Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 149/2018 - 41

- 42

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: N. S., zastoupen Mgr. Josefem Brožem, advokátem, se sídlem Pod Všemi svatými 288/18, Plzeň, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2018, č. j. KRPP-28190-3/ČJ-2018-030022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 30,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Josefu Brožovi, advokátu se sídlem Pod Všemi svatými 288/18, Plzeň, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6.800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zajistila žalobce podle v návaznosti na , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), za účelem předání do Rumunska podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále „nařízení Dublin III“). Žalovaná stanovila dobu zajištění na 86 dní od okamžiku omezení osobní svobody.

[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Podle krajského soudu byl žalobce v napadeném rozhodnutí dostatečně individualizován a žalovaná taktéž dostála požadavkům na individualizaci rozhodnutí. Krajský soud na lhůty stanovené v čl. 28 odst. 3 nařízení Dublin III nahlížel jako na lhůty administrativní, napomáhající procesu přemístění, a stanovenou dobu zajištění tak neshledal nepřiměřenou. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku absence posouzení realizovatelnosti předání žalobce do Rumunska, neboť podle soudu se v posuzovaném případě bylo možné spokojit s implicitním vyhodnocením daného problému.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti namítal nesprávné posouzení délky svého zajištění a trval na tom, že žalovaná nemůže stanovit délku zajištění pouhým sečtením všech maximálních lhůt stanovených v rámci nařízení Dublin III. Stěžovatel dále tvrdí, že napadené rozhodnutí nebylo řádně zdůvodněno a individualizováno.

[4] Dne 19. 6. 2018 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno vyjádření žalované, z něhož vyplývá, že dne 7. 6. 2018 bylo ukončeno zajištění stěžovatele z důvodu realizace předání podle nařízení Dublin III.

[5] Podle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 15. srpna 2017, platí, že v případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2017, č. j. - 24, dospěl k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen: „Nárok na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak neníu čiu nikde formulován a právem na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu y, věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. - 31). Aplikace citovaného ustanovení v řízení před Nejvyšším správním soudem poté, co krajský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil, je proto v souladu su,d i s mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je České republika vázána.

[7] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d. Kasační stížnost je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), aplikovaným na základě , ve spojení s zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.

[8] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. (návrh skupiny senátorů na zrušení zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení jako zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. - 43. Z důvodů uvedených v dosavadních usneseních, např. ze dne 7. 3. 2018, č. j. - 28 a č. j. - 25, či například ze dne 19. 4. 2018, č. j. - 26, však Nejvyšší správní soud řízení nepřerušil. V podrobnostech lze potom odkázat na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. - 28.

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

[10] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. - 24, ustanoven zástupce, advokát Mgr. Josef Brož. Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát ( , věta první za středníkem). Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatele přiznal odměnu za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, je-li zástupce ustanoven soudem [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“)] a písemné podání nebo návrh ve věci samé – sepsání kasační stížnosti [ advokátního tarifu]. V souladu s ustanovením a advokátního tarifu činí odměna za každý z těchto úkonů 3.100 Kč. Dále Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatele náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 2 úkony právní služby. Zástupce stěžovatele není plátcem DPH. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů tedy činí celkem 6.800 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. června 2018

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu