Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 7/2018 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobce: P. L.

proti

žalovanému: Městský úřad v Novém Jičíně

sídlem Masarykovo nám. 1, 741 01 Nový Jičín

o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu

takto:

I. Žalovaný Městský úřad v Novém Jičíně je povinen vydat rozhodnutí o žádosti žalobce

o odstranění pevných překážek z pozemní komunikace ze dne 16.10.2016, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 048 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal soudní ochrany proti tvrzené nečinnosti žalovaného a požadoval, aby soud rozsudkem uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 16.10.2016, kterou se domáhal odstranění pevných překážek z pozemní komunikace.

2. Žalobce v žalobě upřesnil, že žádostí ze dne 16.10.2016 se u žalovaného domáhal zahájení řízení o odstranění pevných překážek z pozemní komunikace. Žalovaný reagoval sdělením ze dne 1.11.2016, že není příslušným orgánem státní správy. Žalobce dopisem ze dne 3.11.2016 vyzval žalovaného k postoupení věci kompetentnímu správnímu orgánu. Žalovaný v dopise ze dne 4.11.2016 žalobci sdělil, že věc nelze řešit cestou veřejného práva a odkázal jej na občanskoprávní řízení. Následně dne 16.11.2016 se žalobce obrátil na nadřízený správní orgán Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen „KÚ MSK“) s žádostí na ochranu před nečinností. KÚ MSK v dopise ze dne 15.12.2016 žalobci sdělil, že neshledal nečinnost žalovaného. Následně se žalobce obrátil na Veřejného ochránce práv a ministerstvo dopravy jako ústřední orgán státní správy. Zatímco ministerstvo dopravy neshledalo v postupu správních orgánů nečinnost, Veřejný ochránce práv v dopise ze dne 2.5.2017 žalobci sdělil, že správní orgány ve vyřízení jeho žádosti chybují. Jelikož žalobce vyčerpal všechny prostředky, které mu právní řád umožňuje, přistoupil k podání správní žaloby.

3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15.11.2007 sp. zn. -128, na nějž poukazuje ve svém stanovisku Veřejný ochránce práv, považuje za nepřiléhavý, a to s ohledem na ust. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „ “), které staví soukromé cesty do jiného režimu. Ust. , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle něhož se žalobce domáhá zahájení správního řízení, stanoví, že povinnost odstranit pevnou překážku z dálnice, silnice či místní komunikace, má vlastník pevné překážky ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. V případě nesplnění povinnosti je oprávněn překážku odstranit vlastník dálnice, silnice či místní komunikace na náklady vlastníka pevné překážky. Žalovaný se ztotožňuje s názorem KÚ MSK, že platná právní úprava žádné „řízení o povolení či odstranění pevné překážky“ neupravuje, naopak zákon předpokládá, že pevná překážka na dálnici, silnici či místní komunikaci není přípustná a silničnímu správnímu úřadu pak ukládá povinnost stanovit k případnému vynucení zákonné úpravy lhůtu. Jedná se o pasivní bezpečnost dálnice, silnice či místní komunikace, nikoliv ochranu obecného práva užívat pozemní komunikace. Žalovaný se ztotožňuje s názorem KÚ MSK, že není vhodné, aby orgány státní správy pozemních komunikací prostřednictvím právního institutu určeného k ochraně zcela jiných veřejných zájmů autoritativně vstupovaly do vztahů mezi soukromými vlastníky pozemků. V rámci principů dobré správy je nezbytné vážit zásah do práv dotčených osob. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Podle ust. věty prvé , , v platném znění (dále jen „ “) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

5. Z listin předložených žalovaným krajský soud zjistil, že žalobce spolu s dalšími fyzickými osobami podal dne 16.10.2016 návrh na zahájení řízení o odstranění pevných překážek na pozemní komunikaci podle ust. § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích s tím, že přes část pozemku parc. č. X v k. ú. Rybí vede veřejná účelová komunikace sloužící jako příjezdová cesta pro žadatele, kteří jsou vlastníky navazujících nemovitostí. Dne 14.10.2016 vlastníci pozemku parc. č. X nainstalovali na tuto účelovou komunikaci, kterou vlastníci navazujících

nemovitostí užívali 70 let, pevné překážky. Žalobce poukázal na ust. § 29 odst. 2 zákona

o pozemních komunikacích, podle kterého lze pevnou překážku umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené komunikace se souhlasem příslušného orgánu Policie ČR. Proto se žadatelé domáhali zahájení řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace. Svou žádost doložili fotodokumentací. Vyjádřením ze dne 1.11.2016 žalovaný žadatelům sdělil, že pozemek parc. č. X v k.ú. Rybí není veřejně přístupnou účelovou komunikací, a proto žalovaný s odkazem na ust.

§ 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích není příslušným správním orgánem. Žalobce podáním ze dne 3.11.2016 vyzval žalovaného k bezodkladnému postoupení podané žádosti příslušnému orgánu státní správy. Žalovaný sdělením ze dne 4.11.2016 žalobce informoval, že spory o užívání předmětného pozemku nelze řešit cestou veřejného práva prostřednictvím silničních správních úřadů, neboť záležitost spadá do režimu práva soukromého včetně případného řešení před soudy v občanskoprávním soudním řízení. Žalobce v opětovné výzvě k pokračování správního řízení doručené žalovanému dne 10.11.2016 uvedl, že podáním žádosti bylo v souladu s ust. , v platném znění (dále jen „ “) zahájeno správní řízení, které musí být formálně ukončeno buď rozhodnutím o nařízení odstranění překážek nebo zamítnutí návrhu. Ve věci neexistuje spor o to, zda se v daném případě jedná o účelovou komunikaci. Předmětem sporu je pouze charakter účelové komunikace, tj. zda je veřejně přístupná nebo veřejně nepřístupná. Žalobce tvrdí, že jde

o účelovou komunikaci veřejně přístupnou. Silniční správní úřad proto musí jako předběžnou otázku posoudit, zda se jedná či nejedná o veřejně přístupnou komunikaci. Půjde tedy

o posouzení veřejného práva a nikoliv o právo soukromé, jak tvrdí žalovaný. Současně žalobce poukázal na rozsudek NSS sp. zn. vyjadřující právně závazné stanovisko k uvedené problematice. Součástí listinných podkladů je také vyjádření obce Rybí ze dne 21.9.2016, že na pozemku parc. č. X v k.ú. Rybí je v pasportu místních komunikací zakreslena účelová komunikace, která slouží pro přístup k rodinným domům č.p. X a č.p. X a dále k zahradě na pozemku parc. č. X. Tato účelová komunikace se nachází v uzavřeném prostoru na pozemcích soukromých vlastníků, je částečně oplocená a veřejnosti nepřístupná. Žalovaný v přípisu ze dne 28.11.2016 žalobci sdělil, že žádosti žalobce nelze vyhovět, neboť pozemek parc. č. X není veřejně přístupnou účelovou komunikací ve smyslu ust. § 7 zákona o pozemních komunikacích. Současně poukázal na judikaturu NSS a Ústavního soudu zabývající se znaky veřejně přístupné účelové komunikace a doporučil žalobci užívat k účelu napojení na obecní komunikaci pozemky parc. č. X, X a X, které jsou v jeho vlastnictví. Současně poukázal na Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene přístupové a příjezdové cesty, kterou žalobce uzavřel dne 3.3.2009 a v níž se zavázal zřídit pro budoucí vlastníky pozemků věcné břemeno chůze a jízdy dopravními prostředky právě přes pozemky parc. č. X, X a X v k.ú. Rybí, jichž je žalobce vlastníkem. Tato smlouva přitom byla zásadním podkladem, bez něhož by stavební úřad nedal žalobci souhlas s dělením pozemku parc. č. X na základě geometrického plánu č. 603-166/2008. Dne 16.12.2016 pod č.j. MSK 148937/2016 vydal KÚ MSK stanovisko k žádosti

o opatření proti nečinnosti žalovaného, v němž žalobci sdělil, že podnět k zahájení řízení podaný žalobcem a dalšími osobami dne 16.10.2016, byl žalovaným vyřízen přípisem ze dne 1.11.2016. Na další podání žalobce bylo žalovaným vždy neprodleně reagováno a nejedná se proto

o nečinnost žalovaného.

6. Na základě shora uvedeného krajský soud předně posoudil, že žalobce podal žalobu po vyčerpání prostředků, které stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu a dodržel přitom lhůtu stanovenou

7. Při posouzení merita věci krajský soud vycházel z rozsudku NSS ze dne 15. 11. 2007 č.j. -128 publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1486/2008, v němž NSS mimo jiné vyslovil, že „řízení o odstranění pevné překážky z veřejné pozemní komunikace lze zahájit i na návrh osoby, která tuto komunikaci pravidelně užívá z naléhavé komunikační potřeby, tedy zejména, pokud daná komunikace zajišťuje přístup k nemovitostem vlastněným či užívaným touto osobou, nebo podmiňuje určitý způsob využívání těchto nemovitostí“. NSS v označeném rozsudku dále uvedl, že působnost obecního úřadu jakožto silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací v sobě zahrnuje i pravomoc tohoto silničního správního úřadu v pochybnostech posoudit, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, či o neveřejnou účelovou komunikaci. „Vyvstane-li otázka charakteru účelové komunikace v řízení o návrhu na odstranění pevné překážky z této komunikace, posoudí ji silniční správní úřad jako otázku předběžnou a v závislosti na tom o návrhu meritorně rozhodne. Ani případný závěr silničního správního úřadu o tom, že nejde o neveřejnou účelovou komunikaci, nezbavuje silniční správní úřad pravomoci a tudíž ani povinnosti vydat rozhodnutí ve věci samé, jež může být předmětem dalšího přezkumu“.

8. V označeném rozsudku NSS zaujal stanovisko, že působnost obecního úřadu jakožto silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací nelze ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích chápat zúženě v tom smyslu, že je dána pouze tehdy, vyjde-li v konečném důsledku najevo, že se v daném případě jedná o účelovou komunikaci veřejně přístupnou. Správní orgán nemůže v případě pochybností o charakteru účelové komunikace vést dokazování a následně, dospěje-li k závěru, že se jedná o komunikaci neveřejnou, vyslovit, že nemá ve věci pravomoc rozhodnout a tudíž, že žádné správní řízení ani nevedl a vyřídí věc mimoprocesním způsobem. Takovým postupem by připravil navrhovatele

o adekvátní právní ochranu. Správní orgán má v takovém případě pravomoc a také povinnost

o návrhu na odstranění překážek z veřejně přístupné účelové komunikace rozhodnout. Pokud dospěje k závěru, že je posuzována účelová komunikace veřejnosti nepřístupná, je oprávněn návrh zamítnout.

9. Krajský soud považuje citovaný judikát a v něm vyslovené závěry za zcela přiléhavé pro posuzovanou věc a neshledal žádné skutkové a právní důvody, pro které by se od něj odchýlil.

10. Krajský soud na rozdíl od žalovaného nemá za to, že na závěrech vyplývajících z rozsudku NSS sp. zn. mohlo cokoliv změnit ust. , neboť i toto ustanovení upravuje ingerenci silničního správního orgánu v případě místní a přechodné úpravy provozu na účelových komunikacích, které nejsou veřejně přípustné. V prvé řadě je to povinnost vlastníka pozemní komunikace tohoto charakteru oznámit správnímu orgánu umístění nebo přechodné úpravy provozu na takové komunikaci a dále právo správního orgánu nařídit odstranění takovéto úpravy nebo zařízení, není-li splněna podmínka bezpečnosti. Označená právní úprava tak nezpochybnitelně sleduje ochranu veřejného zájmu, jímž je bezpečný provoz na pozemních komunikacích, bez ohledu na to, že se jedná o provoz na komunikaci veřejně nepřístupné. Ust. 77a rovněž nijak nesnižuje potřebu rozhodnout procesně adekvátním způsobem, který je nezbytný pro případnou další právní ochranu žadatele, jak vyslovil NSS v citovaném judikátu.

11. Na základě shora uvedené právní argumentace dospěl krajský soud k závěru, že je povinností žalovaného rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 16.10.2016, a proto jej k tomu výrokem I. tohoto rozsudku zavázal. Současně mu stanovil přiměřenou lhůtu 30-ti dnů od právní moci rozsudku. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust.

12. Závěrem krajský soud zdůrazňuje, že mu nepřísluší, aby v rámci řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu posuzoval, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nebo o účelovou komunikaci neveřejnou. Posouzení této otázky náleží ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích silničnímu správnímu úřadu, tj. žalovanému a krajský soud by jakýmkoliv stanoviskem k této otázce zasahoval do výlučné pravomoci žalovaného jako správního orgánu.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když procesně úspěšnému žalobci vznikly podle obsahu soudního spisu v této věci náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a zaplacením poštovného za podání žaloby ve výši 48 Kč.

14. Vzhledem k odlišné úpravě a , , v platném znění (dále jen ) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 5. dubna 2018

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje