Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ads 125/2018 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. K., zastoupen JUDr. Lenkou Rivolovou, advokátkou se sídlem Na Truhlářce 1455/13, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ze dne 30. 11. 2015, č. j. MPSV-UM-25362/15/9SHMP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, č. j. – 50,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se žalobou podanou dne 9. 2. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2015, č. j. MPSV UM 25362/15/9SHMP, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a WC.

[2] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 21. 9. 2016, č. j. - 17, řízení podle , (dále „ “), zastavil, neboť se jednalo o věc, kterou měl rozhodnout soud ve správním soudnictví. Žalobce byl současně poučen o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat správní žalobu k věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu ve věci správního soudnictví ( , , dále „ “). Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2016.

II. Řízení před městským soudem

[3] V návaznosti na usnesení obvodního soudu podal žalobce dne 12. 10. 2016 žalobu u Městského soudu v Praze, jako soudu věcně a místně příslušnému k projednání v dané věci. Městský soud tuto žalobu odmítl jako opožděnou.

[4] Ze spisového materiálu městský soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 12. 2015. Tento den je proto dnem, kdy došlo ke skutečnosti zakládající počátek běhu zákonné lhůty k podání žaloby ve správním soudnictví. Podle , lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižení, podle kterého bylo v dané věci rozhodováno, jinou lhůtu nestanoví. Posledním dnem zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby tak bylo v daném případě v souladu s pondělí 8. 2. 2016, neboť 7. 2. 2016, tj. poslední den zákonné dvouměsíční lhůty připadl na neděli. Žaloba však byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2 až dne 9. 2. 2016, tedy opožděně.

III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti usnesení městského soudu kasační stížností.

[6] Uvádí, že městský soud měl věc projednat a rozhodnout dle jeho návrhu. Stěžovatel připouští, že žalobu podal až 9. 2. 2016, a to proto, že si jako právní laik spletl počítání počátku zákonem stanovené lhůty. Stěžovatel uvádí, že si je vědom poučení uvedeném v napadeném usnesení i a odst. 4 , přesto má za to, že v jeho případě je odmítnutí žaloby s odůvodněním jejího opožděného podání o 24 hodin odepřením práva na přístup k soudu a porušením práva na spravedlivý proces a soudní ochranu zakotveného v d, které legitimně očekával a očekává.

[7] Ve zbytku kasační stížnosti vznáší stěžovatel věcné námitky proti zamítavému rozhodnutí žalovaného.

[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost je projednatelná, po jejím posouzení však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není důvodná.

[10] Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu stěžovatele odmítl jako opožděnou a věcí samou se nezabýval, přichází pro stěžovatele v úvahu pouze stížní důvod ve smyslu

[11] Ustanovení stanoví, že soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.

[12] Podle , ve spojení s , lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Jak správně uvedl městský soud, , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižení, podle kterého bylo v dané věci rozhodováno, jinou lhůtu nestanoví. Podle zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

[13] Podle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

[14] Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 7. 12. 2015 (viz doručenka u rozhodnutí žalovaného ve správním spisu). Tento byl tedy dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu Posledním dnem zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby tak bylo v daném případě pondělí 8. 2. 2016, neboť 7. 2. 2016, tj. poslední den zákonné dvouměsíční lhůty připadl na neděli. Stěžovatel žalobu podal až 9. 2. 2016 (osobně u obvodního soudu, viz razítko na originálu správní žaloby v soudním spisu), lhůta pro její podání tak uplynula marně.

[15] Nejvyšší správní soud uvádí, že zákonnou lhůtu nelze prodloužit a její zmeškání nelze ani prominout, neboť lhůta běží nezávisle na soudu a soud do jejího běhu nemůže vstupovat (srov. rozsudek ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 57). Z rozsudku ze dne 23. 5. 2012, č. j. - 41, dále vyplývá, že „vyloučení prominutí zmeškání lhůty pro podání správní žaloby podle není zásahem do u chráněného práva na přístup k soudu [ d, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)], neboť dvouměsíční lhůta pro podání žaloby je dostatečně dlouhá a správní žaloba navazuje na zpravidla dvoustupňové správní řízení, což společně umožňuje účastníkovi řízení svůj procesní postup předem plánovat.“ Postup městského soudu tedy nebyl v rozporu s d, neboť městský soud neměl jinou možnost než žalobu pro její opožděnost odmítnout podle

V. Závěr a náklady řízení

[16] Žalobce se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za použití Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť neměl ve věci spěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 47).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. června 2018

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu