Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 Afs 193/2018 - 15.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 Afs 193/2018 - 15
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: Distillery Kleiner, s.r.o., IČ 27662217, se sídlem Žešov 132, Prostějov, zastoupen Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. února 2017, č. j. 6876-2/2017-900000-304.4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. dubna 2018, č. j. 65 Af 27/2017 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 9. ledna 2017, č. j. 3278/2017-580000-12, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, neboť v rozporu s § 19 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, v měsících červenec – listopad 2014 naskladnila na daňový sklad lihoviny z volného oběhu a umístila tedy do daňového skladu vybrané výrobky jinak než v režimu podmíněného osvobození od daně, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 135l odst. 1 zákona o spotřebních daních (ve znění účinném do 30. června 2017).
[2] Žalobkyně se následně žalobou proti rozhodnutí žalovaného domáhala snížení uložené pokuty na 1 000 Kč. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) tuto žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[4] Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
[5] Z předloženého spisu krajského soudu vyplývá, že napadený rozsudek byl advokátu, který stěžovatelku zastupoval v řízení o žalobě, doručen v pondělí 14. května 2018. V souladu s § 40 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. počala dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti běžet následujícího dne a skončila v pondělí 28. května 2018 (§ 40 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Stěžovatelka však zaslala kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu až dne 30. května 2018, tedy dva dny po uplynutí lhůty pro její podání.
[6] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 aplikovaný na základě § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu