Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 27/2018 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: V.P., narozený …, státní příslušnost Moldavská republika, t. č. bytem …, zastoupeného: JUDr. Ing Jakub Backa, advokát, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 13.3.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.3.2018, č.j. OAM-190/LE-LE05-LE27-2017,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Ing. Jakubu Backovi se p ř i z n á v á odměna ve výši 8.228,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 9504399001/5500, VS: 5018, vedený u Raiffeisenbank a.s.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 13.3.2018 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.3.2018, č.j. OAM-190/LE-LE05-LE27-2017, který rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle zákona o azylu zastavuje. Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o ustanovení zástupce a pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 21.3.2018 č.j. -17 mu byl ustanoven zástupcem advokát JUDr. Ing. Jakub Backa, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a potvrzení o osobních a majetkových poměrech, a dále usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.11.2017 č.j. -31 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13.11.2017 č.j. -19).

V žalobě k výzvě soudu doplněné dne 30.4.2018 žalobce namítal, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi jeho původu v době podání první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 6.12.2012, č.j. -96, ve kterém se jmenovaný soud zabýval požadavky kladenými na rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o opakovaných žádostech o mezinárodní ochranu. Je zcela evidentní, že pro vyhodnocení toho, zda nedošlo k podstatným změnám okolností vztahujícím se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a zákona o azylu, je zapotřebí zvážit rovněž to, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu žadatele, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti. Pouze tímto způsobem lze totiž vyloučit eventuální hrozbu pronásledování nebo vážné újmy pramenící např. z nově vypuknuvšího válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. Předmětnou úvahu je pak samozřejmě třeba i odůvodnit a vysvětlit, na jakých materiálech a důkazních prostředcích je založena, přičemž úvaha o eventuální změně, nebo naopak absenci takové změny, logicky musí vycházet ze srovnání současné situace se situací, která panovala v době řízení o první žádosti žalobce. Nutnost skutečného srovnání situace v Moldavsku v době podání první žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu se situací panující v Moldavsku v době podání druhé žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný dostatečně nerespektoval a omezil se na konstatování, že ke změnám nedošlo, což opřel pouze o relativně aktuální zprávy týkající se situace v Moldavsku, aniž by se vypořádal se situací v Moldavsku a v Podněstří v době řízení o první žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. To vše v kontrastu s tím, že právě situace v Podněstří byla jedinou novou skutečností, kterou žalobce argumentoval. Jelikož tedy žalovaný sice uvedl, že v žalobcově zemi původu, v Moldavsku, nedošlo k žádné relevantní změně, avšak toto své tvrzení nepodložil podklady o situaci v Moldavsku v době řízení o první žalobcově žádosti, čímž znemožnil přezkoumání svého úvahy o údajné absenci změny v situaci v Moldavsku, zatížil předmětné rozhodnutí vadou nezákonnosti, kterou nemůže obstát. Na závěr žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Žalobce společně s žalobou také požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Jeho návrh byl zamítnut pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 28.5.2018 č.j. -40.

Napadeným rozhodnutím ze dne 9.3.2018, č.j. OAM-190/LE-LE05-LE27-2017, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 28.12.2017 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl své osobní údaje a za důvod své žádosti označil nesouhlas s tím, jak jsou rozložena lidská práva. Pokračoval, že má starou matku a otce, kterým pomáhá díky tomu, že je v českém státě a dle jeho vlastních slov nemá doma nic, ani domov, ani kam se vrátit.

Dne 12.1.2018 žalobce poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a mimo jiné sdělil, že je ženatý a má jedno nezletilé dítě, které žije v Moldavsku. Ve vlasti žil ve městě D. a do České republiky (dále jen ČR) přicestoval v roce 2011 autobusem přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Žalobce dále konstatoval, že je zdravotně zcela v pořádku a za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označil to, že se nemá v Moldavsku kam vrátit, nemá tam žádné bydliště a matka má jen malý byt. Pokračoval, že otec s matkou taky nebydlí, protože se na stará kolena rozešli. Dle svých slov se snaží rodičům pomáhat, jak může, posílá jim peníze, když může. Dále uvedl, že je z Podněstří, dle jeho slov se jedná o jiný stát, který ale není uznaný. Měl moldavský pas a vypověděl, že pokud se tam vrátí, tak mu řeknou, že k nim nepatří a má jít do Podněstří, ale tam nesežene práci, a proto se nechce vrátit a tahat od rodičů peníze.

Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl s žalobcem proveden, neboť jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný neshledal nezbytnost provedení pohovoru ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědí učiněných v průběhu současného i předchozího azylového řízení vedeného pod č.j. OAM-38/LE-BE02-2015 a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavské republice. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhá v pořadí. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených žalobcem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR, správní orgán konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Moldavska opětovně vrátit, jako v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. že se nemá v Moldavsku kam vrátit, nemá tam domov a matka má jen malý byt, má snahu vydělávat v ČR peníze, aby mohl podporovat svou rodinu v Moldavsku, a dále se obává, že by v Moldavsku nenašel práci.

Ke skutečnosti, že žalobce uvedl, že pochází z Podněstří, což má být jiný stát, než Moldavsko, a že by byl z tohoto důvodu nucen se usadit v Podněstří, kde nesežene zaměstnání, správní orgán konstatoval, že tato skutečnost, pokud by byla pravdivá, musela být žalobci známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, když problém Podněstří trvá v Moldavsku již od rozpadu Sovětského svazu v r. 1991.

Správní orgán tedy v průběhu správního řízení došel k závěru, že v zemi původu žalobce nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí jeho žádost, tedy od roku 2015 k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, a jenž by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ani ve své opakované žádosti nic takového netvrdil. Žalobce tedy neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, který by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 15.5.2018 nesouhlasil s obsahem žalobní argumentace, popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a odkázal na spisový materiál. Trval na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady, objektivní informace pro rozhodnutí a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu. Žalobce měl možnost do žádosti uvést veškeré relevantní důvody, jež jej vedly k opuštění vlasti a popsat všechny potíže, které ve vlasti měl. Kromě aktuální žádosti o mezinárodní ochranu vycházel správní orgán z materiálů k jeho předchozímu správnímu řízení ve věci udělení mezinárodní ochrany, vedenému pod č.j. OAM-38/LE-BE02-2015, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku. Žalovaný dále dodal, že informační zdroje sloužící jako podklady pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně jsou zcela dostačující, objektivní, aktuální a respektovány soudními orgány. Také vyjádřil názor, že žadatele o mezinárodní ochranu při podání opakované žádosti i nadále stíhá tzv. břemeno tvrzení, kdy primárním zdrojem informací je samotný žadatel, z obsahu jehož žádosti se pak v následujících fázích vychází, jeho žádost je tak posuzována z hlediska skutečností, které označí za důvody podání své žádosti o mezinárodní ochranu.

Ve vztahu k bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce taktéž dochází ze strany správního orgánu k posouzení, zda v daném případě nedošlo k podstatným změnám okolností, jestliže pak sám žalobce ve své opakované žádosti nové skutečností týkající se bezpečnostní situace sám neuvede, nelze pak po správním orgánu v tomto řízení požadovat opětovné meritorní hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu. Co se týče žalobcem nově tvrzeného důvodu žádosti, že pochází z Podněstří, což má být zcela jiný stát než Moldavsko a práci tam nesežene, správní orgán k tomuto uvedl, že tato skutečnost musela být žalobci zřejmá už v řízení předchozím o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, proto ji měl správnímu orgánu zmínit v průběhu jeho předchozího správního řízení. Problém Podněstří totiž trvá už od r. 1991 a nejedná se tedy o novou skutečnost, která nebyla bez vlastního zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Důvody uvedené v opakované, tedy druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jsou téměř identické důvodům žádosti předchozí, což dokládá žádost sama ve správním spise obsažená. Je to právě žadatel, který nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Předmětem dokazování v řízení o udělení azylu není obecná situace v zemi původu žadatele, nýbrž konkrétní situace žadatele popisovaná v jeho tvrzeních. V této souvislosti správní orgán poukázal na judikaturu NSS, rozsudek ze dne 7.12.2005, č.j. -86. Žalobce uvedl naprosto stejné motivy odchodu z vlasti, skutečnosti již jednou v žádosti uvedené a meritorně posouzené. Závěrem žalovaný v podrobnostech odkázal na spisový materiál a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 9.3.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 15.5.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 9.3.2018 žalobci předáno dne 12.3.2018.

Dle , (dále jen ) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě ( věta první ). Podle , 3 ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle , jelikož žalobce ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali.

Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.3.2018, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná. Žaloba byla postavena na okruhu žalobních námitek, týkající se toho, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu.

Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Dle § 25 písm. i) zákona o azylu je důvodem pro zastavení řízení to, že je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

Soud nejprve na úvod odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6.3.2012, č.j. -96, který se k otázce rozhodnutí o opakovaných žádostech vyjádřil takto: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“

Soud se ztotožnil s právním náhledem žalovaného, podle nějž podaná opakovaná žádost nebyla přípustná. Okruh důvodů žádosti, spočívající v tom, že žalobce má starou matku a otce, kterým pomáhá díky tomu, že je v českém státě, a že doma nemá nic, ani domov, kam se vrátit, nebyly novou skutečností. Žalobce již téměř totožným způsobem odůvodňoval svoji předchozí azylovou žádost a žalovaný správní orgán jeho tvrzení posoudil ve správním řízení o této první žádosti. Nebyla tedy splněna ani první podmínka přípustnosti opakované žádosti – novost tvrzení.

Ke tvrzenému důvodu, že pochází z Podněstří, soud uvádí, že se sice jednalo o skutečnost novou, avšak tato skutečnost mu musela být známa již v době podání předchozí žádosti, na což žalovaný správně upozornil. Soud se zcela ztotožňuje s názorem správního orgánu, který v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že problém v Podněstří trvá v Moldavsku již od rozpadu Sovětského svazu v r. 1991, jak vyplývá ze zdrojů, které sloužily jako podklady pro dané správní řízení. Žalobce měl možnost a povinnost tuto skutečnost uvést již ve své první azylové žádosti. V daném případě se tedy nejedná o nové skutečnosti či zjištění, které nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení a současně se nejedná o nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Lze tedy shrnout, že žalobce fakt, že pochází z Podněstří, zmínil již v předchozím řízení, ale nehovořil o žádných potížích, které by v této souvislosti na území Moldavska mohl mít. Je třeba dále uvést, že ani v současném řízení nepoukázal v této souvislosti na žádné problémy, vyjma ekonomických potíží (tj. hledání zaměstnání).

V neposlední řadě soud uvádí, že žalovaný se v průběhu správního řízení zabýval i situací v Moldavsku, když uvedl, že od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od roku 2015 nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Tyto skutečnosti žalovaný uvedl na základě materiálů týkající se politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku. Jmenovitě žalovaný vycházel: ze zprávy Freedom House Svoboda ve světě-Moldavsko ze dne 27.1.2016, ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv v Moldavsku ze dne 3.3.2017, z výroční zprávy organizace Amnesty International 2017 ze dne 22.2.2017, z informace Odboru azylové a migrační politiky Moldavsko- Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 31.7.2017, z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č.j. 107328/2017-LPTP ze dne 8.9.2017 a ze zprávy organizace Amnesty International „Trest smrti“ z dubna 2016. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

Soud tedy neshledal, že by žalovaný kladl žalobci jakékoli překážky v uplatnění důvodů žádosti, o všech svých procesních právech byl žalobce řádně poučen. Taktéž stav věci byl žalovaným zjištěn v souladu s požadavky , když si opatřil materiály vztahující se k předchozí podané žádosti a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce a umožnil žalobci sdělit v samotné žádosti vše, co považuje za podstatné při poskytnutí údajů k žádosti a po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo přesvědčivě odůvodněno a bylo z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Vzhledem k tomu, že žádost byla shledána nepřípustnou, žalovaný správně a v souladu se zákonem o azylu ( ) neposuzoval žádost meritorně, tudíž ani nehodnotil existenci případného pronásledování žalobce ve smyslu zákona o azylu. Z výše uvedeného je zjevné, že byl dán zákonný důvod pro shledání opakované žádosti nepřípustnou a pro zastavení řízení na základě ustanovení zákona o azylu, která byla uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí a současně soud v detailech odkazuje na napadené rozhodnutí, příp. vyjádření k žalobě.

Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu , dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení.

Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem JUDr. Ing. Jakub Backa, advokát, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s.ř.s). Proto byla ustanovenému zástupci přiznána odměna za zastupování v souladu s jím uvedenou specifikací požadovaných nákladů ze dne 30.4.2018, která je tvořena dvěma úkony právní služby á 3.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby) a dvěma paušálními částkami á 300,-Kč dle , , , d), , advokátní tarif. Dále ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 1.428,-Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( s.ř.s). Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí 8.228,-Kč a tato částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni ( , , a 4 ).

V Plzni dne 12. září 2018

JUDr. Alena Hocká v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: L. K.