Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 168/2017 - 154

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Heineken Česká republika, a. s., se sídlem U Pivovaru 1, Krušovice, zast. JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 455/8c, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL. M. (C. J.), advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, II) Pivovar Samson, a. s., se sídlem V Parku 2326/18, Praha 4, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 12. 2013, čj. O-165319/D21720/2013/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. -87,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. -87, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2013 prohlásil žalovaný za neplatnou ochrannou známku č. 241498 ve znění „RADLER“, jejímž vlastníkem je žalobkyně – společnost Heineken Česká republika. Učinil tak na návrh společnosti Plzeňský Prazdroj (nyní osoby zúčastněné na řízení, dále též „navrhovatelka“). Neplatnost byla vyslovena s účinky ex tunc, protože podle žalovaného nemá označení rozlišovací způsobilost, je tvořeno výlučně druhovým označením, které se navíc stalo obvyklé v běžném jazyce [, c) a d) a , o ochranných známkách]. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí pak zamítl předseda žalovaného dne 20. 12. 2013.

[2] Žalobě, kterou žalobkyně napadla rozhodnutí o rozkladu, městský soud vyhověl a rozsudkem ze dne 27. 4. 2017 toto rozhodnutí zrušil. Soud vyjádřil názor, že v současnosti je již slovo radler označením druhovým; žalovaný však podle něj nesprávně zodpověděl otázku, zda tomu tak bylo i ke dni podání přihlášky ochranné známky, tj. k 14. 3. 2001. Jednotlivéy, které v řízení předložila navrhovatelka a které předseda žalovaného rozebral ve svém rozhodnutí, se totiž v naprosté většině netýkají českého trhu, ale rakouského či německého. O dostupnosti nápoje radler v České republice v té době se zmiňují pouze dva články.

II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření žalobkyně a vyjádření navrhovatelky

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle a d) Městský soud podle něj neposoudil provedené důkazy v celkovém kontextu: vybral si pouze dva, které označil za nedostatečné, a nevysvětlil, proč nemohou obstát ostatní důkazy. Úvaha soudu, podle níž se předložené články z českého tisku povětšinou netýkají českého trhu, je zavádějící, neboť i články, které informují o druhu nápoje radler (nízkoalkoholického nápoje sestávajícího z piva a ovocné limonády) oblíbeného v sousedních zemích, mohou utvářet vnímání českého spotřebitele (jde tu o česky psané články v českém tisku). Pro závěr o rozlišovací způsobilosti není rozhodné, zda byl tento druh nápoje v roce 2001 v ČR běžně dostupný. Užívání konkrétního označení na českém trhu by bylo třeba zkoumat v jiném typu řízení (zrušení ochranné známky pro její neužívání, vznik rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání označení), ne však zde.

[4] Žalobkyně má za to, že kasační stížnost by měla být zamítnuta. Upozornila na to, že autoři článků, které se zmiňovaly o nápoji radler, vždy pro potřeby českých čtenářů vysvětlili význam slova. Z toho lze usoudit, že průměrní spotřebitelé nevnímali toto označení jako druhové, popisné či běžné, ale spíše jako označení fantazijní. Stěžovatel podrobil přihlášku ochranné známky v letech 2001–2002 formálnímu i věcnému průzkumu a neshledal nedostatek rozlišovací způsobilosti. Známku mohl prohlásit za neplatnou i z vlastního podnětu v rámci řízení, kterým bylo navrženo zrušení známky pro její neužívání, neučinil to však.

[5] Navrhovatelka, společnost Plzeňský Prazdroj, se naopak ztotožnila s argumentací kasační stížnosti. Nad rámec toho uvedla, že městský soud založil svůj rozsudek na odlišném hodnocení důkazů (listin), které ale patrně neměl k dispozici: v rozsudku se totiž o těchto listinách jen stručně zmínil. Navíc navrhovatelka při nahlížení do správního spisu v průběhu kasačního řízení zjistila, že ani NSS tytoy neobdržel. Městský soud dále pochybil tím, že se nezabýval důvodem zrušení ochranné známky podle zákona o ochranných známkách, ačkoliv žalovaný známku prohlásil za neplatnou i z tohoto důvodu. Zároveň městský soud nepřípadně smísil důvody neplatnosti podle a c) zákona o ochranných známkách.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Na úvod NSS předesílá, že skutkové obdobný případ již posuzoval, a to pod sp. zn. . V této věci, ve které vystupovali totožní účastníci, prohlásil žalovaný za neplatnou ochrannou známku ve znění „RADLER.CZ“. Rozhodnutí o rozkladu následně městský soud zrušil ze stejných důvodů jako v nyní posuzované věci. Rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, čj. -153, NSS rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obdobné vady napadeného rozsudku shledal NSS i v nyní posuzované věci.

[8] NSS zároveň podotýká, že rozsáhlá podání navrhovatelky a žalobkyně v kasačním řízení představují spíše vzájemnou polemiku než reakci na kasační námitky. Navrhovatelka správně podotkla, že pro soud je užitečné seznámit se s postoji různých účastníků sporu, neboť to může přispět k promyšlenějšímu a kvalitnějšímu rozhodnutí. NSS se tedy se všemi zmíněnými podáními seznámil, nepokládá však za účelné je tu rekapitulovat a vyjadřovat se k jejich argumentaci nad rámec kasačních námitek.

[9] Vyjádří se pouze ke sporu o úplnost správního spisu, který se mezi navrhovatelkou a žalobkyní rozhořel až v kasačním řízení. Navrhovatelka při nahlížení do spisu v lednu a únoru 2018 zjistila, že správní spis není úplný a že v něm chybí nejdůležitější důkazy, na nichž bylo založeno stěžovatelovo rozhodnutí. To, že správní spis byl takto neúplný i v řízení před městským soudem, dovozuje navrhovatelka ze skutečnosti, že městský soud nevyjmenoval tytoy ve výčtu důležitých podkladů na str. 5 svého rozsudku a že na str. 10 je ani tak sám nehodnotil, jako spíše přejímal argumenty žalobkyně. Již jen pro tuto vadu by mělo být rozhodnutí městského soudu podle navrhovatelky zrušeno. Žalobkyně pak popírala navrhovatelčina tvrzení a vyjadřovala přesvědčení, že městský soud měl k dispozici úplný správní spis.

[10] S navrhovatelkou lze souhlasit jen v tom, že rozhodování bez úplného správního spisu je vadou, ke které NSS hledí i bez námitky. Její zbylé úvahy jsou ale jen spekulacemi. Městský soud totiž po skončení řízení o žalobě vrátil správní spis stěžovateli. Stěžovatel předložil správní spis NSS dne 6. 6. 2017. Poté, co navrhovatelka při nahlížení do spisu upozornila na chybějícíy (přílohy k podání účastníků správního řízení), vyžádal si je NSS od stěžovatele. Stěžovatel předložil chybějící přílohy na CD dne 19. 3. 2018.

[11] Z toho je zřejmé, že zpětně nelze spolehlivě zjistit, jaké podklady měl či neměl městský soud k dispozici. Správní spis byl městskému soudu předložen bez soupisu jednotlivých spisových položek (předkládat takový soupis soudu ani není běžné) a Nejvyššímu správnímu soudu jej nepředkládal přímo městský soud, ale stěžovatel, k němuž se spis v mezidobí vrátil. Závěr, že městský soud se v řízení neseznámil s určitými listinami, nemůže být postaven ani na tom, že se o nich výslovně nezmínil v rozsudku, ani na nedostatečnosti či nevyhovující kvalitě jeho argumentace. Protože je ale kasační stížnost důvodná, bude městský soud o věci rozhodovat v každém případě znovu, tentokrát s již nepopiratelně kompletním správním spisem, který mu zašle přímo NSS.

[12] NSS dále posoudil, zda rozsudek netrpí nepřezkoumatelností, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Lze konstatovat, že vlastní odůvodnění rozsudku je velmi strohé. Jeho značnou část tvoří obecné pasáže o rozlišovací způsobilosti a citace judikatury NSS i Soudního dvora EU. Přesto je z něj patrný názor městského soudu na spornou právní otázku, tj. na to, zda navrhovatelka prokázala existenci důvodů neplatnosti již v roce 2001. Městský soud se zde dopustil nepřesnosti spočívající v záměně důvodů neplatnosti podle § 4 písm. b) a písm. c) zákona o ochranných známkách, neboť směšuje pojmy nedostatek rozlišovací způsobilosti a druhový charakter označení. Podstata úvahy městského soudu je ale i tak srozumitelná a přezkoumatelná.

[13] Z obdobného důvodu neshledal NSS důvodný ani argument navrhovatelky, že je rozsudek nepřezkoumatelný, neboť se městský soud nevyjádřil k důvodu neplatnosti podle § 4 písm. d) zákona o ochranných známkách. Ačkoliv městský soud jasně neodděloval posouzení jednotlivých důvodů neplatnosti, jeho argumentace se vztahuje na všechny a je v tomto ohledu přezkoumatelná. Ostatně je poměrně běžné, že v jednotlivých případech si jsou důvody neplatnosti podle § 4 písm. b), c) a d) relativně blízké (srov. např. Koukal, P., Charvát, R., Hejdová, S., Černý, M.: Zákon o ochranných známkách. Komentář, Wolters Kluwer, Praha, 2017, k § 4 bod 80).

[14] Městský soud založil svůj závěr na tom, že až na dva předložené články z doby předcházející zápisu netýkají českého trhu a nápoj radler se v ČR v té době běžně neprodával. Nelze tedy podle městského soudu tvrdit, že průměrný český spotřebitel již tehdy věděl, že radler je pouhý druh nápoje vzniklého smícháním piva a limonády.

[15] Tuto úvahu považuje NSS ve shodě se stěžovatelem za nesprávnou a zkratkovitou. Stěžovatel v napadeném rozhodnutí hodnotil celkem devět článků z let 1997–2001 (pro věc přitom není podstatné, že se tak stalo až v rozhodnutí o rozkladu, a nikoli v rozhodnutí prvního stupně). Podrobně se zabýval každým z nich. U těch, které neinformovaly přímo o prodeji nápoje radler v ČR, uvedl, v čem spatřuje jejich vztah k českému prostředí a proč i tyto články mohly utvářet povědomí českého spotřebitele o významu pojmu radler. Vysvětlil, že i když se články většinou týkaly německého či rakouského prostředí, byly publikovány v českém tisku a byly určeny českým čtenářům. Pro ty nejsou takové informace ničím odtažitým, protože Rakousko či Německo jako sousední země patří k častým zahraničním cílům Čechů. Podle stěžovatele nelze podceňovat ani dopad článků v regionálním tisku (ostatně navrhovatelka předložila i údaje o nákladu těchto tiskovin), tím spíše, pokud jde o články s atraktivní tématikou piva. Rovněž články z celostátního tisku se věnovaly čtivým tématům (cestování, olympiády, dachsteinské ledovce) a mohly oslovit značné množství čtenářů.

[16] Žalobkyně se věnovala tomuto hodnocení novinových článků v části VIII žaloby a poukazovala na to, že článků je málo, netýkají se českého trhu, označení radler se v té době v ČR nepoužívalo, význam označení je tu čtenářům vysvětlován, nápoj se v ČR prakticky nedal koupit. Tuto část žaloby shledal městský soud důvodnou a právě jen na základě této námitky zrušil stěžovatelovo rozhodnutí; jeho argumentace však nemůže obstát.

[17] Městský soud nesprávně vyšel z předpokladu, že rozebírané články se musely týkat českého trhu. Tak tomu ale není. I český spotřebitel si může vštípit představu o označení či povaze určitého výrobku na základě informací, které nepopisují právě trh český, ale jiný - zejména pokud se tyto informace týkají sousedních zemí, s nimiž mají Češi intenzivní pouta obchodní, turistická apod. Pro úvahu, zda se český spotřebitel mohl seznámit s označením jistého druhu nápoje, tedy není rozhodné, jestli si takový nápoj mohl v rozhodné době zakoupit přímo v České republice, resp. zda si jej mohl zakoupit jen ojediněle na pár místech. Podle NSS není ani důležité, že význam označení radler byl v některých článcích vysvětlován – tím se totiž právě označení dostávalo do povědomí čtenářů, a to jako označení typu nápoje, který má vždy podobné charakteristiky.

[18] K vyjádření samotné žalobkyně lze dodat, že neplatnost ochranné známky lze vyslovit i tehdy, jestliže přihláška ochranné známky prošla úspěšně formálním i věcným průzkumem a ochranná známka byla (i po řadu let) zapsána. Ostatně bez toho by postrádala smysl existence § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách, který umožňuje vyslovit neplatnost ochranné známky i z důvodů, pro které neměla být vůbec zapsána do rejstříku (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2016, čj. -51). Námitka, podle níž čeští spotřebitelé považovali v rozhodné době označení radler za fantazijní, je založena na přesvědčení žalobkyně, že označení nebylo spotřebitelům prakticky známo a že si pod ním nemohli představit nic konkrétního; to ale NSS právě vyvrátil.

[19] NSS proto nesouhlasí s výhradami městského soudu k úvahám na str. 30–33 rozhodnutí o rozkladu, kterými stěžovatel hodnotil novinové články z let 1997–2001. Stěžovatelovy úvahy v tomto bodě jsou podrobné a podložené argumenty. I podle NSS je dobře možné, aby čeští spotřebitelé nabyli povědomí o významu určitého pojmu i na základě informací, které se týkají jiného než českého trhu, a i bez ohledu na to, jestli výrobek takto označený byl na českém trhu v rozhodné době běžně (široce) dostupný.

[20] Rozsudek městského soudu je tedy nesprávný v části, v níž shledal důvodnou námitku v části VIII žaloby.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení ( věta první ). V něm bude městský soud vázán vysloveným právním názorem NSS ( ), a bude tedy vycházet z toho, že námitka obsažená v části VIII žaloby není důvodná. V dalším řízení se městský soud bude věnovat i dalším žalobním námitkám, jejichž hodnocení však nemůže NSS předjímat, neboť to nebylo předmětem kasační stížnosti.

[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2018

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu