Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 69/2017 - 50

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra

Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce:

S.K., státní příslušnost Ruská federace, v České republice bytem …, zastoupeného Mgr.

Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise

pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2017, čj. MV-58674-6/SO-2017

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3.7.2017, čj. MV-58674-

6/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodováno o odvolání žalobce

proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen

„prvostupňový správní orgán“, ze dne 16.3.2017, čj. OAM-11916-64/DP-2012 (dále jen

„prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebyla žalobci prodloužena platnost povolení

k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle zákona č.

, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve

znění účinném do 23.6.2014 (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“).

pokračování 2

Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí nebyla prodloužena platnost povolení

k dlouhodobému pobytu, neboť i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených

dokladů se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o dlouhodobé vízum. Rozhodováno

bylo podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56

odst. 1 písm. a) ZPC. Napadeným rozhodnutím byl výrok I. prvostupňového rozhodnutí

potvrzen.

Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí nebyla prodloužena platnost povolení

k dlouhodobému pobytu, neboť žalobce v uplynulých 5 letech porušil povinnost stanovenou

zákonem o pobytu cizinců. Rozhodováno bylo podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a §

37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 2 písm. b) ZPC. Napadeným rozhodnutím byl

výrok II. prvostupňového rozhodnutí zrušen.

II. Důvody žaloby

V úvodu žaloby žalobce obecně namítal, že žalovaná porušila ustanovení

Sb., , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), konkrétně ustanovení

, , , a . Namítal, že je prvostupňové

rozhodnutí i napadené rozhodnutí v rozporu s § 174a ZPC.

Ad a)

Žalovaná nesprávně posoudila odvolací námitku, kterou žalobce brojil proti zamítnutí žádosti

podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst.

1 písm. a) ZPC. V odvolání žalobce podrobně uvedl, proč nebyl důvod podle uvedených

ustanovení naplněn.

Dle žalobce jde ověřování podnikatelských aktivit za období od 29.3.2010 do 31.12.2015 nad

rámec nejenom běžného rozhodování správních orgánů, ale zejména nad rámec zákonných

ustanovení upravujících řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu a nad rámec smyslu a účelu tohoto řízení. Způsob, kterým prvostupňový správní orgán

zjišťuje a hodnotí podnikatelské aktivity žalobce, není slučitelný se základními principy

správního řízení, svobodného podnikání a s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího

správního soudu. Smyslem řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu

má být nepochybně prověření plnění účelu, nicméně takové prověřování musí být v rámci

limitů, které tvoří uvedené zásady rozhodovací praxe soudní moci. Není přijatelné, aby

žadatel, byť cizinec, ale zároveň osoba v pokročilém věku, byl tímto způsobem prověřován a

zkoušen ze způsobů svého podnikání a v konečném důsledku, aby bylo na správním orgánu

rozhodnout, zda podnikání cizince považuje za kvalitní či nekvalitní, efektivní či neefektivní.

Bylo by vhodnější, aby se správní orgán zaměřil více na vlastní dodržování právních předpisů

a kvalitu práce, neboť řízení o žádosti je vedeno více než 5 let a ve věci byla opakovaně

vydávána nezákonná rozhodnutí. Správnímu orgánu jsou jistě známa rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu, která obsahují výkladová vodítka k hodnocení plnění účelu pobytu a výkonu

podnikatelské činnosti, kdy nestačí pouze formální zapsání do příslušných evidencí, ale i

faktický výkon podnikatelské činnosti.

pokračování 3

Žalobce trval na tom, že obchodní společnost, jejímž je jednatelem, je fungující obchodní

společností, která postupně zvyšuje hospodářský výsledek. Odmítal, že by obchodní

společnost byla jakýmsi formálním zákonným důvodem pro jeho další pobyt na území České

republiky. Uvedl, že se poměrně podrobně vyjádřil k předmětu činnosti obchodní společnosti,

tuto činnost lze prověřit z veřejných zdrojů, resp. z médií, a je proto zarážející závěr, že se

žadateli nepodařilo rozptýlit pochybnosti ohledně jejích podnikatelských aktivit.

Prvostupňový správní orgán tak zřejmě zaměňuje podnikatelské aktivity a hodnocení kvality

podnikatelských aktivit, přičemž k takovému „známkování“ a hodnocení podnikatelské

činnosti žadatele není oprávněn. Prvostupňový správní orgán v rámci své činnosti daleko

překračuje hranice odpovídající smyslu a účelu správního řízení o žádosti o prodloužení

platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Prvostupňové rozhodnutí je tak nesprávné a

nezákonné. Nezákonné a nesprávné je rovněž napadené rozhodnutí, kterým bylo

prvostupňové rozhodnutí potvrzeno v rozsahu výroku č. I.

Dle žalobce je napadené rozhodnutí též zmatečné, když sice žalovaná dala žalobci za pravdu,

pokud jde o nezákonnost a nesprávnost výroku II., přitom ve světle zrušení výroku II. jen

těžko obstojí ponechání a potvrzení výroku č. I.

Ad b)

Dle žalobce jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zcela zjevně nepřiměřená z

hlediska jejich dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. Rozhodnutí ve věci je

nezákonným i ve vztahu k otázce přiměřenosti vydaného rozhodnutí, pokud jde o důsledky

daného rozhodnutí ve vztahu k jeho důvodům. Hlavní intence zásahů do soukromého a

rodinného života jsou nastaveny § 174a ZPC, jehož obsah je v žalobě citován. Povinnost

posuzovat přiměřenost se přitom neomezuje jen na případy, kde je to v zákoně výslovně

uvedeno, ale vyplývá ze základních zásad správní činnosti a z mezinárodního práva.

III. Vyjádření žalované k žalobě

Žalovaná navrhovala s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí zamítnutí

žaloby. Uvedla, že ze spisového materiálu nezpochybnitelně vyplývá snaha prvostupňového

správního orgánu zjistit v souladu s stav věci, o němž nejsou důvodné

pochybnosti. V tomto směru se námitky žalobce, poukazující zároveň na nedostatečné zjištění

stavu věci a na postup správního orgánu vybočující z rámce běžného rozhodování, jeví jako

vzájemně si protiřečící. Pokud žalobce poukazuje na možnost prověřit činnost společnosti,

které je statutárním orgánem, z veřejných zdrojů, pak žalovaná odkázala na skutečnost, že z

veřejných zdrojů tuto činnost nebylo možno ověřit a že ani přes opakované a jasně

formulované výzvy prvostupňového správního orgánu žalobce žádné konkrétní doklady o

faktické podnikatelské činnosti společnosti na území nepředložil. Není pravdou, že správní

orgán zaměňuje podnikatelské aktivity a hodnocení jejich kvality. Z předložených dokladů a

výpovědí žalobce je možno vysledovat snahu o prezentaci společenských aktivit jako

podnikatelské činnosti. V žalobě nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, které by nebyly v

řízení o žádosti vzaty v úvahu.

pokračování 4

Rovněž postup žalované spočívající ve zrušení výroku II. prvostupňového rozhodnutí je

v napadeném rozhodnutí odůvodněn. Prvostupňový správní orgán se v odůvodnění

prvostupňového rozhodnutí zabýval i přiměřeností jeho dopadů do soukromého a rodinného

života žalobce a žalovaná se touto skutečností zabývala v rozsahu odvolacích námitek. Pokud

žalobce poukazuje na celkovou dobu svého pobytu na území, je tato doba ve vztahu k

nemožnosti posouzení jeho podnikatelských aktivit skutečností spíše přitěžující.

IV. Jednání soudu

O věci samé rozhodl soud k návrhu žalobce po provedeném jednání, kterého se

zúčastnil zástupce žalobce. Žalovaná svoji neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal bez

její přítomnosti. Soud tedy jednal ve smyslu bez přítomnosti žalované.

Vycházel přitom z obsahu soudního spisu a správního spisu. Zástupce žalobce setrval na

argumentaci z žaloby.

V. Posouzení věci krajským soudem

Z čeho soud vycházel

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č.

, (dále jen „ “) ze skutkového a právního stavu, který tu

byl v době rozhodování správního orgánu, podle přezkoumal napadený

výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady

podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Žaloba není důvodná.

Právní hodnocení

Ad A)

Žalobce podal dne 6.3.2012 žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky za účelem podnikání - účasti v právnické osobě podle § 44a odst. 1 ZPC.

Žádost byla v pořadí prvním prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23.1.2013, čj. OAM-11916-

20/DP-2012, zamítnuta podle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b)

s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) ZPC, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu na

území, která byla spatřována v tom, že žalobce v době od 29.3.2010 do 31.12.2011 pracoval

ve společnosti RUNO company s.r.o. bez povolení k zaměstnání.

Rozhodnutím žalované ze dne 31.5.2016, čj. MV-23383-8/SO-2013, bylo uvedené

prvostupňové rozhodnutí zrušeno, když žalovaná dospěla k závěru, že žalobce pobývá na

území České republiky podle údajů cizineckého informačního systému od roku 2007 a

společnost RUNO company s.r.o., ve které je statutárním orgánem, je podle údajů

uveřejněných ve sbírce listin obchodního rejstříku od té doby činná a žalobce podle svého

vyjádření odvádí ze svých příjmů platby pojistného na sociální zabezpečení a jeho další

společenské a kulturní aktivity na území České republiky jsou spisovým materiálem rovněž

pokračování 5

doloženy. S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že výkon žalobcovy pracovní

činnosti v minulosti ve zjištěném rozsahu bez povolení k zaměstnání nedosahuje v současné

době (tj. v době rozhodování žalované) takové nebezpečnosti, aby mohl být kvalifikován jako

jiná závažná překážka pobytu na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Žalovaná

zavázala prvostupňový správní orgán, aby v rámci nového projednání žádosti zvážil všechny

okolnosti případu a rozhodl na základě zjištěného aktuálního stavu.

Při novém posouzení žádosti vycházel prvostupňový správní orgán z informací z cizineckého

informačního systému, podle nichž byl žalobci povolen poslední dlouhodobý pobyt za účelem

podnikání - účasti v právnické osobě s platností od 29.3.2010 do 26.3.2012. Od 27.3.2012 do

doby nového rozhodování o žádosti pobýval žalobce na území podle § 47 ZPC, dle kterého se

vízum považuje za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

Žalobci byl dlouhodobý pobyt za účelem podnikání – účasti v právnické osobě povolen na

základě výkonu funkce jednatele obchodní společnosti RUNO company s.r.o., IČ 27971082.

Dle výpisu z obchodního rejstříku společnost vznikla dne 18.1.2007 a od tohoto data je

žalobce jejím jednatelem. Od 18.8.2010 je dalším jednatelem společnosti žalobcova dcera.

Předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3

živnostenského zákona a dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Dle údajů z

veřejné části Živnostenského rejstříku je u společnosti RUNO company s.r.o. uvedeno

živnostenské oprávnění k předmětu podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v

přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jako obory činnosti je uvedeno: Zprostředkování

obchodu a služeb; Realitní činnost, správa a údržba nemovitostí; Mimoškolní výchova a

vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti. Vznik oprávnění je uveden

7.2.2007.

Výzvou ze dne 20.6.2016 byl žalobce podle vyzván k odstranění

vad žádosti, konkrétně k předložení aktuálních dokladů o úhrnném měsíčním příjmu cizince a

s ním společně posuzovaných osob podle § 46 odst. 7 písm. b) ZPC, o cestovním zdravotním

pojištění, potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení

příslušné okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na

pojistném na sociální zabezpečení. Vzhledem k pochybnostem o plnění deklarovaného účelu

pobytu na území byl žalobce rovněž vyzván k prokázání provozování živnosti nebo výkonu

jiné podnikatelské činnosti ve smyslu § 103 písm. s) ZPC.

Žalobce předložil potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti za duben - červen 2016, smlouvy

o výkonu funkce jednatele z 1.1.2016 a 1.7.2016, rozhodnutí valné hromady společnosti

RUNO company s.r.o. z l.1.2016 a 1.7.2016, potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny,

finančního úřadu a správy sociálního zabezpečení o bezdlužnosti společnosti i účastníka

řízení, smlouvu o nájmu bytu na adrese …, uzavřenou mezi společností RUNO company

s.r.o. a žalobcem, rozvahu a výsledek hospodaření společnosti za rok 2015, výkaz zisku a

ztráty ke dni 30.6.2016 a seznam vydaných faktur v roce 2016. Součástí spisového materiálu

je mj. záznam o pobytové kontrole provedené Odborem cizinecké policie Krajského

ředitelství policie Karlovarského kraje na uváděné adrese žalobcova pobytu dne 31.8.2016,

při které nebyl žalobce zastižen. Soused hlídce sdělil, že se zde žalobce zdržuje cca 1 měsíc a

poté na měsíc odjíždí do Ruska. Domovní schránka je označena jménem žalobce, jeho

manželky (T.S.) a názvy firem RUNO company s.r.o., Russkij Dom M.L. s.r.o. a CSK

pokračování 6

„Marianky“ s.r.o. Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb sdělením z 13.9.2016 a

22.9.2016 sdělila, že je žalobce veden v evidenci zaměstnanců společnosti RUNO company

s.r.o. od 1. 6. 2015 a od tohoto data je společnost registrována jako plátce pojistného a ke dni

22.9.2016 má nedoplatek na pojistném ve výši 2.601 Kč.

Žalobce byl podle § 169 odst. 2 ZPC dne 12.10.2016 vyslechnut. Uvedl, že má příjem z

Ruska pouze z důchodu ve výši 11.000 rublů. V Moskvě má byt, kde žije jeho dcera a

vnučka. Jeho manželka žije v Kursku a do České republiky cestuje na základě turistického

víza. On do Ruska jezdí, pokud musí zorganizovat pracovní záležitosti, spojené s firmou

RUNO company s.r.o. Projednává například s velvyslancem České republiky v Rusku

konference v Karlových Varech v roce 2017. Tyto aktivity dělá v rámci firmy RUNO

company s.r.o. Cestuje výhradně letecky. Má řidiče zaměstnaného ve společnosti RUNO

company s.r.o. od roku 2014. Společnost sídlí na adrese Nákladní 421/11, Mariánské Lázně.

Je jejím jediným jednatelem. Se svou manželkou založil společnost CSK „Marianky“ s.r.o.,

která však nefunguje, neboť manželce nebyl povolen pobyt. Dále založil v roce 2014 firmu

Russkij Dom M.L. s.r.o., kde je jednatelem a společníkem. Hlavní činností je

zprostředkovatelská činnost mezi ruskými a mariánskolázeňskými hotely. Tuto firmu založil

na žádost vedení města Mariánské Lázně, avšak nemá moc velké výkony. Souvisí to s tím, že

nemá dosud povolený trvalý pobyt. Od roku 2010 firma RUNO company s.r.o. přijímala

delegace pedagogů, zprostředkovávala styky českých a ruských pedagogů a zároveň

organizovala léčbu v lázních. V roce 2010 uzavřela smlouvu s mariánskolázeňskými hotely.

Podrobně popsal aktivity společnosti v letech 2010 – 2016 s tím, že ze všech pořádaných akcí

měla společnost příjem. Uvedl, že hospodářské výsledky společnosti nemůže konkrétně uvést,

avšak vzpomíná si, že z poslední konference měla příjem 700.000 Kč. Z každé konference

měla příjem přibližně 500.000 - 700.000 Kč. Po upozornění, že společnost vykazovala v roce

2012 - 2015 obraty v rozmezí 38.000 - 120.000 Kč, uvedl, že v průběhu času se situace

zlepšovala. Zmocněný zástupce žalobce na závěr do protokolu uvedl, že žalobce prokázal

plnění účelu pobytu spočívajícího ve výkonu funkce jednatele. Pochybnosti prvostupňového

správního orgánu o hospodářském výsledku společnosti považoval za irelevantní. Dále

poukázal na nepřiměřenou dobu trvání řízení o žádosti.

Dne 19.10.2016 byl žalobce opětovně vyzván k prokázání provozování živnosti nebo výkonu

jiné podnikatelské činnosti, konkrétně k předložení výpisů z účtu společnosti RUNO company

s.r.o., ze kterých budou patrné převody plateb za pořádané konference v období od 1.1.2011

do 31.12.2015, rozvahy společnosti za rok 2012 a k předložení pracovní smlouvy s řidičem,

který je podle výpovědi žalobce zaměstnancem společnosti.

Žalobce předložil dohodu o provedení práce uzavřenou společností RUNO company s.r.o.

s V.K. jako asistentem dne 1.4.2016, výkaz zisku a ztráty společnosti za rok 2012,rozvahu ke

dni 30.6.2016, žádost Pravoslavné církevní obce v Mariánských Lázních o kladné vyřízení

žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu a pochvalný diplom za nezištnou a obětavou

práci pro větší slávu svaté pravoslavné církve.

Ve vyjádření ze dne 23.11.2016 žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce uvedl, že

požadavek na předložení ověřeného výpisu z bankovního účtu společnosti je v rozporu se

základními principy správního řízení, konkrétně zásadami uvedenými v .

pokračování 7

Požadavek na předložení ověřených výpisů za více než 5 let považoval za nadměrně zatěžující

a nepřiměřený. Upozornil, že převážná část příjmů, které pocházejí z dlouhodobé činnosti

společnosti, je evidována až v roce 2015, jak vyplývá z rozvahy ke dni 30.6.2016.

Výrokem I. nového prvostupňového rozhodnutí, které je nyní předmětem soudního přezkumu,

nebyla žalobci prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání

podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a s § 37 odst. 2 písm. b) a v návaznosti na § 56

odst. 1 písm. a) ZPC, neboť se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených

dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti.

V odůvodnění rozhodnutí prvostupňový správní orgán zrekapituloval všechny rozpory mezi

výpovědí žalobce a předloženými doklady a konstatoval, že se nepodařilo i přes provedení

výslechu a vyhodnocení předložených dokladů ověřit podnikatelské aktivity žalobce ve

společnosti RUNO company s.r.o. za období roků 2010 - 2016, které jsou účelem jeho pobytu

na území. Dále prvostupňový správní orgán uvedl všechny nepravdivé odpovědi účastníka

řízení do protokolu v rámci své výpovědi a konstatoval porušení povinnosti vypovídat

pravdivě (§ 169 odst. 2 ZPC). V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění

prvostupňového rozhodnutí.

Podle § 44a odst. 3 věta druhá ZPC: „Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně.“

Podle § 35 odst. 3 ZPC: „Dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze

prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto

víza (§ 37).“

Podle § 37 odst. 2 písm. b) ZPC: „Ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů,

jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza - za podmínky, že

důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při

posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do

soukromého a rodinného života cizince.“

Podle § 56 odst. 1 písm. a) ZPC: „Dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za

účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí,

jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru

nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o

dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených

dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.“

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k totožné odvolací námitce, kterou žalobce

uplatnil nyní v žalobě, konstatoval, že prvostupňový správní orgán ověřoval faktickou

podnikatelskou činnost žalobce na území České republiky jako jednatele společnosti RUNO

company s.r.o. a pravdivost některých jeho tvrzení a předložených dokladů. Tato potřeba byla

odůvodněna jednak předchozím zjištěním o výkonu výdělečné činnosti žalobce bez platného

povolení k zaměstnání, jednak rozpory, zjištěnými v některých předložených dokladech.

Žalovaná poukázala např. na rozpor mezi potvrzeními o příjmu žalobce v roce 2011 ve výši

13.0 Kč netto měsíčně, předloženými spolu s žádostí, a sdělením Okresní správy sociálního

zabezpečení Cheb ze dne 22.9.2016, podle kterého je právnická osoba RUNO company s.r.o.

přihlášena jako plátce pojistného od 1.6.2015. Žalovaná v té souvislosti odkázala na ustálenou

pokračování 8

judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 19.1.2012, čj. 9 As

80/2011-69, kde NSS konstatoval: „K tomu, aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro

který byl stěžovateli pobyt povolen, tj. podnikatelská činnost, musela být v předmětném

období alespoň převážně vykonávána, což není naplněno pouhým případným úsilím o její

provozování.“ V rozsudku ze dne 28.5.2014, čj. -50 Nejvyšší správní soud

uvedl: „Zákon o pobytu cizinců stojí na premise, že cizinec, který získal povolení k pobytu na

území České republiky k určitému účelu, má povolení k příslušnému a jím deklarovanému

účelu náležitě využívat. V opačném případě totiž cizinec neplní jím deklarovaný účel; pokud

by taková skutečnost byla zřejmá již při podání žádosti o udělení povolení k pobytu, nebylo by

cizinci příslušné povolení vydáno. Nejvyšší správní soud proto považuje závěr žalovaného o

tom, že pokud cizinec nenaplňuje na území České republiky účel, pro který mu bylo povolení k

pobytu uděleno, je na místě mu toto povolení k pobytu na území České republiky neprodloužit,

za správný.“ Žalovaná proto dovodila, že prvostupňový správní orgán byl nejen oprávněn, ale

i povinen zabývat se v daném řízení otázkou, zda je účel pobytu žalobcem naplňován.

Soud se shoduje s žalovanou, že bylo možné na základě předložených dokladů i údajů z

veřejných zdrojů učinit závěr o společenských aktivitách žalobce na území České republiky,

které mohly být uskutečňovány i jménem společnosti RUNO company s.r.o., avšak přes

veškeré úsilí prvostupňového správního orgánu se nepodařilo ověřit, že k těmto aktivitám

docházelo na účet jmenované společnosti. Z údajů uveřejněných ve Sbírce listin obchodního

rejstříku je možno zjistit, že je tato společnost vlastníkem nemovitosti na území České

republiky, avšak nebyly prokázány platby za žalobcem deklarované pořádané konference či

jiné akce. Pokud žalobce ve vyjádření ze dne 23.11.2016 namítá neúměrné zatěžování v

souvislosti s požadavkem na předložení ověřených výpisů z účtu společnosti za více než 5 let,

pak mohl předložit alespoň aktuální doklady o převodu odpovídajících částek za tuto

podnikatelskou činnost. Soud se proto shodně s žalovanou ztotožnil s prvostupňovým

správním orgánem, že se přes veškerou součinnost ze strany prvostupňového správního

orgánu nepodařilo ověřit plnění účelu pobytu žalobcem na území, kterým je jeho

podnikatelská činnost jako statutárního orgánu společnosti RUNO company s.r.o., tedy

činnost jménem a na účet společnosti, proto jsou dány důvody pro aplikaci § 56 odst. 1 písm.

a) ZPC.

Dle názoru soudu byl prvostupňový správní orgán oprávněn zkoumat rozsah podnikání

společnosti RUNO company s.r.o., s níž žalobce spojoval své pobytové oprávnění, a podíl

žalobce na podnikatelských aktivitách této společnosti. Uvede-li cizinec v žádosti o

prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání

– účasti v právnické osobě, že podniká a hodlá dále podnikat v této právnické osobě, je jeho

povinností k výzvě správního orgánu doložit, že se nejedná o fiktivní záležitost, ale že je jím

označená společnost společností, která podniká, ve které žalobce plní a bude i do budoucna

plnit funkci jednatele, jak deklaruje v žádosti.

Prvostupňový správní orgán provedl svědeckou výpověď žalobce. Ve výpovědi žalobce

zaznamenal rozpory, které v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl a podrobně hodnotil (viz str.

5 – 10 prvostupňového rozhodnutí). Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že

žalobce nepředložil nic konkrétního, co by prokazovalo jeho podnikatelské aktivity v rámci

společnosti RUNO company s.r.o., ve správním řízení uváděl informace, které byly vnitřně

pokračování 9

rozporné. Správní orgány obou stupňů proto nemohly zcela správně dospět k závěru, že

uvedená společnost skutečně vykonává činnosti, které žalobce v obecné rovině ve svých

výpovědích popisoval.

Pokud jde o otázku, zda lze či nelze podnikání prokázat, má soud za to, že jedná-li se o

společnost, která provozuje podnikatelskou činnost, má klienty, vykazuje obchodní činnost

nějakého trvalého charakteru, nemůže být pro takovou společnost žádný problém, aby

jednoznačným způsobem prokázala, v čem spočívají její aktivity, o jaké aktivity se jedná.

Toto lze prokázat určitými referencemi, prokázáním uskutečnění konkrétních zdanitelných

plnění, o kterých musí existovat důkazy již z toho důvodu, že každá právnická osoba, která

vykonává činnost na území České republiky a podléhá zde daňové povinnosti, má povinnost

po dobu stanovenou daňovými zákony uchovávat doklady, které prokazují uskutečnění jejích

podnikatelských aktivit. Pokud právnická osoba tyto povinnosti plní, nemůže pro ni být žádný

problém v řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu tyto y předložit a prokázat činnost

dané právnické osoby ve vztahu k pobytu cizince, který je jejím jednatelem.

To se v daném případě nestalo. Žalobce podnikatelské aktivity společnosti RUNO company

s.r.o. a svůj podíl na nich v daném řízení neprokázal. Žalovaná proto dospěla ke správnému

závěru, že prvostupňový správní orgán postupoval v souladu se zákonem, když žádost žalobce

o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účasti

v právnické osobě zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37

odst. 2 písm. b) a v návaznosti na § 56 dost. 1 písm. a) ZPC.

Nedůvodnou je rovněž námitka zmatečnosti napadeného rozhodnutí z důvodu, že byl

žalovanou zrušen výrok II. a ponechán výrok I. prvostupňového rozhodnutí. Napadené

rozhodnutí je žalovanou srozumitelně odůvodněno, je odůvodněno v souladu s § 68 odst. 3

, a z jeho odůvodnění jsou zřejmé důvody, pro které žalovaná posoudila

v souladu se zákonem toliko důvod podle § 56 odst. 1 písm. a) ZPC a řádně odůvodnila, proč

byl zrušen výrok II. prvostupňového rozhodnutí, proč není důvod pro neprodloužení

pobytového oprávnění, o které žalobce žádal, podle § 56 odst. 2 písm. b) ZPC.

Ad B)

S přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života žalobce, jak jej

vyžaduje § 37 odst. 2 písm. b) ZPC, podle něhož lze zrušit, resp. neprodloužit, vízum

k pobytu nad 90 dnů z důvodu v tomto ustanovení uvedeném „za podmínky, že důsledky

tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování

přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a

rodinného života cizince.“

S přiměřeností rozhodnutí se v dostatečném rozsahu vypořádal prvostupňový správní orgán, a

to ve smyslu § 174a ZPC. Vzal v úvahu délku pobytu žalobce na území a současně jeho trvalé

rodinné vazby. Dle cizineckého informačního systému a výpovědi žalobce nemá žalobce na

území ČR žádné rodinné příslušníky s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem. Na

území ČR má povolen pobyt od konce března 2007 a dle přechodových razítek v cestovním

pase často cestuje do země původu, kde má manželku (S.,T., nar. …), dceru (K. M., ročník

pokračování 10

1977) a vnučku. Žalobce uvedl, že má v Ruské federaci (v Moskvě) zajištěné ubytování v

bytě, ve kterém žije dcera a vnučka a ve kterém se zdržuje při svém pobytu v Ruské federaci.

V rámci výpovědi účastníka řízení žalobce uvedl, že má v Ruské federaci pravidelný příjem z

důchodu. Z výpovědi nevyplynulo, že by měl nějaké závažné zdravotní problémy, tudíž mu

zdravotní stav nebrání ve vycestování z České republiky. Vzhledem k tomu, že je státním

příslušníkem Ruské federace, může žít na území domovského státu. Neprodloužení platnosti

povolení k dlouhodobému pobytu neznamená, že žalobce nebude moci navštěvovat Českou

republiku a být nadále jednatelem firmy RUNO company s.r.o. Další pobyt žalobce na území

České republiky lze v souladu se zákonem o pobytu cizinců realizovat formou krátkodobých

víz. Prvostupňový správní orgán v té souvislosti upozornil na Dohodu mezi Evropským

společenstvím a Ruskou federací o usnadnění udělování víz občanům Evropské unie a Ruské

federace z roku 2006, která umožňuje udělení víza k pobytu na území členských států

Evropského společenství do 90 dnů

s neomezeným počtem cest s dobou platnosti až na 5 let. Jiné skutečnosti o tom, že vydání

rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu by bylo nepřiměřené

z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života, nebyly zjištěny, jak správně konstatoval

prvostupňový správní orgán.

Žalovaná neshledala důvodnou odvolací námitku, že se prvostupňový správní orgán

nezabýval dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Uvedla, že

neshledala porušení ustanovení § 174a ZPC, neboť prvostupňový správní orgán se zabýval

přiměřeností dopadů prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.

Dle názoru soudu je hodnocení dopadů rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému

pobytu za účelem podnikání – účasti v právnické osobě do soukromého nebo rodinného

života žalobce v souladu s § 174a ZPC. V případě žalobce lze spolu se správními orgány

konstatovat, že v daném správním řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by měla

způsobovat nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého nebo rodinného života.

Zásah v tom smyslu nelze spojovat ani s právnickou osobou, na kterou žalobce odkazoval,

neboť ani ve vztahu k ní nebylo prokázáno, že tato zde vyvíjí činnost, o které žalobce tvrdil,

že je činností podnikatelskou. Prvostupňový správní orgán se proto s otázkou přiměřenosti

rozhodnutí vypořádal zcela správně a žalovaná se proto důvodně s jeho závěrem ztotožnila.

Závěr

Žalobu soud shledal nedůvodnou, proto ji podle zamítl.

VI. Náklady řízení

Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle nepřiznal, protože

žalobce ve věci úspěch neměl a žalované v souvislosti s řízením náklady řízení nad rámec

běžné úřední činnosti nevznikly.

[OBRÁZEK]pokračování 11

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost

musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační

stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována,

byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

V Plzni dne 19. června 2018

Mgr. Alexandr Krysl, v.r.

předseda senátu Za správnost: K.