Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ads 113/2018 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: R. K., zast. Mgr. Ing. Danielem Krajčem, advokátem, se sídlem Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/19174-913, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 11,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 11, kterým soud odmítl její žalobu jako nepřípustnou ve smyslu , neboť dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí žalovaného, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno ve smyslu kompetenční výluky dle Žalobou napadeným rozhodnutím bylo dle , (dále jen „ “), přerušeno řízení ve věci odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10286/2016/CBU, do doby po kterou bude posudková komise žalované posuzovat zdravotní stav stěžovatelky.

[2] Dle názoru stěžovatelky není rozhodnutí žalované o přerušení řízení vyloučeno ze soudního přezkumu. Usnesení o přerušení řízení určuje povinnost stěžovatelky být zastoupena opatrovníkem, který je dle ní nezákonný a byl ustanoven proti její vůli, a takové rozhodnutí je proto přezkoumatelné soudem podle V opačném případě by se jednalo o nespravedlivé řízení a přepjatý formalismus, a šlo by o nekvalitní hájení oprávněných práv postižené osoby – stěžovatelky, která je nevidomá. Stěžovatelka tvrdí, že postupem správního orgánu byla zkrácena na právu být zastoupena zákonným zástupcem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí dle Tohoto nároku se nelze domáhat až na základě meritorního rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka rovněž namítla, že byla postižena na svých právech i z hlediska hmotněprávního.

[3] Stěžovatelka dále namítla, že vydáním rozhodnutí o přerušení řízení se správní orgán snažil zastřít neodůvodněné průtahy ve správním řízení. Podstatou sporu dle stěžovatelky není otázka možnosti přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o přerušení řízení, ale otázka, zda k přerušení řízení došlo důvodně. V této souvislosti poukázala na závěr rozšířeného senátu NSS, podle nějž v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je soud oprávněn k řádné žalobní námitce věcně zkoumat důvodnost přerušení správního řízení.

[4] Stěžovatelka se v kasační stížnosti dále obsáhle věnuje výkladu , konkrétně tomu, které úkony lze považovat za ty, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a které naopak nikoliv. Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla pojmové znaky rozhodnutí, jež jsou dle jejího názoru specifické pro rozhodnutí upravující vedení řízení. Dle názoru stěžovatelky nelze kompetenční výluku uvedenou v citovaném ustanovení paušalizovat a jejím prostřednictvím vylučovat ze soudního přezkumu veškeré úkony procesní povahy.

[5] Součástí kasační stížnosti učinila stěžovatelka rovněž návrhy na osvobození od soudních poplatků, na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[7] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků, neboť řízení ve věcech sociální péče, kterým je i právě probíhající řízení před Nejvyšším správním soudem, je podle , o soudních poplatcích, od soudního poplatku osvobozeno.

[8] Žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce byla zamítnuta usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. – 32, a to pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti. Stěžovatelka následně předložila plnou moc udělenou advokátovi Mgr. Ing. Danielovi Krajčovi.

[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ). Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[10] Zdejší soud zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta pro její nepřípustnost. Žaloba tedy nebyla krajským soudem meritorně posuzována. V souladu se svou ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. – 13, či rozsudek ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 65) se tak soud mohl v návaznosti na kasační argumentaci zabývat pouze tím, zda je rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby v souladu se zákonem [viz ]. Kasační soud je při přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby „oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná nebo zda rozhodnutí žalovaného bylo zákonné či nikoliv“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. - 39). Úkolem Nejvyššího správního soudu v posuzované věci bylo přezkoumat skutkové a právní podmínky odmítnutí žaloby, a to z důvodu její nepřípustnosti podle ve spojení s téhož zákona. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval námitkami stěžovatelky, zda byl správní orgán prvního stupně oprávněn či nikoliv vydat rozhodnutí o přerušení řízení po dobu, kdy bude posuzován její zdravotní stav Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích.

[11] Z koncepce vyplývá, že správní soudy nejsou povinny přezkoumávat každé rozhodnutí správního orgánu. Tzv. kompetenční výluky, tedy případy, kdy jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny určité úkony, jsou stanoveny v Pod písmenem c) je přitom uvedeno, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

[12] Rozhodnutí o přerušení řízení, ať již vydané z jakéhokoliv důvodu, ustálená judikatura správních soudů považuje právě za takový úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení správního řízení. Vzhledem k tomu, že úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení, jsou podle vyloučeny ze soudního přezkumu, žaloba směřující k jejich přezkoumání, je podle nepřípustná. Takovou žalobu soud podle téhož zákona odmítne (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. - 62, nebo rozsudek ze dne 23. 9. 2010, č. j. - 52).

[13] Krajský soud tedy nepochybil, dospěl-li v případě žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení k závěru, že se jedná o úkon, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a žalobu proti němu jako nepřípustnou odmítl. Kasační soud neshledal nezákonnost napadeného usnesení ani jiná pochybení v řízení před krajským soudem, pro něž by bylo na místě napadené usnesení zrušit.

[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle věty druhé jako nedůvodnou zamítl.

[15] Soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po provedení nezbytných procesních úkonů. Za této situace by bylo rozhodování o odkladném účinku nadbytečné.

[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 2. ve spojení s Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému dle právo na náhradu nákladů řízení ve věcech ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nenáleží.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. července 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu