Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 78/2018 - 21

[3] Proti rozhodnutí žalovaného se stěžovatel bránil žalobou u městského soudu. Namítal, že správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí žalovaný nepřihlédl pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a nesprávně tak posoudil žádost o azyl. Dle stěžovatele žalovaný nesprávně aplikoval poznatky ze Zprávy o dodržování lidských práv v Kyrgyzstánu vydanou Ministerstvem zahraničí USA. Žalobci by také po jeho návratu do Kyrgyzstánu mohlo hrozit pronásledování, fyzické napadení a v důsledku toho i porušení jeho práva na život. Žalovaný tvrzením stěžovatele nevěnoval dostatečnou pozornost a nesprávně hodnotil důkazy, jinak by mu azyl podle § 12 zákona o azylu udělil.

[4] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 22. 1. 2018, č. j. - 64. V odůvodnění svého rozsudku vypořádal námitky obsažené v žalobě a ztotožnil se závěry správního orgánu. Městský soud konstatoval, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, azyl mu tedy dle tohoto ustanovení nemohl být udělen. Městský soud také dospěl k závěru, že u něj nebyl naplněn ani důvod udělení azylu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle ustanovení § 14a zákona o azylu soud taktéž neshledal, jelikož tvrzení stěžovatele dle něj neimplikovalo vážnou újmou, která by mu hrozila v případě návratu do vlasti.

[5] V kasační stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek je nezákonný a nepřezkoumatelný. Má za to, že se městský soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci (dle , (dále jen „“). Stěžovatel namítá, že v průběhu řízení uvedl azylově relevantní důvody, se kterými se správní orgán nedostatečně vypořádal. Má za to, že pronásledování kvůli účasti na mítinku politické strany by mělo být považováno za důvod pro poskytnutí mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Stěžovatel také odmítá, že by jeho obavy z návratu do země původu byly vyjádřeny pouze obecně, domnívá se, že jeho výpověď je konzistentní a jeho tvrzení jsou dostatečně doložena. Stěžovatel je přesvědčen, že jsou zde důvody pro postup dle zákona o azylu, jelikož existuje riziko vážné újmy při navrácení do vlasti. Stěžovatel také soudu vytýká, že se nezabýval nesprávnou aplikací poznatků ze Zprávy o dodržování lidských práv za rok 2012 Ministerstva zahraniční USA ze strany správního orgánu. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, č. j. - 64 ve výroku I. a II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a rozsudek městského soudu, přičemž nespatřuje v postupu soudu ani ve svém postupu žádné pochybení. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek soudu dle něj byly vydány v souladu se zákonem. Žalovaný zopakoval, že ve stěžovatelově případě neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a § 14 zákona o azylu. Žalovaný taktéž považuje obavy stěžovatele z návratu do země původu za neopodstatněné, mimo jiné i proto, že zemi opustil legálně a bez problémů. Dle žalovaného nedošlo k naplnění některého z taxativně vymezených definičních znaků vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona o azylu, proto mu nebyla přiznána ani doplňková ochrana. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje, aby ji proto Nejvyšší správní soud v plném rozsahu zamítl.

[7] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění ostatních podmínek řízení, se ve smyslu dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle , nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.

[9] Klíčovou otázkou v dané věci je, zda újma, která stěžovateli podle jeho tvrzení hrozí, dosahuje intenzity pronásledování. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu platí: „Za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, anebo jednání, která ve svém souběhu dosahuj intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.“ [viz také čl. 9 kvalifikační směrnice (č. 2004/83/ES) a judikaturu Soudního dvora EU, např. rozsudek ze dne 7. 11. 2013 ve spojených věcech Minister voor Immigratie en Asiel proti X (C-199/12) a Y (C-200/12) a Z proti Minister voor Immigratie en Asiel (C-201/12), body 50 - 61]. Obdobným skutkovým příběhem, a to tety stěžovatele, se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku sp. zn. , neshledal přitom důvody přijatelnosti kasační stížnosti a odmítl ji. Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se od závěrů v rozsudku sp. zn. , odchýlit ani v případě stěžovatele. Je sice pravdou, že stěžovatel byl ve své vlasti hospitalizován v důsledku poranění, které mu měl způsobit příslušník bezpečnostních složek Kyrgyzstánu, avšak podle toho, jak stěžovatel skutečnosti vylíčil, nebylo primárním cílem těchto příslušníku stěžovatele napadnout. Stěžovatel byl příslušníky SNB nejprve dotazován na svou tetu. Až poté, co stěžovatelovi přišel způsob jejich jednání hrubý, byl na ně dle svých slov také hrubý a vše se zvrhlo ve rvačku. Když byl stěžovatel následně hospitalizován, nikdo se jej již vyhledat nepokusil, nikdo jej také nevyhledal poté, co se zotavoval u své matky v Bikšeku; resp. takovou skutečnost stěžovatel ani netvrdil. Vzhledem k výše uvedenému nelze tedy dojít k závěru, že by jednání kyrgyzských státních orgánů či soukromých osob vůči stěžovateli dosahovalo nutné intenzity pronásledování.

[10] Ke stěžovatelem vytýkané vadě správního řízení spočívající v nespolehlivě zjištěném skutkovém stavu lze poznamenat, že „[n]ení povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 57). Správní orgán rozhodující ve věci mezinárodní ochrany musí podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. - 74, při osobních pohovorech postupovat tak, aby žadateli o udělení mezinárodní ochrany umožnil předložit v úplnosti důvody své žádosti [§ 23 zákona o azylu ve spojení s čl. 13 odst. 3 procedurální směrnice (č. 2005/85/ES)]. Co se týče kvality a dostatečnosti důkazů opatřovaných správním orgánem v azylovém řízení, lze odkázat především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. – 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS. Z něj vyplývá požadavek, aby informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany byly v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Popsané požadavky na dokazování v azylovém řízení žalovaný dle Nejvyššího správního soudu respektoval. Stěžovatel měl možnost předložit v úplnosti důvody své žádosti v rámci své výpovědi, byla mu také dána možnost předložit související důkazy.

[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadený rozsudek městského soudu je přezkoumatelný, městský soud se všemi žalobními tvrzeními stěžovatele podrobně zabýval a vypořádal je dostačujícím způsobem (k otázce přezkoumatelnosti srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, ze dne 28. 8. 2007, č. j. - 36, publ. pod č. 1389/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud taktéž neshledal, že by městský soud pochybil při výkladu hmotného práva. Závěry žalovaného a městského soudu mají oporu ve spisovém materiálu a jsou rovněž v souladu s konstantní judikaturou správních soudů.

[12] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani stěžovatelem namítanou skutečnost, že se městský soud nezabýval vytýkanou nesprávnou aplikací poznatků ze Zprávy o dodržování lidských zpráv za rok 2012 zpracovanou Ministerstvem zahraničí USA. Městský soud se k této žalobní námitce stěžovatele zcela dostatečně vyjadřuje v odůvodnění rozsudku ze dne 22. 1. 2018, č. j. - 64 bod bodem 17.

[13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky uplatněné v kasační stížnosti. Městský soud při svém rozhodování nevybočil z této judikatury a nedopustil se ani žádného procesního pochybení. Netvrdil-li stěžovatel žádné konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti, nelze než uzavřít, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy. Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost jako nepřijatelnou a podle ji usnesením odmítl.

[14] O nákladech řízení rozhodl nevyšší správní soud v souladu s ve spojení s Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnosti odmítnuta.

[15] Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2015, č. j. - 50, ustanovena zástupkyní Mgr. Liliana Křístková, advokátka se sídlem I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha 2. Podle hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát. Nejvyšší správní soud ustanovené advokátce přiznal odměnu za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti, podle a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (dále jen „“). Zástupkyni stěžovatele tak náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3100 Kč [ ve spojení s advokátního tarifu]. Vedle toho má stěžovatel též právo na náhradu hotových výdajů své zástupkyně ve výši 300 Kč za každý úkon ( advokátního tarifu), celkem tedy 300 Kč. Celkem tak odměna za zastupování činí 3400 Kč. Zástupkyně stěžovatele je plátkyní daně z přidané hodnoty, což doložila Nejvyššímu správnímu soudu osvědčením o registraci. Částku 3400 Kč je tak nutno navýšit o 21 %, přičemž toto navýšení činí 714 Kč. Výsledná odměna za zastupování tak po přičtení daně z přidané hodnoty činí 4114 Kč. Zástupkyni stěžovatele tak bude vyplacena částka ve výši 4114 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. srpna 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu