Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
62 A 81/2016 - 106.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 81/2016 - 106
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců
Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci
žalobce: Automotoklub Masarykův okruh v likvidaci
sídlem Brno, Ostrovačická 1
zastoupen JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem
sídlem Brno, Kobližná 19
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Brno, Masarykova 31
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016, č.j. 28400/16/5200-11431-706012
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016, č.j. 28400/16/5200-11431-706012, se zrušuje
a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám
JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D., advokáta, sídlem Brno, Kobližná 19, do třiceti dnů od
právní moci tohoto rozsudku
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[OBRÁZEK]pokračování 2 62 Af 81/2016
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016,
č.j. 28400/16/5200-11431-706012, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí
Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20.8.2015, č.j. 3362898/15/3004-51522-702331,
kterým byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), a podle
§ 147 odst. 4 a § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“),
doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 52 923 930 Kč a dodatečně zrušena daňová
ztráta z příjmů právnických osob ve výši 120 374 791 Kč; současně vznikla žalobci povinnost
uhradit penále.
2. Doměření daně souviselo s tím, že žalobce dne 16.7.2013 prodal nemovité věci tvořící část
brněnského automotodromu K. A., který se podílí na vedení žalobce, a to za kupní cenu 40 000
000 Kč. Správce daně pro jedinečnost předmětu prodeje použil jako referenční cenu podle § 23
odst. 7 ZDP cenu zjištěnou znaleckým posudkem podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování
majetku, ve výši 450 786 850 Kč.
II. Shrnutí procesního stanoviska žalobce
3. Žalobce poukazuje na to, že nebyly splněny podmínky dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.
Namítá, že měla být stanovena cena obvyklá, že sjednanou cenu transakce dostatečně objasnil, že
předmětné pozemky více než dva roky nabízel a nikdo o ně neměl zájem. Podle žalobce také
žalovaný nedostatečně odůvodnil a nedoložil, proč nelze stanovit cenu obvyklou. Naopak
žalobce doložil několik znaleckých posudků a vyjádření, z nichž má vyplývat, že cenu obvyklou
stanovit lze. Žalobce dále namítá, že mu referenční cena nebyla řádně sdělena a žalobce neměl
prostor pro adekvátní vysvětlení.
4. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalobce napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející
rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval
po celou dobu řízení před zdejším soudem, i na jednání soudu, které ve věci proběhlo.
III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného
5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou; na svém
procesním stanovisku setrval během celého řízení před zdejším soudem, i na jednání soudu, které
ve věci proběhlo.
IV. Posouzení věci
6. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen
„s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a
7. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.);
vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75
odst. 1 s. ř. s.).
8. Žalobce namítá, že nebyly splněny podmínky dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.
9. V § 23 odst. 7 ZDP je stanoveno, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen,
které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných
nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 3 62 Af 81/2016
daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými
osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena
zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.
10. Pokud žalobce uvádí, že nebylo dostatečně prokázáno, že je žalobce a K. A. spojenou osobou,
nelze s ním souhlasit.
11. Žalovaný naplnění této podmínky spatřuje v tom, že se K. A. podílí na vedení žalobce, neboť byl
v rozhodnou dobu jeho prezidentem. To, že byl K. A. žalobcovým prezidentem a členem Rady,
má i oporu ve spisu, neboť K. A. za žalobce podepisoval jak předmětnou kupní smlouvu ze dne
16.7.2013, tak její dodatky ze dne 25.11.2013 a ze dne 30.6.2014 jako „člen Rady a prezident“. Ze
stanov žalobce, které jsou obsaženy ve správním spisu, pak plyne, že Rada je statutárním
orgánem žalobce, řídí jeho činnost a jedná jeho jménem. Rada rozhoduje o všech záležitostech
žalobce, pokud nejsou vyhrazeny působnosti valné hromady nebo revizní komise. Za Radu jedná
její prezident spolu s dalším členem (bod. 6.2).
12. Podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 1. ZDP se spojenými osobami pro účely tohoto zákona rozumí
jinak spojené osoby, kterými jsou osoby, kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné
osoby. Právě popsaná situace přitom nastala, neboť K. A. byl v rozhodnou dobu prezidentem a
členem Rady a podílel se tak na vedení žalobce (žalobce řídil a jednal jeho jménem). Tato námitka
tedy shledána důvodnou nebyla.
13. Žalobce dále namítá, že sjednanou cenu transakce dostatečně objasnil. Namítal také, že
předmětné pozemky více než dva roky nabízel a nikdo o ně neměl zájem. Kupní cena 40 mil. Kč
tak byla podle žalobce „limitně nejvýhodnější transakcí“.
14. Z § 23 odst. 7 ZDP plyne, že zákonodárce při stanovení tzv. referenční ceny upřednostňuje
možnost zjištění obvyklé ceny na trhu, a teprve v případě, že to není možné, určí se podle zákona
o oceňování majetku, zpravidla na základě znaleckého posudku.
15. V posuzovaném případě byla předmětem kupní smlouvy část areálu Masarykova okruhu
(automotodromu). Vzhledem k charakteru převáděného majetku dospěl prvostupňový orgán
k závěru, že nelze určit tržní cenu jako cenu, která byla sjednána mezi nezávislými osobami
v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Z tohoto důvodu
v souladu s § 23 odst. 7 ZDP přistoupil ke zjištění ceny podle zvláštního předpisu (zákona
o oceňování majetku). Referenční cenu pak stanovil na základě posudku znalce Ing. M. K. ze dne
15. 6. 2013, č. 6930-109/2013, který byl zpracován pro žalobce za účelem stanovení daně
z převodu nemovitostí.
16. K tomu, aby mohl soud posoudit, zda žalobce rozdíl mezi cenou kupní a cenou referenční
věrohodně objasnil, bylo třeba posoudit, zda žalovaný správně stanovil referenční cenu. K tomu
ostatně směřují i další žalobní námitky, neboť žalobce stanovení referenční ceny podle zákona
o oceňování majetku zpochybňuje. Má za to, že v daném případě bylo možné stanovit referenční
cenu obvyklou (tržní) a že žalovaný dostatečně neodůvodnil a nedoložil, že v daném případě
takovou referenční cenu určit nelze.
17. Předně je třeba uvést, že zdejší soud ve věci téhož žalobce a žalovaného posuzoval zákonnost
vydaného zajišťovacího příkazu, kterým bylo žalobci uloženo zajištění dosud nestanovené daně
složením jistoty na depozitní účet správce daně, a to na daň z příjmů právnických osob
za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 30. 12. 2013 ve výši 52 880 040 Kč, právě v souvislosti
s předmětným prodejem části automotodromu K. A. Zdejší soud v rozsudku ze dne 16.2.2017,
č.j. 62 Af 21/2015-157, potvrdil závěr žalovaného, že prodej podstatné části automotodromu
osobě spojené vyžadoval určení ceny podle zákona o oceňování majetku. S ohledem
na výjimečnost předmětu prodeje bylo vyloučeno užití ceny obvyklé mezi nezávislými osobami,
neboť srovnatelné objekty nejsou k dispozici. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs 74/2017-46.
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 4 62 Af 81/2016
18. Právě uvedené však oba soudy vyslovily v řízení, jehož předmětem byl zajišťovací příkaz (a nikoli
doměření daně), který je vydáván (a výše zajišťované daně stanovena) na základě pomůcek
správce daně (§ 167 odst. 4 daňového řádu). Smyslem rozhodnutí o zajištění daně (zajišťovacího
příkazu) je dočasné zajištění účelu správy daní, kterým je úhrada určité částky jako jistoty pro
případné budoucí plnění, nikoli její přesné stanovení. Nejedná se o rozhodnutí, jímž by byla
vyměřována samotná daňová povinnost. K vydání zajišťovacího příkazu plně postačí, má-li
správce daně k dispozici dostatek indicií vedoucích ke vzniku odůvodněné obavy z budoucí
nedobytnosti daně. Právě v rámci tohoto přezkumu soudy shledaly dostatečným závěr správce
daně o nemožnosti stanovení ceny obvyklé.
19. Tento závěr plynoucí ve vztahu ke dříve vydanému zajišťovacímu příkazu z rozsudku zdejšího
soudu a navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu však automaticky nelze vztáhnout i
na řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí o doměření daně. To totiž klade na správce daně
mnohem větší nároky, než rozhodnutí o vydání zajišťovacího příkazu. Při doměření daně totiž
musí být postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze stanovit cenu obvyklou.
V rámci vydání zajišťovacího příkazu k takové hloubce zjišťování není prostor.
20. Teprve nyní, kdy je předmětem přezkumu rozhodnutí o doměření daně, tedy zdejší soud
posuzuje, zda správce daně správně stanovil referenční cenu převáděných nemovitostí ve smyslu
§ 23 odst. 7 ZDP či nikoli.
21. Zdejší soud vychází z toho, že hodlá-li správce daně doměřovat daň na základě „nesouhlasu“ s
cenou sjednanou mezi spojenými osobami, musí své závěry opřít o spolehlivě zjištěnou, tedy
jasně, srozumitelně a věrohodně podloženou referenční cenu, jinak jeho rozhodnutí (doměření
daně) nemůže obstát (tj. jinak z tohoto důvodu nemůže daň doměřovat). Je to správce daně, kdo
fakticky tvrdí, že nebýt obchodu mezi spojenými osobami, bylo by obchodováno za jinou cenu, a
je to tedy správce daně, kdo tento svůj závěr musí doložit. Postup, jakým tak učiní, je na něm.
Jak přitom uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs
74/2017-46, „(r)eferenční cenu může správce daně určit porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo
podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty nebo (zejména pro neexistenci nebo nedostupnost
dat o takových cenách) jen jako hypotetický odhad opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou
zkušenost. Referenční cena je v podstatě simulace ceny vytvořená na základě úvahy, jakou cenu by za situace
shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní
vztahy“. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v nalézacím řízení o doměření daně „musí být
postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze stanovit cenu obvyklou“.
22. V daném případě žalovaný nemožnost stanovení ceny obvyklé odůvodnil výjimečností předmětu
prodeje a úplnou absencí realizace prodejů stejného, případně obdobného majetku v daném místě
a čase. Obtížnost získání srovnatelných údajů o obdobných transakcí mezi nezávislými subjekty
potvrdil pracovník správce daně zapsaný v seznamu znalců a znalec Ing. H. v „odhadu obvyklé
ceny“. Mimořádně obtížnou prodejnost areálu zmínil i znalec Ing. K. ve znaleckém posudku ze
dne 15.6.2013 (str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Žalovaný zde rovněž odkázal na zjištění
učiněná správcem daně v úředním záznamu č.j. 3996018/14/3004-60561-702919, kde správce
daně mj. uvedl, že srovnatelná závodní dráha v České republice neexistuje. Obdobnou závodní
dráhou je okruh v Mostě, avšak ten každoročně nepořádá závod seriálu mistrovství světa
silničních motocyklů, je o 1 km kratší a v některých místech užší. Na evropské úrovni se podle
správce daně prodává např. Nürburgring za cenu v řádu mld. Kč. Správce daně tak uzavřel, že
upřednostňuje stanovit cenu zjištěnou znaleckým posudkem před cenou obvyklou, neboť tržně
obvyklou cenu na základě prodejů stanovit nelze a pokud jde o hypotetický odhad ceny, není
správce daně s ohledem na jedinečnost prodávané nemovitosti schopen stanovit kritéria určení
referenční ceny. Správce daně uvedl, že nemá žádnou ekonomickou zkušenost a neví, z čeho
odvozovat cenu (zda „z realizovaných výnosů či hodnoty majetku nebo z něčeho jiného“). Podle
správce daně znalec lépe zhodnotí specifika prodávaných nemovitostí.
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 5 62 Af 81/2016
23. Znalecký posudek č. 6930-109/2013 zpracovaný znalcem Ing. M. K., z něhož správce daně při
stanovení referenční ceny vyšel, v nálezu také konstatuje, že obdobné sportovní areály jsou velmi
špatně prodejné a daný areál s ohledem na jeho velikost je areálem s mimořádně obtížnou
prodejností. Proto také podle § 44 odst. 11 tehdy platné oceňovací vyhlášky č. 3/2008 Sb. snížil
koeficient Kp o maximálních 30 % a současně zohlednil i nevýhodnost polohy pozemků a jejich
zastavěnost. Znalec konstatuje, že provedl prohlídku se zaměřením a v posudku veškeré
oceňované nemovitosti podrobně popsal včetně jejich využití. Při oceňování pak mimo uvedené
úpravy koeficientu Kp zohledňuje další kvalitativní ukazatele včetně opotřebení, leckdy
maximálního, což se projevuje ve snížení cen jednotlivých nemovitostí (např. stanovení ceny
objektu kryté tribuny, kde by plná cena činila 3 867 444,95 Kč a cena zjištěná činila 1 335 993 Kč
/str. 54 posudku/, či „Pozemky II. zast. plocha – sklady“, kde úpravy snižující cenu činily
53,50 % /str. 60 posudku/, či závodní dráha s plnou cenou 134 750 488,37 Kč a zjištěnou cenou
46 549 556,21 Kč /str. 67 posudku/. Výsledná zjištěná cena pak činila 450 786 850 Kč.
24. Je ovšem pravdou, že se jednalo o posudek, který si žalobce opatřil pro potřeby vyměření daně
z převodu nemovitostí. Základem daně z převodu nemovitostí podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona
č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, v rozhodném znění,
byla cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu platná v den nabytí nemovitosti, a to i
v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší, než cena zjištěná. Je-li však sjednaná
cena vyšší než cena zjištěná, je základem cena sjednaná. Pro účely stanovení daně z převodu
nemovitostí je tak podstatná cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku, případně cena
sjednaná, je-li vyšší. Zákon o dani z příjmu však stojí na jiném principu. Jak uvedl Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs 74/2017-46, „příjmem je příjem získaný
z převodu nemovitostí, nejde-li o příjem od daně osvobozený, přičemž, jak výše citováno, v § 23 odst. 7 téhož
zákona jsou stanovena pravidla, která v případě ceny sjednané mezi spojenými osobami umožňují zdanění jiné
částky, než která byla skutečným příjmem. Prvotní je zde cena obvyklá v běžných obchodních vztazích mezi
nezávislými osobami za stejných nebo obdobných podmínek, přičemž případný rozdíl může poplatník doložit, nebo
nelze-li takovou cenu určit, je základem daně cena zjištěná“.
25. Z uvedeného je tak zřejmé, že § 23 odst. 7 ZDP preferuje stanovení referenční ceny obvyklé
(tržní) před jejím stanovením podle zákona o oceňování majetku. V případě, že nelze stanovit
obvyklou referenční cenu porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo podobné komodity
mezi reálně existujícími nezávislými subjekty, lze ji určit jako „hypotetický odhad opřený
o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost“. Teprve v případě, že žádný z těchto
způsobů stanovení obvyklé tržní ceny využít nelze, je možné ji stanovit podle zákona
o oceňování majetku.
26. V daném případě zdejší soud se žalovaným souhlasí v tom, že první způsob stanovení obvyklé
tržní ceny pro specifičnost předmětu převodu využít nelze. Nelze totiž porovnat ceny shodné
nebo podobné komodity, neboť předmět převodu je natolik specifický, že žádné obdobné
prodeje realizovány nebyly (to žalovaný také dostatečně odůvodnil).
27. Pokud ale jde o druhý způsob stanovení tržní obvyklé ceny, tj. její odhad opřený o logickou a
racionální úvahu a ekonomickou zkušenost, tak správce daně pouze uvedl, že není schopen
stanovit kritéria určení referenční ceny, nemá žádnou ekonomickou zkušenost a neví, z čeho
odvozovat cenu (zda „z realizovaných výnosů či hodnoty majetku nebo z něčeho jiného“).
S takovým postupem zdejší soud souhlasit nemůže, neboť není v souladu s požadavkem
Nejvyššího správního soudu obsaženým v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs 74/2017-46, aby
v nalézacím řízení o doměření daně bylo postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze
stanovit cenu obvyklou. Správce daně totiž zcela rezignoval na stanovení referenční ceny pomocí
hypotetického odhadu opřeného o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost. Právě
takový odhad by mohl skutečnou tržní hodnotu převáděných nemovitostí vystihnout mnohem
lépe (objektivněji a z pohledu žalobce tudíž „spravedlivěji“), než postup zvolený správcem daně
v daném případě. Je to přitom výhradně správce daně, kdo je za správné stanovení referenční
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 6 62 Af 81/2016
ceny ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP odpovědný. Je tedy výlučně na něm, aby si pro svůj postup
opatřil dostatečné podklady a poté odpovídající odbornou analytickou činností odhadl tržní cenu
převáděných nemovitostí. To se však v daném případě nestalo.
28. Pokud by správce daně skutečně neměl dostatečné ekonomické zkušenosti a „nevěděl“, podle
jakých kritérií referenční cenu stanovit, bylo namístě využít odborníky, event. instituce k tomu
povolané (znalce, případně znalecký ústav), nikoli však způsobem, jakým v daném případě učinil
(kdy bez jakékoli korekce použil ke stanovení referenční ceny znalecký posudek pro potřeby
vyměření daně z převodu nemovitostí), nýbrž tak, že opatří dostatečně vypovídající podklady a na
jejich základě vytvoří kvalifikovaný a objektivizovaný „hypotetický odhad“ referenční ceny
„opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost“ (byť zčásti i za pomoci znalce).
Teprve v případě, že by bylo prokazatelně objektivně postaveno najisto, že takto referenční cenu
bezpečně odhadnout nelze, bude namístě přistoupit k jejímu stanovení podle zákona o oceňování
majetku, tedy metodě, která reálně nejméně vystihuje skutečnou tržní hodnotu převáděného
majetku (tj. metodě nejméně spravedlivé). Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud, smysl institutu
daně z příjmu a daně z převodu nemovitostí je odlišný; zatímco daň z příjmu má postihovat
skutečný (reálný tržní) příjem za prodej nemovitostí, daň z převodu nemovitostí se váže
k hodnotě převáděných nemovitostí. Obě tyto hodnoty přitom mohou být rozdílné.
29. Hodlá-li tedy správce daně doměřovat daň z příjmu na základě § 23 odst. 7 ZDP, musí co
nejpřesněji stanovit referenční hodnotu převáděného majetku, což v daném případě neučinil.
30. Žalobce v daném případě namítal, že jím předložené znalecké posudky a odhady možnost
stanovení tržní ceny dokládají.
31. Pokud jde o posudek („odhad obvyklé ceny“) Ing. T. H. ze dne 10.2.2015, tak ten žalobce
předložil již v řízení vedeném u zdejšího soudu se stejnými účastníky pod sp. zn. 62 A 21/2015,
kde jím soud dokazoval. Vzhledem k tomu nebylo třeba provádět důkaz tímto posudkem nyní;
zdejší soud mohl vyjít z dokazování, které provedl v řízení vedeném pod sp. zn. 62 Af 21/2015.
Navíc je tento posudek obsažen ve správním spisu. Z tohoto posudku vyplynulo, že znalec
stanovuje obvyklou cenu převáděných nemovitostí k datu jejich převodu. Znalec zde uvádí, že
převáděné nemovitosti tvoří část areálu Automotodromu Brno – Masarykův okruh. Pozemky
však netvoří jednotný celek, několik pozemků patří soukromým vlastníkům, nachází se na nich
části některých staveb ve vlastnictví žalobce – část závodní dráhy, část restaurace, část tribuny T3.
V areálu se nachází další stavby, které jsou ve vlastnictví jiných vlastníků, a zároveň jsou nezbytné
pro provoz automotodromu (a nebyly předmětem převodu). Podle znalce tedy není předmětem
ocenění celý areál Masarykova okruhu ani celá závodní dráha. Převáděné pozemky a objekty
podle znalce samy osobě bez dohody s ostatními vlastníky nemohou sloužit svému účelu (k
pořádání sportovních akcí). Znalec při ocenění cenovým porovnáním uvádí, že s ohledem na to,
že „se jedná o značně atypickou nemovitost – jednotlivé části sportovního areálu se specifickým využitím, avšak
samostatně nevyužitelné, je stanovení obvyklé ceny velmi obtížné. S podobným typem nemovitostí se běžně
neobchoduje, resp. není zde poptávka třetích osob, které nemají současně vlastnické právo k navazujícím
nemovitostem, které by s převáděnými nemovitostmi tvořily funkční celek. Tento faktor (prodej jednotlivých částí
netvořících funkční celek) omezuje standardní poptávku trhu na minimum. V realitních internetových nabídkách
se totožná nemovitost nevyskytuje“. Znalec dále dovozuje, že stavby na pozemcích jsou specializované
a velmi obtížně prodejné. Cenu převáděných pozemků (o výměře 1 185 602 m2) znalec stanovil
na 70 % celkové ceny.
32. V rámci cenového porovnání znalec uvádí prodej části autodromu v Sosnové (okres Česká Lípa)
za cca 2 mil. Kč (za cenu 22 – 100 Kč/m2), pozemku pro stavbu rodinného domu v Újezdu
u Rosic o výměře 789 m2 za cenu 252 Kč/m2, pozemku v Drysicích u Vyškova o výměře 3 253
m2 za cenu 40 Kč/m2, pozemku v Břežanech u Znojma o výměře 77 992 m2 za cenu 65 Kč/m2
a pozemku v Ivančicích o výměře 5115 m2 za cenu 25 Kč/m2. Tyto pozemky prodávané nebo
nabízené v realitní inzerci v letech 2008-2014 považuje znalec za pozemky obdobného a
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 7 62 Af 81/2016
srovnatelného charakteru jako pozemky oceňované a na základě v posudku popsaných zjištěních
stanovil jednotkovou cenu 70 Kč/m2. Porovnávacím způsobem tedy znalec dospěl k ceně
obvyklé (ve smyslu § 2 zákona o oceňování majetku) ve výši 83 000 000 Kč.
33. Zdejší soud ve vztahu k tomuto posudku setrvává na závěru, který vyjádřil již v rozsudku ve věci
vedené pod sp. zn. 62 Af 21/2015, že cenu obvyklou nelze stanovit na základě porovnání
několika zcela nesourodých pozemků, které se ani vzdáleně neblíží oceňovaným nemovitostem (a
to ani výměrou, ani účelem). Jedinou alespoň v hrubých rysech srovnatelnou nemovitostí by snad
mohla být část autodromu v Sosnové, avšak tu znalec vůbec blíže nepopisuje. Není tedy zřejmé,
v čem je tento autodrom, resp. jeho převáděná část, s automotodromem brněnským, resp. s jeho
převáděnou částí, srovnatelná a v čem naopak odlišná. Pouze z uvedených výměr je zřejmé, že
převáděné pozemky v Sosnové měly výměru cca 20 000 m2, zatímco převáděná část brněnského
automotodromu byla přes milion m2. Znalecký závěr o stanovení ceny obvyklé tak považuje
zdejší soud (pro stanovení ceny obvyklé) za nedostatečný.
34. Žalobce dále navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem ze dne 5.10.2016, č. 2339-
104/16, zpracovaným Ing. R. S. I tímto posudkem zdejší soud dokazoval v řízení vedeném pod
sp. zn. 62 Af 21/2015 a nebylo tak třeba jím dokazovat znovu nyní. Z tohoto posudku vyplynulo,
že podle znalce činí věcná hodnota převáděných nemovitostí k datu 17.7.2013 částku 471,6 mil.
Kč. Výnosová hodnota byla podle znalce záporná, neboť nemovitosti byly pronajaty za částku
cca 12,9 mil. Kč, zatímco náklady na správu a údržbu těchto nemovitostí činily 11,7 mil. Kč a
odpisy cca 12 mil. Kč. Znalec dále stanovuje obvyklou cenu nemovitostí, a to na základě srovnání
s převodem Autodromu v Sosnové, okres Česká Lípa, k němuž mělo dojít v letech 2008-2011
(měly být převedeny některé nemovitosti tvořící areál autodromu; v roce 2008 došlo k převodu
18 536 m2 za jednotkovou cenu 100 Kč/m2, v roce 2009 mělo být převedeno 1343 m2 za
jednotkovou cenu 22 Kč/m2 a v roce 2011 277 m2 za jednotkovou cenu 78 Kč/m2). Podle
znalce se jedná o „obchodní případ plně srovnatelný s předmětnými nemovitostmi“. Srovnávací
hodnotu tedy stanovil na úrovni 95 Kč/m2 pozemku. Dalším „přiměřeně srovnatelným“
obchodním případem jsou podle znalce pozemky v k.ú. Křivoklát, okres Rakovník o výměře
19 317 m2, které jsou určeny územním plánem k vybudování sportoviště, a jsou realitní kanceláří
„v současné době“ (tj. zjevně v době zpracování posudku) nabízeny za jednotkovou cenu
103 Kč/m2. Vzhledem k tomu, že se jedná o cenu k jednání, lze podle znalce předpokládat, že
budou prodány za cenu 93 – 98 Kč/m2. Podle znalce tak lze na základě těchto obchodních
případů stanovit srovnávací hodnotu předmětných nemovitostí (jak pozemků, tak staveb na nich
umístěných) na 95 Kč/m2, celkem tedy 113 985 180 Kč. Znalec přitom zohlednil nekompletnost
celého sportovního areálu. Obvyklou cenu pak „odhadl“ na 115 mil. Kč, zejména s ohledem na
rizika, která popsal v části 1.6 posudku. Jedná se o věcná břemena cesty na některých pozemcích
pro oprávněného Automotodrom, a.s, o předkupní právo k některým pozemkům pro Lesy České
republiky, s.p., a Automotodrom, a.s., o zástavní právo k předmětným pozemkům ve prospěch
Automotodrom, a.s. a o skutečnost, že předmětem převodu je pouze část sportovního areálu, kde
zůstanou pozemky i stavby jiných vlastníků (např. část závodní dráhy, závodní boxy, řídící věž,
tiskové středisko, část restaurace, některé tribuny).
35. I na tento posudek dopadá závěr, který uvedl zdejší soud ve vztahu k posudku Ing. H., že znalec
stanovuje cenu obvyklou na základě porovnání pozemků, které se ani vzdáleně neblíží
oceňovaným nemovitostem (a to ani výměrou, ani účelem). Nelze se totiž ztotožnit s tím, že by
srovnatelným „obchodním případem“ byl prodej cca 20 000 m2 na Křivoklátsku v roce 2016,
byť se jedná o pozemek určený jako sportoviště. Tento pozemek se totiž liší výměrou, účelem a
ostatně i dobou prodeje. Pokud jde o prodej části autodromu v Sosnové, tak ani Ing. S. tento
prodej blíže nepopisuje. Není tedy zřejmé, v čem je tento autodrom, resp. jeho převáděná část,
s automotodromem brněnským srovnatelná a v čem naopak odlišná. Pouze z uvedených výměr je
zřejmé, že převáděné pozemky v Sosnové měly výměru cca 20 000 m2, zatímco převáděná část
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
pokračování 8 62 Af 81/2016
brněnského automotodromu byla přes milion m2. Zdejší soud tedy ani závěr Ing. S. o stanovení
ceny obvyklé nepovažuje (pro stanovení ceny obvyklé) za dostatečný.
36. Právě popsané posudky Ing. H. a Ing. S. se pokouší stanovit cenu obvyklou na základě porovnání
nemovitostí, které jsou s předmětem převodu v nyní posuzované věci zjevně neporovnatelné.
37. Žalobce však předložil další listiny, a to odhad obvyklé ceny zpracovaný Ing. M. K. k 31.10.2011
a znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem PricewaterhouseCoopers Česká republika,
s.r.o.
38. Pokud jde o odhad obvyklé ceny zpracovaný Ing. M. K. k 31.10.2011, tak ten podle názoru
zdejšího soudu nemůže nijak ovlivnit stanovení ceny k datu prodeje nemovitostí (tj. k červenci
2013). Ostatně žalobce jej předložil jak důkaz změny oceňovací vyhlášky.
39. Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem PricewaterhouseCoopers Česká republika,
s.r.o. dne 20.4.2018 stanovuje „tržní hodnotu“ předmětných nemovitostí k datu 16.7.2013. Tržní
hodnotou rozumí cenu, za kterou by majetek změnil vlastníka mezi „koupěchtivým kupujícím a
prodejemchtivým prodávajícím“. Jako metodika ocenění byl zvolen přístup tržního srovnání
předmětných nemovitostí. Zohlednil, že jsou územním plánem zařazeny mezi zvláštní plochu pro
rekreaci (tj. využitím pozemků bude rekreace, zábava a sportovní účely). Nemovitosti netvoří
funkční celek a bez souhlasu třetích stran je tedy nelze plnohodnotně využívat jako závodní
okruh pro pořádání automobilových či motocyklových závodů. Tato možnost využití pozemků je
přitom vázána i na splnění řady podmínek a „zalistování do kalendáře akcí“. Jako srovnatelné
tedy považoval komplexy, jejichž převážná část je tvořena venkovními prostory určenými pro
sportovní, zábavní a rekreační účely. V únoru 2018 tedy zjistil 15 nabídkových inzerátů, které
vyhodnotil jako „nejporovnatelnější“. Jedná se zpravidla o rekreační areály tvořené hlavní
budovou, restaurací, chatkami a sportovišti (např. oválem na psí dostihy, fotbalovým či
volejbalovým hřištěm) na různých místech České republiky (na Plzeňsku, Strakonicku,
Karlovarsku, Vsetínsku, Jindřichohradecku) o rozloze mezi 11 000 m2 až 110 000 m2 a ceně za
m2 mezi 177Kč a 579 Kč. Poté zohlednil rozdíl mezi nabídkovými a tržními cenami, cenami
pozemků k datu ocenění a datu provedení analýzy a specifičnost předmětných nemovitostí a
stanovil hodnotu předmětných nemovitostí na 146 – 175 mil. Kč. Jako podpůrnou metodu zvolil
znalecký ústav metodu kapitalizace nájemného. Touto metodou dospěl k závěru, že na bázi
výnosového přístupu se hodnota nemovitostí pohybuje mezi 138 – 172 mil. Kč.
40. Právě citovaný posudek podle zdejšího soudu rovněž porovnává nemovitosti, které nelze
považovat za nemovitosti srovnatelné s částí brněnského automotodromu, která byla předmětem
prodeje v nyní posuzované věci. Ani tento posudek tedy nestanovuje tržní cenu předmětu
převodu, neboť tak činí primárně srovnávací metodou, kterou k tomu v daném případě využít
nelze, což ostatně plyne i ze samotného obsahu posudku.
41. Byť je tedy zdejší soud toho názoru, že žádný ze žalobcem předložených znaleckých posudků
nestanovuje dostatečným způsobem tržní cenu převáděných nemovitostí, neznamená to, že by
tyto posudky (případně některé dílčí závěry v nich obsažené) nebyly využitelné jako část podkladu
pro hypotetický odhad obvyklé ceny ve smyslu již několikrát zmiňovaného rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs 74/2017-46 . K takovému odhadu je ale povolán
žalovaný (resp. správce daně), který si k tomu může (resp. v posuzované věci musí) opatřit další
podklady a teprve na nich založit svůj odborný a přezkoumatelný úsudek vedoucí ke
spolehlivému závěru, o který teprve lze eventuální doměření daně opírat. Bez toho doměřit daň
nelze.
42. Navrhoval-li žalobce výslech znalců, tak ten zdejší soud považoval za tohoto stavu nadbytečným.
43. Rovněž nebylo třeba se zabývat dalšími žalobními námitkami, které se týkaly postupu žalovaného
po stanovení referenční ceny na základě zákona o oceňování majetku. Bude totiž na žalovaném,
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
[OBRÁZEK]pokračování 9 62 Af 81/2016
aby, hodlá-li daň doměřit, stanovil referenční cenu znovu, a to jako cenu obvyklou hypotetickým odhadem a nikoli podle zákona o oceňování majetku.
V. Závěr
44. S ohledem na výše uvedené dospěl zdejší soud k závěru, že žalovaný pochybil, pokud rezignoval
na stanovení referenční ceny pomocí hypotetického odhadu opřeného o logickou a racionální
úvahu a ekonomickou zkušenost, a proto napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. V něm je žalovaný vázán právním
názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Nezbytnost zrušení
rozhodnutí prvostupňového nechť posoudí žalovaný v dalším průběhu odvolacího řízení.
VI. Náklady řízení
45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný úspěšný nebyl, právo
na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přísluší náhrada
nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci
vznikly náklady ve výši 3000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále se jednalo o náklady
právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za čtyři úkony právní služby po 3100 Kč
společně se čtyřmi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika a
účast u jednání soudu, tedy 13 600 Kč.
46. Pokud se žalobce domáhal náhrady nákladů za další průběžná vyjádření ve věci, tak náklady za
tato vyjádření zdejší soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad, neboť sdělení zde obsažená,
jež nikterak nereagují na vývoj řízení před soudem, mohl žalobce uvést již v žalobě, případně
v replice.
47. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla zmíněná částka (vyjma zaplaceného
soudního poplatku) navýšena o částku odpovídající DPH podle § 57 odst. 2 s.ř.s. Žalovaný je
tedy povinen zaplatit žalobci částku 19 456 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a
z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 24. května 2018
David Raus,v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.