Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 249/2018 - 37

- 38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. T. T., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2017, č. j. 119698/2017-OPL, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. 7. 2018, č. j. - 65,

takto:

Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad a potvrdil usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 27. 9. 2017, č. j. 2926/2017-HANOI-IV, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o upuštění od osobního podání žádosti o povolení k trvalému pobytu a zastaveno řízení o žádosti podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným rozsudkem, všechna shora uvedená rozhodnutí správních orgánů zrušil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč k rukám jejího zástupce.

[3] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Dne 13. 8. 2018 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v němž stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že právní následky kasační stížností napadeného rozsudku by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám (žalobkyni), přičemž přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel dále uvedl, že pokud by mělo Velvyslanectví České republiky v Hanoji upustit od osobního podání žádosti o pobytový titul, jak jej k tomu svým právním názorem zavázal krajský soud, vedlo by to ve svých důsledcích k velice závažným právním následkům spočívajícím v nerovném zacházení s žadateli. Ve skutkově obdobných věcech totiž bylo proti rozhodnutím Velvyslanectví České republiky v Hanoji o zamítnutí žádosti o upuštění od osobní přítomnosti žadatele při podání žádostí o pobytový titul dosud podáno 458 rozkladů. S takto podanými žádosti by totiž probíhalo správní řízení o povolení k pobytu, a to bez rozdílu oproti žadatelům, kteří si řádně sjednali předem termín k osobnímu podání žádosti o povolení k pobytu, jak to předpokládá § 169d odst. 2 ve spojení s § 169f zákona o pobytu cizinců. V případě, že by se následně Nejvyšší správní soud neztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na výše uvedenou právní otázku, došlo by k situaci, kdy by již probíhala řada správních řízení ve věcech povolení k pobytu postupem, kterým tato řízení proběhnout vůbec neměla a tento stav by již nebylo možné dodatečně zvrátit.

[4] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

[5] Podle , (dále jen „ “), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije až 5 Podle je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru vyjádřeného v již zmíněném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.

[7] Nejvyšší správní soud dále stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. - 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.

[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle za přiměřeného použití ustanovení , které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného, bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.

[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku proti pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.

[10] Argumentaci stěžovatele, v níž uvádí, že v důsledku závěrů přijatých krajským soudem by probíhalo několik stovek správních řízení o povolení k pobytu, a to bez rozdílu oproti žadatelům, kteří si řádně sjednali předem termín k osobnímu podání žádosti o povolení k pobytu, tj. došlo by k nerovnému zacházení se žadateli, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil, neboť tato skutečnost nezakládá u stěžovatele nepoměrně větší újmu. Stěžovatel se nemůže dovolávat odkladného účinku s poukazem na postavení a práva jiných subjektů.

[11] K poukazu stěžovatele na skutečnost, že v případě zamítnutí jeho návrhu na přiznání odkladného účinku a poté zrušení rozsudku krajského soudu hrozí situace, že bude probíhat řada správních řízení ve věcech povolení k pobytu postupem, kterým proběhnout neměla, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani tato v úvahu připadající varianta, nepředstavuje na straně stěžovatele nepoměrně větší újmu, nýbrž pouze jednorázovou administrativní zátěž, se kterou by se musel vypořádat.

[12] Přisvědčení uvedené argumentaci stěžovatele by navíc v podstatě znamenalo, že odkladný účinek musí být žalovanému správnímu orgánu přiznán vždy, kdy mu hrozí vyšší administrativní zátěž popř. změna zažité správní praxe, což neodpovídá smyslu a účelu stávající právní úpravy odkladného účinku.

[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou podmínky ustanovení naplněny.

[14] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle ve spojení s návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. září 2018

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu