Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 48/2018 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupená JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem Krausova 605, Praha 9, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem nám. 14. října 1381/4, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. - 15,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. - 15, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 17. 2. 2017 u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2012, č. j. OSU.Koš.347-1476/2012-Je-R, jímž bylo vydáno dodatečné stavební povolení na rekonstrukci bytu sousedícího s bytem stěžovatelky, jehož vlastníkem je paní M. N. Dne 26. 9. 2017 byl městskému soudu doručen návrh na rozšíření žaloby směřující proti „rozhodnutí“ žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. MC05 76784/2016, kterým byl vydán kolaudační souhlas pro paní M. N., jenž je dokladem o povolení účelu užívání stavby - stavebních úprav bytové jednotky č. X v bytovém domě č. p. X na pozemku p. č. X v k. ú. X, X, P.

[2] Usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. - 31, městský soud vyloučil žalobu proti kolaudačnímu souhlasu ze dne 13. 12. 2016 k samostatnému projednání a věc nadále vedl pod sp. zn. .

[3] Usnesením ze dne 15. 1. 2018, č. j. - 15, městský soud žalobu proti kolaudačnímu souhlasu ze dne 13. 12. 2016 odmítl jako nepřípustnou dle , (dále jen „ “). Městský soud s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. - 76, publ. pod č. 2725/2013 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že kolaudační souhlas není rozhodnutím ve smyslu ; stěžovatelka tedy podala žalobu proti rozhodnutí, které je vyloučeno ze soudního přezkumu.

[4] Proti posledně zmíněnému usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu podle

[5] Stěžovatelka namítla, že městský soud se žalobou měl zabývat a její odmítnutí nebylo na místě. Ačkoliv kolaudační souhlas ze dne 13. 12. 2016 zasahuje do práv stěžovatelky, nejsou proti němu přípustné žádné řádné opravné prostředky. Vlastník dodatečně povolené rekonstruované bytové jednotky jím získal práva, která předtím neměl, a stěžovatelka by byla nucena uvedený stav respektovat, aniž by se mohla vyjádřit, přestože provedená rekonstrukce je vadná a ohrožuje její zdraví a bytovou jednotku v jejím vlastnictví. Žalovanému přitom bylo známo, že se stěžovatelka o daný případ zajímá a cítí se být dotčena na svých právech. Žalovaný měl tedy postupovat podle , o územním plánování a stavebním řádu , v relevantním znění (dále jen „ “), kolaudační souhlas nevydat a užívání předmětné bytové jednotky zakázat. Občanskoprávní ochrana zde nemůže být účinná. Stěžovatelka konstatovala, že jí městský soud odepřel právo na soudní ochranu.

[6] Stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[8] Stěžovatelka se kasační stížností podanou v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě ( ) domáhá přezkoumání rozhodnutí městského soudu, které vzešlo z řízení, jehož byla účastnicí ( ), kasační stížnost splňuje veškeré náležitosti ( ), a stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ).

[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu vázán rozsahem a důvody, které uplatňovala stěžovatelka v kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[10] V nyní projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka podala v souladu s žalobu proti dodatečnému stavebnímu povolení, kterou následně rozšířila o žalobu, jíž dále napadá kolaudační souhlas. Z obsahu podání - rozšíření žaloby podaného u městského soudu dne 26. 9. 2017 je zřejmé, že stěžovatelka rovněž ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu ze dne 13. 12. 2016 uplatnila žalobní typ podle

[11] Právní povahou kolaudačního souhlasu a možností soudní obrany proti němu se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 18. 9. 2012, č. j. - 76, publ. pod č. 2725/2013 Sb. NSS, v němž konstatoval, že souhlasy podle (vč. kolaudačního souhlasu) nejsou vydávány v rámci správního řízení; správní orgán při jejich vydávání postupuje nikoliv dle části II. a III., ale podle části IV. , . Rozšířený senát zdejšího soudu v citovaném usnesení dovodil, že souhlasy vydávané dle , zejména dle jeho , , , , které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle IV. části . Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu ; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle a násl.

[12] Nelze přisvědčit argumentaci stěžovatelky, že se v projednávané věci nejednalo o kolaudační souhlas ke stavbě, která by vyžadovalo pouze ohlášení, ale stavbě, která byla povolena až dodatečným stavebním povolením; na povaze kolaudačního souhlasu uvedené ničeho nemění (srov. též , podle něhož je kolaudační souhlas vydáván mj. právě u staveb, které nepochybně vyžadují stavební povolení – např. nemocnice, škola, nájemní bytový dům).

[13] Městský soud však pochybil, pokud bez dalšího přikročil k odmítnutí žaloby stěžovatelky jako nepřípustné ve smyslu Městský soud totiž zřejmě přehlédl závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. – 160, dovodil: „Nebo jednoduše žalobce označí za zásah mylně něco, co má všechny parametry správního rozhodnutí, osvědčení nebo opatření obecné povahy. V takovém případě soud stanoveným procesním postupem žalobce upozorní na nutnost úpravy žaloby a po odstranění zjištěného nedostatku žalobu projedná (jsou-li splněny další podmínky řízení, zejména včasnost jejího podání).“ Uvedené závěry platí obdobně také v tomto případě.

[14] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že v projednávané věci stěžovatelka mylně označila za rozhodnutí správního orgánu kolaudační souhlas žalovaného ze dne 13. 12. 2016, v důsledku čehož také nesprávně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu a násl. , ačkoli proti uvedenému kolaudačnímu souhlasu se měla bránit zásahovou žalobou podle a násl. , jak výše rozvedeno. Za této situace měl ovšem městský soud nejprve v souladu se závěry citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu stěžovatelku upozornit na nutnost úpravy žaloby. Městský soud tak neučinil a žalobu odmítl; tímto postupem stěžovatelku zkrátil na jejích procesních právech způsobem, který má bez dalšího za následek nezákonnost jeho usnesení o odmítnutí žaloby. Řízení před městským soudem je proto zatíženo vadou, která má za následek nezákonnost usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby; k tomu musí kasační soud přihlédnout ve smyslu z úřední povinnosti.

[15] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení ve smyslu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení je městský soud povinen se řídit závazným právním názorem Nejvyšší správního soudu; zejména stěžovatelku upozorní na nutnost úpravy žaloby, odstraní-li stěžovatelka tento nedostatek, bude se zabývat dalšími podmínkami řízení; budou-li splněny, žalobu projedná.

[16] V novém rozhodnutí v souladu s městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. května 2018

Mgr. Ondřej Mrákota

předseda senátu