Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 234/2018 - 24

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Sdružení Miláčov, z.s., IČ 22837515, se sídlem Vrchotovy Janovice 22, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti žalovanému: Městský úřad Votice, se sídlem Komenského náměstí 700, Votice, zast. JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. K., o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. - 92,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. - 92, Krajský soud v Praze rozhodl tak, že v řízení se pokračuje (I. výrok), řízení se zastavuje (II. výrok), žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, která bude vyplacena z účtu krajského soudu do třiceti dnů od právní moci usnesení (III. výrok), žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 11.466,50 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta, se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, do třiceti dnů od právní moci usnesení (IV. výrok), a osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok). V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že řízení podle , , (dále jen „ “) zastavil, neboť žalobce vzal podáním ze dne 21. 6. 2018 žalobu zpět. Krajský soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle , neboť Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017, č. j. 132031/2017/KUSK, ve zkráceném přezkumném řízení zrušil společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, tj. rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2016, č. j. 8800/2016/Výst.-No, které žalobce označil za nezákonný zásah. Krajský soud tak dovodil, že ke zpětvzetí žaloby došlo výlučně v důsledku postupu krajského úřadu v přezkumném řízení, přičemž poukázal na svou dřívější judikaturu a komentářovou literaturu.

II. Obsah kasační stížnosti

[2] Proti uvedenému usnesení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní namítl, že krajský soud měl žalobu odmítnout, neboť žalobce nevyčkal na pravomocné rozhodnutí správních orgánů. Ze stejného důvodu krajský soud neměl žalobci přiznat náhradu nákladů řízení o žalobě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

[3] Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.

III. Posouzení kasační stížnosti

[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 4 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedeného v , i když v ní chybně označil důvody podle a c) , neboť „kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení“ právě podle písmena e) tohoto ustanovení.

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, č. j. - 69, dovodil, že „[n]avrhovatel může disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl ( ). Pokud tak učiní, musí soud rozhodnout, že řízení zastavuje a v tu chvíli již není rozhodné, zda se jednalo o návrh přípustný či nepřípustný.“ V posuzované věci vzal žalobce podanou žalobu zpět dřív, než ji krajský soud meritorně projednal, a učinil tak způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jeho úmyslu ukončit žalobní řízení. Ve smyslu výše citovaného rozsudku krajský soud po zpětvzetí žaloby nebyl oprávněn zkoumat její přípustnost a odmítnout ji, naopak podle byl povinen žalobní řízení zastavit. Nadto, krajský soud nebyl oprávněn posuzovat přípustnost žaloby ani pro účely přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Nejvyšší správní soud již totiž v této souvislosti v rozsudku ze dne 16. 5. 2012, č. j. - 18, vysvětil, že „[v] případě zpětvzetí žaloby není krajský soud před zastavením řízení oprávněn zkoumat, zda může být napadené rozhodnutí vůbec podrobeno přezkumu ve správním soudnictví, jakož ani do odůvodnění usnesení o zastavení řízení zahrnout úvahy o tom, jak by věc posoudil v případě, že by ke zpětvzetí žaloby nedošlo.“ Námitka stěžovatele, že žalobce podal nepřípustnou žalobu tak nemůže být v žádném ohledu důvodná.

[7] Stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil žádnou konkrétní námitku ve vztahu k výroku usnesení krajského soudu o přiznání nákladů žalobního řízení žalobci a nikterak tak nezpochybnil správnost postupu podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s, který vycházel ze závěru soudu o příčinné souvislosti mezi zpětvzetím žaloby a postupem krajského úřadu v přezkumném řízení. Za této situace se Nejvyšší správní soud nemůže tímto výrokem napadeného usnesení zabývat.

IV. Závěr

[8] S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud podle věty druhé kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s , dle kterého „nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil“. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Procesně úspěšný žalobce žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků. Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť jí ve smyslu neuložil žádnou povinnost. Ze spisové dokumentace rovněž nevyplývá, že by osobě zúčastněné na řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti vznikly nějaké náklady a že by důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. září 2018

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu