Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 25/2018 - 37

- 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) O. F. b) nezl. T. F. a c) nezl. V. F., všichni st. přísl. Ukrajina, všichni bytem Gončarenkova 1303/48, Praha 4, všichni zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016, č. j. OAM-734/ZA-ZA02-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2017, č. j. - 76,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobců JUDr. Petře Humlíčkové, advokátce se sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1, se přiznává odměna za zastupování ve výši 16 680 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobci (dále společně jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuta jejich žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o jejich žádosti tak, že se jim mezinárodní ochrana dle , , , a , o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ “), neuděluje.

I. Vymezení věci

[2] Z předloženého správního spisu plyne, že stěžovatelé jsou občané Ukrajiny, jsou i ukrajinské národnosti a tvoří rodinu. Stěžovatelka a) je matka a stěžovatelé b) a c) jsou její nezletilé děti. Stěžovatelé nepocházejí z oblasti zasažené válečným konfliktem (pocházejí z Chmelnycké oblasti v západní části Ukrajiny). Jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany uvádějí všeobecně nepříznivou situaci na Ukrajině [je tam podle slov stěžovatelky a) při pohovoru o udělení mezinárodní ochrany na č. l. 27 správního spisu „válka, která se stále šíří“, „v zemi je neuvěřitelný nepořádek“ a „válka je cítit na každém kroku“]. Stěžovatelka a) také uvedla, že by po návratu na Ukrajinu zůstala bez zaměstnání.

[3] Vyjádřila i obecnou obavu o osud svých nezletilých dětí – stěžovatelů b) a c) („moje děti musí chodit do školy, která je tři kilometry daleko a já se o ně velmi bojím“).

[4] Žalovaný prozkoumal žádost stěžovatelů a nevyhověl jí s poukazem na to, že nepředložili žádné relevantní důvody pro udělení azylu ( až ) ani doplňkové ochrany ( a ).

[5] V řízení před městským soudem tvrdili, že správní orgán nezjistil dostatečně, jak je postavení žen a nezletilých dětí na Ukrajině ohroženo v důsledku nefungující státní moci. Poukazovali také na nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, tvrdili splnění podmínek v v tom, že stěžovatelka a) má legitimní obavy o život a zdraví svůj a svých dětí. Dále tvrdili splnění podmínek pro udělení azylu z tzv. humanitárních důvodů podle .

[6] Městský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného a v příběhu stěžovatelů neshledal azylově relevantní důvody, ať již pro udělení azylu podle či podle . Stejně tak neshledal vady v rozhodnutí žalovaného vytýkané v žalobě.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

[7] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelé kasační stížností, jejíž důvody podřazují pod Navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[8] Předkládají dvě námitky: v první tvrdí splnění podmínek podle . Poukazují na strach stěžovatelky a) – matky – o děti [tj. o stěžovatele b) a c)], o jejich zdraví a další vývoj v důsledku začátku války, která „s sebou přinesla nepokoj a neklid do života místního obyvatelstva a každodenní strach, jestli se konflikt z východu Ukrajiny nerozšíří do ostatních částí Ukrajiny“. Tuto situaci vnímá stěžovatelka a) jako matka – samoživitelka mnohem citlivěji a nebezpečněji vzhledem ke své rodičovské odpovědnosti a má proto odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu citovaného ustanovení . Žalovaný a městský soud tuto zvláštní situaci nezohlednily.

[9] Druhá námitka se týká udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Jako okolnost hodnou zvláštního zřetele vidí stěžovatelé svoji fyzickou zranitelnost. Stěžovatelka a) je matkou samoživitelkou bez adekvátní finanční podpory a rodinného zázemí, je odkázána na slabý sociální systém a zpoplatněné zdravotnictví (míněno zřejmě v zemi původu, tedy na Ukrajině – pozn. soudu). Poukazuje i na nízký věk nezletilých stěžovatelů b) a c) a na to, že oba navštěvují školu v České republice, mluví a čtou v českém jazyce a zapadli do školního kolektivu. Bylo by v rozporu s principy humanitárního azylu vytrhnout děti z prostředí, na které si zvykli a ve kterém jsou spokojené a šťastné.

[10] V České republice žijí již tři roky a za tu dobu si navykli na místní prostředí. K tomu přispěl i městský soud, jelikož mezi doplněním žaloby (dne 16. 6. 2016) a nařízením ústního jednání (dne 6. 12. 2017) uplynul rok a půl. Za uvedený čas se stěžovatelce a) dokonce narodila dcera Anna. Vyhoštění stěžovatelky s malým miminkem by bylo rovněž nehumánní.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou ( ). Přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[12] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s zabývá nejprve otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.

[13] O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu (zde tedy městského soudu) shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[14] Stěžovatelé spatřují přijatelnost v prvním uvedeném důvodu, tedy že napadený rozsudek se dotýká otázek dosud judikatorně neřešených. Neuvádí, jaké konkrétní otázky mají na mysli a jen obecně odkazují na zbývající obsah kasační stížnosti.

[15] Nejvyšší správní soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatelů, a to v mezích vytyčených výše citovaným usnesením ve věci sp. zn. . Obě kasační námitky se týkají otázek soudem dříve judikovaných.

[16] Co se týče první kasační námitky, v ní stěžovatelé předkládají ryze subjektivní obavu, k níž však neexistují žádné objektivní okolnosti. Stěžovatelé je ostatně ani netvrdili. K tomu již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. - 26: „Takové obavy nemohou dosáhnout intenzity podle odst. b) . Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že institut azylu je postaven na potencialitě pronásledování (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008, č. j. - 60, či ze dne 9. 6. 2008, č. j. - 83). Ustanovení v sobě kombinuje subjektivní prvek (obavy) a objektivní prvek (odůvodněnost obav). Při posuzování, zda jsou obavy žadatele o mezinárodní ochranu odůvodněné, je třeba vycházet z toho, jestli je pronásledování přiměřeně pravděpodobné (viz rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. - 82, či rozsudek ze dne 13. 8. 2010, č. j. - 112).“ Obavy stěžovatelů v projednávaném případě nejsou odůvodněné objektivními okolnostmi, resp. stěžovatelé sice poukazují na objektivní okolnost – válečný konflikt na východě Ukrajiny, avšak chybí další objektivní okolnosti, jež by svědčily o důvodnosti obav stěžovatelů jako osob žijících daleko od místa konfliktu.

[17] Co se týče druhé kasační námitky, k otázce udělování humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, v němž uvedl, že mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu „[l]ze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory.“

[18] Pokud jde o otázku přezkoumávání rozhodnutí týkajících se humanitárního azylu, k té Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48, uvedl, že „[a]zyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu. V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.“

[19] Udělení azylu z humanitárních důvodů na základě správního uvážení žalovaného dle řeší předcházející judikatura Nejvyššího správního soudu v řadě dalších rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, č. j. - 72. Otázkou se zabýval též Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. , v němž mimo jiné uvedl, že ,,[j]ednotícím principem je diskreční pravomoc správního orgánu, do níž soudům nenáleží zasahovat, leda by správní orgán nedospěl ke svému rozhodnutí řádným procesním postupem, nebo by jeho rozhodnutí nebylo řádně a logicky odůvodněno.“ Otázka je tedy již judikována a stěžovateli tvrzený důvod přijatelnosti (tj. právě absence judikatury) zde není.

[20] Okolnosti projednávaného případu zdůrazňované v kasační stížnosti [tj. nízký věk stěžovatelů b) a c), jejich navyklost na prostředí České republiky včetně školní docházky atd. – viz odstavec [9] výše] nedosahují intenzity vyžadující udělení humanitárního azylu v kontextu citované judikatury. Žalovaný i městský soud se v rámci mezí správního uvážení, resp. soudního přezkumu tohoto uvážení s touto otázkou náležitě vypořádaly.

[21] Výše uvedené neznamená, že by Nejvyšší správní soud nevnímal složitou situaci stěžovatelů. Podobnou situací (stěžovatelka – matka s dvěma nezletilými dětmi) se však již také v minulosti zabýval v usnesení ze dne 1. 9. 2017, č. j. - 37. V judikovaném případě šlo dokonce o matku, která na území České republiky pobývala 20 let a každé z jejích dvou dětí zde žilo od narození, tj. přes 10 let. K tomu však soud uvedl, že „[j]e ovšem evidentní, že dva stěžovatelé jsou nezletilými dětmi. Navíc dětmi, které žijí v České republice po celou dobu svého života, tedy od narození (narodili se v letech 2004 a 2006), vykonávají zde povinnou školní docházku, na Ukrajině nemají žádné zázemí, naopak zde mají sociální vazby, kamarády atd. Pokud však chtějí legalizovat svůj pobyt v České republice, jejich snaha tak učinit na základě opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu je zjevně předurčena být neúspěšná, protože azylově relevantní důvody nejsou s to předložit. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž není snaha o legalizaci pobytu azylově relevantním důvodem (rozsudky ze dne 21. 8. 2003,

č. j. – 46, publ. pod č. NSS, ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 81, či usnesení ze dne 12. 7. 2016, č. j. - 26). Stěžovatelům však nic nebrání, aby využili pobytových titulů podle zákona o pobytu cizinců. Při rozhodování o jejich žádosti pak správní orgány jistě vezmou na zřetel výše uvedené okolnosti, které nepochybně mohou být důvodem pro udělení některé z forem pobytového oprávnění.“ Je na stěžovatelích, aby se svůj pobyt na území České republiky pokusili zlegalizovat prostřednictvím , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto ji ve smyslu shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[24] Stěžovatelům byla v řízení před městským soudem jako zástupkyně ustanovena JUDr. Petra Humlíčková, Ph.D., advokátka se sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1, která je zastupovala i v řízení o kasační stížnosti. Podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle bodu 5. a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s přihlédnutím k a d) citované vyhlášky, náleží advokátce odměna za dva úkony právní služby spočívající v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu a v písemném podání nebo návrhu ve věci samé – podání kasační stížnosti, a to ve věci tří stěžovatelů. Podle advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Ustanovené zástupkyni tak náleží odměna ve výši 14 880 Kč. Podle ustanovení advokátního tarifu náleží ustanovené zástupkyni stěžovatelů i náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Ustanovená zástupkyně soudu sdělila, že není plátcem daně z přidané hodnoty, proto jí výše odměny nebyla o částku této daně navýšena. Celková výše odměny ustanovené zástupkyně proto činí 16 680 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. května 2018

JUDr. Radan Malík

předseda senátu