Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 91/2018 - 27

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) J. W., b) A. W., oba zastoupeni Mgr. Hanou Vincourkovou, advokátkou se sídlem Klenčí pod Čerchovem 6E, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2016, č. j. RR/2529/16, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017, č. j. – 68,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Městský úřad Domažlice (dále jen „stavební úřad“) rozhodl dne 3. 5. 2016 dle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “), o nařízení odstranění stavby „garáž pro osobní automobil“ na pozemcích p. č. X, X, X a X v k. ú. X. Stavba nebyla dodatečně povolena z důvodu jejího umístění v rozporu s územním plánem, částečně v dopravní ploše a částečně v neurbanizované ploše. Podané odvolání proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby žalovaný zamítl.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci žalobou u Krajského soudu v Plzni. Krajský soud žalobu zamítl. K námitce žalobců, že stavba nebyla dle vyjádření obce v rozporu s veřejným zájmem, nebránila v průjezdu na přilehlé komunikaci a její odstranění nebylo v zájmu obce Ždánov, krajský soud předně konstatoval, že v řízení o odstranění stavby je rozhodovacím orgánem stavební úřad, nikoliv orgány obce. Významné je pouze to, že stavba realizovaná bez stavebního povolení nebyla dodatečně povolena. V souzené věci nabylo právní moci rozhodnutí, kterým stavba dodatečně povolena nebyla, a zájmy a vyjádření obce Ždánov jsou tak nepodstatné. Ani ostatní námitky neshledal soud důvodnými.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost z důvodů uvedených v , b) a d) , (dále jen „ “).

[4] Stěžovatelé spatřují pochybení krajského soudu v tom, že nepřipustil důkaz výslechem starosty obce Ždánov a místním šetřením na místě stavby. Soud rozhodoval bez nařízení ústního jednání, čistě formálně. Nezabýval se otázkou, zda nesoulad umístění stavby s původním územním plánem je jediným veřejným zájmem, na který je třeba brát zřetel, a je nadřazen zájmu obce, občanů, přírody i zdravému rozumu.

[5] Stěžovatelé uvádějí, že v současné době je již těsně před schválením převod pozemků ve vlastnictví Státního pozemkového úřadu do vlastnictví obce. Stěžovatelé mají s obcí předběžnou dohodu, že provedou směnu pozemku p. č. X dle již vypracovaného geometrického plánu tak, aby cesta, která prochází mezi pozemky žalobců a jejich syna odpovídala potřebám obce, měla šířku stanovenou právními předpisy a přitom se vyhnula problémové stavbě.

[6] Obec Ždánov již vypracovala nový územní plán a předložila ho ke schválení Městskému úřadu v Domažlicích. Po schválení nového územního plánu již nic nebude bránit dodatečnému povolení stavby. Stavba stěžovatelů nebrání průjezdu a nepoškozuje přírodu. Po změně územního plánu a směně pozemků lze očekávat nové rozhodnutí, které stavbu dodatečně povolí. Pouhý nesoulad se zastaralým územním plánem by neměl být důvodem k demolici stavby. Stěžovatelé proto navrhují zrušení rozsudku krajského soudu i rozhodnutí žalovaného.

[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve upozorňuje, že jako žalovaný je označen i Městský úřad Domažlice, který však není v řízení pasivně legitimován. Ke kasačním námitkám žalovaný uvedl, že výslech starosty ani místní šetření nemohly do řízení přinést nic nového, v řízení o odstranění stavby je rozhodovacím orgánem stavební úřad, nikoliv orgány obce Ždáňov. Stavební úřad také posuzuje soulad s veřejným zájmem. Nově očekávané události popsané v kasační stížnosti nemají na projednávanou věc žádný vliv, neboť správní orgány rozhodují dle skutkového a právního stavu, který existuje v době vydání rozhodnutí. Stěžovatelé skutkový stav nezpochybňují.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[9] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[10] Stěžovatelé jako důvod podání kasační stížnosti označili také důvod uvedený v , tedy nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu a důvod označený v , do nějž spadá i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu. Tyto kasační důvody stěžovatelé dále nekonkretizovali. Nejvyšší správní soud se těmito námitky proto zabýval obecně, a dospěl k závěru, že jak rozhodnutí žalovaného, tak krajského soudu netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.

[11] Žalovaný v rozhodnutí řádně vypořádal námitky uplatněné v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a popsal, na základě jakých skutkových a právních úvah rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku rozhodnutí. Jednoznačně seznatelné jsou též důvody, které vedly krajský soud k zamítnutí žaloby. Krajský soud vylíčil konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení důvodnosti žaloby, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 44).

[12] K námitce neprovedení důkazů Nejvyšší správní soud uvádí, že není povinností soudu provést každý navržený důkaz. Soud má však v případě jeho neprovedení povinnost v rozhodnutí uvést, z jakého důvodu tak neučinil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ). V nyní projednávané věci krajský soud po zhodnocení žalobních námitek závěrem rozsudku jednoznačně konstatoval, že navržené důkazy spočívající ve výslechu starosty obce Ždánov a provedení jednání přímo na místě v obci Ždánov by byly zjevně nadbytečné, a to vzhledem k důvodům, které vedly k zamítnutí žaloby. Toto odůvodnění považuje Nejvyšší správní soud za dostatečné a ztotožňuje se s ním. Většina žalobních námitek mířila proti vadám rozhodnutí spočívajícím v nesprávném označení pozemků či předmětné stavby a skutečnosti, že řízení o nařízení odstranění stavby mělo být přerušeno z důvodu nově podané žádosti o dodatečné povolení stavby. K těmto námitkám však výslech starosty obce ani jednání na místě nemohly přinést nic nového. I u poslední námitky, tedy že stavba není v rozporu s veřejným zájmem ani zájmem obce a nebrání průjezdu, krajský soud uvedl, z jakého důvodu tyto námitky nejsou relevantní. Provedení navrhovaných důkazů by tedy bylo taktéž nadbytečné.

[13] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají, že pouhý nesoulad se zastaralým územním plánem by neměl být důvodem k demolici stavby a uvádějí, že již mají předjednané dohody, jak stav uvést do souladu s právními předpisy. K tomu Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že v projednávané věci není sporné, že předmětná garáž byla na pozemku stěžovatelů postavena bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu.

[14] v stanoví: „Stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.“

[15] Dle § 129 odst. 2 platí, že: „…Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. …“

[16] Dle § 129 odst. 3 in fine: „Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení.“

[17] Stěžovatelé namítají, že nesoulad s územním plánem by neměl být důvodem k demolici stavby, jedná se však o mimoběžnou námitku, neboť stavební úřad v řízení o odstranění stavby soulad s územním plánem již nezkoumá. To se děje v řízení o dodatečném povolení stavby, kde je soulad s územním plánem jednou z podmínek, které musí vlastník či stavebník prokázat, aby mohla být stavba dodatečně povolena.

[18] Rozdíl mezi řízením o odstranění stavby a řízením o dodatečném povolení popsal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2017, č. j. – 56: „Přes vzájemnou spojitost řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby se jedná o dvě samostatná řízení s rozdílným účelem a předmětem. Účelem řízení o odstranění stavby je uvedení do souladu právního a skutečného stavu, a to nařízením odstranění nepovolené stavby. Účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení protiprávního stavu, spočívajícího v absenci zákonem vyžadovaného rozhodnutí, opatření nebo jiného úkonu. Liší se také podmínky, jejichž splnění zkoumá stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby a v řízení o jejím odstranění. V prvém případě jde o kumulativní splnění podmínek a 3 , zatímco v případě řízení o odstranění stavby jde o kumulativní splnění podmínek stanovených v , tj. že se jedná o stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného anebo v rozporu s ním.“

[19] V rámci rozhodnutí o nařízení odstranění stavby dle je tedy pro stavební úřad rozhodující, zda existuje pravomocné rozhodnutí o tom, že stavba nebyla dodatečně povolena. nepřipouští možnost správního uvážení. Stěžovatelé však dokonce připouští, že stavba odporuje platnému územnímu plánu.

[20] V nyní projednávané věci stavební úřad dne 24. 8. 2015 dodatečně nepovolil stavbu z důvodu nesouladu s , žalovaný odvolání zamítl. Existovalo tedy pravomocné rozhodnutí nenapadené žalobou, na základě kterého správní orgány nařídily odstranění stavby. Krajský soud proto v rámci přezkumu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby neměl důvod ani prostor poměřovat veřejný zájem na souladu výstavby s územně plánovací dokumentací se zájmem obce.

[21] Popis, jak má dojít k napravení současného nezákonného stavu v budoucnu je v dané věci nepodstatný, neboť správní orgány rozhodují dle stavu platného k době vydání rozhodnutí, stejně tak soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů z tohoto hlediska. Stěžovatelé si od počátku byli vědomi, že stavbu realizovali bez příslušného rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, musí být proto připraveni nést i následky takové situace. Nelze připustit, aby pouze s odkazem na příslib budoucího vyřešení problému existovala stavba, která je v rozporu s územně plánovací dokumentací. Nadto Nejvyšší správní soud musí poukázat na skutečnost, že ačkoliv stavba byla realizována v roce 2008, o její dodatečné povolení stěžovatelé požádali až v roce 2012 a dodnes ve věci panuje stejný faktický nezákonný stav.

[22] Stavební úřad v souladu se zákonem správně rozhodl o odstranění stavby.

IV. Závěr a náklady řízení

[23] Stěžovatelé se svými námitkami neuspěli. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[24] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s za použití Stěžovatelé ve věci neměli úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2018

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu