Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 A 81/2016 - 106

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců

Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci

žalobce: Automotoklub Masarykův okruh v likvidaci

sídlem Brno, Ostrovačická 1

zastoupen JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem

sídlem Brno, Kobližná 19

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Brno, Masarykova 31

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016, č.j. 28400/16/5200-11431-706012

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016, č.j. 28400/16/5200-11431-706012, se zrušuje

a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám

JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D., advokáta, sídlem Brno, Kobližná 19, do třiceti dnů od

právní moci tohoto rozsudku

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK]pokračování 2

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.6.2016,

č.j. 28400/16/5200-11431-706012, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí

Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20.8.2015, č.j. 3362898/15/3004-51522-702331,

kterým byla žalobci podle , o daních z příjmů (dále jen „“), a podle

a a 3 , daňový řád (dále jen „“),

doměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 52 923 930 Kč a dodatečně zrušena daňová

ztráta z příjmů právnických osob ve výši 120 374 791 Kč; současně vznikla žalobci povinnost

uhradit penále.

2. Doměření daně souviselo s tím, že žalobce dne 16.7.2013 prodal nemovité věci tvořící část

brněnského automotodromu K. A., který se podílí na vedení žalobce, a to za kupní cenu 40 000

000 Kč. Správce daně pro jedinečnost předmětu prodeje použil jako referenční cenu podle § 23

odst. 7 cenu zjištěnou znaleckým posudkem podle , o oceňování

majetku, ve výši 450 786 850 Kč.

II. Shrnutí procesního stanoviska žalobce

3. Žalobce poukazuje na to, že nebyly splněny podmínky dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.

Namítá, že měla být stanovena cena obvyklá, že sjednanou cenu transakce dostatečně objasnil, že

předmětné pozemky více než dva roky nabízel a nikdo o ně neměl zájem. Podle žalobce také

žalovaný nedostatečně odůvodnil a nedoložil, proč nelze stanovit cenu obvyklou. Naopak

žalobce doložil několik znaleckých posudků a vyjádření, z nichž má vyplývat, že cenu obvyklou

stanovit lze. Žalobce dále namítá, že mu referenční cena nebyla řádně sdělena a žalobce neměl

prostor pro adekvátní vysvětlení.

4. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalobce napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející

rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval

po celou dobu řízení před zdejším soudem, i na jednání soudu, které ve věci proběhlo.

III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného

5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou; na svém

procesním stanovisku setrval během celého řízení před zdejším soudem, i na jednání soudu, které

ve věci proběhlo.

IV. Posouzení věci

6. Žaloba byla podána včas ( , , dále jen

„“), osobou k tomu oprávněnou ( ). Žaloba je přípustná (zejména , a

).

7. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( );

vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75

odst. 1 ).

8. Žalobce namítá, že nebyly splněny podmínky dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.

9. V je stanoveno, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen,

které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných

nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 3

daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými

osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena

zjištěná podle , o oceňování majetku.

10. Pokud žalobce uvádí, že nebylo dostatečně prokázáno, že je žalobce a K. A. spojenou osobou,

nelze s ním souhlasit.

11. Žalovaný naplnění této podmínky spatřuje v tom, že se K. A. podílí na vedení žalobce, neboť byl

v rozhodnou dobu jeho prezidentem. To, že byl K. A. žalobcovým prezidentem a členem Rady,

má i oporu ve spisu, neboť K. A. za žalobce podepisoval jak předmětnou kupní smlouvu ze dne

16.7.2013, tak její dodatky ze dne 25.11.2013 a ze dne 30.6.2014 jako „člen Rady a prezident“. Ze

stanov žalobce, které jsou obsaženy ve správním spisu, pak plyne, že Rada je statutárním

orgánem žalobce, řídí jeho činnost a jedná jeho jménem. Rada rozhoduje o všech záležitostech

žalobce, pokud nejsou vyhrazeny působnosti valné hromady nebo revizní komise. Za Radu jedná

její prezident spolu s dalším členem (bod. 6.2).

12. Podle . se spojenými osobami pro účely tohoto zákona rozumí

jinak spojené osoby, kterými jsou osoby, kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné

osoby. Právě popsaná situace přitom nastala, neboť K. A. byl v rozhodnou dobu prezidentem a

členem Rady a podílel se tak na vedení žalobce (žalobce řídil a jednal jeho jménem). Tato námitka

tedy shledána důvodnou nebyla.

13. Žalobce dále namítá, že sjednanou cenu transakce dostatečně objasnil. Namítal také, že

předmětné pozemky více než dva roky nabízel a nikdo o ně neměl zájem. Kupní cena 40 mil. Kč

tak byla podle žalobce „limitně nejvýhodnější transakcí“.

14. Z plyne, že zákonodárce při stanovení tzv. referenční ceny upřednostňuje

možnost zjištění obvyklé ceny na trhu, a teprve v případě, že to není možné, určí se podle zákona

o oceňování majetku, zpravidla na základě znaleckého posudku.

15. V posuzovaném případě byla předmětem kupní smlouvy část areálu Masarykova okruhu

(automotodromu). Vzhledem k charakteru převáděného majetku dospěl prvostupňový orgán

k závěru, že nelze určit tržní cenu jako cenu, která byla sjednána mezi nezávislými osobami

v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Z tohoto důvodu

v souladu s přistoupil ke zjištění ceny podle zvláštního předpisu (zákona

o oceňování majetku). Referenční cenu pak stanovil na základě posudku znalce Ing. M. K. ze dne

15. 6. 2013, č. 6930-109/2013, který byl zpracován pro žalobce za účelem stanovení daně

z převodu nemovitostí.

16. K tomu, aby mohl soud posoudit, zda žalobce rozdíl mezi cenou kupní a cenou referenční

věrohodně objasnil, bylo třeba posoudit, zda žalovaný správně stanovil referenční cenu. K tomu

ostatně směřují i další žalobní námitky, neboť žalobce stanovení referenční ceny podle zákona

o oceňování majetku zpochybňuje. Má za to, že v daném případě bylo možné stanovit referenční

cenu obvyklou (tržní) a že žalovaný dostatečně neodůvodnil a nedoložil, že v daném případě

takovou referenční cenu určit nelze.

17. Předně je třeba uvést, že zdejší soud ve věci téhož žalobce a žalovaného posuzoval zákonnost

vydaného zajišťovacího příkazu, kterým bylo žalobci uloženo zajištění dosud nestanovené daně

složením jistoty na depozitní účet správce daně, a to na daň z příjmů právnických osob

za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 30. 12. 2013 ve výši 52 880 040 Kč, právě v souvislosti

s předmětným prodejem části automotodromu K. A. Zdejší soud v rozsudku ze dne 16.2.2017,

č.j. -157, potvrdil závěr žalovaného, že prodej podstatné části automotodromu

osobě spojené vyžadoval určení ceny podle zákona o oceňování majetku. S ohledem

na výjimečnost předmětu prodeje bylo vyloučeno užití ceny obvyklé mezi nezávislými osobami,

neboť srovnatelné objekty nejsou k dispozici. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší správní soud

v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. -46.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 4

18. Právě uvedené však oba soudy vyslovily v řízení, jehož předmětem byl zajišťovací příkaz (a nikoli

doměření daně), který je vydáván (a výše zajišťované daně stanovena) na základě pomůcek

správce daně (§ 167 odst. 4 daňového řádu). Smyslem rozhodnutí o zajištění daně (zajišťovacího

příkazu) je dočasné zajištění účelu správy daní, kterým je úhrada určité částky jako jistoty pro

případné budoucí plnění, nikoli její přesné stanovení. Nejedná se o rozhodnutí, jímž by byla

vyměřována samotná daňová povinnost. K vydání zajišťovacího příkazu plně postačí, má-li

správce daně k dispozici dostatek indicií vedoucích ke vzniku odůvodněné obavy z budoucí

nedobytnosti daně. Právě v rámci tohoto přezkumu soudy shledaly dostatečným závěr správce

daně o nemožnosti stanovení ceny obvyklé.

19. Tento závěr plynoucí ve vztahu ke dříve vydanému zajišťovacímu příkazu z rozsudku zdejšího

soudu a navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu však automaticky nelze vztáhnout i

na řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí o doměření daně. To totiž klade na správce daně

mnohem větší nároky, než rozhodnutí o vydání zajišťovacího příkazu. Při doměření daně totiž

musí být postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze stanovit cenu obvyklou.

V rámci vydání zajišťovacího příkazu k takové hloubce zjišťování není prostor.

20. Teprve nyní, kdy je předmětem přezkumu rozhodnutí o doměření daně, tedy zdejší soud

posuzuje, zda správce daně správně stanovil referenční cenu převáděných nemovitostí ve smyslu

či nikoli.

21. Zdejší soud vychází z toho, že hodlá-li správce daně doměřovat daň na základě „nesouhlasu“ s

cenou sjednanou mezi spojenými osobami, musí své závěry opřít o spolehlivě zjištěnou, tedy

jasně, srozumitelně a věrohodně podloženou referenční cenu, jinak jeho rozhodnutí (doměření

daně) nemůže obstát (tj. jinak z tohoto důvodu nemůže daň doměřovat). Je to správce daně, kdo

fakticky tvrdí, že nebýt obchodu mezi spojenými osobami, bylo by obchodováno za jinou cenu, a

je to tedy správce daně, kdo tento svůj závěr musí doložit. Postup, jakým tak učiní, je na něm.

Jak přitom uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. 2 Afs

74/2017-46, „(r)eferenční cenu může správce daně určit porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo

podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty nebo (zejména pro neexistenci nebo nedostupnost

dat o takových cenách) jen jako hypotetický odhad opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou

zkušenost. Referenční cena je v podstatě simulace ceny vytvořená na základě úvahy, jakou cenu by za situace

shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní

vztahy“. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v nalézacím řízení o doměření daně „musí být

postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze stanovit cenu obvyklou“.

22. V daném případě žalovaný nemožnost stanovení ceny obvyklé odůvodnil výjimečností předmětu

prodeje a úplnou absencí realizace prodejů stejného, případně obdobného majetku v daném místě

a čase. Obtížnost získání srovnatelných údajů o obdobných transakcí mezi nezávislými subjekty

potvrdil pracovník správce daně zapsaný v seznamu znalců a znalec Ing. H. v „odhadu obvyklé

ceny“. Mimořádně obtížnou prodejnost areálu zmínil i znalec Ing. K. ve znaleckém posudku ze

dne 15.6.2013 (str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Žalovaný zde rovněž odkázal na zjištění

učiněná správcem daně v úředním záznamu č.j. 3996018/14/3004-60561-702919, kde správce

daně mj. uvedl, že srovnatelná závodní dráha v České republice neexistuje. Obdobnou závodní

dráhou je okruh v Mostě, avšak ten každoročně nepořádá závod seriálu mistrovství světa

silničních motocyklů, je o 1 km kratší a v některých místech užší. Na evropské úrovni se podle

správce daně prodává např. Nürburgring za cenu v řádu mld. Kč. Správce daně tak uzavřel, že

upřednostňuje stanovit cenu zjištěnou znaleckým posudkem před cenou obvyklou, neboť tržně

obvyklou cenu na základě prodejů stanovit nelze a pokud jde o hypotetický odhad ceny, není

správce daně s ohledem na jedinečnost prodávané nemovitosti schopen stanovit kritéria určení

referenční ceny. Správce daně uvedl, že nemá žádnou ekonomickou zkušenost a neví, z čeho

odvozovat cenu (zda „z realizovaných výnosů či hodnoty majetku nebo z něčeho jiného“). Podle

správce daně znalec lépe zhodnotí specifika prodávaných nemovitostí.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 5

23. Znalecký posudek č. 6930-109/2013 zpracovaný znalcem Ing. M. K., z něhož správce daně při

stanovení referenční ceny vyšel, v nálezu také konstatuje, že obdobné sportovní areály jsou velmi

špatně prodejné a daný areál s ohledem na jeho velikost je areálem s mimořádně obtížnou

prodejností. Proto také podle tehdy platné oceňovací snížil

koeficient Kp o maximálních 30 % a současně zohlednil i nevýhodnost polohy pozemků a jejich

zastavěnost. Znalec konstatuje, že provedl prohlídku se zaměřením a v posudku veškeré

oceňované nemovitosti podrobně popsal včetně jejich využití. Při oceňování pak mimo uvedené

úpravy koeficientu Kp zohledňuje další kvalitativní ukazatele včetně opotřebení, leckdy

maximálního, což se projevuje ve snížení cen jednotlivých nemovitostí (např. stanovení ceny

objektu kryté tribuny, kde by plná cena činila 3 867 444,95 Kč a cena zjištěná činila 1 335 993 Kč

/str. 54 posudku/, či „Pozemky II. zast. plocha – sklady“, kde úpravy snižující cenu činily

53,50 % /str. 60 posudku/, či závodní dráha s plnou cenou 134 750 488,37 Kč a zjištěnou cenou

46 549 556,21 Kč /str. 67 posudku/. Výsledná zjištěná cena pak činila 450 786 850 Kč.

24. Je ovšem pravdou, že se jednalo o posudek, který si žalobce opatřil pro potřeby vyměření daně

z převodu nemovitostí. Základem daně z převodu nemovitostí podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona

č. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, v rozhodném znění,

byla cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu platná v den nabytí nemovitosti, a to i

v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší, než cena zjištěná. Je-li však sjednaná

cena vyšší než cena zjištěná, je základem cena sjednaná. Pro účely stanovení daně z převodu

nemovitostí je tak podstatná cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku, případně cena

sjednaná, je-li vyšší. Zákon o dani z příjmu však stojí na jiném principu. Jak uvedl Nejvyšší

správní soud v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. -46, „příjmem je příjem získaný

z převodu nemovitostí, nejde-li o příjem od daně osvobozený, přičemž, jak výše citováno, v § 23 odst. 7 téhož

zákona jsou stanovena pravidla, která v případě ceny sjednané mezi spojenými osobami umožňují zdanění jiné

částky, než která byla skutečným příjmem. Prvotní je zde cena obvyklá v běžných obchodních vztazích mezi

nezávislými osobami za stejných nebo obdobných podmínek, přičemž případný rozdíl může poplatník doložit, nebo

nelze-li takovou cenu určit, je základem daně cena zjištěná“.

25. Z uvedeného je tak zřejmé, že preferuje stanovení referenční ceny obvyklé

(tržní) před jejím stanovením podle zákona o oceňování majetku. V případě, že nelze stanovit

obvyklou referenční cenu porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo podobné komodity

mezi reálně existujícími nezávislými subjekty, lze ji určit jako „hypotetický odhad opřený

o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost“. Teprve v případě, že žádný z těchto

způsobů stanovení obvyklé tržní ceny využít nelze, je možné ji stanovit podle zákona

o oceňování majetku.

26. V daném případě zdejší soud se žalovaným souhlasí v tom, že první způsob stanovení obvyklé

tržní ceny pro specifičnost předmětu převodu využít nelze. Nelze totiž porovnat ceny shodné

nebo podobné komodity, neboť předmět převodu je natolik specifický, že žádné obdobné

prodeje realizovány nebyly (to žalovaný také dostatečně odůvodnil).

27. Pokud ale jde o druhý způsob stanovení tržní obvyklé ceny, tj. její odhad opřený o logickou a

racionální úvahu a ekonomickou zkušenost, tak správce daně pouze uvedl, že není schopen

stanovit kritéria určení referenční ceny, nemá žádnou ekonomickou zkušenost a neví, z čeho

odvozovat cenu (zda „z realizovaných výnosů či hodnoty majetku nebo z něčeho jiného“).

S takovým postupem zdejší soud souhlasit nemůže, neboť není v souladu s požadavkem

Nejvyššího správního soudu obsaženým v rozsudku ze dne 17.8.2017, č.j. -46, aby

v nalézacím řízení o doměření daně bylo postaveno najisto a důkazně podloženo, zda lze či nelze

stanovit cenu obvyklou. Správce daně totiž zcela rezignoval na stanovení referenční ceny pomocí

hypotetického odhadu opřeného o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost. Právě

takový odhad by mohl skutečnou tržní hodnotu převáděných nemovitostí vystihnout mnohem

lépe (objektivněji a z pohledu žalobce tudíž „spravedlivěji“), než postup zvolený správcem daně

v daném případě. Je to přitom výhradně správce daně, kdo je za správné stanovení referenční

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 6

ceny ve smyslu odpovědný. Je tedy výlučně na něm, aby si pro svůj postup

opatřil dostatečné podklady a poté odpovídající odbornou analytickou činností odhadl tržní cenu

převáděných nemovitostí. To se však v daném případě nestalo.

28. Pokud by správce daně skutečně neměl dostatečné ekonomické zkušenosti a „nevěděl“, podle

jakých kritérií referenční cenu stanovit, bylo namístě využít odborníky, event. instituce k tomu

povolané (znalce, případně znalecký ústav), nikoli však způsobem, jakým v daném případě učinil

(kdy bez jakékoli korekce použil ke stanovení referenční ceny znalecký posudek pro potřeby

vyměření daně z převodu nemovitostí), nýbrž tak, že opatří dostatečně vypovídající podklady a na

jejich základě vytvoří kvalifikovaný a objektivizovaný „hypotetický odhad“ referenční ceny

„opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost“ (byť zčásti i za pomoci znalce).

Teprve v případě, že by bylo prokazatelně objektivně postaveno najisto, že takto referenční cenu

bezpečně odhadnout nelze, bude namístě přistoupit k jejímu stanovení podle zákona o oceňování

majetku, tedy metodě, která reálně nejméně vystihuje skutečnou tržní hodnotu převáděného

majetku (tj. metodě nejméně spravedlivé). Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud, smysl institutu

daně z příjmu a daně z převodu nemovitostí je odlišný; zatímco daň z příjmu má postihovat

skutečný (reálný tržní) příjem za prodej nemovitostí, daň z převodu nemovitostí se váže

k hodnotě převáděných nemovitostí. Obě tyto hodnoty přitom mohou být rozdílné.

29. Hodlá-li tedy správce daně doměřovat daň z příjmu na základě , musí co

nejpřesněji stanovit referenční hodnotu převáděného majetku, což v daném případě neučinil.

30. Žalobce v daném případě namítal, že jím předložené znalecké posudky a odhady možnost

stanovení tržní ceny dokládají.

31. Pokud jde o posudek („odhad obvyklé ceny“) Ing. T. H. ze dne 10.2.2015, tak ten žalobce

předložil již v řízení vedeném u zdejšího soudu se stejnými účastníky pod sp. zn. ,

kde jím soud dokazoval. Vzhledem k tomu nebylo třeba provádět důkaz tímto posudkem nyní;

zdejší soud mohl vyjít z dokazování, které provedl v řízení vedeném pod sp. zn. .

Navíc je tento posudek obsažen ve správním spisu. Z tohoto posudku vyplynulo, že znalec

stanovuje obvyklou cenu převáděných nemovitostí k datu jejich převodu. Znalec zde uvádí, že

převáděné nemovitosti tvoří část areálu Automotodromu Brno – Masarykův okruh. Pozemky

však netvoří jednotný celek, několik pozemků patří soukromým vlastníkům, nachází se na nich

části některých staveb ve vlastnictví žalobce – část závodní dráhy, část restaurace, část tribuny T3.

V areálu se nachází další stavby, které jsou ve vlastnictví jiných vlastníků, a zároveň jsou nezbytné

pro provoz automotodromu (a nebyly předmětem převodu). Podle znalce tedy není předmětem

ocenění celý areál Masarykova okruhu ani celá závodní dráha. Převáděné pozemky a objekty

podle znalce samy osobě bez dohody s ostatními vlastníky nemohou sloužit svému účelu (k

pořádání sportovních akcí). Znalec při ocenění cenovým porovnáním uvádí, že s ohledem na to,

že „se jedná o značně atypickou nemovitost – jednotlivé části sportovního areálu se specifickým využitím, avšak

samostatně nevyužitelné, je stanovení obvyklé ceny velmi obtížné. S podobným typem nemovitostí se běžně

neobchoduje, resp. není zde poptávka třetích osob, které nemají současně vlastnické právo k navazujícím

nemovitostem, které by s převáděnými nemovitostmi tvořily funkční celek. Tento faktor (prodej jednotlivých částí

netvořících funkční celek) omezuje standardní poptávku trhu na minimum. V realitních internetových nabídkách

se totožná nemovitost nevyskytuje“. Znalec dále dovozuje, že stavby na pozemcích jsou specializované

a velmi obtížně prodejné. Cenu převáděných pozemků (o výměře 1 185 602 m2) znalec stanovil

na 70 % celkové ceny.

32. V rámci cenového porovnání znalec uvádí prodej části autodromu v Sosnové (okres Česká Lípa)

za cca 2 mil. Kč (za cenu 22 – 100 Kč/m2), pozemku pro stavbu rodinného domu v Újezdu

u Rosic o výměře 789 m2 za cenu 252 Kč/m2, pozemku v Drysicích u Vyškova o výměře 3 253

m2 za cenu 40 Kč/m2, pozemku v Břežanech u Znojma o výměře 77 992 m2 za cenu 65 Kč/m2

a pozemku v Ivančicích o výměře 5115 m2 za cenu 25 Kč/m2. Tyto pozemky prodávané nebo

nabízené v realitní inzerci v letech 2008-2014 považuje znalec za pozemky obdobného a

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 7

srovnatelného charakteru jako pozemky oceňované a na základě v posudku popsaných zjištěních

stanovil jednotkovou cenu 70 Kč/m2. Porovnávacím způsobem tedy znalec dospěl k ceně

obvyklé (ve smyslu § 2 zákona o oceňování majetku) ve výši 83 000 000 Kč.

33. Zdejší soud ve vztahu k tomuto posudku setrvává na závěru, který vyjádřil již v rozsudku ve věci

vedené pod sp. zn. , že cenu obvyklou nelze stanovit na základě porovnání

několika zcela nesourodých pozemků, které se ani vzdáleně neblíží oceňovaným nemovitostem (a

to ani výměrou, ani účelem). Jedinou alespoň v hrubých rysech srovnatelnou nemovitostí by snad

mohla být část autodromu v Sosnové, avšak tu znalec vůbec blíže nepopisuje. Není tedy zřejmé,

v čem je tento autodrom, resp. jeho převáděná část, s automotodromem brněnským, resp. s jeho

převáděnou částí, srovnatelná a v čem naopak odlišná. Pouze z uvedených výměr je zřejmé, že

převáděné pozemky v Sosnové měly výměru cca 20 000 m2, zatímco převáděná část brněnského

automotodromu byla přes milion m2. Znalecký závěr o stanovení ceny obvyklé tak považuje

zdejší soud (pro stanovení ceny obvyklé) za nedostatečný.

34. Žalobce dále navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem ze dne 5.10.2016, č. 2339-

104/16, zpracovaným Ing. R. S. I tímto posudkem zdejší soud dokazoval v řízení vedeném pod

sp. zn. a nebylo tak třeba jím dokazovat znovu nyní. Z tohoto posudku vyplynulo,

že podle znalce činí věcná hodnota převáděných nemovitostí k datu 17.7.2013 částku 471,6 mil.

Kč. Výnosová hodnota byla podle znalce záporná, neboť nemovitosti byly pronajaty za částku

cca 12,9 mil. Kč, zatímco náklady na správu a údržbu těchto nemovitostí činily 11,7 mil. Kč a

odpisy cca 12 mil. Kč. Znalec dále stanovuje obvyklou cenu nemovitostí, a to na základě srovnání

s převodem Autodromu v Sosnové, okres Česká Lípa, k němuž mělo dojít v letech 2008-2011

(měly být převedeny některé nemovitosti tvořící areál autodromu; v roce 2008 došlo k převodu

18 536 m2 za jednotkovou cenu 100 Kč/m2, v roce 2009 mělo být převedeno 1343 m2 za

jednotkovou cenu 22 Kč/m2 a v roce 2011 277 m2 za jednotkovou cenu 78 Kč/m2). Podle

znalce se jedná o „obchodní případ plně srovnatelný s předmětnými nemovitostmi“. Srovnávací

hodnotu tedy stanovil na úrovni 95 Kč/m2 pozemku. Dalším „přiměřeně srovnatelným“

obchodním případem jsou podle znalce pozemky v k.ú. Křivoklát, okres Rakovník o výměře

19 317 m2, které jsou určeny územním plánem k vybudování sportoviště, a jsou realitní kanceláří

„v současné době“ (tj. zjevně v době zpracování posudku) nabízeny za jednotkovou cenu

103 Kč/m2. Vzhledem k tomu, že se jedná o cenu k jednání, lze podle znalce předpokládat, že

budou prodány za cenu 93 – 98 Kč/m2. Podle znalce tak lze na základě těchto obchodních

případů stanovit srovnávací hodnotu předmětných nemovitostí (jak pozemků, tak staveb na nich

umístěných) na 95 Kč/m2, celkem tedy 113 985 180 Kč. Znalec přitom zohlednil nekompletnost

celého sportovního areálu. Obvyklou cenu pak „odhadl“ na 115 mil. Kč, zejména s ohledem na

rizika, která popsal v části 1.6 posudku. Jedná se o věcná břemena cesty na některých pozemcích

pro oprávněného Automotodrom, a.s, o předkupní právo k některým pozemkům pro Lesy České

republiky, s.p., a Automotodrom, a.s., o zástavní právo k předmětným pozemkům ve prospěch

Automotodrom, a.s. a o skutečnost, že předmětem převodu je pouze část sportovního areálu, kde

zůstanou pozemky i stavby jiných vlastníků (např. část závodní dráhy, závodní boxy, řídící věž,

tiskové středisko, část restaurace, některé tribuny).

35. I na tento posudek dopadá závěr, který uvedl zdejší soud ve vztahu k posudku Ing. H., že znalec

stanovuje cenu obvyklou na základě porovnání pozemků, které se ani vzdáleně neblíží

oceňovaným nemovitostem (a to ani výměrou, ani účelem). Nelze se totiž ztotožnit s tím, že by

srovnatelným „obchodním případem“ byl prodej cca 20 000 m2 na Křivoklátsku v roce 2016,

byť se jedná o pozemek určený jako sportoviště. Tento pozemek se totiž liší výměrou, účelem a

ostatně i dobou prodeje. Pokud jde o prodej části autodromu v Sosnové, tak ani Ing. S. tento

prodej blíže nepopisuje. Není tedy zřejmé, v čem je tento autodrom, resp. jeho převáděná část,

s automotodromem brněnským srovnatelná a v čem naopak odlišná. Pouze z uvedených výměr je

zřejmé, že převáděné pozemky v Sosnové měly výměru cca 20 000 m2, zatímco převáděná část

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 8

brněnského automotodromu byla přes milion m2. Zdejší soud tedy ani závěr Ing. S. o stanovení

ceny obvyklé nepovažuje (pro stanovení ceny obvyklé) za dostatečný.

36. Právě popsané posudky Ing. H. a Ing. S. se pokouší stanovit cenu obvyklou na základě porovnání

nemovitostí, které jsou s předmětem převodu v nyní posuzované věci zjevně neporovnatelné.

37. Žalobce však předložil dalšíy, a to odhad obvyklé ceny zpracovaný Ing. M. K. k 31.10.2011

a znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem PricewaterhouseCoopers Česká republika,

s.r.o.

38. Pokud jde o odhad obvyklé ceny zpracovaný Ing. M. K. k 31.10.2011, tak ten podle názoru

zdejšího soudu nemůže nijak ovlivnit stanovení ceny k datu prodeje nemovitostí (tj. k červenci

2013). Ostatně žalobce jej předložil jak důkaz změny oceňovací vyhlášky.

39. Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem PricewaterhouseCoopers Česká republika,

s.r.o. dne 20.4.2018 stanovuje „tržní hodnotu“ předmětných nemovitostí k datu 16.7.2013. Tržní

hodnotou rozumí cenu, za kterou by majetek změnil vlastníka mezi „koupěchtivým kupujícím a

prodejemchtivým prodávajícím“. Jako metodika ocenění byl zvolen přístup tržního srovnání

předmětných nemovitostí. Zohlednil, že jsou územním plánem zařazeny mezi zvláštní plochu pro

rekreaci (tj. využitím pozemků bude rekreace, zábava a sportovní účely). Nemovitosti netvoří

funkční celek a bez souhlasu třetích stran je tedy nelze plnohodnotně využívat jako závodní

okruh pro pořádání automobilových či motocyklových závodů. Tato možnost využití pozemků je

přitom vázána i na splnění řady podmínek a „zalistování do kalendáře akcí“. Jako srovnatelné

tedy považoval komplexy, jejichž převážná část je tvořena venkovními prostory určenými pro

sportovní, zábavní a rekreační účely. V únoru 2018 tedy zjistil 15 nabídkových inzerátů, které

vyhodnotil jako „nejporovnatelnější“. Jedná se zpravidla o rekreační areály tvořené hlavní

budovou, restaurací, chatkami a sportovišti (např. oválem na psí dostihy, fotbalovým či

volejbalovým hřištěm) na různých místech České republiky (na Plzeňsku, Strakonicku,

Karlovarsku, Vsetínsku, Jindřichohradecku) o rozloze mezi 11 000 m2 až 110 000 m2 a ceně za

m2 mezi 177Kč a 579 Kč. Poté zohlednil rozdíl mezi nabídkovými a tržními cenami, cenami

pozemků k datu ocenění a datu provedení analýzy a specifičnost předmětných nemovitostí a

stanovil hodnotu předmětných nemovitostí na 146 – 175 mil. Kč. Jako podpůrnou metodu zvolil

znalecký ústav metodu kapitalizace nájemného. Touto metodou dospěl k závěru, že na bázi

výnosového přístupu se hodnota nemovitostí pohybuje mezi 138 – 172 mil. Kč.

40. Právě citovaný posudek podle zdejšího soudu rovněž porovnává nemovitosti, které nelze

považovat za nemovitosti srovnatelné s částí brněnského automotodromu, která byla předmětem

prodeje v nyní posuzované věci. Ani tento posudek tedy nestanovuje tržní cenu předmětu

převodu, neboť tak činí primárně srovnávací metodou, kterou k tomu v daném případě využít

nelze, což ostatně plyne i ze samotného obsahu posudku.

41. Byť je tedy zdejší soud toho názoru, že žádný ze žalobcem předložených znaleckých posudků

nestanovuje dostatečným způsobem tržní cenu převáděných nemovitostí, neznamená to, že by

tyto posudky (případně některé dílčí závěry v nich obsažené) nebyly využitelné jako část podkladu

pro hypotetický odhad obvyklé ceny ve smyslu již několikrát zmiňovaného rozsudku Nejvyššího

správního soudu ze dne 17.8.2017, č.j. -46 . K takovému odhadu je ale povolán

žalovaný (resp. správce daně), který si k tomu může (resp. v posuzované věci musí) opatřit další

podklady a teprve na nich založit svůj odborný a přezkoumatelný úsudek vedoucí ke

spolehlivému závěru, o který teprve lze eventuální doměření daně opírat. Bez toho doměřit daň

nelze.

42. Navrhoval-li žalobce výslech znalců, tak ten zdejší soud považoval za tohoto stavu nadbytečným.

43. Rovněž nebylo třeba se zabývat dalšími žalobními námitkami, které se týkaly postupu žalovaného

po stanovení referenční ceny na základě zákona o oceňování majetku. Bude totiž na žalovaném,

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

[OBRÁZEK]pokračování 9

aby, hodlá-li daň doměřit, stanovil referenční cenu znovu, a to jako cenu obvyklou hypotetickým odhadem a nikoli podle zákona o oceňování majetku.

V. Závěr

44. S ohledem na výše uvedené dospěl zdejší soud k závěru, že žalovaný pochybil, pokud rezignoval

na stanovení referenční ceny pomocí hypotetického odhadu opřeného o logickou a racionální

úvahu a ekonomickou zkušenost, a proto napadené rozhodnutí dle zrušil a věc

vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle V něm je žalovaný vázán právním

názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí ( ). Nezbytnost zrušení

rozhodnutí prvostupňového nechť posoudí žalovaný v dalším průběhu odvolacího řízení.

VI. Náklady řízení

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný úspěšný nebyl, právo

na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přísluší náhrada

nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci

vznikly náklady ve výši 3000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále se jednalo o náklady

právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za čtyři úkony právní služby po 3100 Kč

společně se čtyřmi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika a

účast u jednání soudu, tedy 13 600 Kč.

46. Pokud se žalobce domáhal náhrady nákladů za další průběžná vyjádření ve věci, tak náklady za

tato vyjádření zdejší soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad, neboť sdělení zde obsažená,

jež nikterak nereagují na vývoj řízení před soudem, mohl žalobce uvést již v žalobě, případně

v replice.

47. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla zmíněná částka (vyjma zaplaceného

soudního poplatku) navýšena o částku odpovídající DPH podle Žalovaný je

tedy povinen zaplatit žalobci částku 19 456 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání

lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a

z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. května 2018

David Raus,v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.