Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 138/2018 - 16

- 18

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: K. H. A., zastoupen Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPA-337215-48/ČJ-2017-000022 ze dne 13. 2. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. – 38 ze dne 6. 4. 2018,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Ing. Jakubu Backovi, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce 4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný vydal dne 18. 9. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-13/ČJ-2017-000022-MIG, kterým zajistil žalobce podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č. j. - 33. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, kterou zdejší soud odmítl usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. - 17.

[2] Dále žalovaný vydal dne 13. 10. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-000022, kterým rozhodl podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem jeho předání o 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u městského soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. - 39. Žalobce napadl uvedený rozsudek kasační stížností, kterou zdejší soud věcně neprojednal, neboť zjistil, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti a řízení usnesením ze dne 29. 3. 2018, č. j. - 27, zastavil.

[3] O dalším prodloužení doby zajištění bylo rozhodnuto dne 15. 11. 2017, 15. 12. 2017 a 12. 1. 2018. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 2. 2018, č. j. KRPA-337215-48/ČJ-2017-000022 (dále jen „napadené rozhodnutí), bylo rozhodnuto o dalším prodloužení doby zajištění žalobce podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, a to o 30 dnů (jednalo se tedy již o páté prodloužení doby zajištění žalobce).

[4] Posledně uvedené rozhodnutí napadl žalobce u městského soudu, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 6. 4. 2018, č. j. – 38 (dále jen „napadený rozsudek“).

[5] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou opírá o důvod uvedený v , , v platném znění (dále jen „“), a navrhuje zdejšímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil. K věcnému projednání kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci (po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti.

[6] Podle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

[7] Citované ustanovení § 176 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je třeba nicméně aplikovat v souladu se závěrem Nejvyššího správního soudu přijatým v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. - 20, podle něhož: „Nelze-li se dle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců na území České republiky domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a s a y základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).“

[8] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn a následně opakovaně došlo k prodloužení doby zajištění (dne 13. 10. 2017, 15. 11. 2017, 15. 12. 2017, 12. 1. 2018 a napadeným rozhodnutím dne 13. 2. 2018). Z úřední činnosti je zdejšímu soudu nicméně známo (viz řízení ve věci vedené pod sp. zn. ), že stěžovatel byl již propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců, jak vyplývá ze sdělení žalovaného ze dne 20. 3. 2018, č. j. KRPA-337215-62/ČJ-2017-000022, jež bylo zdejšímu soudu doručeno v rámci výše uvedeného řízení a je součástí správního spisu.

[9] Jak přitom vyplývá z výše provedené rekapitulace, městský soud se věcí žalobce meritorně zabýval; žalobu zamítl rozsudkem ze dne 6. 4. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou kasační stížností podanou po nabytí účinnosti , kterým byl do zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. - 24).

[10] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017, č. j. - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující předběžnou otázku: „Brání výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s a 47y základních práv Evropské unie takové vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá, že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle Podle něj platí: Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá. Jde tedy pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky pro obligatorní přerušení řízení podle , neboť ten dopadá pouze na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena.

[11] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017, č. j. - 24, ze dne 30. 11. 2017, č. j. - 25, ze dne 14. 12. 2017, č. j. - 58, ze dne 7. 3. 2018, č. j. - 28, a zejména usnesení ze dne 29. 3. 2018, č. j. - 28, kterým Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatele v obdobné věci – stejně tak usnesením ze dne 19. 4. 2018, č. j. - 26). V usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. - 28, zdejší soud mj. uvedl, že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského soudu neodporuje a 3d, ani právu EU. K problémům nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle , o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle názoru senátu především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle a 2d. Citované články procedurální směrnice iy základních práv EU však směřují primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit, jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílností právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení se vypořádalo i s návrhem senátorů na zrušení zákona o pobytu cizinců, který je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. . Ani tato skutečnost mu však nebránila v zastavení řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. - 28.

[12] Stejně tak lze poukázat na nedávné usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018, č. j. - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu, že zajištění cizince (který byl zajištěn rovněž za účelem předání do Rumunska) bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl, že byla naplněna hypotéza § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d. Kasační stížnost je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s , aplikovaným na základě , ve spojení s zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. (návrh skupiny senátorů na zrušení zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení jako zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. však k závěru, že „pochybnosti skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním právem nesdílí.“

[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle (v návaznosti na ustanovení zákona o pobytu cizinců) zastavit.

[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

[15] Zástupcem stěžovatele byl usnesením městského soudu ze dne 5. 3. 2018, č. j. – 17, ustanoven advokát Mgr. Ing. Jakub Backa, jehož odměnu a hotové výdaje podle hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3 400 Kč. Zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je odměna navýšena o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů odvést, tedy o částku 714 Kč. Částka v celkové výši 4 114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2018

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu