Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 3/2018 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci

Žalobkyně : R. T.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 1. 2018, č. j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 20. 2. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 1. 2018, č. j. X, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2017 č. j. X, kterým jí byl od 10. 12. 2017 odňat invalidní důchod podle a , o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, označila jej za nesprávné, neboť objektivní nálezy ortopeda sice hovoří o tom, že stav kloubů a svalstva je v takovém stavu, kdy může žalobkyně pracovat bez omezení, nicméně je třeba brát v úvahu posuzování i subjektivního stavu pacienta. Při výkonu činnosti, kdy je kloub namáhán, je zapotřebí zanechat práce, což vylučuje při současném pracovním tempu plynulé zařazení do trvalého pracovního procesu a žalobkyni diskvalifikuje. Přítomná bolest je součástí hodnocení nemocného, kdy dříve bylo omezení žalobkyně hodnoceno jako druhý stupeň invalidity a žalobkyně nesouhlasí, že s postupem času je žalobkyně v oblasti bolesti zcela bez následků.

3. Posudkový lékař, který hodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýraznějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, hodnotil její zdravotní postižení podle kapitoly XIII, oddíl B, položka 2a, přílohy k vyhl. č. , kde je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Posudkový lékař tento závěr překlasifikoval tak, že hodnotil pokles pracovní schopnosti podle kapitoly XV, oddíl B, položka 3a, taktéž poklesem míry pracovní schopnosti 10 %. Z toho důvodu žalobkyně nerozumí tomu, která z obou uvedených klasifikací je správná a má za to, že ani v jednom případě posudkový lékař nepřihlédl ke skutečnostem, které jsou u žalobkyně přítomny, a tudíž mělo dojít k zatřídění jejího zdravotního stavu podle písmene c).

4. Na základě uvedených skutečností žalobkyně má za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a navrhla, aby soud rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 1. 2018 č. j. X zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření popsala skutkový stav věci. Připomněla platnou právní úpravu a současně odkázala na spisovou dokumentaci žalobkyně, z níž bylo zjištěno, že jí byl od 28. 9. 2012 přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, který byl 10. 11. 2013 snížen na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 23. 1. 2018 a lékař dospěl shodně jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 10 %. Žalovaná proto navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích a na základě tohoto výsledného posouzení ve věci rozhodl. Za nyní zjištěného skutkového stavu věci žalovaná trvá na správnosti svého rozhodnutí ze dne 30. 1 2018 a navrhla soudu zamítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů

6. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově, který v posudku ze dne 12. 10. 2017 dospěl k závěru, že u žalobkyně nejde o invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 10 %. Datum zániku invalidity stanovil na 12. 10. 2017. Česká správa sociálního zabezpečení Praha vydala dne 7. 11. 2017 rozhodnutí, kterým žalobkyni odňala invalidní důchod od 10. 12. 2017. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně dne 23. 1. 2018 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak nejedná se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 10 %. Den zániku invalidity byl taktéž stanoven na 12. 10. 2017. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení 30. 1. 2018 rozhodnutí, kterým byly námitky zamítnuty a rozhodnutí ze dne 7. 11. 2017 o odnětí invalidního důchodu bylo potvrzeno.

7. S ohledem na žalobkyní vznesené námitky soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 10. 5. 2018 uvedla, že žalobkyně byla s posudkovým závěrem ústně seznámena, neboť byla jednání komise přítomna. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je výrazné omezení funkce pravého ramene v důsledku chronického impingement syndromu po operaci a reoperaci rotátorové manžety. Stav je v posledních létech stabilní. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá dle komise postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B) položka 7b) přílohy k vyhl. č. , a pokles pracovní schopnosti činí 20 %. Jedná se o výraznější poruchu s omezením funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů. Navýšení pro další poruchy zdravotního stavu nelze zdůvodnit, ani navýšení z důvodu náročnosti zaměstnání. Ani tak by nebylo dosaženo dostatečné hranice pro invaliditu. Komise se ztotožnila s posudky Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení v závěru, že se u žalobkyně nejedná o invaliditu. Akceptovatelná je aplikace posudkových kritérií v námitkovém řízení podle kapitoly XV, oddíl B, položka 3 s výhradou, že omezení pravého ramenního kloubu u žalobkyně je střednětěžké – omezení funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů podle písm. b), zde je rozmezí 15 – 25 %. Definice je identická s definicí u položky, kterou použila jako výstižnější Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a výsledek by byl stejný 20 % poklesu pracovní schopnosti.

8. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to odborného nálezu MUDr. O. O., praktické lékařky Kamenice nad Lipou ze dne 14. 8. 2017 a zprávy z ortopedického oddělení Nemocnice Pelhřimov, ze zprávy z hospitalizace ze dne 3. 11. 2011 a 4. 5. 2012, zprávy z EMG vyšetření z 21. 2. 2012, MRI C páteře 3/2012, zprávy z neurologického oddělení Nemocnice Pelhřimov z hospitalizace z 22. 8. 2013, ortopedické ambulance MUDr. L., Kamenice nad Lipou z 30. 4. 2015 a 11. 2. 2016, ortopedické ambulance MUDr. B., Kamenice nad Lipou z 1. 11. 2016 a 10. 8. 2017.

IV. Právní názor soudu

9. V dané záležitosti soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Podle , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

13. V dané záležitosti byl žalobkyni odňat invalidní důchod, neboť zanikl nárok na jeho další výplatu z důvodu poklesu pracovní činnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pouze o 10 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky a vyslovila svůj nesouhlas s odnětím invalidního důchodu, neboť zdůraznila, že trpí bolestmi a nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, který by odůvodňoval odejmutí invalidity. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém potvrdil lékař závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, byť podřadil hlavní diagnózu žalobkyně pod jinou kapitolu prováděcí vyhlášky. Shodl se však s prvostupňovým lékařem v hodnocení poklesu pracovní schopnosti, neboť oba orgány dospěly k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 10 %. Z toho důvodu žalobkyně již není invalidní, invalidita zanikla, a to ke dni 12. 10. 2017. Proto také došlo k odnětí invalidního důchodu rozhodnutím ze dne 7. 11. 2017 k datu 10. 12. 2017.

14. K obdobnému závěru dospěla Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 10. 5. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, a to výrazné omezení funkce pravého ramene v důsledku chronického impingementu syndromu po operaci a reoperaci rotátorové manžety. Zdravotní stav je v posledních létech stabilní. Jedná se o výraznější poruchu s omezením funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů, nicméně v této souvislosti nebylo dosaženo při hodnocení poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XV oddíl B, položka 7b) přílohy k vyhl. č. , potřebného poklesu pracovní schopnosti k tomu, aby mohla být ponechána invalidita. Komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 20 %, což odpovídá závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně nejednalo o invaliditu. Zánik invalidity je shodný se závěrem, který vyslovili lékař Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Komise dále poukázala na to, že první posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově z roku 2012 byl nadhodnocen, neboť jednoznačně nebylo splněno kritérium pro písm. d) postižení dvou kloubů. K posudkům z roku 2013, 2014 a 10/2017 nebyly žádné klinické symptomy algoneurodistrofického syndromu (komplexní regionální bolestný syndrom, syndrom rameno, ruka, msudeck), šlo jen o prvotní úvahu ošetřujícího lékaře při přetrvávajících potížích, avšak tato diagnóza se nepotvrdila, proto použití této položky nebylo odůvodněné. Komise se ztotožnila s posudky Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení v závěru, že nejde o invaliditu, akceptovatelná je aplikace posudkových kritérií, která byla použita v námitkovém řízení, kapitola XV, oddíl B, položka 3 s výhradou, že omezení pravého ramenního kloubu u žalobkyně je střednětěžké – omezení funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů podle písm. b), zde je rozmezí 15 – 20 % a komise žalobkyni stanovila výsledný pokles pracovní schopnosti o 20 %.

15. Soud zhodnotil podle důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je správné. Posudek vycházel z objektivně zjištěného zdravotního stavu, hodnotil poruchu, funkci a strukturu zdravotního stavu ve vztahu k pracovní schopnosti žalobkyně. Bylo vycházeno z kritérií stanovených přílohou k vyhl. č. , která je postavena na těchto zásadách. Při vyšetření v komisi byla ověřena výrazně omezená hybnost pravého ramenního kloubu, byť nebyly zaznamenány závažné strukturální změny – RTG, CT apod. Výraznější funkční porucha omezuje funkci pravé horní končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých předmětů a takto byla i posouzena. Míra bolesti není součástí posudkového hodnocení. Zdůvodnění rozdílného posouzení je popsáno výše.

16. Komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil pouze 20 %. Posudková komise při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně z odborných lékařských vyšetření, zabývala se jejími onemocněními a přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr, že žalobkyně není invalidní v žádném stupni invalidity, a proto jí byl invalidní důchod odňat. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jakož i data zániku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně.

V. Závěr, náklady řízení

17. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně nebyla důvodná, a proto podle zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná. Úspěšná žalovaná s ohledem na ustanovení náhradu nákladů řízení neuplatnila, neboť jí nad rámec běžné činnosti ani žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

České Budějovice 18. června 2018

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.