Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 238/2018 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci v právní věci žalobkyně: Alfmeier CZ s.r.o., IČ 26167492, sídlem Podnikatelská 1136/16, Plzeň - Skvrňany, zastoupená JUDr. Karlem Vodičkou, LL.M., advokátem, sídlem Kyjevská 1228/77, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. října 2017, č. j. MZP/2017/520/289, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2018, č. j. - 56,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2018, č. j. - 56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Dne 23. listopadu 2016 provedla Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň (dále jen „ČIŽP“) u žalobkyně kontrolu nakládání s odpady a obaly. Zjistila, že žalobkyně předává veškeré odpady společnosti ELIOD Servis s.r.o. (dále jen „ELIOD“). Tato společnost však odpady nezpracovává, pouze je shromažďuje a předává dalším subjektům. Žalobkyně uvedla, že využití obalů, ve kterých dováží komponenty pro výrobu, zajišťuje společnost ELIOD a žalobkyně je nesleduje. Doložila prohlášení společnosti ELIOD za rok 2014 a 2015, že odpady z obalů jsou dále využívány. Toto prohlášení vyhodnotila ČIŽP jako pravdivé, nepovažovala je však za relevantní důkaz o tom, že žalobkyně zajistila splnění svých povinností podle , o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

[2] Žalobkyně podala proti kontrolním zjištěním ČIŽP námitky. Popsala, které společnosti přebírají její odpad od společnosti ELIOD (šlo o společnosti EKO-SEPAR s.r.o., MATEO PACKING s.r.o., Marius Pedersen a.s. a IGRO s.r.o.) a předložila jejich čestná prohlášení.

[3] ČIŽP následně příkazem rozhodla, že se žalobkyně dopustila správních deliktů podle § 44 odst. 2 písm. h) a k) zákona o obalech. Žalobkyně proti tomuto příkazu podala odpor. V rámci správního řízení namítala nedostatečné skutkové vymezení správních deliktů a navrhla doplnit dokazování o vyjádření společností ELIOD, EKO-SEPAR, MATEO PACKING, Marius Pedersen a IGRO.

[4] Dne 9. února 2017 ČIŽP rozhodla, že se žalobkyně dopustila správních deliktů podle již citovaných ustanovení zákona o obalech a uložila jí pokutu ve výši 300 000 Kč. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání žalobkyně zrušil, věc vrátil ČIŽP k vydání nového rozhodnutí a zavázal ji k opravě výroku rozhodnutí a k doplnění odůvodnění výše sankce.

[5] Rozhodnutím ze dne 19. června 2017 č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1615266.008/17/ZKN uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 150 000 Kč za správní delikty podle § 44 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 12 odst. 1 zákona o obalech (žalobkyně nezajistila využití odpadů z obalů výrobků, které uvedla na trh v České republice, v rozsahu stanoveném zákonem) a podle § 44 odst. 2 písm. k) ve spojení s § 15 odst. 1 písm. c) zákona o obalech (žalobkyně jako osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, neprokázala pravdivost údajů uvedených ve výkazech o obalech a odpadech za roky 2014 a 2015).

[6] Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ČIŽP zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví.

[7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodnutí žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud konstatoval, že žalovaný nijak nezdůvodnil, proč nevyslechl žalobkyní navrhované svědky, a zavázal žalovaného opětovně rozhodnout o důkazním návrhu žalobkyně a případně přezkoumatelně odůvodnit, proč mu nevyhověl. Další žalobní námitky vyhodnotil městský soud jako nedůvodné.

II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní

[8] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítal, že tomu, proč neprovedl žalobkyní navržené důkazy, se věnoval na straně 8 svého rozhodnutí. Stěžovatel se přiklonil k závěru, že tyto výslechy nejsou pro objasnění skutkového stavu nezbytné. Vycházel především z toho, že společnosti, které žalobkyně navrhovala vyslechnout, zpracovávaly odpad i od dalších původců. Stěžovatel dovozuje, že po několikerém předání a smísení odpadu žalobkyně s odpady jiných původců by navržení svědci již nebyli schopni odlišit odpad žalobkyně od dalších a nebyly by schopni poskytnout spolehlivé informace o jeho využití. Takové odůvodnění považuje stěžovatel za zcela dostatečné vzhledem k tomu, co vyšlo ve správním řízení najevo.

[9] Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěrem městského soudu, že závěr stěžovatele o nedůvodnosti návrhu na doplnění dokazování ve správním řízení nebyl dostatečně odůvodněn. Zdůraznila, že rozhodnutí stěžovatele spadá do oblasti správního trestání, nicméně ve správním řízení nebyl proveden jediný důkaz v její prospěch, což odporuje článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel též porušil svou povinnost zjistit i bez návrhu všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobkyně.

[10] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalobkyně na vědomí žalovanému, který k němu již nepodal repliku.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[12] Městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného jen proto, že v něm dle jeho názoru chybělo vypořádání se s důkazními návrhy žalobkyně. Nejvyšší správní soud ovšem zjistil, že tento závěr neodpovídá obsahu žalobou napadených rozhodnutí. Již ČIŽP (stručně) uvedla, že „účastníkem řízení navrhované vyjádření právnických osob, které s obalovými odpady, jejichž původcem je účastník řízení, nakládaly, či výslech jejich zástupců, není pro objasnění skutkové podstaty účastníkovi řízení vytýkaných porušení zákona nezbytné. Způsob nakládání s odpady je dohledatelný dálkovým přístupem z webových stránek MŽP“ (první odstavec na straně 11 prvostupňového rozhodnutí). Stejně tak žalovaný nepovažoval výslechy zástupců těchto společností za nutné z toho důvodu, že by nepřinesly žádné nové informace. Popsal způsob, jakým si tyto osoby odpady od žalobkyně i od dalších osob přebíraly, a uvedl, že „po několikerém předání, smíšení odpadů s odpady od jiných původců a po případné úpravě již tyto oprávněné osoby nebudou schopny rozlišit odpady jednotlivých původců a dát spolehlivé údaje o jejich případném využití. […] inspekce v napadeném rozhodnutí jasně a srozumitelně popsala, jakým konkrétním jednáním odvolatel prokazatelně porušil povinnosti stanovené mu zákonem, nelze tedy hovořit o jednostranném tvrzení inspekce. Nové důkazy odvolatel po výzvě inspekce nepředložil. Ministerstvo je toho názoru, že inspekce vycházela z konkrétních zjištění, která odvolatel nijak nevyvrátil, o zjištěném stavu neměla pochybnosti, a nebyla tak v rozporu s ustanovením § 3 SŘ“ (strana 8 rozhodnutí žalovaného).

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Z uvedeného vyplývá, že městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro vadu, kterou toto rozhodnutí netrpí, což činí rozsudek městského soudu nezákonným. Kasační stížnost žalovaného je tedy důvodná, a proto Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu v souladu s větou první , , ve znění pozdějších předpisů, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ). To znamená, že v rámci žalobních bodů posoudí důvody, pro něž stěžovatel nevyhověl důkazním návrhům žalobkyně.

[14] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( věta prvá ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. září 2018

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu