Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 205/2017 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobce: nezl. N. L. D., státní příslušnost Vietnamská

socialistická republika

zastoupeného zákonnou zástupkyní T. L. P.

právně zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem

sídlem Příkop 8, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji

sídlem Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika

adresa pro doručování: Ministerstvo zahraničních věcí

sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1

o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 20.09. 2017 č. j. 3151/2017-HANOI-II, ve věci nepřijatelnosti žádosti

takto:

I. Usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 20. 09. 2017 č. j. 3151/2017-HANOI-II se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání usnesení žalovaného ze dne 20. 9. 2017, č. j. 3151/2017-HANOI-II ve věci nepřijatelnosti žádosti.

2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body:

1) V záznamu o usnesení je uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť „cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoli tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena h odst. 1 písm. a) “ Toto tvrzení žalovaného je nepřezkoumatelné a v celém textu usnesení není nijak blíže odůvodněno. Jedná se o nepravdivé tvrzení, neboť termín žalobce sjednán měl, byť by k podání žádosti o vízum.

2) V záznamu o usnesení je dále uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť „žádost nebyla podána osobně - “ Toto tvrzení žalovaného je nepřezkoumatelné a v celém textu usnesení není nijak blíže odůvodněno. Jedná se o nepravdivé tvrzení, neboť zákonný zástupce žalobce se osobně dostavil.

3. K žalobě se písemně vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále jen „MZV“) s tím, že zastupitelský úřad (dále jen „ZÚ“) Hanoj je ve smyslu , o zahraniční službě a o změně některých zákonů , v platném znění (dále jen „ “) útvarem MZV. MZV je proto plně přičitatelné jednání ZÚ Hanoj a je tak minimálně oprávněno v řízení, které se týká výkonu veřejné správy zastupitelského úřadu, za ZÚ Hanoj vystupovat. MZV se proto cítí být pasivně legitimováno.

4. Dále MZV uvedlo, že je přesvědčeno, že usnesení podle ust. , o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) nesplňuje náležitosti rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a žaloba je tak podle nepřípustná.

5. Pokud by však soud uznal žalobu za přípustnou podle. , považuje MZV žalobu za nedůvodnou, a to jednak z důvodu, že žalobce jakožto účastník řízení činil úkony směřující k podání žádosti o vízum za účelem podnikání, ale ve skutečnosti mu šlo o to, aby získal povolení k dlouhodobému pobytu. Jedná se tedy o tzv. disimulovaný právní úkon, který by neměl požívat právní ochrany. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2009, č. j. .

6. K žalobcově námitce, že žalovaný nebyl oprávněn konstatovat nepřijatelnost žádosti z důvodu nesplnění registrační povinnosti, jelikož takový následek nesplnění registrační povinnosti spojuje § 169h odst.1 písm. a) zákona o pobytu cizinců pouze se situací, kdy si žadatel nesjednal termín způsobem stanoveným zákonem – podle tvrzení žalobce přitom zákon žádný způsob sjednání termínu nestanoví, MZV uvedlo, že žalovaný byl oprávněn vyžadovat předchozí registraci žalobce pro dotčený druh a účel pobytu, který skutečně zamýšlel podat, prostřednictvím systému Visapoint. K druhé žalobní námitce MZV uvedlo, že v případě, že termín nebyl platně sjednán, tj. nebyla splněna registrační povinnost, je pro účely podání žádosti pro určitý druh a účel pobytového oprávnění potřeba na žadatele hledět, jako by nebyl osobně přítomen, byť by se fyzicky nacházel v prostorách zastupitelského úřadu. Opačný výklad by zcela popřel účel, který je povinností sjednat si předem termín osobního podání žádosti sledován, jak uvedeno výše. MZV navrhlo zamítnutí žaloby.

7. Podle § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum nebo žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu nepřijatelná, jestliže si cizinec předem nesjednal termín podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem stanoveným tímto zákonem.

8. Podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.

9. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, kdo je v posuzované věci žalovaným správním orgánem. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. -52 a ust. § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců dospěl soud k závěru, že pasivně legitimováno je Velvyslanectví České republiky v Hanoji. Označený rozsudek NSS uvádí, že klíčovým faktorem pro posouzení, který správní orgán je pasivně legitimován, je zodpovězení otázky, kdo vykonával v dané věci své kompetence. Významné zde tedy je materiální pojetí pojmu, nikoli pojetí formální či institucionální. Ust. § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví, že nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že v posuzované věci své kompetence vykonával zastupitelský úřad a je tak pasivně legitimován jakožto žalovaný správní orgán, neboť zákon stanoví, že nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad.

10. Dále se krajský soud zabýval důvodností námitky nepřípustnosti žaloby. Krajský soud dospěl k závěru, že usnesení podle zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím podle , neboť formalizovaným způsobem autoritativně a závazně určuje, že řízení o žádosti o povolení k pobytu či dlouhodobé vízum nebylo zahájeno a na tuto žádost se hledí, jako by nebyla podána – s konečnou platností tedy rozhoduje o osudu této žádosti (srov. body 37 a 40 odůvodnění rozsudku rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017, č. j. - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS).

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového

a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. ).

12. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce se zaregistroval v systému Visapoint k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání. Při osobní návštěvě ZÚ Hanoj dne 20. 9. 2017 předal zákonný zástupce pověřenému pracovníkovi ZÚ Hanoj žádost o vydání povolení k trvalému pobytu. ZÚ Hanoj usnesením ze dne 20. 9. 2017 č. j. 3151/2017-HANOI-II, konstatoval nepřijatelnost žádosti, neboť si žadatel nesjednal termín k podání žádosti a žádost tak nebylo možné považovat za osobně podanou. Žádost spolu se záznamem o usnesení ze dne 20. 9. 2017 č. j.: 3151/2017-HANOI-II, učiněným do spisu podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalovaný následně zaslal žadateli poštou zpět.

13. K žalobním bodům krajský soud uvádí následující. Ust. § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovuje, že je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé. Zákon tedy zastupitelskému úřadu stanovuje povinnost i) sdělit cizinci skutečnost, že rozhodl o nepřijatelnosti žádosti včetně důvodů nepřijatelnosti, ii) učinit o nepřijatelnosti žádosti usnesení do spisu a konečně iii) vrátit cizinci tiskopis žádosti spolu s předloženými doklady a správní poplatek, byl-li uhrazen. Z výše uvedeného je zřejmé, že zastupitelský úřad má mimo jiné povinnost učinit o nepřijatelnosti žádosti usnesení do spisu. Přesto, že se jedná o „pouhé“ usnesení, jež se poznamenává do spisu, je třeba si uvědomit, že také pro usnesení platí obecné náležitosti rozhodnutí (v širším smyslu) podle až 69 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Proto i v projednávané věci jsou klíčové náležitosti rozhodnutí, jimiž je podle výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Žalobou napadené rozhodnutí prima facie obsahuje všechny zákonem požadované části rozhodnutí, avšak odůvodnění rozhodnutí je vedeno pouze v rovině citace znění zákona o pobytu cizinců. Ust. přitom stanoví, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu tak má zcela zásadní význam z hlediska jeho přesvědčivosti. Musí být přitom jasné, určité a srozumitelné. (Srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: . Komentář., 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 368-384). V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí však zcela absentují úvahy, které správní orgán vedly k výroku „žádost nebyla podána osobně- “, jakož i úvahy, které správní orgán vedly k výroku „cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoliv tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena- “ Krajský soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že oba žalobní body jsou důvodné, když napadené usnesení je co do důvodů zcela nepřezkoumatelné. K argumentaci uvedené ve vyjádření k žalobě soud nepřihlíží, neboť se nejedná o součást napadeného rozhodnutí.

14. Krajský soud na základě uvedené právní argumentace napadené usnesení zrušil pro vady řízení pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí ( ). Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení ( ).

15. Právními názory vyslovenými v tomto rozsudku jsou správní orgány v dalším řízení vázány ( ).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když žalobce byl v řízení úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří odměna advokáta, a to za dva úkony právní služby po 3 100 Kč bez DPH a 2x režijní paušál po 300 Kč bez DPH ( , vyhl. č. , advokátního tarifu), tj. 6 800 Kč. Tato částka byla v souladu s ust. zvýšena o částku odpovídající DPH, kterou je advokát povinen zaplatit podle zvláštního právního předpisu, tj. na částku 8 228 Kč. Náklady žalobce tvoří rovněž zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku 11 228 Kč.

17. Vzhledem k odlišné úpravě a , v platném znění (dále jen „ “), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a ). Podle ust. za použití ust. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 29. června 2018

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje