Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 100/2018 - 38

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle , , ve znění pozdějších předpisů, nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přesto Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.

[6] Podle soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura tohoto soudu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006, č. j. - 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.

[7] Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatel tvrdil (kromě údajné závažnosti své situace, kterou však nijak nerozvedl a která by sama o sobě přijatelnost kasační stížnosti založit nemohla), že ji zakládá nutnost řešení otázky odmítnutí výkonu služby v ozbrojených silách z důvodu náboženského přesvědčení. Touto otázkou se však krajský soud v napadeném rozsudku věcně nezabýval, a nutno říci, že zcela oprávněně. Stěžovatel toto své tvrzení ve správním řízení nevznesl vůbec a před soudem je uplatnil až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby (na podporu svého názoru citoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. , což však bylo pouze usnesení s názorem třetího senátu Nejvyššího správního soudu postupující věc k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu). V takovém případě soud skutečně není povinen se pozdě uplatněným žalobním bodem zabývat, neboť smyslem uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby (srov. rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. srpna 2010, č. j. - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, ze dne 29. srpna 2017, č. j. - 62, č. 3632/2017 Sb. a zejména rozsudek rozšířeného senátu vydaný na základě usnesení třetího senátu sp. zn. , na nějž poukázal stěžovatel, ze dne 20. března 2018, č. j. - 31). Patnáctidenní lhůtu pro podání žaloby v azylových věcech přitom nelze považovat za nepřiměřenou ani ve světle mezinárodních závazků České republiky, jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. - 48 ze dne 28. dubna 2017. Stěžovatel sice velmi obecně poukazoval na to, že mu v obstarávání důkazů bránilo zajištění v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, nijak však nevysvětlil, proč by mu zajištění mělo znemožnit včasné uplatnění klíčových skutkových tvrzení, resp. svého azylového příběhu v podobě žalobních bodů, jež by případně mohl důkazně podložit dodatečně, zejména měla-li být středobodem jeho azylového příběhu jeho příslušnost k náboženské společnosti Svědkové Jehovovi a důsledky, jež z toho pro stěžovatele plynou.

[8] Obdobně pak platí, že ani v kasačním řízení nedává prostor pro vznášení nových tvrzení. Stěžovatel je musí uplatnit už v řízení před krajským soudem, aby se jimi Nevyšší správní soud mohl věcně zabývat (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. října 2006, č. j. - 55 a ze dne 8. června 2005, č. j. - 58), což v případě tvrzení o převzetí povolávacího rozkazu otcem stěžovatele a o hrozícím trestním stíhání taktéž není splněno.

[9] Jen pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel by se svými tvrzeními nemohl uspět ani v případě, že by je správní soudy navzdory zákonné procesní úpravě propustily do věcného přezkumu. Otázky, které stěžovatel v rovině hmotněprávní vznáší, Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již řešil, a to nikoliv pouze v obecné rovině, ale dokonce přímo ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině a k tvrzené příslušnosti žadatele o azyl k náboženské společnosti Svědků Jehovových.

[10] Především lze z judikatury vyčíst, že podle zákona Ukrajiny o náhradní (nevojenské službě) č. 1975-XII ze dne 12. 12. 1992 a nařízení Ukrajiny ze dne 10. 11. 199, č. 2066, členství v náboženské společnosti Svědkové Jehovovi zakládá nárok na odmítnutí vojenské služby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2017, č. j. - 37), nejde tudíž o azylově relevantní důvod. S tím koresponduje i závěr, že žadatel o azyl musí se svou náboženskou příslušností, která mu brání ve výkonu vojenské služby, nejprve prokazatelně seznámit místní orgány (rozsudek ze dne 11. října 2006, č. j. - 55), což se ve stěžovatelově případě nestalo. Jestliže mu tedy snad hrozí na Ukrajině trestní stíhání, tak zřejmě za nenastoupení vojenské služby bez udání důvodu. K tomu lze ovšem poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1994, č. j. - 39, podle něhož povolávání vlastních občanů k výkonu vojenské služby, byť i způsoby nevybíravými, popř. i vnitřní zákonodárství státu porušujícími, samo o sobě bez přistoupení dalších skutečností není ještě pronásledováním z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro politické přesvědčení ve smyslu , o uprchlících. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2004, č. j. - 49, odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle , o azylu, ve znění , zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým nebo náboženským přesvědčením.

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky uplatněné v kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, kasační stížnost odmítl podle

IV. Náklady řízení

[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení , ve spojení s ustanovením

[13] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. - 19 ze dne 17. dubna 2018 ustanovena k ochraně jeho zájmů ve věci zástupkyní Mgr. Kateřina Pokorná, advokátka, se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1. Podle část věty prvé za středníkem platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát. Podle bodu 5 a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele odměna za dva úkony právní služby podle a d) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně přípravy a převzetí právního zastoupení, a dále písemné podání ve věci samé, zde konkrétně doplnění kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč za jeden úkon a podle advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 6 800 Kč. Stěžovatelova právní zástupkyně uplatnila ještě další úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem, již doložila, resp. uplatnila zvlášť převzetí a přípravu zastoupení a první poradu s klientem jako dva úkony, ač advokátní tarif převzetí a přípravy zastoupení zahrnuje pod první poradu s klientem. Odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za tyto úkony však Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni nepřiznal, neboť případ nebyl natolik složitý, aby to odůvodnilo nezbytnost dalších porad nad rámec první porady a běžné přípravy na řízení před správním soudem. Ustanovená zástupkyně uvedla, že není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkově tak Nejvyšší správní soud přiznal zástupkyni stěžovatele částku 6 800 Kč coby odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. června 2018

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu