Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 250/2018 - 19

pokračování - 20

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. F., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2017, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, č. j. – 99,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 9. 2016, č. j. X, zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu s tím, že mu nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V záhlaví označeným rozhodnutím následně žalovaná na základě námitek žalobce změnila rozhodnutí prvního stupně tak, že s účinností od 5. 5. 2016 žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 31. 7. 2017, č. j. – 11, postoupil věc Krajskému soudu v Brně.

[3] Krajský soud usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. – 77, vyhověl žádosti žalobce a zprostil ustanoveného advokáta JUDr. Tomáše Truschingera povinnosti zastupovat žalobce. Současně rozhodl, že další zástupce se žalobci neustanovuje. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 5. 2018. Dne 7. 6. 2018 žalobce zaslal krajskému soudu návrh na rozhodnutí o neúčinnosti jeho doručení. V záhlaví označeným usnesením krajský soud rozhodl, že doručení usnesení č. j. – 77 je účinné.

II. Obsah kasační stížnosti

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu č. j. – 99 kasační stížností.

[5] Stěžovatel namítl, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení podle , (dále jen „“). Stěžovatel podal návrh včas. Podle citovaného ustanovení je třeba návrh podat do 15 dnů ode dne, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil. Stěžovatel se mohl s doručovanými písemnostmi seznámit nejdříve dne 23. 5. 2018. Přestože se tak nestalo a stěžovatel ve skutečnosti obdržel písemnosti až dne 7. 6. 2018, je možné od dne 23. 5. 2018 počítat 15denní lhůtu. Protože stěžovatel podal návrh dne 7. 6. 2018, není třeba podmínky podle dále prokazovat.

[6] Stěžovatel zdůraznil, že jeho trvalé a hlavní faktické bydliště je na adrese V O. 521/18, P. 10. Krajský soud rozhodoval na základě chybných informací, když se domníval, že hlavním bydlištěm stěžovatele je adresa K. R. 3704/37, K.. Stěžovatel již delší dobu fakticky bydlí ze zdravotních důvodů v P. a do K. jezdí jen občas za některým ze svých dřívějších lékařů nebo něco vyřídit. Stěžovatel ovšem potřebuje, aby mu byly písemnosti zasílány i na druhou korespondenční adresu v K., jinak s ohledem na svůj zdravotní stav (pohybové problémy a poškození nervové soustavy) není schopen zajistit, že zásilku vyzvedne a s písemností se seznámí. Stěžovatel obě adresy krajskému soudu oznámil a požádal o doručování na obě adresy. Krajský soud popírá, že stěžovatel označil adresu trvalého bydliště v P. jako první korespondenční adresu. Navíc stěžovateli neoznámil, že není možné vyhovět doručování na obě korespondenční adresy, ani na kterou adresu bude písemnosti zasílat. Zmínka, že krajský soud bude zasílat písemnosti na jednu adresu je obsažena až v usnesení č. j. – 77. Jiné soudy (včetně Nejvyššího správního soudu) nemají problém s doručováním na dvě adresy. Odůvodnění napadeného usnesení je podle stěžovatele účelové, protože krajský soud si je vědom, že není zákonným soudcem.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.

[8] Stěžovatel napadl kasační stížností usnesení, jímž krajský soud rozhodl o návrhu na prohlášení neúčinnosti doručení podle Takové usnesení je rozhodnutím, jimž se upravuje vedení řízení ve smyslu Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soud je kasační stížnost proti takovému usnesení nepřípustná (viz např. usnesení ze dne 6. 6. 2014, č. j. – 8, ze dne 11. 10. 2013, č. j. – 15, ze dne 27. 7. 2011, č. j. – 51, ze dne 27. 7. 2011, č. j. – 36, nebo ze dne 25. 8. 2010, č. j. – 109). Stěžovatel navíc nepředložil žádnou argumentaci, proč by se Nejvyšší správní soud měl od svého dříve vysloveného názoru o nepřípustnosti kasační stížnosti odchýlit.

[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle s. ř. s ve spojení s

[10] Pro úplnost soud podotýká, že nerozhodoval o žádostech stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť řízení ve věcech důchodového pojištění jsou osvobozena ze zákona [ , o soudních poplatcích] a rozhodnutí o ustanovení zástupce by s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Požadavek stěžovatele na rozhodnutí, že příslušným rozhodnout ve věci je Městský soud v Praze, je předmětem samostatného řízení před Nejvyšším správním soudem, vedeného pod sp. zn. .

[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s za použití , podle kterých žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2018

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu