Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 166/2018 - 12

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 13

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: 66 s.r.o., IČ 29417180, sídlem Krakovská 583/9, Praha 1, zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Otmíče 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. dubna 2017, č. j. JMK 60167/2017, sp. zn. S-JMK 40998/2017/OD/Př, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, sp. zn. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce Mgr. Václava Voříška, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, č. j. - 39, kterým byla zamítnuta její žaloba proti v návětí označenému rozhodnutí žalované. Věcně se jednalo o přestupek, resp. správní delikt.

[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelka podala kasační stížnost předčasně.

[3] Pod číslem jednacím, jímž napadený rozsudek označila, je totiž veden protokol o jednání před Krajským soudem v Brně, na němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Dotazem u Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že v uvedené věci nebyl rozsudek dosud písemně vyhotoven a tudíž ani doručován s tím, že zákonná lhůta pro jeho písemné vyhotovení končí dne 25. května 2018. Ve světle této informace se jeví jako lživé tvrzení právního zástupce stěžovatelky o tom, že jí byl napadený rozsudek doručen 26. dubna 2018.

[4] Rozsudek krajského soudu lze napadnout kasační stížností ve lhůtě do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí ( ). Z ustanovení dále vyplývá, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu; právní moc rozsudku je přitom spojena s jeho doručením ( ). Ustanovení o lhůtě k podání kasační stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může být kasační stížnost podána; ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným na řízení zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet až po doručení napadeného rozsudku krajského soudu. To, že již vyhlášením rozsudku je rozsudkem, resp. jeho výrokem soud vázán, nutně nesouvisí s určením počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti a s procesní podmínkou (alespoň relativní) pravomocnosti napadeného rozsudku v kasačním řízení.

[5] Ostatně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již ve svém usnesení ze dne 4. listopadu 2003, č. j. - 48 (publ. pod č. NSS), dospěl k závěru, že proti usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní moci, nelze brojit kasační stížností, resp. že je předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2003, č. j. - 41). V citovaném usnesení tento důsledek rozšířený senát spojoval právě s důsledkem doručení spočívajícím v nabytí právní moci (výslovně přitom odkazoval na ve spojení s ).

[6] Nejvyšší správní soud proto v této věci nepovažoval za nutné řídit se právním názorem vyplývajícím z nedávného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. května 2017, č. j. - 21, který závěr o předčasnosti kasační stížnosti – oproti citovanému usnesení rozšířeného senátu – vztáhl naopak k okamžiku vázanosti soudu jeho vlastním usnesením, tj. doručením, byť se stejným výsledkem, neboť u usnesení okamžik právní moci pro stěžovatele a závaznost rozhodnutí pro soud spadají v jedno. Proto i zmíněným usnesením byla kasační stížnost podaná proti dosud nedoručenému usnesení krajského soudu odmítnuta jako předčasná. Pokud by z tohoto usnesení mělo cokoli vyplývat ve vztahu k rozsudkům, je zřejmé, že by to byl právní názor vyslovený tzv. obiter, tj. nad rámec nutného.

[7] Uvedený závěr odpovídá i smyslu a účelu stanovení počátku běhu lhůty k podání kasační stížnosti až po vyhotovení a doručení písemného vyhotovení rozsudku. Kasační stížnost má již při svém podání obsahovat všechny náležitosti (srov. ), včetně kasačních námitek odpovídajících zákonem připuštěným kasačním důvodům, a ty pochopitelně nelze formulovat dříve, než se stěžovatel seznámí s písemným vyhotovením rozsudku a jeho odůvodněním. Kasační stížnost stěžovatelky takové náležitosti obsahovat nemohla, neboť napadený rozsudek nebyl dosud písemně vyhotoven a rozeslán, přitom Nejvyšší správní soud, jsa povinen postupovat expeditivně a bez průtahů, by mohl zkrátit stěžovatelku na zákonné jednoměsíční lhůtě k odstranění vad kasační stížnosti, pokud by začala plynout (nebo dokonce i mohla uplynout) dříve, než by byl napadený rozsudek vyhotoven a stěžovatelce doručen.

[8] Uvedené není v rozporu ani s rozsudkem rozšířeného senátu č. j. - 1 ze dne 12. října 2004. V tomto případě šlo totiž o počátek běhu lhůty k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí v situaci, kdy žalobou napadené správní rozhodnutí již bylo písemně vyhotoveno a rozesláno, žalobci však bylo doručeno vadně (bylo doručeno jemu, nikoli jeho zplnomocněnému zástupci), kterážto vada přitom byla jednoduše odstranitelná. V nyní posuzovaném případě se žádné vady při vyhotovování a doručování napadeného rozsudku krajský soud dost dobře ještě nemohl dopustit. Stejně tak pro posouzení této věci nemůže být relevantní ani usnesení č. j. - 81 ze dne 13. prosince 2013, neboť v tehdy posuzované věci šlo o napadení rozsudku, který byl již písemně vyhotoven a rozeslán a v právní moci nebyl jen relativně vůči druhému ze stěžovatelů pro jednoduše odstranitelnou vadu v doručování ze strany krajského soudu. Stěžovatelce nehrozí ani odepření přístupu k soudu, jako tomu bylo ve věcech posuzovaných v rozsudcích ze dne 7. prosince 2005, č. j. - 86, ze dne 20. února 2009, č. j. - 95, ze dne 23. října 2009, č. j. - 136 a ze dne 29. června 2011, č. j. - 78, kdy Nejvyšší správní soud připustil „zhojení“ předčasnosti kasačních stížností proto, že v období mezi jejich podáním a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu již byla dříve vadně doručená rozhodnutí krajských soudů doručena řádně a stěžovatelům v důsledku toho uplynula propadná lhůta pro podání kasačních stížností. V nyní projednávané věci navíc na rozdíl od uvedených ještě vůbec nedošlo k písemnému vyhotovení rozsudku krajského soudu. Stěžovatelka tak bude mít nezkrácenou možnost napadnout tento rozsudek kasační stížností, až vznikne (bude písemně vyhotoven) a bude jí doručen.

[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle aplikovaného na základě odmítl jako předčasnou.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[11] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení již zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce ( věta třetí , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení ( zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. května 2018

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu