Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 161/2018 - 27

-!Syntax Error

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č. j. 120529/18/2607-00540-607648 a č. j. 120625/18/2607-00540-607618, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. , o žalobkyní vznesené námitce podjatosti,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolina Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně v řízení o žalobě proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného vedeném u Krajského soudu v Ústí na d Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. namítla podjatost „všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení“ a navrhla jejich vyloučení z projednávání a rozhodování „nejenom této věci“ a předložení věci jinému soudu téhož stupně podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) z důvodu delegace nutné, protože dle ní jinak „opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.

[2] K námitce se vyjádřili všichni tři soudci soudního oddělení 59 Af příslušného krajského soudu, kteří dle rozvrhu práce mají ve věci rozhodovat – předsedkyně senátu Mgr. Lucie Trejbalová a soudci Mgr. Karolina Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček, přičemž žádný z nich neshledal důvody zavdávající pochybnosti o jejich nepodjatosti.

[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát ( y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

[4] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16).

[6] V projednávané věci však žalobkyně žádný konkrétní závažný důvod, pro který by bylo možné dovozovat podjatost soudců, neuvedla. Zůstala pouze v rovině obecného tvrzení, resp. nesouhlasu s obsazením soudu, což nelze považovat za legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci. Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců může totiž s ohledem na výše uvedené vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se vztahu soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Žalobkyně však Nejvyššímu správnímu soudu žádné takové tvrzení o podjatosti namítaných soudců nesdělila.

[7] S ohledem na výše uvedené tedy dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolina Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci; k tomu je třeba ještě dlužno dodat, že Nejvyšší správní soud není oprávněn rozhodovat o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování „nejenom této věci“, jak navrhla žalobkyně, ale pouze ve vztahu ke konkrétní věci (viz ).

[8] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a na základě toho pak neshledal ani důvod pro přikázání věci jinému krajskému soudu ve smyslu , jehož se žalobkyně domáhala (byť s nesprávným odkazem na ustanovení ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. července 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu