Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 241/2018 - 12

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. B., zastoupený Mgr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2018, č. j. MV-44468-4/SO-2018, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2018, č. j. – 21,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2018, č. j. – 21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal proti v záhlaví označenému rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobu, kterou Krajský soud v Plzni výše označeným usnesením (dále jen „krajský soud“ a „napadené usnesení“) postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze. Uvedl, že dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je místní příslušnost soudu určena místem, kde byl žalobce v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se cizinec převážně zdržuje; a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území. Podle sdělení Ministerstva vnitra byl pobyt žalobce na území České republiky ukončen dne 29. 5. 2018. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nelze aplikovat pravidlo obsažené v zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce nemá na území České republiky hlášen trvalý pobyt, zároveň nejde o cizince, který nemusí hlásit pobyt, a z žaloby ani z informací poskytnutých Ministerstvem vnitra se nepodařilo zjistit žádné údaje týkající se faktického pobytu cizince, aplikoval krajský soud obecné pravidlo obsažené v věty prvé , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). K projednání žaloby je proto místně příslušný Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu se nachází správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.

[2] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že je hlášen k pobytu v Plzni, což dokládá potvrzením o zajištění ubytování a potvrzením o přihlášení k pobytu s razítkem Ministerstva vnitra.

[3] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], namítá zákonné kasační důvody [ ] a kasační stížnost byla podána včas ( ).

[4] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), přičemž žádnou takovou neshledal.

[5] Určení místní příslušnosti správního soudu je obecně upraveno v věta první, podle kterého „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.“ Tímto zvláštním zákonem, který má před obecným pravidlem přednost, je v projednávané věci , podle něhož je k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí (vyjma rozhodnutí o správním vyhoštění, o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění, o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění a o přestupku) a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území“ ( věta první zákona o pobytu cizinců).

[6] Povinnost hlásit místo pobytu na území České republiky policii má každý cizinec, který není občanem členského státu Evropské unie, do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území, není-li osobou mladší 15 let, členem personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice, jeho rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí nebo cizincem, kterému ministerstvo zajišťuje ubytování, cizincem, který tuto povinnost splnil u ubytovatele dle § 103 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nebo cizincem, který je ve výkonu zabezpečovací detence, vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo který je umístěn v policejní cele nebo v zařízení ve smyslu § 130 zákona o pobytu cizinců (§ 93 odst. 1 a § 95 zákona o pobytu cizinců). Podle § 97 zákona o pobytu cizinců je cizinec při hlášení pobytu na území povinen sdělit policii vyplněním přihlašovacího tiskopisu jméno, příjmení přihlašovaného cizince, datum jeho narození, jeho státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu a víza, je-li v cestovním dokladu vyznačeno, počátek a místo pobytu, předpokládanou dobu a účel pobytu na území.

[7] Při určování místní příslušnosti podle § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců se uplatní tři kritéria. K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud: 1) v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; 2) jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje; 3) v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. Nad 18/2015 – 80). Zákonná úprava místní příslušnosti soudu v zákoně o pobytu cizinců oproti § 32 odst. 3 zákona o azylu, podle kterého je „místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“, počítá i se situací, kdy žalobce ohlašovací povinnost splnit nemusí (druhé kritérium), případně ohlašovací povinnost sice dle zákona splnit musí, nicméně ji nesplnil (zbytkové, třetí kritérium). Ve věcech zákona o pobytu cizinců se nepoužije pravidlo platné v režimu zákona o azylu, že v případě, kdy nelze místní příslušnost soudu určit podle zákona o azylu z důvodu, že žalobce na žádném místě České republiky hlášen k pobytu není, se místní příslušnost soudu řídí

[8] Stěžovatel při podání žaloby (dne 18. 6. 2018) adresu svého pobytu nespecifikoval, v napadeném rozhodnutí je uvedena adresa X. Krajský soud následně požádal Ministerstvo vnitra o provedení lustrace a sdělení, kde byl hlášen ke dni 18. 6. 2018 k pobytu. Ministerstvo vnitra krajskému soudu sdělilo, že stěžovateli byl ke dni 29. 5. 2018 ukončen dlouhodobý pobyt na území České republiky, přičemž naposledy byl hlášen k pobytu na adrese X. Ke kasační stížnosti stěžovatel přiložil doklad o zajištění ubytování na adrese X, v období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 a kopii cestovního dokladu s potvrzením místa hlášeného pobytu s těžko čitelným datem (podle tvrzení stěžovatele 11. 8. 2018) a razítkem Ministerstva vnitra.

[9] S ohledem na uvedené skutečnosti se první kritérium neuplatní, neboť v den podání žaloby nebyl stěžovatel hlášen k pobytu na našem území. Druhé kritérium se taktéž neuplatní, protože na žalobce povinnost hlásit místo pobytu podle § 93 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců dopadá. Je proto nutné aplikovat zbytkové kritérium obvodu krajského soudu, kde byl zjištěn pobyt cizince. Teprve pokud by krajský soud nebyl schopen zjistit pobyt stěžovatele v době podání žaloby, mohl by aplikovat obecné pravidlo Krajský soud však poté, co mu Ministerstvem vnitra bylo sděleno, že stěžovatel nemá hlášen pobyt na území České republiky, pobyt stěžovatele na území blíže nezjišťoval. Z kasační stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatel byl schopen doložit místo svého pobytu v den podání žaloby. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že na krajské soudy nelze klást při zjišťování místní příslušnosti nepřiměřené nároky, aby nedocházelo k přílišnému prodlužování sporů a oddalování řešení věci samé, krajský soud však nemůže na zjišťování pobytu žalobce zcela rezignovat. Zákonodárce pravidla místní příslušnosti záměrně nastavil tak, aby aplikace obecného pravidla zakotveného v v pobytových věcech byla spíše výjimkou, a nepřenášela se tak místní příslušnost zpět na Městský soud v Praze, jehož přetíženost byla původním impulsem pro změnu právní úpravy místní příslušnosti. Upřednostnil tak zájem na rovnoměrném rozložení případů mezi všechny správní soudy a zájem na řešení případů v místě geograficky blízkém žalobci nad zájmem na rychlém určení místní příslušnosti. Krajský soud proto pochybil, když žalobu v rozporu s zákona o pobytu cizinců postoupil Městskému soudu v Praze, aniž by blíže zjišťoval, např. dotazem na stěžovatele, jeho pobyt na území.

[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto podle věta první napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ), na posuzovanou věc bude aplikovat třetí kritérium určení místní příslušnosti dle zákona o pobytu cizinců a bude vycházet ze zjištění ohledně adresy faktického pobytu stěžovatele na území České republiky v době podání žaloby. V souladu s krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2018

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu