Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 31/2018 - 99

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: ČEZ, a. s., se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, proti žalované: Státní energetická inspekce, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí ústředního ředitele žalované ze dne 8. 9. 2014, čj. 081301613/700/14/90.220/Ve, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, čj. -126,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, čj. -126, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaná zahájila s žalobkyní správní řízení související s čerpáním příspěvku k ceně elektřiny za období srpen 2011. Ústřední ředitel žalované (v řízení o odvolání proti rozhodnutí žalované) uložil rozhodnutím žalobkyni pokutu ve výši 500 000 Kč za spáchání správního deliktu podle , o cenách. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou. Městský soud konstatoval, že se na danou věc aplikují prekluzivní lhůty v , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Tento právní předpis je podle soudu zvláštní právní úpravou ve vztahu k zákona o cenách. Žalovaná proto zahájila s žalobkyní správní řízení po uplynutí objektivní prekluzivní lhůty stanovené v energetického zákona. Soud tedy rozhodnutí ústředního ředitele žalované zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení.

[2] Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Nesouhlasí s názorem městského soudu, že § 95 odst. 4 energetického zákona je lex specialis ve vztahu k § 17 odst. 3 zákona o cenách. Odkazuje na judikaturu, která dospěla k opačnému závěru, totiž že posléze uvedené ustanovení je speciální normou vůči § 95 odst. 4 energetického zákona.

[3] Žalobkyně s kasační stížností nesouhlasí. Upozorňuje, že kasační stížnost je nepřípustná, neboť městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky též z jiného důvodu, totiž proto, že její rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Tento závěr městského soudu stěžovatelka nenapadá. Tím se de facto stěžovatelka nedomáhá změny výroku. Pokud by však snad NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, je v každém případě nedůvodná. Žalobkyně vysvětluje, že stěžovatelkou citovaná judikatura se vztahuje k předchozímu znění energetického zákona.

[4] NSS nejprve zvážil přípustnost kasační stížnosti. Žalobkyně tvrdí, že kasační stížnost není přípustná, neboť stěžovatelka nenapadá všechny rozhodovací důvody městského soudu. S tím ovšem nelze souhlasit. Žalobkyně má zajisté pravdu, že kasační stížnost, která směřuje proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná ( ). Z toho mj. plyne, že kasační stížnost nelze podat jen proti důvodům rozhodnutí krajského soudu, pokud neexistuje možnost žádného procesně příznivějšího výsledku řízení pro stěžovatele (tzv. subjektivní přípustnost kasační stížnosti). Možnost příznivějšího výsledku se však posuzuje čistě procesně, tedy zda existuje nějaký jiný možný výrok rozhodnutí krajského soudu, který by byl pro stěžovatele příznivější, než je výrok, který stěžovatel napadá (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. -41, č. 3321/2016 Sb. NSS, věc Žamberk). V nynější situaci takovýto výrok bezpochyby existuje, neboť rozhodnutí stěžovatelky bylo městským soudem zrušeno. Současně se stěžovatelka může domoci zrušení rozsudku i tehdy, nenapadá-li všechny rozhodovací důvody krajského nebo městského soudu. Příkladem je situace, kdy krajský soud třebas i správně zruší rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku stojí z valné části na nesprávných důvodech. NSS v takovém případě v kasačním řízení rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení ( ) (usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009, čj. -75, č. 1865/2009 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je tedy přípustná a, jak NSS vysvětluje níže, je také důvodná.

[6] Ze správního spisu plyne, že se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách jako výrobce elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla. Klíčovou otázkou je, jakou prekluzivní lhůtu je třeba na uvedený delikt aplikovat.

[7] Ustanovení energetického zákona, po novele č. , v podobě do 31. 12. 2015, znělo (zvýraznění doplněno):

§ 95

Ukládání pokut

(1) Při stanovení výše pokuty Státní energetická inspekce přihlédne k závažnosti porušení povinnosti, zejména ke způsobu jejího porušení a jeho následkům a k okolnostem, za nichž k porušení došlo.

(2) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.

(3) Pokuty ukládá v prvním stupni Státní energetická inspekce. O odvolání proti uložení pokuty rozhoduje ústřední ředitel Státní energetické inspekce.

(4) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se územní inspektorát o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokutu nelze uložit, uplynuly-li od porušení tři roky.

(5) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a správu jejich placení vykonává Státní energetická inspekce.

(6) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

[8] Naproti tomu zákona o cenách, po novele č. , v podobě do 30. 6. 2017, zněl (zvýraznění doplněno):

§ 17

Společná ustanovení o správních deliktech

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o porušení cenových předpisů cenový kontrolní orgán dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(5) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají cenové kontrolní orgány.

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o jejím uložení.

(…)

[9] Pravomoc stěžovatelky k vyšetření a rozhodnutí deliktu byla a je dána a 4 , o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Podle tohoto zákona, ve znění , platí, že Státní energetická inspekce provádí kontrolu dodržování cenových předpisů v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů. Podle téhož zákona pak platí, že Státní energetická inspekce ukládá za porušení cenových předpisů v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů pokuty podle zvláštního právního předpisu2). Poznámka pod čarou č. 2 odkazuje na zákona o cenách.

[10] Stěžovatelka argumentuje, že na cenové delikty se vždy aplikuje § 17 odst. 3 zákona o cenách. Opírá se přitom o judikaturu NSS. Naproti tomu žalobkyně a městský soud dospěly k závěru, že na prekluzi deliktu se měl použít energetického zákona. Žalobkyně navíc upozorňuje, že judikatura NSS se vztahuje k časově jiné verzi energetického zákona, před velkou novelou provedenou Tato novela provedla mj. změny v působnosti Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce, tedy stěžovatelky.

[11] NSS již v rozsudku ze dne 25. 5. 2006, čj. -108, věc HARPEN ČR, dovodil, že se na případy cenových deliktů rozhodovaných Státní energetickou inspekcí vztahuje tříletá lhůta k uložení pokuty podle zákona o cenách (takto též již rozsudek ze dne 5. 2. 2004, čj. -72, č. NSS).

[12] Žalobkyně však k tomu upozorňuje na změny energetického Zatímco před novelou vykonávala Státní energetická inspekce působnost též v oblasti dodržování energetického zákona [viz ve znění před novelou č. ], po novele tuto působnost ztratila. Právě na působnost v oblasti dodržování energetického zákona byla aplikována lhůta dle energetického zákona. Pokud by i po této novele bylo na zákona o cenách nahlíženo jako na lex specialis, stal by se prý energetického zákona neaplikovatelnou normou, neboť po novele č. by již neexistovala oblast, kde by se mohl uplatnit. Ve všech oblastech působnosti stěžovatelky by totiž existovala zvláštní norma upravující prekluzi správního deliktu odlišně od energetického zákona.

[13] NSS k tomu uvádí následující. Jakkoliv žalobkyně argumentuje opačně, právní závěry rozsudku ve věci HARPEN ČR se uplatní i na právní úpravu po novele č. Působnost stěžovatelky je zakotvena v a 4 , ve znění , který mj. říká, že stěžovatelka ukládá za porušení cenových předpisů v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů pokuty podle zvláštního právního předpisu. Že je tímto zvláštním právním předpisem zákon o cenách, je zřejmé i bez poznámky pod čarou, která dokonce výslovně odkazuje na zákona o cenách. Novela č. současně odstranila nadbytečný odkaz v odst. c) energetického zákona na

[14] Proto i po novele č. platí závěry NSS v kauze HARPEN ČR, že zákonodárce vyčlenil jako zvláštní věcnou působnost stěžovatelky kontrolu dodržování cenových předpisů a postihování cenových deliktů. Toto omezení věcné působnosti tak dopadá i na energetického zákona. Zákon o cenách a jsou v této otázce speciálními zákony, což po novele č. plyne především z a 4 (viz blíže bod [9] shora). Proto se na nynější věc plně uplatní též zákona o cenách, upravující zvláštní prekluzivní lhůtu pro cenové delikty.

[15] Protiargumentem žalobkyně je, že takovýto výklad po novele č. zcela vyprazdňuje energetického zákona, což je prý v rozporu s principem racionálního zákonodárce. Žalobkyně se tedy jinými slovy snaží dovodit, že jen proto, aby se nestal obsoletním, je nutno jeho hypotézu naplnit cenovými delikty. NSS k tomu jen stručně uvádí, že jakkoliv to obecně není pozitivní trend, existence obsoletních ustanovení je v právním řádu obvyklá. Rozhodně však proto nelze popírat základní metapravidla právního výkladu, jako přednost právních norem zvláštních před normami obecnými. Argument žalobkyně by byl mnohem silnější, pokud by energetického zákona byl novou normou – pak by skutečně vyvolávalo pochybnosti, proč takovéto ustanovení zákonodárce vůbec nově přijal. Situace jiná nastane ale tehdy, pokud v důsledku pozdějšího legislativního vývoje se postupně vyprazdňuje okruh skutečností zakládajících hypotézu právní normy, až se tyto skutečnosti případně zcela vyprázdní. NSS jen pro pořádek upozorňuje, že nezjišťoval, zda skutečně je energetického zákona nadbytečná norma – to by bylo již zcela nad rámec půdorysu tohoto případu. NSS jen říká, že i kdyby se snad vskutku energetického obsoletním, nemůže to nic změnit na tom, že z a 4 plyne specialita zákona o cenách pro cenové delikty, a to včetně jeho .

[16] Nelze ani souhlasit s tím, že by právě uvedené bylo v rozporu s ústavní zásadou přednosti výkladu ústavně konformního před výkladem protiústavním, jak tvrdí žalobkyně. Zásada přednosti výkladu příznivějšího pro jednotlivce před výkladem méně příznivým (in dubio pro libertate, někdy zvaná in dubio mitius) skutečně představuje jednu ze základních zásad správního (resp. veřejného) práva. Tento princip však nelze vykládat natolik široce, že by jakoukoli odlišnou, byť třebas i obtížně akceptovatelnou interpretaci právní normy měly správní orgány zohlednit jakožto dvojí výklad. Musí jít o rovnocenný konkurenční výklad práva, ne pouze o výklad obtížně obhajitelný (srov. rozsudek ze dne 26. 11. 2015, čj. -44, věc multigate, bod 42). Výklad prosazovaný žalobkyní není dost dobře hajitelný, je v rozporu se základními výkladovými pravidly o vztahu obecného a zvláštního (lex specialis derogat legi generali).

[17] Městský soud tedy založil základ svého rozsudku na nesprávném právním závěru. Proto NSS jeho rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení ( věta první ). V dalším řízení bude městský soud vázán právním názorem NSS (). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. července 2018

Zdeněk Kühn

předseda senátu