Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 155/2014 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobce: J. M.

zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem

sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2014 č.j. MSK 88506/2014, ve věci správního deliktu provozovatele vozidla

takto:

I. V řízení se pokračuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán“) ze dne 16. 6. 2014, č. j. SMO/219682/14/DSČ/Sad, kterým byla žalobci uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle , o provozu na pozemních komunikacích, v příslušném znění (dále jen „ “), a to v souvislosti s porušením tohoto zákona.

2. Žalobce namítl, že 1) správní orgán neměl právo zahájit řízení o správním deliktu, neboť žalobce sdělil identitu řidiče, správní orgán se sice pokusil řidiče kontaktovat, avšak oznámený řidič P. K. popírá, že by mu bylo doručeno předvolání k podání vysvětlení na e-mailovou adresu. Nebyly tak učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. 2) ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, přitom obviněnému ze správního deliktu provozovatele vozidla náleží stejná práva jako obviněnému z trestného činu (žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ ze dne 23.9.2005 č.j. -69). Dále žalobce namítl 3) rozpor s § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu. Správní orgán postupoval účelově, vyčkával se zahájením tohoto správního řízení, až bude rozhodnuto ve věci předchozího deliktu.

3. Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

4. Usnesením č. j. -20 ze dne 28. 4. 2016 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. , tedy řízení o návrhu na zrušení ustanovení zákona o silničním provozu. Uvedené řízení bylo skončeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 5. 2018, kterým byl návrh zamítnut. Odpadl tak důvod, pro který bylo řízení přerušeno, a proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) bylo výrokem I. vysloveno, že se v řízení pokračuje.

5. Krajský soud poté přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s ust. , neboť žalovaný s takovým postupem souhlasil a žalobce se v dané lhůtě nevyjádřil.

6. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Městská Policie Ostrava oznámila správnímu orgánu, že dne 30. 9. 2013 od 09:35 do 09:45 hod. porušil blíže nezjištěný řidič motorového vozidla tovární značky AUDI, RZ X, tím, že na ulici Hrabákova 5 v Moravské Ostravě stálo vozidlo levou polovinou na chodníku tam, kde to není dopravní značkou povoleno, čímž porušil zákona o silničním provozu. Ve spise se nachází 2 fotografie vozidla. Následně byl žalobce vyzván, aby zaplatil částku 600 Kč nebo sdělil skutečnosti potřebné pro určení totožnosti řidiče, který uvedené vozidlo v době zjištění předmětného jednání řídil. Žalobce sdělil správnímu orgánu, že vozidlo v uvedené době řídil P. K., a uvedl jeho datum narození a konkrétní adresu v Praze 6. Správní orgán vyzval 20. 1. 2014 P. K., aby se dostavil v konkrétní den k podání vysvětlení, výzvu doručoval na sdělenou adresu v Praze 6 (vráceno – nemá schránku – jde o adresu Městského úřadu Praha 6), dále na adresu na Tenerife (vráceno – neznámý) a dále na e-mailovou adresu uplatněnou P.K. vůči správnímu orgánu jako doručovací adresa (X, vše bez odezvy. Správní orgán poté dne 5. 3. 2014 odložil věc přestupku a zahájil vůči žalobci správní řízení. Dne 15. 5. 2014 vyrozuměl správní orgán žalobcova zástupce, že se může seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí do 5 pracovních dnů ode dne doručení vyrozumění. Součástí úkonu bude provedení dokazování mimo ústní jednání. Nedostaví-li se ve stanovené pětidenní lhůtě, bude dokazování mimo ústní jednání provedeno v poslední den této lhůty. Žalobce ani jeho zástupce se nedostavili k seznámení s podklady, správní orgán 22. 5. 2014 provedl dokazování mimo ústní jednání a dne 16. 6. 2014 vydal rozhodnutí o správním deliktu. Žalovaný rozhodl o žalobcově odvolání napadeným rozhodnutím ze dne 26. 8. 2014.

7. K žalobní námitce 1) krajský soud uvádí, že soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně zdůrazňují, že správní delikt provozovatele vozidla vymezený v § 125f zákona o silničním provozu je nutno chápat jako delikt subsidiární. Až v případě, že není možné s určitostí zjistit řidiče vozidla, který spáchal předmětný přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Otázkou, kam až vedou ony „nezbytné kroky“ ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, se zabýval NSS v rozsudku ze dne 17. 2. 2016, č. j. – 32, přičemž na uvedenou otázku odpověděl po podrobné interpretaci právní úpravy a shrnutí dosavadní judikatury, že „moc daleko ne“. NSS v obdobných věcech seznal, že správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, např. pokud provozovatel vozidla označil za jeho řidiče pana P. K., jakožto osobu správním úřadům i soudům známou pro častá obstrukční jednání v řízeních o dopravních přestupcích, tudíž se správní orgán ani nepokoušel danou osobu kontaktovat (již výše citovaný rozsudek ze dne 22. 10. 2015, č. j. – 46, a dále rozsudek ze dne 29. 3. 2016, č. j. -30). Pokud jde o doručování na e-mailovou adresu s diakritikou, touto problematikou – opět v souvislosti s nechvalně známým P. K. – se obšírně zabýval NSS v rozsudku ze dne 15.9.2015 č.j. -46, kde mj. uvedl, že Účastník řízení nese zodpovědnost za zvolený způsob komunikace se správním orgánem a musí akceptovat rozdíly, které jsou spojeny s jednotlivými druhy komunikačních prostředků (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, čj. – 70, nebo usnesení ze dne 9. 8. 2012, čj. – 29). E-mailová komunikace je přitom charakteristická neprůkazností a nedostatkem garance dojití zaslaných zpráv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu 16. 7. 2015, čj. – 44). Účastník řízení, který požádal o doručování na elektronickou adresu podle , proto musí počítat s rizikem nedojití datových zpráv a musí být připraven přijímat případně i písemnosti doručované poštou ve smyslu a 9 . Žalobní námitka 1) je nedůvodná.

8. Jak vyplývá z ustálené judikatury NSS i Ústavního soudu, není-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků, nejsou v řízení o správních deliktech správní orgány povinny nařizovat ústní jednání podle - dále jen „ “ (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2015, č. j. -46, dále např. rozsudek z 11. 11. 2004, č. j. -53). Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 3. 4. 2012, č. j. -82 zdůraznil, že ve správním řízení trestní povahy je třeba dbát dodržování zásady ústnosti, přímosti a bezprostřednosti a provádění důkazů při jednání by proto mělo být pravidlem, od kterého se ale lze odchýlit v odůvodněných případech. V posuzovaném případě správní delikt spočíval v zaparkování vozidla na chodníku, skutkově se tedy jednalo o zcela jednoduchý případ, podložený přehlednou a jednoznačnou fotodokumentací. Žalobce nijak nereagoval na vyrozumění správního orgánu o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, přitom již z vydaného příkazu, proti němuž podal zcela obecný odpor, mu muselo být zřejmé, oč se skutkově jedná. Reagoval až na rozhodnutí o uložení pokuty za spáchání správního deliktu, a to opět neodůvodněným odvoláním, které v obecných rysech odůvodnil až na výzvu správního orgánu, přičemž proti skutkovému stavu opět nenamítal nic. Správní orgán proto nepochybil, pokud v souladu se zásadou procesní ekonomie v řízení nenařídil jednání a rozhodl na základě podkladů obsažených ve správním spise, neboť žalobce byl ohledně zjištěného skutkového stavu zcela pasivní a práva, které měl k dispozici, bezdůvodně nevyužil. Žalobce námitku koncipoval zcela obecně a zásah do svých práv nenařízením jednání nijak nekonkretizoval. Pokud jde o zmiňovaný rozsudek NSS sp.zn. , není přiléhavý k nyní přezkoumávané věci, když soud se v něm zabýval jinou otázkou, totiž náležitostmi výroku správního deliktu. Krajský soud proto uzavřel, že nenařízením ústního jednání nedošlo k zásahu do práv žalobce, a žalobní námitku 2) shledal nedůvodnou.

9. Podle § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu, dopustil-li se provozovatel vozidla více správních deliktů podle § 125f, o kterých je příslušný vést řízení týž obecní úřad obce s rozšířenou působností, vede se o těchto deliktech společné řízení. V nyní přezkoumávané věci bylo řízení o správním deliktu (jednání ze dne 30. 9. 2013) zahájeno až 5.3.2014, když správní orgán v souladu se zákonem nejprve činil kroky ke zjištění řidiče – pachatele přestupku, kdežto ve věci správního deliktu (jednání ze dne 6.11.2013) byl již dne 13.2.2014 vydán příkaz, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného v této věci. Žalobce uplatnil tuto námitku v odvolání, žalovaný se s ní vypořádal, žalobce na to reagoval v žalobě pouze velmi obecným tvrzením o údajné účelovosti takového postupu, aniž by uvedl cokoli konkrétního. Soud proto uzavírá, že z obsahu správního spisu není zřejmá jakákoli účelovost či snaha obcházet zákon, jak zcela obecně uvedl žalobce. Žalobní námitka 3) je nedůvodná.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s

11. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nad běžnou úřední činnost nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 14. června 2018

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje