Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 186/2017 - 30

- 31

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. Y., zastoupen Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. – 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. – 28, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2016, čj. OAM-393/ZA-ZA11-ZA08-2016. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[2] Při posouzení věci vycházel Městský soud v Praze z následujícího skutkového stavu: Žalobce je ukrajinské státní příslušnosti, bez náboženského vyznání a v současnosti také bez politického přesvědčení. V zemi původu žil až do svého odjezdu v obci R. na Zakarpatské Ukrajině. Jako důvod svého odjezdu z Ukrajiny žalobce uvedl pronásledování ze strany policie. Dvakrát jej zadržela, přičemž jej měla i násilím nutit k přiznání, že při demonstraci na Majdanu, konané dne 18. 2. 2014, házel dýmovnice, které způsobily smrt jeho známého. Žalobce však doznání nepodepsal. K demonstraci uvedl, že se jí zúčastnil za finanční odměnu 450 hřiven, kterou mu nabídl jeho zaměstnavatel. Dodal, že policie po něm na Ukrajině stále pátrá, což ví od svých rodičů. Z Ukrajiny utekl ke svému strýci do Maďarska a poté chtěl pokračovat do Německa, avšak byl zadržen při průjezdu Českou republikou. V zemi původu měl rovněž čelit výhružkám ze strany přátel muže usmrceného na Majdanu.

[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl městský soud, s odkazem na judikaturu zdejšího soudu, k závěru, že u žalobce nejsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Napadené rozhodnutí žalovaného proto vyhodnotil jako zákonné.

[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů uvedených v a d) (dále jen „ “). Namítl, že se městský soud nevypořádal s žalobními body a pouze převzal argumentaci žalovaného, přičemž „víceméně bez dalšího jeho postup a rozhodnutí aproboval“. Žalovaný měl podle stěžovatele nedostatečně zjistit skutečný stav věci, městský soud však jeho nezákonné a nepřezkoumatelné rozhodnutí potvrdil, čímž zatížil těmito vadami i napadený rozsudek. Stěžovatel městskému soudu dále vytkl nesprávné vyhodnocení žalobních námitek směřujících do nepřiznání azylu podle a b) . Doplnil, že se městský soud rovněž „odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, když v rozporu s aktuální judikaturou zdejšího soudu“ aproboval postup žalovaného, který se podle názoru stěžovatele prakticky nezabýval otázkou udělení doplňkové ochrany podle , 2 písm. b) .

[5] V otázce přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu stěžovatel pouze velmi obecně uvedl, že „kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele“. Jejím závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zásadně zopakoval své závěry z napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil rovněž závěry městského soudu aprobující jeho postup. Kasační stížnost navrhl jako nedůvodnou zamítnout.

[7] Podle platí, že pokud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem výrazně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[8] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

[9] V projednávané věci Nejvyšší správní soud nenalezl žádnou otázku, k níž by považoval za nutné se vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury; stěžovatel ostatně takovou ani sám nedefinoval. Jím tvrzený „odklon od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu“, deklarovaný ve vztahu k posouzení možnosti přiznání doplňkové ochrany z důvodu podle , však nad tato zcela obecná konstatování nijak blíže nespecifikoval, a není tak ve zvolené formulaci způsobilý založit přijatelnost kasační stížnosti. Signifikantní míra obecnosti je přitom vlastní celé kasační stížnosti, jak příznačně dokládá i její pasáž věnovaná výslovně otázce přijatelnosti, kde stěžovatel toliko uvedl, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, opět bez jakéhokoliv upřesnění.

[10] Nejvyšší správní soud současně nepřehlédl, že stěžovatel při převzetí žalobních bodů do své kasační stížnosti de facto doslovně zopakoval jejich zdůvodnění, tj. svou žalobní argumentaci, kterou v zásadě pouze doplnil konstatováním, že pokud městský soud závěry žalovaného aproboval, potom zatížil svůj rozsudek (rovněž) nezákonností a nepřezkoumatelností. Nad rámec již uvedených obecných formulací přitom nijak nespecifikoval, v čem konkrétně měly nedostatky spočívat, a již jen proto nelze dospět k závěru, že by se uvedený soud mohl při svém rozhodování případně dopustit zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele, a bylo způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti, ve smyslu závěrů plynoucích z výše citovaného rozsudku zdejšího soudu č. j. – 39.

[11] V této souvislosti je vhodné poznamenat, že argument „zásadního pochybení“ by nad to mohl obstát jen v krajních případech, pokud by v průběhu řízení o žalobě došlo k hrubým vadám, které by svojí povahou byly proti samotným základním zásadám přezkumného soudního řízení, případně pokud by rozhodnutí soudu vykazovalo tak extrémně závažné nedostatky, že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat je bez povšimnutí. Takovými vadami však napadený rozsudek, ani řízení, které mu předcházelo, zjevně netrpí. Úvahy městského soudu jsou jasné a srozumitelné. Závěry žalovaného potom městský soud nejen aproboval, ale v přijatelných mezích i rozvedl, přičemž v místech, kde jeho závěry korigoval, zřetelně vysvětlil, z jakých důvodů rozhodnutí žalovaného přes daný nedostatek (nepřesnost) obstojí. Pouhý nesouhlas stěžovatele se závěry soudu, při absenci dostatečně konkrétní plausibilní argumentace, není způsobilý založit přijatelnost kasační stížnosti.

[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle pro nepřijatelnost odmítl.

[13] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( , ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 16. května 2018

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu