Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 205/2018 - 74

- 75

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. B., zastoupen advokátem JUDr. Josefem Klofáčem, se sídlem Sokolská 270, Česká Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 5. 2018, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím podle , o azylu, ze dne 2. 2. 2018, č. j. OAM-268/ZA-ZA02-K03-PD1-2015, neprodloužilo žalobci doplňkovou ochranu.

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který ji odmítl usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. - 30, neboť žaloba, která byla soudu doručena v předposlední den lhůty, neobsahovala projednatelné žalobní body a do uplynutí lhůty nebyla o žalobní body doplněna.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost ze všech důvodů uvedených v V ní uvedl, že krajský soud při rozhodování ve velmi závažné věci cizince rozhodoval ve špatném složení. Krajský soud zároveň rozhodoval formalisticky, neboť stěžovatel v žalobě poukázal na jednotlivá ustanovení zákona, která byla porušena, a dále blíže specifikoval, v čem měla nezákonnost spočívat. Krajský soud jej měl proto buďto vyzvat k upřesnění žalobních bodů podle , anebo se s nimi vypořádat. Protože však stěžovatele k doplnění nevyzval, s námitkami se nijak nevypořádal a žalobu odmítl, dopustil se procesní vady a zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Krajský soud se nezabýval ani vyjádřením stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení. Dalším pochybením krajského soudu bylo, že rozhodl o věci bez nařízení jednání, aniž by stěžovateli doručil výzvu podle

IV.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud žalobu správně posoudil jako neprojednatelnou, na což upozorňoval už ve vyjádření k ní. Stávající judikatura přitom tuto otázku již dostatečně vypořádala.

V.

[5] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že ačkoliv stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti hned několik důvodů podle , podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, platí, že „[j]e-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že pod důvod dle spadají všechny důvody, které by jinak spadaly pod důvody podle , c) a d)

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[9] Otázkou náležitostí žalobních bodů se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře již několikrát; naposled se k této otázce vyslovil rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 31, publ. pod č. 3733/2018 Sb. NSS, ve kterém mj. potvrdil závěry dřívější judikatury a uvedl, že „žalobce musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná ( věta třetí ). Pokud žalobní bod neuplatní vůbec, nebo až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle “ Krajský soud ze závěrů tohoto rozhodnutí výslovně vycházel a v souladu s nimi posoudil žalobcovu žalobu, která obsahovala pouze výčet právních ustanovení a typovou charakteristiku ‚obvyklých‘ nezákonností (viz také usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 72). Krajský soud rovněž v souladu s judikaturou náležitě odůvodnil, proč nepřistoupil k vydání výzvy k doplnění žalobních bodů.

[10] K námitce, v jakém složení krajský soud o žalobcově žalobě rozhodoval, Nejvyšší správní soud toliko poukazuje na , v nyní účinném znění, podle kterého „[v]e věcech […] mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce.“

[11] K námitce, že krajský soud chybně rozhodl bez jednání a vydání výzvy podle , Nejvyšší správní soud uvádí, že až upravují rozhodování ve věci samé, tedy rozhodování o meritu věci. V projednávané věci však došlo k odmítnutí žaloby ještě předtím, než bylo přistoupeno k jejímu věcnému posouzení, neboť neobsahovala předepsané náležitosti a nebyla vůbec projednatelná (rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 31).

[12] Konečně k námitce, že se krajský soud nezabýval vyjádřením stěžovatele jako osoby zúčastněné na řízení, Nejvyšší správní soud uvádí, že není zřejmé, o jakém vyjádření stěžovatel hovoří a v jakém řízení byl v postavení osoby zúčastněné na řízení. Měl-li stěžovatel na mysli vyjádření, které zaslal žalovanému v průběhu řízení o prodloužení doplňkové ochrany, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že toto vyjádření stěžovatel poprvé zaslal teprve Nejvyššímu správnímu soudu s doplněním kasační stížnosti. Ve spisu krajského soudu toto vyjádření založeno není; řízení o žalobě je přitom ovládáno dispoziční zásadou, podle které krajský soud přezkoumává napadené rozhodnutí zásadně pouze v mezích žalobních bodů (rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 31). Krajský soud tedy nemá v žádném případě povinnost dohledávat ve správním spisu žalobcova vyjádření a posuzovat je v rámci řízení o žalobě.

[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle odmítl.

[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2018

Mgr. David Hipšr

předseda senátu