Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 1/2018 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem ve věci

žalobce: O. N.

státní příslušnost Afghánská islámská republika

t.č. Bulharská republika

zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem

sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je ve vztahu k České republice nepřípustná podle téhož zákona. Tímtéž rozhodnutím žalovaný určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti žalobce podle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 je Bulharská republika.

2. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, kterou nijak neodůvodnil a požádal, aby mu pro řízení o této žalobě byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Jeho žádosti krajský soud usnesením ze dne 26.1.2018, č.j. -23 vyhověl a zároveň vyzval ustanoveného právního zástupce k doplnění podané žaloby. Podáním ze dne 31.1.2018 zástupce žalobce namítal, že předání žalobce do Bulharska je nepřípustné pro systémové nedostatky v Bulharském azylovém systému, neboť tato země není schopna zabezpečit řádný průběh azylového řízení. Podle žalobce je posledním aktualizovaným nezávislým materiálem popisujícím stav azylového řízení a materiální podmínky žadatelů o azyl i azylantů v Bulharsku aktualizovaný report organizace Country Report Bulgaria z února 2017, který popisuje stav k datu 31.12.2016. Žalobce poukázal na nedůsledné respektování požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32 – tzv. procedurální směrnice, na svévolné jednání bulharských policejních složek a na to, že Bulharský helsingský výbor se ve zprávě z listopadu 2016 zmiňoval přibližně o 600 případů loupeží, fyzického násilí a ponižujícího jednání vůči uprchlíkům či migrantům v souvislosti s jejich vstupem na bulharské území ze strany bulharských bezpečnostních sil. Zásadním a trvalým nedostatkem bulharského azylového řízení je nezabezpečení potřebných tlumočníků pro řádný průběh azylových řízení. Nepříznivé jsou i materiální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu se zřetelem k obsazenosti bulharských azylových center, která dosahovala ke konci září 2016 110%. V dalším obsahu doplnění žaloby se žalobce zmínil o situaci v bulharských přijímacích střediscích, která vygradovala s ohledem na nepřijatelné sociální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu a přeplněnost středisek na konci srpna 2016 hromadnými násilnostmi mezi afghánskými a íránskými žadateli o mezinárodní ochranu v největším přijímacím středisku Harmanli, což vedlo k otevření prvního přijímacího střediska detenčního typu. Závěrem žalobce poukázal na problém integrace azylantů v Bulharsku, kde vláda přijala dlouho očekávaný dekret, který má zajistit podporu individuálních držitelů mezinárodní ochrany, jedná se však pouze o formální řešení, kdy se ve skutečnosti nezměnil cíl bulharské právní úpravy a praktické organizace podpory azylantů, tj. odrazení jakýchkoliv potenciálních zájemců o mezinárodní ochranu v Bulharsku. Podstatou této podpory je zřízení fondů, ze kterých mohou čerpat jednotlivé samosprávné celky, které pak mají individuální integrační podporu poskytovat. S ohledem na všeobecnou averzi k jakékoliv podpoře azylantů bulharské společnosti však nelze pochybovat o tom, že tento systém podpory byl záměrně koncipován tak, aby ve skutečnosti žádnou podporu neposkytoval. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 12.2.2018 mimo jiné zdůraznil, že Bulharská republika 14.12.2017 uznala svoji příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu podle článku 18 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady. Dne 5.2.2018 byla provedena letecká eskorta z Prahy do Sofie a žalobce byl předán v rámci dublinského řízení zpět z České republiky do Bulharska.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2.1.2018, č.j. OAM-2469/DS-PR-ZA15-2017 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vycházel přitom z ust. a násl. (dále jen ) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. ).

5. Z hlediska skutkových zjištění obsažených v připojeném správním spisu žalovaného krajský soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 9.12.2017, č.j. KRPT-279652-14/ČJ-2017-060027-Z vydaným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytových agend, byl žalobce zajištěn podle ust. a odst. 3 o pobytu cizinců na území České republiky v platném znění. Téhož dne byl s žalobcem sepsán úřední záznam o podání vysvětlení, při němž žalobce uvedl, že se narodil 1.1.1998 a je státním příslušníkem Afghánistánu. Kvůli válečné situaci Afghánistán opustil a přes Pákistán a Írán odcestoval do Turecka, kde se seznámil s převaděčem a s jeho pomocí se dostal pěšky do Bulharska. Byl zadržen policií a posléze odvezen do tábora pro cizince. Tam mu byly odebrány otisky prstů a podepsal nějaké dokumenty. Tlumočník přítomen nebyl a žalobce nevěděl, o jaké dokumenty se jedná. Umístěn byl v táboře v blízkosti Sofie. Měl tam zajištěnou stravu a do tábora docházel i tlumočník. Posléze byl přemístěn do dalšího tábora pod názvem Harmanli a po 20 dnech tábor opustil a vydal se s převaděčem pěšky do Srbska a dále do Maďarska. V Maďarsku znovu požádal o azyl a v březnu 2017 byl letecky deportován zpět do Bulharska, byl opět umístěn do tábora pro cizince, kde už měl volný pohyb. Chtěl se však dostat do Francie, kde žije jeho bratranec, a proto z Bulharska opětovně odcestoval do Srbska. Tam se seznámil s dalším Afgháncem, se kterým byl v České republice zajištěn. Společně odcestovali do města Horgoš, které je u hranic s Maďarskem, a tam se spojili s Pákistáncem, který jim slíbil, že jim ukáže nějaký kamion, který je odveze dále do Evropy. Pákistánec ukázal, do kterého kamionu mají nastoupit, řidič o tom nevěděl. V kamionu trávili dvě noci až do doby, kdy je objevila policie. K doplňujícím otázkám žalobce uvedl, že po dobu řízení v Bulharsku mu byla poskytována strava, ubytování moc kvalitní nebylo, když v jedné místnosti spalo na 25 cizinců. Žádné kapesné ani oblečení nedostával a byl seznámen s tím, že během řízení musí setrvat v Bulharsku, avšak on chtěl odjet do Francie, kde žije jeho bratranec. V České republice žádné příbuzenské vztahy nemá a žádat o azyl zde nechce. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že dne 22.12.2017 byl s žalobcem proveden pohovor v rámci řízení dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 tzv. dublinského řízení. Z protokolu o tomto pohovoru vyplývá, že žalobce při odjezdu z Afghánistánu měl úmysl dostat se do Belgie, kde má své zázemí a rodinu. Peníze na cestu ve výši 6 – 7 000 dolarů dostal od rodičů. V České republice nikoho nemá. Bratrance má v Německu, Velké Británii a v Belgii, kam chtěl jet. V Bulharsku s ním byly provedeny pohovory, ale rozhodnutí neobdržel. Naposledy se bulharským úřadům hlásil zhruba před 9-10 měsíci, policisté je tam kontrolovali v obchodech a posílali je zpátky do tábora; jiné problémy tam neměli. Byl ubytován v táboru v Harmanli, kde dostávali třikrát denně stravu, finanční podporu nedostávali. Žalobce osobně byl na pokoji, kde bylo asi 25 lidí, v jedné z postelí spali i ve dvou. Do Bulharska se vrátit nechce, protože tam nejsou dobré možnosti pro život. Po propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců by chtěl zjistit, zda se v České republice dá legálně žít, jinak by jel dál a o repatriaci žádat nehodlá. Ve správním spisu je také založena žádost žalovaného o zpětvzetí žalobce do Bulharské republiky ze dne 11.12.2017, přičemž dne 14.2.2017 Bulharská republika uznala svoji příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce.

6. Žalobce ve své žalobě a jejím doplnění v podstatě uplatnil jedinou zásadní námitku a sice, že jeho předání do Bulharské republiky je nepřípustné, neboť tato země není schopna zabezpečit řádný průběh azylového řízení. Naopak, azylové řízení v Bulharsku je zatíženo systematickými nedostatky, v důsledku kterých je jeho vydání do této země nepřípustné. S odkazem na materiál nazvaný Country Report Bulgaria z února 2017, poukázal pak žalobce na nedostatky v řízení o udělení mezinárodní ochrany, na nedostatečné materiální podmínky žadatelů o mezinárodní ochranu, problém jejich detence a integrace v Bulharsku. S námitkou, že azylové řízení v Bulharské republice vykazuje natolik závažné systematické nedostatky či podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovaly možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení, krajský soud nemůže souhlasit. Při svém rozhodnutí žalovaný totiž vycházel z aktuální informace odboru azylové a migrační politiky, týkající se řízení o mezinárodní ochraně, azylových středisek, dublinského systému a počtu žádostí o mezinárodní ochranu v Bulharsku ze dne 24.10.2016. Tato informace je rovněž součástí správního spisu a jako zdroje jsou v ní uvedeny zprávy AIDA (Aculum information database), nazvané zpráva o zemi: Bulharsko, zpráva nazvaná „špatné počítání a zavírání dveří: přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl v Evropě“ z března 2016 a zpráva nazvaná přípustnost, odpovědnost a bezpečnost v evropských azylových řízeních z července 2016 a zpráva nazvaná „řízení pro azyl a ochranu v Bulharsku“. Tato informace se zmiňuje o řízení ve věcech mezinárodní ochrany v Bulharsku, na jehož území je možno žádost o mezinárodní ochranu podat před jakýmkoliv zástupcem státního úřadu, na hranicích u pohraniční policie a v detenčním zařízení před úředníky ředitelství migrace. Žádost těmito orgány je podstoupena státní agentuře pro uprchlíky. Informace dále pojednává o průběhu azylového řízení, kdy žadateli jsou sejmuty otisky prstů, po registraci je podroben lékařskému vyšetření a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, je posouzena příslušnost Bulharské republiky k posouzení podané žádosti. Součástí řízení o žádosti o mezinárodní ochraně je pohovor s žadatelem, během něhož má nárok na bezplatné služby tlumočníka. Nicméně Bulharsko se potýká s nedostatečným personálním zajištěním tlumočníků z finančních důvodů. Pohovor se uskuteční vzhledem ke zdravotnímu stavu žadatele a podle bulharského zákona by měl během něho být pořizován audio i video záznam. Proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu má žadatel možnost odvolání ke správním soudům, které je nutné podat do 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Žadatel má rovněž právo podat mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu. Informace se rovněž zmiňuje o tom, že žadatelé mají nárok na bezplatné ubytování v azylových střediscích kromě těch, kteří žádají o udělení mezinárodní ochrany opakovaně.

7. Se zřetelem ke shora uvedeným informacím souhlasí krajský soud se závěrem žalovaného, že Bulharská republika je schopna v souladu s obecně uznávanými principy azylového práva posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce sám v průběhu řízení ostatně uvedl jedinou výhradu, která se týká ubytování v azylovém středisku, což ovšem nelze dávat do souvislosti s pojmem nelidského či ponižujícího zacházení, které by mu mělo v Bulharské republice hrozit. Pakliže žalobcem předložená zpráva Asylum information database, country report z února 2017 pojednává o dílčích nedostatcích azylového systému v Bulharsku, rozhodně se nejedná o natolik závažné nedostatky v azylovém řízení či podmínkách pro přijímání uprchlíků v Bulharské republice, které by vylučovaly aplikaci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013.

8. Se zřetelem ke shora uvedenému krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust.

9. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. ).

10. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování žalobce v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč a dvou režijních paušálů za 300 Kč v souladu s ust. , a vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 6 800 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 21.03.2018

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje