občané, kteří dlouhodobě pobývali v cizině nebo kteří někdy požádali v cizině o azyl, mohou být šikanováni státní mocí. Stěžovatel v řízení před soudem uvedl, že se v ČR dne 10. 6. 2018 zúčastnil demonstrace před vietnamským velvyslanectvím, kde projevil své politické názory (kritiku Vietnamu v otázce ochrany životního prostředí). Obává se, že účastníci demonstrace mohli být monitorováni a v budoucnu mu kvůli tomu může hrozit pronásledování. Rozhodující orgány nevěnovaly ani dostatečnou pozornost osobním poměrům stěžovatele, jehož celá rodina je integrována v ČR, má zde také manželku, která je občankou ČR, studuje a stěžovatel ji živí. Stěžovatel zde také splácí vysoký úvěr, což by po nuceném vycestování z ČR dále nemohl.

[3] Žalovaný pokládá své rozhodnutí ohledně § 14 zákona o azylu za dostatečné a i rozsudek krajského soudu je podle něj správný. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl nebo případně zamítl.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Krajský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatele, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

[7] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a § 13 či doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Během správního řízení uvedl, že do ČR odjel v roce 2009 za studiem, které však ani nezapočal a svůj pobytový status následně změnil na povolení k pobytu za účelem podnikání. Toto povolení skončilo dne 14. 6. 2017 a nebylo stěžovateli prodlouženo, neboť včas neodstranil vady žádosti o prodloužení povolení. Proto podal dne 9. 11. 2017 žádost o azyl (tedy až ve chvíli, kdy mu hrozilo vycestování z území ČR). Institut azylu však neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR z ekonomických důvodů ani kvůli skutečnosti, že stěžovateli nebylo prodlouženo pobytové oprávnění a je obtížné si jej v zemi původu vyřídit. Ostatně to již stěžovateli dostatečně vysvětlil krajský soud i žalovaný. Stěžovatel neměl v zemi původu nikdy problémy se státními orgány ani problémy z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či z důvodu zastávání politických názorů. Samotná účast na jedné demonstraci v ČR obecně takové problémy založit nemůže.

[8] K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. -55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Žádný z těchto důvodů však na případ stěžovatele nedopadá. Stěžovatel poukazoval pouze na skutečnost, že zde má manželku a rodinu, splácí zde úvěr a je obtížné získat na zastupitelském úřadě ČR v Hanoji pobytové oprávnění. Žádná z těchto skutečností však na první pohled nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu, proto nebylo potřeba, aby žalovaný tuto otázku obsáhle rozebíral. Rozsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného je proto i v tomto ohledu dostatečný a NSS jej nepovažuje za nepřezkoumatelné. Žalovaný nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro posuzování možnosti udělit stěžovateli humanitární azyl.

[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. října 2018

Ondřej Mrákota

předseda senátu