Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 Ad 18/2017 - 38.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Ad 18/2017 - 38
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové
a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci
žalobce: Bc. P. B.
zastoupený advokátem JUDr. Josefem Zubkem
sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec
proti
žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje
sídlem 30. dubna 1682/24, 702 00 Ostrava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2017 č. j. KRPT-88286-53/ČJ-2015- 0700KR, ve věci služebního poměru
takto:
I. Rozhodnutí Ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 26. 10.
2017 č. j. KRPT-88286-53/ČJ-2015-0700KR se zrušuje a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
Shodu s prvopisem potvrzuje
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Josefa Zubka, sídlem 1. máje 398,
739 61 Třinec.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, jímž
bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele krajského
ředitelství pro ekonomiku (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 30. 11. 2016 č. j. KRPT-
88286-35/ČJ-2015-0700PE, kterým byla deklarována odpovědnost České republiky – Policie
České republiky – Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje v rozsahu 100%
za škodu vzniklou dne 16. 11. 2013 poškozením zdraví, a kterým nebyla poskytnuta náhrada
za ztížení společenského uplatnění.
2. Žalobce m. j. namítá, že pokud žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že žalobci nenáleží
ztížení společenského uplatnění, ale bolestné, měl mu tento dílčí nárok přiznat.
3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Zdůrazňuje, že v rámci řízení před služebním orgánem
I. stupně nebylo požádáno o bolestné, resp. nebyl předložen posudek o bolestném. Proto
v odvolacím řízení nemohlo dojít k rozšíření předmětu řízení o nárok, k němuž nebyla vznesena
žádost a k němuž ani služební funkcionář I. stupně z tohoto důvodu neprovedl dokazování.
Akcentuje, že podle občanskoprávní judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012
sp. zn. 25 Cdo 2974/2010 představují ztížení společenského uplatnění a bolestné dva samostatné
nároky, které nelze směšovat.
4. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí,
přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného
5. Z obsahu správního spisu služebního orgánu I. stupně soud zjistil, že tento začíná záznamem
o poučení poškozeného ze dne 16. 4. 2015 č. j. KRPT-88286/ČJ-2015-0700JZ:
6. „(Žalobce …) byl dnešního dne seznámen s tím, že zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen »zákon«), v případě splnění všech zákonných
předpokladů, přiznává příslušníkovi poškozenému na zdraví služebním úrazem (nemocí z povolání) následující
náhrady v rozsahu zjištěné odpovědnosti Policie České republiky
- náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě,
- náhrada za ztrátu na služebním příjmu (výdělku) po skončení neschopnosti ke službě (pracovní neschopnosti),
- náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění,
- náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
- náhrada věcné škody,
- jednorázové mimořádné odškodnění.
Poškozený bere na vědomí, že zákon stanoví k uplatnění nároků na náhradu škody lhůtu 2 let, která počíná
běžet u každého nároku samostatně ode dne, kdy se dověděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Po uplynutí této
lhůty se nárok promlčuje, pokud nebyl včas uplatněn u služebního orgánu nebo pokud nebyl včas služebním
orgánem písemně uznán co do důvodu i výše. (…)
V souladu s § 174 písm. b) zákona má poškozený možnost před vydáním rozhodnutí nahlédnout po předchozí telefonické domluvě do úrazového spisu a vyjádřit se
Shodu s prvopisem potvrzuje
ke shromážděným podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich
doplnění.
Doručením tohoto záznamu bude zahájeno řízení ve věcech škody na zdraví.“
7. Následuje posudek MUDr. S. ze dne 14. 5. 2015 o ohodnocení ztížení společenského uplatnění
1 000 body podle vyhl. č. 440/2001 Sb., záznam o úrazu, a dále zpráva o projednání škody na
zdraví se závěrem ze dne 15. 5. 2015, podle které bylo poškození na zdraví žalobce bylo uznáno
za služební úraz.
8. V příloze posudku MUDr. S. – zprávě psychiatra MUDr. Š. jsou popsány zdravotní obtíže
žalobce takto: „Před rokem se zúčastnil v listopadu 2013 rizikového zákroku, kdy přišel do přímého kontaktu
s HIV HEPC pozitivním pachatelem (…) od té doby se objevují obavy, napětí, jak vše dopadne, týká se ho to
intenzivně, doma má díky tomu problémy, má pocit, že se mu lidi straní. Doslova se bojí o život, zhoršuje se mu
nálada (…). Nejhorší byly první 3 měsíce, nerad na to vzpomíná, měl velký strach, že je nakažen, ten kontakt
s krví, to vše se mu neustále honilo hlavou. Špatně se mu usínalo a spalo, často se budil. Naštěstí má vše zdárně
za sebou, nyní je již plně stabilizován.“
9. Po dalším projednávání žalobcova poškození na zdraví je ve spise založen i přípis zástupce
žalobce ze dne 28. 4. 2016, jímž žalobce sděluje, že na nároku na náhradu za ztížení
společenského uplatnění podle posudku MUDr. S. ze dne 14. 5. 2015 trvá. Přílohou je zpráva
MUDr. Š. ze dne 11. 4. 2016, která hodnotí poškození žalobcova zdraví podle pol. 016 vyhl. č.
440/2001 Sb. 1 000 body. MUDr. Š. popisuje obtíže žalobce obsáhleji, obsahově však obdobně
jako MUDr. Š. (viz odst. 8. tohoto odůvodnění), a to vč. závěru, že „Aktuálně je již psychický stav
kompenzován, porucha je odeznělá, bez nutnosti medikace, bez nutnosti psychiatrické péče.“ MUDr. Š. tento
závěr opakuje ještě 2x slovy „psychický stav se stabilizoval, bez trvalých následků“ a „Psychická porucha je
již plně stabilizována, bez trvalých následků.“.
10. Dne 10. 5. 2016 je určena osoba oprávněná k provádění dalších úkonů v řízení ve věci poškození
zdraví žalobce, ovšem s tím, že dosavadní úkony v řízení byly prováděny předsedou komise
k projednávání náhrad škod na zdraví ve smyslu čl. 4 jednacího řádu rozkazu žalovaného
č. 8/2016.
11. Následuje znalecký posudek MUDr. J. N., znalce v oboru zdravotnictví, všeobecné lékařství a
akupunktura, který uzavírá, že ke ztížení společenského uplatnění žalobce nedošlo, když se
jedná o lehkou posttraumatickou stresovou poruchu, která již zcela vymizela, a u žalobce nejsou
patrny žádné následky trvalého rázu. Znalec přikládá přípis MUDr. Š., která uvádí, že „při
hodnocení odškodnění a stanovení bodového ohodnocení došlo k administrativnímu omylu. Vzhledem k zjištěnému
omylu anuluji stanovené bodové ohodnocení.“. Znalec přikládá též přípis MUDr. S., který uvádí, že „jsem
dospěl k závěru, že posudek o ztížení spol. uplatnění (…) jsem vystavil nedopatřením a v celém rozsahu jej
považuji od počátku za neplatný.“
12. Následuje rozhodnutí služebního orgánu I. stupně (viz odst. 1. tohoto odůvodnění) a žalobcovo
odvolání. V něm žalobce poprvé uvádí, že pokud (snad) u něj nejsou trvalé následky, mělo by se
jednat o bolestné.
13. V odvolacím řízení žalobce předložil znalecký posudek MUDr. J. H., znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterého klinický obraz žalobce, který byl přítomen
nejintenzivněji v prvých třech měsících, odpovídá poruše přizpůsobení – protrahovaná, úzkostně-
depresivní reakce s nespavostí, která však následně nezanechala žádných stop v psychické sféře
trvalého rázu. Není proto sice důvod k odškodnění ztížení společenského uplatnění, ale je tu
důvod k odškodnění bolestného obdobně podle položky S 060, tzn. k ohodnocení bolestného 60
body.
14. Po doporučení senátu poradní komise následuje rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání.
V něm žalovaný zdůrazňuje, že o bolestném nebylo řízení vedeno, čehož si musel být vědom
Shodu s prvopisem potvrzuje
i žalobce, pokud 28. 4. 2016 (viz odst. 9. tohoto odůvodnění) trval na nároku na ztížení
společenského uplatnění. Stejně tak žalobce klade rovnítko mezi domnělým zákonným
náhradovým nárokem a ztížením společenského uplatnění v námitce ze dne 18. července 2016 a
ve zdůvodnění námitky ze dne 4. července 2016. Žalovaný uvádí, že řízení o náhradu škody není
vedeno z moci úřední, ale na návrh, za který považuje předložení lékařského posudku o ztížení
společenského uplatnění dne 18. 5. 2015.
15. Krajský soud předem svého hodnocení konstatuje, že zákon č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“)
neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o řízení ve věcech náhrady škody, pročež je třeba aplikovat
obecná ustanovení o řízení obsažená v §§ 169 – 182 a §§ 190 – 194 ZSP.
16. Je pravdou, že ZSP obsahuje ustanovení o odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu (§§ 98 -
111), zde jde však o ustanovení svou povahou vesměs hmotněprávní, neupravující procesní
stránku věci. Je přitom třeba dodat, že ZSP upravuje v §§ 206 – 208 i promlčení.
17. Podle § 206 odst. 1 ZSP právo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno ve stanovené lhůtě.
K promlčení práva se přihlédne jen v případě, že bezpečnostní sbor nebo účastník, vůči němuž se
právo uplatňuje, se práva promlčení dovolá. Promlčené právo nelze v takovém případě přiznat.
18. Podle § 206 odst. 2 ZSP jestliže příslušník uplatní svoje právo a v zahájeném řízení řádně
pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně
přiznáno a pro které se vede řízení k nařízení výkonu rozhodnutí.
19. Podle § 207 odst. 3 ZSP lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; začne běžet
dnem, kdy se poškozený dozví, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá.
20. I právě citovaná ustanovení pokládá podepsaný soud za ustanovení čistě hmotněprávní, svým
obsahem zcela korespondující s typicky hmotněprávními ustanoveními §§ 609 a násl. zák.
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jakož i s dříve účinnými
typicky hmotněprávními ustanoveními §§ 100 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů, či §§ 329 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění
účinném do 31. 12. 2011.
21. Podle § 178 odst. 1 ZSP řízení se zahajuje na žádost účastníka nebo z podnětu bezpečnostního
sboru.
22. Podle § 178 odst. 2 ZSP řízení je zahájeno dnem, kdy
a) je žádost účastníka doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři, nebo
b) služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se zahajuje řízení z podnětu
bezpečnostního sboru.
23. Za situace, kdy zvláštní ustanovení upravující řízení o náhradě škody v ZSP absentují, konstatuje
krajský soud, že tu není ustanovení, které by služebnímu orgánu bránilo zahájit toto řízení z moci
úřední podle § 178 odst. 1, odst. 2 písm. b) ZSP.
24. Tomu nebrání ani hmotněprávní úprava promlčení obsažená v §§ 206 – 208 ZSP, která počátek
lhůty pro promlčení nároku váže k okamžiku uplatnění nároku příslušníkem. Jednak se jedná
o úpravu promlčení, tzn. bezpečnostní sbor není povinen v řízení námitku promlčení uplatnit,
pročež ust. §§ 206 – 208 na věc vůbec nemusejí dopadnout; jednak se jedná o hmotněprávní
úpravu nemající vliv na skutečnost, zda řízení bylo zahájeno a probíhá.
25. Soud se proto zabýval dále otázkou, kdy, čím a s jakým předmětem bylo řízení, z něhož vzešlo
napadené rozhodnutí, zahájeno.
26. S ohledem na obsah záznamu o poučení poškozeného ze dne 16. 4. 2015 (viz odst. 5. a 6. tohoto
odůvodnění), především pak s ohledem na tam obsaženou větu „Doručením tohoto záznamu bude
zahájeno řízení ve věcech škody na zdraví.“ dospěl k závěru, že k zahájení řízení došlo již seznámením
Shodu s prvopisem potvrzuje
žalobce s tímto záznamem, tzn. k zahájení řízení došlo dne 16. 4. 2015, a to z moci úřední prvním
úkonem služebního orgánu.
27. Pokud by tomu tak nebylo, nemělo by ani smyslu poučovat žalobce o jeho právech jako účastníka
zahájeného řízení, tj. o jeho právech podle § 174 písm. b) ZSP (viz odst. 6. tohoto odůvodnění).
28. Řízení nemohlo být v tomto případě zahájeno až žádostí žalobce, neboť žádná taková žádost dni
16. 4. 2015 nepředchází.
29. Předmětem řízení pak podle uvedeného záznamu pak jsou všechny „věci škody na zdraví“, které
byly v uvedeném záznamu výslovně vyjmenovány, tzn.
- náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě,
- náhrada za ztrátu na služebním příjmu (výdělku) po skončení neschopnosti ke službě (pracovní neschopnosti),
- náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění,
- náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
- náhrada věcné škody, i
- jednorázové mimořádné odškodnění.
30. Tak totiž služební orgán I. stupně vymezil předmět řízení a tímto vymezením jsou až do skončení
řízení, resp. případného částečného skončení řízení o některém z jednotlivých nároků, služební
orgány všech stupňů vázány.
31. Z uvedeného vyplývá, že došlo-li k takovému zahájení řízení, nelze dovozovat jednak, že by
k zahájení řízení došlo až předložením posudku o ztížení společenského uplatnění dne 18. 5.
2015 [k otázce, zda by toto předložení bylo možno považovat za „žádost“ ve smyslu § 178 odst. 1,
odst. 2 písm. a) ZSP viz odst. 35. tohoto odůvodnění], ani že by předmětem řízení byl toliko dílčí
nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění.
32. Konečně skutečnosti, že řízení bylo vedeno již před předložením posudku, si byl vědom
i služební orgán I. stupně, pokud při určení osoby oprávněné k provádění „dalších“ úkonů v řízení
ze dne 12. 5. 2016 uvedl, že „dosavadní úkony v řízení byly prováděny předsedou komise k projednávání
náhrad škod na zdraví“.
33. Stěžejní důvod napadeného rozhodnutí, že dílčí nárok na náhradu za bolest nebyl předmětem
řízení, proto neobstojí.
34. Krajský soud pokládá za potřebné podotknout, že v žádném případě nezpochybňuje závěry
pracovněprávní judikatury o tom, že jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody z pracovního úrazu
či nemoci z povolání jsou nároky samostatnými a samostatně uplatnitelnými (především závěry
stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975 sp. zn. Cpj
37/74, Sb. NS č. 11/76, či rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co
1001/87, in Bulletin Nejvyššího soudu ČSR, č. 2/89). Akcentuje toliko, že způsob zahájení
konkrétního přezkoumávaného řízení brání závěru, že uvedené řízení bylo vedeno jen o jednom
z těchto nároků.
35. Z uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1
písm. a), b) s. ř. s. a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
36. Nad rámec potřebného považuje krajský soud za účelné dodat, že by však nemohl aprobovat
rozhodnutí žalovaného ani v případě, pokud by se ztotožnil s žalovaným v tom, že k zahájení
řízení došlo až předložením posudku o ztížení společenského uplatnění dne 18. 5. 2015, a to ani
ve světle judikatorních závěrů prezentovaných v odst. 34. tohoto odůvodnění.
37. Krajský soud by – s ohledem na absenci výslovné žádosti – neměl problém s výkladem,
podle kterého předložil-li žalobce dne 18. 5. 2015 lékařský posudek služebnímu orgánu, sledoval
tak nepochybně jasný cíl – přiznání náhrady škody podle tohoto posudku. Lze tedy aprobovat
dílčí závěr žalovaného, že (pokud by tu nebylo dřívějšího zahájení řízení), došlo by tímto úkonem
Shodu s prvopisem potvrzuje
k zahájení řízení podle § 178 odst. 1, § 178 odst. 2 písm. a) ZDP a na tento úkon by bylo možno pohlížet jako na „žádost“ ve smyslu uvedených ustanovení.
38. Krajský soud však nesouhlasí se závěrem žalovaného, že touto „žádostí“ požádal žalobce právě
a jen o ztížení společenského uplatnění, pročež se v případě uplatnění bolestného až v odvolacím
řízení ocitá mimo předmět řízení.
39. Subsumpce uplatněného nároku pod kategorii „náhrada za bolest“ či „náhrada za ztížení společenského
uplatnění“ totiž není otázkou vymezení předmětu řízení, ale otázkou právního posouzení věci.
Předmět řízení totiž účastník ani podle ZSP neurčuje vymezením právního posouzení věci,
naopak i zde tak činí pomocí vylíčení rozhodných skutkových okolností (skutku) a formulací
toto, čeho se domáhá. To vyplývá z ust. § 175 odst. 2 vět prvé a druhé ZSP: „Podání se posuzuje
podle svého obsahu. Musí z něj být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.“
40. V této souvislosti lze argumentovat též skutečností, že ani občanskoprávní soud posuzující
uplatněné nároky v pracovněprávních věcech není vázán účastníkovým právním posouzením věci
– srov. § 118a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn
a doplnění (dále jen „o. s. ř.“).
41. Má-li být předložení posudku dne 18. 5. 2015 pokládáno za „žádost“, pak z ní jasně vyplývá, čeho
se jejím prostřednictvím žalobce domáhá – odškodnění 1 000 bodů podle vyhl. č. 440/2001 Sb.,
tj. 120 000 Kč.
42. Přílohou tohoto posudku je zpráva MUDr. Š., z níž plynou i rozhodné skutkové okolnosti:
„sděluje, že před rokem se zúčastnil v listopadu 2013 rizikového zákroku, kdy přišel do přímého kontaktu
s HIV HEPC pozitivním pachatelem (…) od té doby se objevuje strach, napětí, obavy z budoucnosti (…)
problémy v práci i v rodině, připadá si odtažen ze společnosti a izolován. Bojí se o život, zhoršuje se mu nálada
a má strach, jak vše dopadne (…) Trvalo to cca. rok, nejhorší byly první 3 měsíce, kdy doslova žil ve strachu
a nejistotě. Naštěstí má vše zdárně za sebou, nyní je již plně stabilizován.“
43. Předmětem řízení je tedy i podle této „žádosti“ 120 000 Kč jako odškodnění strachu, napětí a obav
z budoucnosti po rizikovém zákroku z listopadu 2013, kde žalobce přišel do přímého kontaktu
s HIV HEPC pozitivním pachatelem, přičemž tento strach, napětí a obavy již odezněly.
44. Soud opakuje, že otázka, zda je odškodnění strachu, napětí a obav z budoucnosti po rizikovém
zákroku z listopadu 2013, kde žalobce přišel do přímého kontaktu s HIV HEPC pozitivním
pachatelem, přičemž tento strach, napětí a obavy již odezněly, subsumovatelné pod pojem
„náhrada za bolest“ či pod pojem „náhrada za ztížení společenského uplatnění“ je již právním
posouzením věci, nikoli otázkou vymezení předmětu řízení.
45. Právě uvedený předmět řízení se ani v odvolacím řízení nezměnil. Proto ani z tohoto pohledu
neobstojí závěr žalovaného o tom, že se žalobce snažil nepřípustně rozšiřovat předmět
odvolacího řízení.
46. S ohledem na negaci stěžejního důvodu napadeného rozhodnutí se soud již pro nadbytečnost
nezabýval dalšími žalobními body.
47. Může tak jen vyjádřit podiv nad tím, že v průběhu řízení posuzoval žalobcovy zdravotní obtíže
psychického rázu znalec z odvětví vnitřní lékařství a akupunktura, jakkoli právě činnost tohoto
znalce byla důvodem pro odvolání původních posudků MUDr. S. a MUDr. Š.
48. Toliko jen obiter dictum proto krajský soud upozorňuje, že „náhrada za bolest přestavuje jednorázové
odškodnění za bolest, kterou poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem (nebo též
v souvislosti s nemocí z povolání), ale i při léčení a v jeho průběhu”, zatímco „odškodnění ztížení společenského
uplatnění se určuje (…) za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu (…)” (viz Bělina, M., Drápal,
L. a kol.: Zákoník práce; Komentář; 2. vyd.; Praha: C. H. Beck, 2015, str. 1542), přičemž již
Shodu s prvopisem potvrzuje
od vypracování prvního posudku je zjevné, že žalobcovy psychické následky nemají trvalý
charakter.
49. V dalším řízení jsou služební orgány vázány právními názory vyslovenými v tomto rozsudku (§ 78
odst. 5 s. ř. s.).
50. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce
byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.
51. Náklady žalobce tvoří:
a) zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč b) náklady zastoupení advokátem
α) odměna advokátky za zastupování v řízení ve
výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby:
1) příprava a převzetí věci § 7, § 9 odst. 4 písm. d)
2) sepis žaloby vyhl. č. 177/1996 Sb. 6 200 Kč
β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve
výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci
vypočtených pod písm. α) § 13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb. 600 Kč
Celkem 9 800 Kč
Žalobcovo podání z 25. 6. 2018 nelze vyhodnotit jako plnohodnotné vyjádření, za něž
by příslušela odměna za úkon právní služby. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb. o. s. ř. k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné
úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159,
§ 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě
30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 16. července 2018
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje