Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

78 Ad 43/2017 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. ve věci

žalobce: K. H., narozený dne „X“,

bytem „X“

proti

žalovanému: M i n i s t e r s t v o p r á c e a s o c i á l n í c h v ě c í,

se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2017, č. j. MPSV-2017/188391-916, o příspěvek na péči

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 9. 2017, č. j. MPSV-2017/188391-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka Ústí nad Labem, ze dne 27. 9. 2016, č. j. 81404/2016/DES, kterým byl žalobci odejmut příspěvek na péči, a to ode dne 1. 10. 2016, a rozhodnutí úřadu práce bylo potvrzeno.

Žaloba

2. V žalobě žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěrem posudkové komise ze dne 1. 9. 2017, na jehož základě správní orgán rozhodoval. Žalobce považuje posudek Posudkové komise MPSV za vnitřně rozporný a dále podotkl, že posudková komise nepřihlédla ke všem předloženým podkladům. Žalobce poukázal na skutečnost, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje zvládání více životních potřeb ve smyslu zákona č. , o sociálních službách, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o sociálních službách“). Konkrétně žalobce uvedl, že vedle základních životních potřeb spojených s osobními aktivitami a péčí o domácnost není schopen bez pomoci další osoby vykonávat základní životní potřeby: tělesná hygiena, péče o zdraví, oblékání a obouvání a mobilita. Žalobce se domnívá, že posudek posudkové komise neodpovídá jeho skutečnému zdravotnímu stavu, a proto navrhuje vypracování revizního posudku. Dne 20. 12. 2017 žalobce soudu zaslal lékařské nálezy MUDr. P. S., psychiatra, ze dne 2. 11. 2017 a ze dne 12. 12. 2017.

Vyjádření žalovaného k žalobě

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě popsal dosavadní průběh řízení s tím, že v rámci odvolacího řízení požádal o posouzení stupně závislosti Posudkovou komisi MPSV. Žalovaný připomněl, že žalobce se k posouzení stupně závislosti k posudkové komisi nedostavil, nicméně žalovaný posudkové komisi předal všechny žalobcem doložené podklady k posouzení. Žalovaný doplnil, že žalobce se posléze seznámil s podklady pro rozhodnutí, avšak nedoložil žádné posudkově významné skutečnosti, a proto žalovaný neshledal důvod k doplňujícímu posouzení jeho zdravotního stavu.

4. Žalovaný se domnívá, že ve správním řízení bylo přihlédnuto ke všem doloženým podkladům, neboť Posudková komise MPSV měla k dispozici i aktuální psychiatrické nálezy. Žalovaný považoval posudek posudkové komise za objektivní a vypovídající podklad, na jehož základě mohlo být rozhodnuto. Žalovaný poukázal na skutečnost, že původně byla žalobci uznaná jako nezvládnutá jedna základní životní potřeba, a to péče o domácnost, přičemž s tímto závěrem se Posudková komise MPSV neztotožnila a žalobci uznala jako nezvládnutou i základní životní potřebu osobní aktivity. K tomu žalovaný doplnil, že objektivní zhoršení zdravotního stavu žalobce nebylo prokázáno, a posudková komise se vyjádřila ke všem posuzovaným základním životním potřebám. Žalovaný je přesvědčen, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s právními předpisy, vycházel z objektivních podkladů, a proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Posouzení věci soudem

5. O žalobě rozhodl soud v souladu s ust. věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně vyjádřil svůj souhlas a žalovaný se po řádném poučení soudu, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k této otázce nevyjádřil.

6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu , který vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v , písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. věty první Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

7. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba z hlediska uplatněných žalobních námitek není důvodná.

8. Při učinění tohoto závěru soud vycházel ze skutečností prokazatelně vyplývajících ze správního spisu, a to, že na základě žalobcovy žádosti o změnu výše příspěvku na péči, prvoinstanční správní orgán provedl dne 19. 7. 2016 v místě bydliště žalobce sociální šetření a následně požádal příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení Děčín o posouzení stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby. Dne 28. 7. 2016 byl zdravotní stav žalobce posouzen posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, přičemž z jeho posudku, č. j. LPS/2016/3654-DC_CSSZ, vyplynulo, že žalobce pro těžkou smíšenou poruchu osobnosti nezvládá jednu základní životní potřebu, a to: péči o domácnost, takže nejde o osobu, která se podle ust. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, s tím, že se jedná o osobu starší 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti, když dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Správní řízení o změnu výše příspěvku na péči bylo rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu ze dne 2. 8. 2016 zastaveno a dne 31. 8. 2016 bylo zahájeno z moci úřední správní řízení ve věci odejmutí příspěvku na péči. Poté, co byl žalobce seznámen s tímto postupem, dostavil se dne 5. 9. 2016 osobně k prvoinstančnímu správnímu orgánu, doložil nové lékařské zprávy a požádal o nové posouzení jeho zdravotního stavu. Na základě tohoto písemného vyjádření pak prvoinstanční správní orgán opětovně požádal Okresní správu sociálního zabezpečení Děčín o posouzení stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby. Posudková lékařka MUDr. E. V. ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2016 ke změně posudkového závěru neshledala žádný důvod. Na základě tohoto posudku a následného shodného vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení bylo vydáno dne 27. 9. 2016 prvoinstanční rozhodnutí, jímž byl žalobci z moci úřední příspěvek na péči ode dne 1. 10. 2016 odejmut. Vůči tomuto rozhodnutí žalobce podal včasné odvolání, v němž namítal, že se jeho zdravotní stav zhoršil a nyní má i strasti finanční.

9. V rámci odvolacího řízení žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nezvládá nejen základní životní potřebu péči o domácnost, ale také osobní aktivity. Nicméně se stále jedná o neschopnost zvládat „toliko“ dvě základní životní potřeby, a proto žalovaný dospěl ke shodnému závěru jako prvoinstanční správní orgán, a tedy v případě žalobce nejde o osobu, která se podle ust. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, s tím, že se jedná o osobu starší 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti, když dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby, neboť nezvládá jen dvě základní životní potřeby, a to pokud se jedná o: osobní aktivity a péči o domácnost. Z obsahu správního spisu v tomto směru soud zjistil, že při učinění tohoto závěru žalovaný nevycházel jen ze stavu dokazování, jak bylo provedeno v řízení před prvoinstančním správním orgánem, a tedy z výsledků sociálního šetření ze dne 19. 7. 2016 a posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín zpracovaného posudku ze dne 28. 7. 2016 a vyjádření ze dne 9. 9. 2016. Žalovaný totiž pro účely odvolacího řízení ve věci příspěvku na péči naprosto legitimně v intencích ust. § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách nechal opětovně posoudit žalobcův zdravotní stav ještě příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem.

10. Z obsahu správního spisu přitom vyplývá, že tato komise náležitě hodnotila žalobcův zdravotní stav, a to v době od 22. 6. 2016, jak žádal žalobce v žádosti o změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Žalobcův zdravotní stav ve věci příspěvku na péči komise posoudila dne 21. 8. 2017 bez osobní účasti žalobce, neboť tento se k jednání posudkové komise nedostavil, ač pozvánku k jednání osobně převzal dne 4. 8. 2017, jak vyplývá z protokolu o jednání posudkové komise vypracovaného komisí téhož dne, tj. 21. 8. 2017. Z posudku posudkové komise je dále zřejmé, že komise při posudkovém zkoumání vycházela z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, dále spisu odvolacího orgánu – oddělení odvolání a správní agendy Ústeckého kraje, dále sociálního šetření provedeného v místě bydliště žalobce dne 19. 7. 2016, rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem, Kontaktní pracoviště Děčín, ze dne 13. 2. 2017, č. j. 64583/17/DC, lékařské zprávy MUDr. P. S. ze dne 23. 5. 2017 a ze dne 8. 8. 2017, a MUDr. D. P., ORL, ze dne 12. 9. 2014 zaslaných žalobcem komisi a také dopisem paní I. P. ze dne 16. 8. 2017.

11. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že komise oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín dospěla k dílčímu odlišnému závěru, ovšem který neměl vliv na celkový závěr o tom, že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, když vedle nezvládání úkonu v podobě péče o domácnost shledala i nezvládání úkonu v podobě osobní aktivity.

12. K posudku ze dne 21. 8. 2017 soud podotýká, že jej ve shodě se žalovaným vyhodnotil jako stěžejní, odborný, objektivní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout, přičemž v zásadě koresponduje s opakovaným hodnocením posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín i s výsledky provedeného sociálního šetření u žalobce dne 19. 7. 2016, jak soud rozvede ještě níže. Posudková komise zasedala v odborném složení, a kdyby se žalobce k jednání komise dostavil, byl by i osobně odborným lékařem při jednání komise vyšetřen. Přezkum posouzení stupně žalobcovy závislosti byl vypracován na základě objektivních podkladů, a to na základě zdravotní odborné dokumentace, lékařských zpráv zaslaných žalobcem v průběhu správního řízení, výsledků sociálního šetření a funkčních důsledků zdravotního postižení.

13. Žalobce učinil v dané věci sporným, zda zvládá či nikoliv i základní životní potřeby v podobě mobility, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a péče o zdraví vymezené pod písm. a), e), f) a h) v příloze č. 1 , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

14. Podle uvedené vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

15. Podle uvedené vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

16. Podle uvedené vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu tělesnou hygienu považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu a česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

17. Podle uvedené vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu péči o zdraví považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky a rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

18. Posudková komise dospěla při vypracování posudku k závěru, že žalobce nezvládá samostatně dvě základní životní potřeby, a to péči o domácnost a osobní aktivity, neboť u těchto základních životních potřeb nelze spolehlivě a přesvědčivě prokázat na základě zdravotního stavu žalobce, že se jedná o základní životní potřeby, které by žalobce bez pomoci a dohledu druhé osoby zvládl alespoň v přijatelném standardu.

19. K ostatním základním životním potřebám, které rozporoval žalobce – tj. mobilita, oblékání a obouvání, tělesné hygiena a péči o zdraví vymezené pod písm. a), e), f) a h) v příloze č. 1 , pak komise mj. podotkla, že k jejich nezvládnutí alespoň v přijatelném standardu neshledává žádný medicínský důvod, když žalobce je sice limitován v dosahu chůze, ale nejedná se o těžkou funkční poruchu, která by znemožňovala zvládání základní životní potřeby mobility, žalobce je orientován, za pomoci naslouchadla je schopen plně komunikovat, netrpí funkční poruchou, která by znemožňovala zvládání základní životní potřeby stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby a péči o zdraví, neboť u nich nebyla shledána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopností zvládat tyto základní životní potřeby v přijatelném standardu, případně použitím facilitátorů.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že žalovaný se nijak neodchýlil od výsledků dokazování, které bylo učiněno v rámci odvolacího řízení žalovaným prostřednictvím posudku komise ze dne 21. 8. 2017, jemuž korespondují výsledky posudkového hodnocení ze strany posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín. Pokud se jedná o dílčí odlišné vyhodnocení zvládání popř. nezvládání úkonů ostatních základních životních potřeb vyjma péče o domácnost a osobní aktivity, než které by se mohlo nabízet z výsledků sociálního šetření ze dne 19. 7. 2016, tak pro vyhodnocení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí z hlediska náležitě zjištěného skutkového stavu je podstatné to, že komise i žalovaný řádně a úplně zdůvodnili, proč považují jen dvě základní životní potřeby (osobní aktivity a péče o domácnost) ze strany žalobce za nezvládané. Soud se přitom s jejich hodnocením ztotožnil, že plně odpovídá stávající právní úpravě obsažené ve

21. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byl soud nucen dospět k závěru, že žaloba z pohledu uplatněných žalobních námitek není důvodná. Žalovaný nikterak nepochybil, pokud shledal, že v případě žalobce nejde o osobu, která se podle ust. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, s tím, že se jedná o osobu starší 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti, když dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby, neboť nezvládá jen dvě základní životní potřeby, a to pokud se jedná o: osobní aktivity a péči o domácnost. Proto soud žalobu ve výroku rozsudku ad I. podle ust. zamítl.

22. Současně soud podle ust. a 2 ve výroku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší a navíc ten ji ani nepožadoval.

23. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. , toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalovaného, tj. ke dni 14. 9. 2017. Zhoršení stávajících zdravotních obtíží, ke kterým by mělo dojít po tomto datu popř. vznik nových zdravotních obtíží, nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. , které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost poukazovat na své případně se zhoršující zdravotní obtíže, které nastaly po dni 14. 9. 2017 a které by měl mít řádně zdokumentované lékařskými zprávami (např. žalobcem předloženými lékařskými zprávami MUDr. P. S., psychiatra, ze dne 2. 11. 2017 a ze dne 12. 12. 2017), v případném novém správním řízení. Důvodem pro vyhovění návrhu na přiznání příspěvku na péči pro určitý stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ovšem nemůže být jen subjektivní pocit dotyčného žadatele o jeho špatném zdravotním stavu. Vyhovění tomuto návrhu musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným jak sociálním šetřením v domácnosti žadatele, tak i závěry příslušných posudkových lékařů okresních správ sociálního zabezpečení a případně i posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem dne 29. března 2018

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)