Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 80/2015 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobce: R.D.

zastoupený obecným zmocněncem Mgr. J. H.

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28.října 117, 702 18 Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2015 č.j. MSK 50936/2015, ve věci správního deliktu provozovatele vozidla

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán“) ze dne 24. 3. 2015, č. j. SMO/105450/15/DSČ/Fal, kterým byla žalobci uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle , o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ “), a to v souvislosti s porušením tohoto zákona.

2. Žalobce namítl, že 1) nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu, když správní orgán měl dostatek podkladů pro zahájení řízení o přestupku vůči konkrétní osobě. Správní orgán nevzal v úvahu fotodokumentaci, z níž je patrný obličej řidičky. Správní orgán měl kromě písemné výzvy využít podání vysvětlení za její osobní účasti, aby mohla být konfrontována s dostupnými podklady. 2) Správní orgán nevyrozuměl žalobce podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) o provádění dokazování mimo ústní jednání a znemožnil mu tak účast při dokazování. Žalovaný se k tomu vůbec nevyjádřil. 3) Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že se u tohoto správního deliktu neuplatní obecný liberační důvod podle zákona o silničním provozu. 4) Žalovaný postupoval nezákonně minimálně v případě způsobu vyřízení žádosti podle InfZ.

3. Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

4. Žalobce v replice opakoval argumentaci z žaloby a nad to uvedl, že se žalovaný ve vyjádření k žalobě pokouší dohnat chybějící odůvodnění, což je nepřijatelné.

5. Usnesením č. j. -47 ze dne 28. 4. 2016 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. , tedy řízení o návrhu na zrušení ustanovení zákona o silničním provozu. Uvedené řízení bylo skončeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 5. 2018, kterým byl návrh zamítnut. Odpadl tak důvod, pro který bylo řízení přerušeno, a proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) bylo výrokem I. vysloveno, že se v řízení pokračuje.

6. Krajský soud poté přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s ust. , neboť účastníci s takovým postupem souhlasili.

7. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Městská Policie Ostrava oznámila správnímu orgánu, že dne 18. 12. 2014 v 17:22 hod. překročil řidič motorového vozidla tovární značky Renault, RZ X na ulici Českobratrská (u křižovatky s ulicí Sokolská třída) v Ostravě – Moravské Ostravě (od Bazal, směr Fifejdy) s uvedeným vozidlem nejvyšší dovolenou rychlost v obci. V místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, mu byla silničním rychloměrem Unicam SPEED naměřena rychlost 69 km/h, po odečtení tolerance stanovené výrobcem byla rychlost jízdy 66 km/h. Tímto jednáním porušil § 18 odst.4 zákona o silničním provozu. Následně byl žalobce vyzván, aby zaplatil částku 500 Kč nebo sdělil skutečnosti potřebné pro určení totožnosti řidiče, který uvedené vozidlo v době zjištění předmětného jednání řídil. Žalobce sdělil správnímu orgánu, že vozidlo půjčil slečně T. Š. (adresa stejná jako žalobcova), sám byl služebně v zahraničí. T. Š. sdělila písemně správnímu orgánu na výzvu, že měla skutečně toto vozidlo zapůjčené od žalobce, ale že dne 18.12.2014 vozidlo neřídila, a k osobě řidiče nebude podávat vysvětlení – využívá svého práva, neboť se jedná o osobu uvedenou v § 68 odst.4 přestupkového zákona. Správní orgán poté odložil věc přestupku a zahájil vůči žalobci správní řízení. Proti vydanému příkazu podal žalobce odpor. Výzvou ze dne 2.3.2015 doručenou žalobci téhož dne správní orgán vyzval žalobce v souladu s , aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí a vyjádřil se k nim ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení výzvy, s tím, že po uplynutí lhůty bude vydáno rozhodnutí. Žalobce se k seznámení s podklady nedostavil, správní orgán vydal dne 24.3.2015 prvostupňové rozhodnutí o správním deliktu. Žalovaný rozhodl o žalobcově odvolání napadeným rozhodnutím ze dne 25.5.2015.

8. K žalobní námitce 1) krajský soud uvádí, že soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně zdůrazňují, že správní delikt provozovatele vozidla vymezený v § 125f zákona o silničním provozu je nutno chápat jako delikt subsidiární. Až v případě, že není možné s určitostí zjistit řidiče vozidla, který spáchal předmětný přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Otázkou, kam až vedou ony „nezbytné kroky“ ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, se zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 17. 2. 2016, č. j. – 32, přičemž na uvedenou otázku odpověděl po podrobné interpretaci právní úpravy a shrnutí dosavadní judikatury (viz odst. 15 až 17), že „moc daleko ne“. V rozsudku ze dne 22. 10. 2015, č. j. – 46, na nějž rozsudek č. j. – 32 odkazuje, Nejvyšší správní soud uvedl: „Šlo by proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit. […] Naopak pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení z důvodu podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích (srov. citovaný rozsudek – 21), nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.), je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt.“ V nyní projednávané věci se jednalo právě o situaci, kdy provozovatelem označená osoba odepřela podání vysvětlení s odkazem na osobu blízkou. Postup správního orgánu, který poté odložil věc přestupku, proto nelze označit za formální, jedná se o postup v souladu s ustálenou judikaturou. Podle názoru krajského soudu přitom z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný „řídil především právní větou rozsudku“ NSS č.j. -21 – a nad to žalobce neuvedl, čím byla v tomto směru pošlapána jeho práva. Žalobce uvádí skutkové rozdíly mezi zmíněným rozsudkem a svým případem, zřejmě ve snaze tvrdit, že tento rozsudek je nepřiléhavý. yto rozdíly (neoprávněné stání x překročená rychlost, vysvětlení označeného řidiče ústní x písemné)nepovažuje soud za zásadní a má za to, že citovaný judikát je svou podstatou, hlavní myšlenkou (o osobě blízké) zcela přiléhavý. Naopak žalobcem uvedený rozsudek Krajského soudu Hradec Králové ze dne 15.8.2014 č.j. -40 přiléhavý není, neboť v tam posuzovaném případě se označená osoba přes doručenou výzvu nedostavila k podání vysvětlení, zůstala pasivní, což je zřetelný rozdíl od nyní projednávané věci, kde označená osoba na výzvu reagovala, pouze její vyjádření nemohlo dále vést ke zjištění řidiče. K namítané možnosti předvolat provozovatelem označenou osobu k podání vysvětlení a k její konfrontaci s fotografií z měřícího automatu se již vyjadřoval žalovaný na str.2 napadeného rozhodnutí a soud se s jeho argumentací zcela ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje. Žalobní námitka 1) je nedůvodná.

9. K žalobní námitce 2) soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu Hradec Králové ze dne 20.1.2016 (kasační stížnost proti němu byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 26.6.2016 č.j. -53), podle něhož Při dokazování prostřednictvím písemných podkladů jsou práva účastníka řízení zajištěna postupem podle z roku 2004, téhož zákona se neužije. V nyní projednávané věci bylo správními orgány rozhodováno pouze na základě písemných podkladů (žádné výslechy svědků atd.) a žalobce byl řádně vyzván k seznámení se s nimi. Žalobcova procesní práva tak byla zachována. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně poukázal na to, že ve věci byly shromážděny pouze listinné důkazy, a že se k nim žalobce mohl vyjádřit. Za těchto okolností, i když se žalovaný nevyjádřil výslovně k namítanému , nepovažuje to soud za natolik závažnou vadu, která by mohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobní námitka 2) je nedůvodná.

10. K žalobní námitce 3) soud uvádí, že názor žalovaného na možnosti liberace u tohoto správního deliktu je správný. Ustanovení § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu je ustanovením speciálním ve vztahu k obecným důvodům liberace podle § 125e téhož zákona, jak je zřejmé jednak ze samotné systematiky tohoto zákona, jednak z konstantní judikatury NSS (např. rozhodnutí č.j. -38 z 25.10.2017, č.j. -31 z 20.9.2016 či č.j. -36 z 15.6.2017). Žádný z liberačních důvodů podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu přitom žalobce netvrdil. Žalobní námitka 3) je nedůvodná.

11. K žalobní námitce 4)soud uvádí, že ze správního spisu je patrno, že žalobce žádal cestou žádosti o informace o poskytnutí spisového materiálu týkajícího se řízení o tomto správním deliktu. K tomu je třeba podotknout, že o žádosti podle se rozhoduje samostatně, rozhodnutí vydané v posledním stupni je samostatně napadnutelné u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví. Jinými slovy, námitka 4) se netýká přezkumu nyní napadeného rozhodnutí žalovaného, navíc je formulovaná natolik obecně, že nedává možnost se k ní blíže vyjádřit. Žalobní námitka 4) je nedůvodná.

12. Pokud jde o žalobcovu repliku, soud má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je dostatečné, soud neshledal, že by se žalovaný ve vyjádření pokoušel dohnat nějaké chybějící odůvodnění.

13. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s

14. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nad běžnou úřední činnost nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 19. července 2018

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje