Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Na 128/2018 - 7

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatelů: a) A. D., b) I. D., kteří se na Nejvyšší správní soud obrátili podáním datovaným dnem 31. 5. 2018 a doručeným soudu dne 1. 6. 2018,

takto:

I. Návrh ze dne 31. 5. 2018, kterým se navrhovatelé domáhají přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. -365, se odmítá.

II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Navrhovatelé se podáním ze dne 31. 5. 2018, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 6. 2018, domáhají přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. -365, kterým tento soud rozhodl jako odvolací soud o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně z 22. 11. 2017, č. j. OP 20/2010-331. Usnesením odvolacího soudu z 12. 4. 2018 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, kterým byl nezletilé I. D. ustanoven opatrovník. V řízení u soudu prvního stupně se jedná o řízení o schválení právního jednání za nezletilou.

[2] Nejvyšší správní soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v občanském soudním řízení. Nelze postupovat podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) a návrh postoupit věcně a místně příslušnému soudu, neboť se nejedná o návrh ve věci správního soudnictví. V daném případě není důvod ani pro postup podle Podle tohoto ustanovení: Soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. „Žalobou“ ve smyslu věty druhé je nutno rozumět toliko podání, kterým se zahajuje řízení před soudem první instance v některé z forem řízení podle , nikoli však i opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v . Pro takový výklad svědčí užití slova „žaloba“ v daném konkrétním kontextu, a nikoli např. obecnějších pojmů „podání“ či „návrh“, kterých jinak užívá (viz např. pojem „návrh“ užívaný i v samotném , viz užití pojmu „podání“ v , 3 a 5 ). Užívá-li zákonodárce pojmu „žaloba“ vedle pojmu „návrh“ či „podání“, dokonce v jakési implicitní kontrapozici přímo vedle sebe v ustanovení , nutno mít za to, že tím chce naznačit, že oprávnění účastníka v dodatečné lhůtě podat návrh na zahájení řízení s účinky podání zachovanými ke dni podání původního a podle odmítnutého návrhu se vztahuje toliko na ta podání, která procesní předpis, na jehož užití se v větě druhé de facto odkazuje, tj. , považuje za „žaloby“, tj. na podání, jimiž se podle z iniciativy žalobce zahajuje řízení před soudem první instance. Ostatně pouze pro „žaloby“, tj. podání, jimiž se zahajuje řízení, zakládá ve svém ustanovení zachování účinků podání žaloby do „nesprávné“ větvě soudnictví v případě, že po odmítnutí podání touto soudní větví bude žaloba podána v jednoměsíční lhůtě stanovené ustanovením věty druhé (v „obráceném gardu“ pak obdobná ustanovení obsahují a , resp. ve zvláštních případech ). Pokud by zákonodárce naopak chtěl docílit toho, aby účinky podání „nesprávné“ větvi soudní moci platily i pro opravné prostředky a aby se i na ně použil mechanismus upravený pro řízení podle v jeho , užil by v tomto ustanovení (a obdobně v „obráceném gardu“ i v ) jiného, obecnějšího pojmu, a nikoli pojmu „žaloba“. Nejvyšší správní soud se proto vzhledem k výše uvedenému nezabýval ani otázkou, jakým opravným prostředkem v rámci katalogu těchto prostředků, jež zná , je či by mohlo být podání podatele, neboť i kdyby se některému z nich blížilo nebo mu dokonce obsahově odpovídalo (v úvahu by nejspíše připadalo dovolání podle a násl. ), nemá Nejvyšší správní soud procesního prostředku, jak navrhovatele o možném dalším postupu kvalifikovaně poučit, a tím méně prostředku, jak toto podání „dopravit“ takovému věcně a funkčně příslušnému soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

[3] Příslušnost soudu je jednou z podmínek řízení, která musí být dána, aby soud mohl o konkrétní věci rozhodovat. Není-li dána a nelze-li věc postoupit věcně a místně příslušnému soudu či podání odmítnout podle , musí to být důvodem k odmítnutí podání podle Nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že ve věci musí být dána věcná a místní příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, je v daném případě neodstranitelný, neboť není žádného soudu, který by o podání navrhovatelů mohl rozhodnout; řízení nemůže vést a o věci samé nemůže rozhodnout orgán veřejné moci, který k tomu není zákonem povolán.

[4] Nejvyšší správní soud vzhledem k uvedeným závěrům podání navrhovatelů odmítl podle ve spojení s

[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. června 2018

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu